Abnormní osobnosti v životě a v trestné činnosti
Download
Report
Transcript Abnormní osobnosti v životě a v trestné činnosti
Abnormní osobnosti
v životě a v trestné činnosti
VIII. konference ČASP
Za hranicemi dobra aneb psychologie zločinu
26. – 27. března 2011 v Olomouci
Doc. PhDr. Karel Balcar, CSc.
1
„Porucha (struktury) osobnosti“:
VÝLUČNOST
+ STRNULOST
OSOBNÍ STRATEGIE VŮČI SOBĚ A SVĚTU
ZVÝŠENÁ
ZRANITELNOST
STRESOVÝMI VLIVY
VYTVÁŘENÍ
BLUDNÝCH OKRUHŮ
VNITŘNÍCH JEVŮ A VNĚJŠÍCH PROJEVŮ
POŠKOZOVÁNÍ PROSTŘEDÍ
VNITŘNÍHO (SEBE) A VNĚJŠÍHO (SVĚTA)
2
Projevy „poruchy osobnosti“
Výrazná trvalá odchylnost od společensky přijaté normy
chování ve více než jedné z oblastí:
1. POZNÁVÁNÍ SKUTEČNOSTI
VNÍMÁNÍ A CHÁPÁNÍ VĚCÍ, OSOB, UDÁLOSTÍ
2. PROŽÍVÁNÍ CITŮ
VZNIKU, KVALITY A INTENZITY CÍTĚNÍ VŮČI SOBĚ A DRUHÝM
3. SEBEŘÍZENÍ A SEBEOVLÁDÁNÍ
OVLÁDÁNÍ POPUDŮ A USPOKOJOVÁNÍ POTŘEB
4. INTERPERSONÁLNÍHO CHOVÁNÍ
JEDNÁNÍ S LIDMI A ZVLÁDÁNÍ INTERPERSONÁLNÍCH POHNUTEK
3
Obecné znaky poruch osobnosti v poli „já – ty“
(s některými výjimkami!)
ZÁLEŽÍ NA MNĚ, NA TOBĚ NE
soběstřednost a nedostatek ohledu k druhým
JÁ JSEM V POŘÁDKU, TOBĚ NEROZUMÍM
egosyntonní prožívání poruchy a nedostatek empatie
ZA MÉ / SVÉ NEŠTĚSTÍ MŮŽEŠ TY, NE JÁ
vnější příčinná orientace, racionalizace a neodpovědnost
4
Millonova typologie poruch osobnosti
I Vyrovnávání s potřebami ve vztazích závislosti - nezávislosti;
z hlediska převládajícího způsobu, jak se svými potřebami člověk ve
vztazích s druhými vyrovnává, je to osobnost či povaha:
1. ODTAŽITÁ: nechce nic mít s druhými, rezignuje na své vztahové potřeby a přání.
2. ZÁVISLÁ: splnění svých potřeb a přání přehnaně chce a čeká od druhých.
3. NEZÁVISLÁ: splnění svých potřeb přehnaně chce a čeká od sebe.
4. AMBIVALENTNÍ: žije v konfliktu mezi nadměrnými sklony chtít a očekávat splnění
potřeb a přání od druhých a chtít a očekávat je od sebe.
II Způsob uplatňování svých potřeb v těchto ohledech:
1. AKTIVNÍ: aktivně usiluje o naplnění svých potřeb.
2. PASÍVNÍ: působí svou pasivitou k jejich naplnění.
5
Uspořádání poruch osobnosti
Z kombinací těchto sklonů lze vyvodit 8 typů („syndromů“) středně abnormní povahy:
SCHIZOIDNÍ
pasívně odtažitá , „netečný samotář“ (též „asociální“, „astenická“).
ÚZKOSTNÁ
aktivně odtažitá, „úzkostný samotář“ (též „vyhýbavá“).
ZÁVISLÁ
pasívně závislá, „nesamostatná“ (též „nedostačivá“, „submisívní“).
HISTRIÓNSKÁ
aktivně závislá, „provokující, svádivá“ (též „hysterická“, „družná“).
