Transcript Valašské nářečí - Naucnastezka.cz

Realizováno
v rámci
projektu
Ekocentrum
Planorbis
2011/12
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Výukový program pro školy
Beskyde, beskyde, kdo
po tobě ide,
černooký bača ovečky
zatáčá.
Aj, bačo, bačo náš,
černú košulku máš,
kdo ti ju vypere, když
maměnku nemáš?
Já nemám maměnku,
ale mám galánku,
ona mi vypere černú
košulenku.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Lidové zvyky a obyčeje
Ona ju vypere, ona ju
vyválí,
až půjdu k muzice,
každý mňa pochválí.
Označení Valašsko má svůj prapůvod v Rumunsku
- zdejší žijící Valaši migrovali od 14. století Karpatským
obloukem na západ a sever. Na severovýchodní
Moravu přišli ze Slovenska a ze Slezska a prostřednictvím
svých předků sem přenesli salašnické tradice extenzivního
pastevectví (rozšířené zejména ve východních a jižních
Karpatech) - nový způsob chovu tzv. valašského dobytka
- koz a ovcí a zpracování jejich mléka.
V 17. a 18. století probíhala pasekářská kolonizace
na svazích horských údolí Západních Karpat. Hřebeny
sloužily především jako pastviny chovatelů tzv. valašského dobytka
- ovcí. Podílely se na ní jak rodiny ze starších moravských obcí
kolem Rožnova, Meziříčí, Vsetína a jiných podhorských městeček,
tak rodiny přistěhovalců z východu a severu. Oboje obyvatelstvo se
muselo přizpůsobit novým krajně nepříznivým podmínkám spojením
obou tradic v hospodářském využívání půdy, což vtisklo krajině
regionu charakteristickou podobu.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Přírodní poměry a geografie Valašska
Valašsko je hornatá oblast v nejvýchodnější části
Moravy, České republice v blízkosti hranic se
Slovenskem. Je to svébytný národopisný a
kulturní region, sousedící na jihu s Moravským
Slovenskem a na západě s Hanou. Lze ho vymezit
přibližně územím okresu Vsetín a severní, severovýchodní a východní
částí okresu Zlín (severní Lukovsko, Vizovsko, Klobucko).
Tradičně bylo toto neúrodné území řídce osídleno. V 13. století
dochází k osídlování nížin. Tehdy se na kolonizaci podíleli především
mnišské řády. K výraznějšímu vzestupu počtu obyvatel došlo až v
souvislosti s dějinným procesem zvaným valašská kolonizace. Na
sklonku středověku, ale zejména po roce 1500 přichází pastevecký
lid zvaný Valaši a osídluje hospodářsky nevyužité kopcovité oblasti.
Nejprve se Valaši objevili na území Hukvaldského panství. Toto území
se dnes řadí do regionu Lašsko. Postupně se cílem kolonizace stala
celá severovýchodní Morava.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Základní údaje o Valašském regionu
O původu Valachů
Pojmenování Valach je slovanskými jazyky
přejaté slovo Walhs původně germánského původu,
používané starověkými Góty pro pojmenování Keltů,
romanizovaných Keltů a románskými jazyky mluvících
národů. Na Moravu se Valaši dostali při valašské
kolonizaci probíhající od 14. do 17. století. Valašské
pastýřské kmeny migrovaly z oblasti dnešního jižního Rumunska
podél karpatského oblouku směrem na západ.
Na své cestě Valaši postupně ztratili svůj původní jazyk, s výjimkou
některých rumunských slov (bača, brynza, geleta, strunga, atd.),
která používají ve svém nářečí, ale zachovali si hodně ze své kultury
(zejména folklór, písně a kroje) a hospodářské zvyky, zejména
chovu ovcí. Z etnického hlediska šlo původně o rusínsko-rumunské
obyvatelstvo.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
O valašském lidu
Když sa Valáše narodí,
matka ho oknem vyhodí.
Vyhodí ho
napřed nohama,
živ sa, Valáše, horama!
Ohýbaj mňa mamko,
dokáť su já Janko!