NARCISTICKÁ
pasívně nezávislá, „samolibá“, „povýšená“.
DISOCIÁLNÍ
aktivně nezávislá, „nepřátelská“ (též „antisociální“, „disociální“).
ANANKASTICKÁ
pasívně ambivalentní, „hyperkonformní“, (též „kompulzivní“).
PASÍVNĚ-AGRESÍVNÍ
aktivně ambivalentní, „nevypočitatelná“ (též „negativistická“).
Dále k nim lze volněji přiřadit další 3 typy výrazněji abnormní osobnosti:
HRANIČNÍ
aktivně i pasívně ambivalentní či závislá (též „cykloidní o.“).
PARANOIDNÍ
spíše aktivně nezávislá, „vztahovačná“ či „podezíravá“.
SCHIZOTYPNÍ
6
pasívně, někdy aktivně nezávislá, s mírně „schizofrenními“ projevy.
Uspořádání poruch osobnosti podle T. Millona
7
Osobnost „schizoidní“– F 60.1
(pasívně odtažitá – též „asociální“)
Nedaří se jí navazovat
blízké vztahy pro nedostatky kognitivní,
citové a komunikační, a tak zůstává bez nich. Na lidi reaguje málo,
spíš si vytváří vztahy k věcem.
Kognitivně: nepřesně rozlišující, „okrajově“ myslící a nevyváženě
hodnotící význam událostí i při dobré inteligenci
Emocionálně: bezvýrazná, neschopná hlubšího citu
Sebepojetím: spokojená, s nejasným ale nerušivým sebepojetím,
bez náhledu na sebe
Interpersonálně: lhostejná, bez zájmu o styky s lidmi
8
Osobnost „úzkostná“– F 60.6
(aktivně odtažitá – též „vyhýbavá“)
Je zvýšeně citlivá na projevy druhých, zvlášť svědčící o možném
odmítnutí či pokoření. Aktivně se vyhýbá stykům s lidmi na obranu
před anticipovaným utrpením a stresem. Místo toho své vztahové
potřeby naplňuje životem ve fantazii a sublimací v samostatných
činnostech.
Kognitivně: vnímání a myšlení rušené rozptylujícími a
znepokojivými myšlenkami
Emocionálně: disharmonická, prožívá zmatené a konfliktní city
Sebepojetím: „odcizený“ sebeobraz společensky izolovaného,
druhým i sobě nepřijatelného jedince
Interpersonálně: nedůvěřivá, anticipující pokoření a zradu a
9
obávající se toho
Osobnost „závislá“– F 60.7
(pasívně závislá – též „astenická“, „submisívní“)
Trpí nedostatkem sebedůvěry, vyrovnává se s tím poddajností,
bezmocnou příchylností, hledáním podpory a jistoty u druhého
člověka, Vyhýbá se iniciativě a rozhodování vazbou na „mocného“
ochránce jako na zdroj svého bezpečí, jež od vlastních sil nečeká.
Kognitivně: obrana „popíráním“, nepřipouští si znepokojivé
myšlenky
Emocionálně: „něžná citovost“ s převládajícími citty mírnými,
laskavými a lidmumilnými
Sebepojetím: obraz vlastní nedostačivosti – vnímá se jako
méněcenná, zranitelná, bezbranná
Interpersonálně: podrobivá, ochotná se podřizovat a svěřovat
druhým
10
Osobnost „histriónská“– F 60.4
(aktivně závislá – též „hysterická“)
Nedokáže si sama poskytovat dostatek pozornosti q přízně
(ohledů, souhlasu, ocenění, podnětů, bezpečí…) a tak manipuluje
druhými, aby toto od nich získávala.
Kognitivně: disociuje, masívně vytěsňuje či zkresluje ohrožující
zážitky a vzpomínky na ně
Emocionálně: labilní, neovládá projevy emocí, projevuje je
přehnaně, dramatizuje
Sebepojetím: obraz vlastní společenské úspěšnosti, vnímá se jako
cituplná, přitažlivá, okouzlující
Interpersonálně: „svádivá“, koketuje s druhými a snaží se jim
imponovat, získávat si jejich pozornost a obdiv
11
Osobnost „narcistická“– F 60.8
(pasívně nezávislá)
Žije s naivní jistotou o své nadřazenosti, vlastní mimořádné ceně a
obdivuhodnosti. Proto necítí potřebu získávat si přízeň a ocenění
vlastní snahou, bere je jako nutnou samozřejmost. Od okolí
potřebuje pouze uspokojení tělesných potřeb a bezpečí.