Až já budu Jano,
neohneš mňa, mamo !!
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Valašský kroj
Valašské kroje na rozdíl od ostatních krojů jsou
velmi jednoduché a strohé, avšak velmi barevné.
Ve vysoko položených obcích (Nedašov, Rusava)
se dlouho uchovávaly na krojích původní prvky.
Také samotný kroj, jako základ šatníku obyvatelstva,
Pracovní kroj byl jednoduchý, nebarvený. Oproti tomu
kroj sváteční byl dokladem své doby, zručnosti a talentu svých tvůrců.
Nosíval se při slavnostních událostech, jako jsou svatby, pohřby nebo
do kostela. Lišíval se kraj od kraje a vypovídal o lidech žijících na
daném území, byl dokladem jejich umění a je jej možno považovat za
umělecké dílo jako celek.
Často se setkáváme se společnými znaky krojů na Valašsku s kroji ve
Slezsku, Lašsku, Horňácku a na Slovensku, díky uchování tradičního
zpracování plátna a sukna starou technologií. Při výrobě krojů ve
všech těchto oblastech převládalo použití lněného a konopného
plátna, ovčí kůže a sukna.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Tradiční pastevectví
Roční pastýřský cyklus začínal jarním
Vyváděním na salaš,nejprve na spodním okraji
lesního pásma, kde se současně pokosily lesní polany,
aby se zachovala píce na zimu. Potom se
stáda vyhnala na hole nad hranicí lesa, zpět na pokosené
louky a do obce k podzimní stříži se ovce vracely na svátek sv.
Michala. Během podzimu táhli pastevci do nížin spást strniska a
pokosené louky. Když přišel sníh‘i tam, táhlo se zpátky do hor na
zimoviska, kde se zkrmilo připravené seno a kotily ovce.
Na jaře spěchali do nížin na jaroviska spást první jarní trávu a
výhonky, a pak konečně zpět do dědiny. Tyto cesty lidí á dobytka za
pastvou byly daleké, často se pohybovaly v rozmezí 100 až 200 km,
a tak vyžadovaly spolupráci s obyvatelstvem nížin. Zde spatřujeme
jeden z předpokladů kulturního splývání obyvatelstva původního a
valašského (či pouze valašským způsobem hospodařícího).
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Velké šelmy
Beskydy a Javorníky jsou jediným místem na našem území, kde se
pravidelně vyskytují naše nejvzácnější šelmy – rysi, medvědi a vlci,
které se začaly vracet do českých hor, kde kdysi patřily mezi běžná
zvířata. Patříme mezi málo evropských zemí, které se mohou touto
vzácností pochlubit. Pytláci, mezi které bohužel patří i někteří myslivci,
však zvířata systematicky střílejí.
Návrat dravců proto patří mezi podmínky obnovy našich lesů. Některé
šelmy se skutečně postupně vracejí. Vlci a medvědi přecházejí ze
Slovenska do opuštěných beskydských lesů.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
A vy, páni muzikanti,
přišla jsem vas jedovať
zahrejte ně túto píseň,
kerú vám budu zpívat
štemujte si muziku,
podla mého jazyku,
vy ste všeci grobiáni,
já vám ináč neřeknu.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Valašské nářečí
Ten, kdo se zrodí na Valašsku a trvale tam žije, necítí často
zplna půvabu, bohatosti a rozdílu proti jiným nářečím nebo vůči
spisovnému jazyku. Krásu, barvitost a hudebnost našeho nářečí
nejlépe pochopí ten, kdo přichází z jiného prostředí. Teprve ten tu
krásu objevuje a obdivuje.
Svatopluk Čech praví, že chudému valašskému lidu jako by sudičky daly v náhradu
za pozemské statky lásku k horám, jejich krásám, kde si lid žije svým životem a
svou filosofií. Valašské vrchy jsou krásné.Vznikající scenerií, velikou rozmanitostí
horských pásem, nepřehledným mořem pahorků, strání, chmurných grúní a údolí.
Každý pohled skýtá novou zajímavost, jiný obraz. Horská pásma se vkládají do
sebe jako listy rozvité růže. Kdo dovede vyslechnouti jejich hovory, jejich taje, kdo
jim porozumí, ten pochopí, co vlastně Valacha víže k tvrdé půdě. Je to láska k
horám, k malebnému kraji, ač je tu "konec chleba a začátek kameňa.“ Snad ta
přírodní krása měla vliv na vývoj valašského nářečí.
Františka Jančíková, 1946
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Valašská abeceda
Valaština má obsáhlejší abecedu než spisovný jazyk.
Například hláska l se tu objevuje ve čtveré formě. Měkké,
střední, tvrdé a tvrdé dlouhé l . Měkké l se vyskytuje ve
slovech: plpa, bloncat, laterňa, klúč . Střední : lepák, bělohlavý, bělohubý Tvrdé :
lavka, lata, lopář, lúka Tvrdé dlouhé: ve rčeních: Ogara sa kdesi pabllcá . Cérka
stójí jako sllp. Sllnečko už je nad horama.
Užívá se i dlouhého r: To je vrrša--Ščrrká vodu--Neukrrkaj!--Krrdel dětí--Kopřiva
prrlí--Kráva trrče--Sekáč nosí krrbík-- Taková tvrrza. Souhlásková spřežka dž
vyskytuje se ve slovech: džgat, vrždžet, zmraždžek. Souhlásková skupina šť
vůbec v nářečí není. Obdobně jako v jiných nářečích se nahrazuje spřežkou šč.
Užívá se jí často: déšč--ščestí--ščep, ale i ščéřit sa– ščičkat. Hláska k má nádech
g: Říká se nejen: negde--negdo nýbrž i muziga--grok .
Povídavému chlapovi sa praví grágora-- hyd na dvoře grágoře. Spřežku ě
známe na příklad ve slovech hrábě, to je pan hrabě. Ale máme také ještě
dlouhé ěě: například: měěrka, meněěj, měěgnút. Slabika ni při zběžné výslovnosti
se vyslovuje bez hlásky i . Říkáme krátce: ňňc, chodňňk, kňňžky . Zakončení slov
se někdy nepřehlasuje. Na Valašsku máme na dvoře koťa, tela, prasa, hříbja,
jahňa a jahňacko , v kuchyni zase čelusťa, vařachy, klúč a klúče.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Valašská architektura
Valašská lidová architektura náleží do veliké
skupiny karpatských srubových staveb. Celé oblasti
je dán podklad pro vývin stejnými stavebními
hmotami a přibližně stejnými životními podmínkami.
Sledujeme-li však všeobecný vývin a tvářnost těchto
lidových staveb, shledáme, že jednotlivá etnika dosáhla ve svém konečném vývojovém
období určité svéráznosti, možno říci samostatnosti.
Valašská dřevěná architektura uchovala si ve značné míře svou starobylost a
vyznačuje se zřejmými rozdíly od české i slovenské lidové tvorby tohoto druhu.
Půdorysné seskupení budov valašských vesnic ukazuje samostatný vývin podle
přírodních podmínek. Na Valašsku nenalézáme ulicového seskupení budov jako na
Slovensku. Poloha valašských staveb není také ovlivňována náležitostí pozemků k
statkům, což podmiňuje seskupení rovinných typů vesnic, nýbrž každá stavební skupina
je budována sama pro sebe (dvorcový typ). Vzniká tím veliká rozmanitost v umístění
budov, která je řízena povahou stavebního místa hornatého kraje jak v údolí u potoků
a cest, tak i na pasekách a krajovými stavebními zvyklostmi.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Žij, rostiž, mohutniž,
v prvním nadšení
a s bouřným lesem
ti, milé Valašsko,
myšlenky, krev, sny a
skutky nesem,
bys šťastno bylo velké
- všichni chcem! !
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Valašský skanzen 1.
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm
bylo založeno v roce 1925 sourozenci Jaroňkovými a je
nejstarším muzeem svého druhu ve střední Evropě.