Kognitivně: expanzívní, mívá mimořádnou představivost, snadno
racionalizuje
Emocionálně: živá, veselá, bezstarostná, optimistická
Sebepojetím: obraz vlastní obdivuhodnosti, sebejistá, výrazně
soběstředně zaměřená
Interpersonálně: využívá druhých, přehnaně od nich očekává jako
samozřejmost zvláštní ohledy a dobrou vůli
12
Osobnost „disociální“ – F 60.2
(aktivně nezávislá – též „antisociální“, „agresívní“)
Očekává od lidí výhradně nepřátelství a tak bojuje, aby dokázala
svou cenu a moc. Trvá na svých právech až k bezohlednosti,
práva druhých neuznává, usiluje o moc na obranu proti ohrožení
ostatními. Napadá druhé buď „v sebeobraně“, nebo „preventivně“
na osvědčení své síly, popř. pro potěšení z „vítězství“.
Kognitivně: podezíravá, „ohrožená“, projikující agresívní motivy
Emocionálně: citově chladná nebo podrážděná
Sebepojetím: silná, realistická, tvrdá
Interpersonálně: útočná, hrubá, bezohledná
13
Osobnost „anankastická“– F 60.5
(pasívně ambivalentní – též „kompulzívní“, „konformní“)
Vystupňovaný povahový konflikt mezi neuvědomovaným motivem
prosazovat se proti okolí a vědomým podrobováním se mu je
stabilizován přehnanou konformitou. Ta slouží jako obrana proti
strachu z vlastních útočných impulzů a jejich následků.
Kognitivně: „úzkomyslná“, pedantická a nepřizpůsobivá v myšlení
a jednání
Emocionálně: citově utlumená, spíš mrzutě a neradostně laděná
Sebepojetím: sebeobraz svědomité, praktické, opatrné osoby,
„strážce dobrých mravů“
Interpersonálně: vyžadující respekt k pravidlům a osobám, snaží se
zavděčit nadřízeným, legalistická k podřízeným
14
Osobnost „pasívně agresívní“– F 60.8 („jiné“)
(aktivně ambivalentní – též „negativistická“)
Vystupňovaný povahový konflikt mezi potřebami spoléhat na sebe
a spoléhat na druhé se nedaří ani vyřešit, ani vytěsnit. Převládá
chronická ambivalence v jednání s lidmi a nevypočitatelné
přecházení z iracionálního vzdorování k sebeoviňování a zpět.
Agresívní projevy jsou často kryty svou „nechtěnou“ povahou.
Kognitivně: rozporné myšlení, zastává zároveň protichůdné
názory a postoje, zmateně přechází od jedněch k druhým
Emocionálně: citově dráždivá, náladová, přecitlivělá, prchlivá
Sebepojetím: neuspokojivý sebeobraz, cítí se nechápaná,
zklamávaná, opuštěná
Interpersonálně: vůči lidem netrpělivá, nepředvídatelná, kolísá
15
mezi odporováním druhému a provinilostí za to
Osobnost „emočně nestabilní a hraniční“– F 60.3
(aktivně i pasívně ambivalentní nebo závislá)
Prožívá intenzívní výkyvy nálad a bouřlivé zvraty v postojích
k sobě a k druhým osobám s odpovídajícími projevy v chování.
V různé míře se tu spojují či střídají některé znaky poruchy pasívněagresívní, úzkostné, závislé, antisociální, někdy histriónské.