Nejstarší areál, Dřevěné městečko, dokumentuje převážně městský typ valašské
lidové architektury. Do malebného prostředí rožnovského parku byly z místního
náměstí postupně převezeny radnice, Billův měšťanský dům a Vaškova hospoda. K nim
později přibyla rekonstrukce fojtství z Velkých Karlovic a rekonstrukce kostelíka z
Větřkovic. Vzniklé muzejní náměstíčko doplňuje rekonstrukce hostince „Na posledním
groši“ podle originálu Žingorova domu z rožnovského náměstí.
Druhý, nejrozsáhlejší areál Valašská dědina, dokumentuje již od začátku šedesátých
let vesnický typ lidové architektury Valašska, včetně tzv. živého hospodářství s
několika druhy domácích hospodářských zvířat a stádem valašských oveček.
Jednotlivé objekty jsou situovány v různých částech Valašské dědiny s mimořádných
citem pro charakter krajiny. Obzvlášť zdařilými doklady tohoto úsilí jsou např. selská
usedlost z Velkých Karlovic-Miloňova a fojtství z Lidečka.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Valašský skanzen 2.
Nejmladší areál, Mlýnská dolina, dokumentuje od roku
1982 tradiční technologie, závislé na vodním pohonu.
Mlýn, hamr, pila i valcha ještě před nedávnem plnily
svou funkci ve Velkých Karlovicích a bylo přáním muzejníků,
aby svou roli plnily i v novém prostředí. Kromě těchto vodních mechanismů najdete v
Mlýnské dolině ještě funkční úsovnu oleje z Brumova, pocházející již ze 17. století.
V tomto areálu se zároveň realizuje program záchrany původního genofondu a po
celý vegetační rok se tu předvádějí tradiční postupy zemědělských prací.
V areálu muzea se každoročně pořádá kolem šedesáti zvykoslovných, řemeslnických
nebo folklórních pořadů, které naplňují představu generace zakladatelů vytvořit z
muzea v přírodě tzv. živé muzeum. Velkou pozornost si během let získal folklórní
festival Rožnovské slavnosti, Jánošíkův dukát, Pekařská sobota, den řemesel, setkání
řezbářů zvané Hejův nožík, Anenská pouť, Velikonoce a Vánoce na Valašsku, letní a
předvánoční jarmarky.
Valašské muzeum v přírodě se roku 1995 stalo správcem objektů jídelny Libušín a
útulny Maměnka v areálu beskydského turistického střediska Pustevny.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Pustevny
Pustevny (1018 m) leží mezi Radhoštěm a Tanečnicí.
Jsou nejvýznamnější a nejnavštěvovanější horské středisko Beskyd.
Pustevny byly pojmenované po poustevnicích, kteří zde žili a z nichž poslední z nich
zemřel roku 1874. V roce 1891 zde Pohorská jednota Radhošť otevřela útulnu
zvanou Poustevně. Do konce století kolem přibylo několik dalších staveb např. Šumná,
Maměnka a Libušín. Pustevnám dominují dřevěné stavby postavené v lidovém slohu
významným slovenským architektem Dušanem Jurkovičem. K dřevěným stavbám, které
na Pustevnách projektoval architekt Dušan Jurkovič, patří také sto let stará dřevěná
valašská zvonička, kterou zdobí barevné ornamenty. Areál dále doplňují stylové
dřevěné koliby Valašska, U Záryša a hotel Tanečnice z roku 1926.
Pustevny jsou významnou křižovatkou turistických tras. Východním směrem dojdete
kolem jediného plesa v Beskydech na Čertův mlýn (1207 m) s ojedinělými skalními
útvary.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Nato gořalenka na
svět přišla,
aby starost z
hlavy vyšla.
Páni paničky majú,
ty jim porúčajú.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Jak já jí vyzungnu
baněčku,
pěknú si zazpívám
pěsničku.
A my enom
roby máme,
ale my jim porúčáme.
Bájná hora Radhošť
Radhošť je hora v Moravskoslezských Beskydech na závěru
výrazného Pustevenského hřbetu a s výškou 1129 m n. m.
jde o sedmou nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd.