Kognitivně: „černobílé“ myšlení s častými změnami názorů a
hodnocení
Emocionálně: intenzívní výkyvy nálad, střídání sklíčenosti a
netečnosti s návaly hněvu i nadšení
Sebepojetím: nejasné prožívání vlastní identity, střídavé obavy o
sebe a sklony k sebepoškozování či sebevražednému jednání
Interpersonálně: ambivalentní, současně prožívá city zlosti, lásky,
16
viny vůči druhým
Osobnost „paranoidní“– F 60.0
(spíše aktivně nezávislá)
Převládá u ní bdělá nedůvěra a podezíravost vůči okolí a obranná
opatření proti iracionálně vnímanému ohrožení „nepřátelskými
druhými“. V různé míře se tu spojují či střídají některé znaky
poruchy úzkostné, narcistické, anankastické a pasívně-agresívní.
Kognitivně: ostražitá, podezíravá, projikující obavy do hodnocení
Emocionálně: netýkavě dráždivá, úzkostná a hněvivá
Sebepojetím: cítí se ohrožená ve své nezávislosti, oprávněná ve
své podezíravosti, sama si sebe značně cení
Interpersonálně: nedůvěřuje lidem, popudlivě se brání ovlivňování
zvenčí a (nerealisticky předpokládané) kritice a klamání jimi
17
Osobnost „schizotypní“– F 20.1 (u sch. on.)
(pasívně, někdy aktivně, nezávislá)
Podivné, zjevně iracionální a v různých ohledech rozptýlené
způsoby prožívání a projevu svědčí o nedostatečně integrované
skladbě duševního dění. V různé míře se tu spojují či střídají
některé znaky poruchy schizoidní a úzkostné.
Kognitivně: podivínské vnímání a myšlení naznačující „jinou
realitu“ či záhadné zdroje poznání
Emocionálně: buď úzkostná ostražitost a přecitlivělost, nebo
citová oploštělost a chudost
Sebepojetím: neurčitá, pro okolí neproniknutelná vlastní identita,
soustředěnost na sebe a své prožitky
Interpersonálně: dává přednost samotářské izolaci s co nejméně
18
osobními vazbami a závazky
Osobnost „sadistická“ (nezařazena)
Vědomí, že někdo jiný trpí, jí přináší slast. Typický je celkový
vzorec krutého, ponižujícího jednání s druhými, jímž sobě i jim
dokazuje svou nadvládu a moc přinutit je trpět. Je fascinována
násilím, neštěstími, bojem, mučením, zbraněmi a krutými osobami.
Kognitivně: zajímá se o utrpení v jeho různých podobách a
prostředcích k jeho působení, soustřeďuje se na ně
Emocionálně: těší se trápením lidí i zvířat, občasné návaly vzteku
Sebepojetím: obraz silného, mocného a svou zlovůli podle libosti
prosazujícího jedince; identifikace s násilnými a krutými vzory
Interpersonálně: chová se vůči druhým nebo si od nich vynucuje
hrozbami či násilím chování, které jim samým nebo někomu
dalšímu působí utrpení, jehož je pak dychtivým svědkem
19
Osobnost „masochistická“ (nezařazena)
Sama si přivolává v životě těžkosti a nezdary, „žije“ jimi, odmítá
uznat příjemné stránky či výsledky svého snažení; převládá u ní
„potřeba selhání“. Ve vztazích ji přátelské a pečující osoby nudí,
provokuje druhé ke svému trápení a dává přednost necitlivým,
hrubým či přímo sadistickým osobám.
Kognitivně: „zvrácené“ soustředění na vlastní nezdary a obtíže,
případné úspěchy vyvolávají popírání či přímo vinu
Emocionálně: libuje si v „utrápeném“ citovém rozpoložení a
citovém projevu, zvláště provinilosti, odmítá možné „libé“ prožitky
Sebepojetím: nepřipouští svou hodnotu či schopnost, odmítá se
Interpersonálně: odmítá přispění druhých, vyhledává a provokuje
u nich jinak „zraňující“ chování a citové projevy vůči sobě
20
Osobnost „depresívní“ (nezařazena)
Trvale zakouší melancholickou náladu, bezmoc a beznaděj změnit
svůj truchlivý osud. Ignorují dobré věci, ulpívají na zlých. Touží po
lepším údělu, ale namísto snahy přičinit se o to pouze si vyčítají
promarněné příležitosti k tomu.
Kognitivně: vnímání svého života a světa jako zlých a bez naděje
na zlepšení, soustřeďuje se na starosti a nezdary
Emocionálně: trvale smutná, poraženecká nálada
Sebepojetím: obraz vlastní méněcennosti, nedostačivosti a
celkové špatnosti, zasluhující sebeobviňování
Interpersonálně: odsuzuje sebe i druhé za vše špatné a nezdařené
21
Sociální projevy poruch osobnosti
PORUCHA:
PROJEVY:
SCHIZOIDNÍ
Sociální soběstačnost, nezájem a neumění vycházet s lidmi
ÚZKOSTNÁ
Sociální vyhýbání, úzkost z vlastní nedostačivosti a kritiky kompenzovaná fantazií
ZÁVISLÁ
Sociální závislost, nedostatek sebedůvěry a prožívané nedovednosti jak žít
HISTRIÓNSKÁ
Sociální svádivost, závislost na pozornosti a obdivu druhých, vztahová nestálost
NARCISTICKÁ
Sociální povýšenost a sebepřeceňování, sebeobdiv, využívání druhých
DISOCIÁLNÍ
Sociální soupeřivost a útočnost, podezíravost, despekt k druhým
ANANKASTICKÁ
Sociální hyperkonformita s vytěsněným vzdorem, „legalismus“, závislost na řádu
PASÍVNĚ-AGRESÍVNÍ
Sociální nevypočitatelnost, střídavá útočnost a provinilost
HRANIČNÍ
Sociální impulzivita, náročnost a překotnost v postojích a projevech
PARANOIDNÍ
Sociální podezíravost, ostražitost a obrana proti předjímaným úkladům
SCHIZOTYPNÍ
Sociální excentričnost, podivnost a nepatřičnost projevů, vztahovačnost
SADISTICKÁ
Sociální hostilita, potěšení z utrpení působeného druhým
MASOCHISTICKÁ
Sociální sebesnižování, sebeporážení, sebevinění, „závislost na nezdaru“
DEPRESÍVNÍ
Sociální izolace, iracionální provinilost, prožívaná bezmoc a beznaděj
22
Intuitivní odhad sklonů k trestné činnosti
NARCISTICKÁ O. Reaktivní i instrumentální porušování práv druhých, kteří se
provinili nerespektováním jeho výjimečnosti a nadřazenosti.
DISOCIÁLNÍ O.
Reaktivní i instrumentální působení škody druhým, na obranu
před předjímaným útokem či křivděním z jejich strany.
HRANIČNÍ O.
Reaktivní impulzívní „trestání“ za zradu a zklamání ve vztahu ze
strany druhého.
PARANOIDNÍ O.
Reaktivní „obranné“ napadání druhých za předjímané úklady,
s instrumentálním cílem ochránit se vůči nim.
SADISTICKÁ O.
Instrumentálně motivované trýznění druhých s cílem prožívat
slast při pozorování jejich utrpení a potvrzení vlastní moci.
23
Odkazy ke sdělení:
• Beck, A., Freeman, A. Cognitive therapy of personality disorders.
New York: Guilford Press, 1990.
• Diagnostic and statistical manual of mental disorders DSM-IV.
Washington DC: American Psychiatric Association, 1994.
• Kuhl, J., Kazén, M. PSSI – Inventář stylů osobnosti a poruch osobnosti.
Praha: Testcentrum, 2002.
• Loranger, A. W. IPDE – Mezinárodní rozhovor pro poruchy osobnosti.
Brno: Psychodiagnostika, 2006.
• Mezinárodní klasifikace nemocí – 10. revize.
Duševní poruchy v primární péči. Praha: PCP, 2001.
• Millon, T., Davis, R. Personality disorders in modern life.
New York: Wiley, 2000.
• Praško, J. a kol. Poruchy osobnosti. Praha: Portál, 2003.
• Walters, G. D. Self-report measures of psychopathy, antisocial personality, and
criminal lifestyle: Testing and validating a two-dimensional model. Criminal
Justice and Behavior, 35, 2008, 1459-1483.
24
NAZDAR!
25