Podle pověstí měl na Radhošti od pradávna sídlo slovanský bůh Radegast - Bůh
slunce, války a vítězství. Jeho podoba, jak ji ztvárňuje socha na půli cesty z Pusteven,
nepůsobí zrovna mile a rozhněvat si ho by asi pro člověka nemuselo být příznivé.
Naši předkové k němu měli úctu. Zdaleka za ním přicházeli, aby mu přinesli dary dobytek, část úrody, zvěř, kterou ulovili. Koncem jara pak na Radhošti staří Slované
slavili letní slunovrat. O nocích se rozzářily vatry, lidé tančili a zpívali. Pohanské zvyky
přetrvaly i do dob křesťanských a nezabránila tomu ani pověst, že modlu Radegasta
prý strhli Cyril s Metodějem, kteří na místo postavili kříž. Další povídání o
Radegastově modle vypráví o tom, že byla uložena v jakémsi podzemním
radhošťském chrámu. Zní to sice jako nějaká pohádka, ale je nutné vzít v úvahu, že na
nedalekých Pustevnách je dnes už téměř nepřístupná soustava tzv. pseudokrasových
puklin. V minulosti vedly do podzemí tři vchody a je pravděpodobné, že v průběhu
18. století se dalo projít z Pusteven na Radhošť v podzemí.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
O sirotku z Pusteven 1.
Ve vesnici Dolní Bečvě u paty travnatého Radhoště
žil za starodávna Hansa, člověk chudobný, který ze
skrovného výdělku živil mimo čtyři vlastní děti ještě desetiletého
synáčka po svém nebožtíku bratrovi. Žili ve veliké nouzi a bídě,
a tak Hansa,aby měl více pro vlastní děti, ubíral na stravě svému synovci.
Hoch přesto měl svého strýce rád a ochotně vykonával všechny práce ve stavení i na
poli, které mu nakázal. Jednou v zemi nastal veliký hlad, na poli se nic neurodilo a
Hansa se svými dětmi vstával od stolu nenasycen a tu započal ubohého Michálka
považovat za jedlíka zbytečného, vyžíravého, který je na škodu hospodářství. Pod
záminkou, že se z nouze dal na hledání pokladu, zavedl jej s sebou do jeskyní v
Radhošti. V mnohonásobném klikatém bludišti uvnitř hory chlapec na něj čekal a
netušil, jaký ukrutný konec života mu strýc uchystal. Michálek zůstal ve tmě sám, bez
louče, pod chatrnými žebříky a nadarmo se pokoušel vyjít z podzemí. Naříkal v
hlubokých rozsedlinách, lezl po čtyřech a hmatal ve tmě před sebou. Najednou mu
noha uklouzla a padal do hlubiny, chytal se všeho, až se zastavil na nějaké stěně o
výčnělky a dva z nich ulomil.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
O sirotku z Pusteven 2.
Opatrně vylezl a špice, které stále držel v ruce, vstrčil
do tlumoku. Nenašel cestu přes hučící podzemní řeku, srdnatě
do ní skočil a přeplaval na druhou stranu. Po delším čase konečně
našel cestu ven na světlo boží.
Michálek bloudil krajem od jedné vesnice ke druhé a nikde nechtěli otrhaného
chlapce přijmout, až zabloudil do jednoho hradu, kde přebýval neženatý a přívětivý
hradní pán. Michálek vyžebral od kuchaře kousek chleba a seděl na velikém kameni
na dvoře a z mošny vytáhl velký zavírák, kterým si ukrajoval sousta. Při tom mu
vypadly na zem ty dvě špice, které předtím ulomil v Radhošti. Hradní pán jej
pozoroval a zpozorněl, když se špice zlatě zaleskly.
Nechal si hocha zavolat a ten mu povyprávěl celý svůj příběh a také, jak nabyl ty
špice, které byly z ryzího zlata. Pán si jej nechal na hradě a nechal jej vycvičit ve
všech rytířských dovednostech, a nemaje žádné svoje dítě, začal jej za vlastního
považovat. Po smrti svého pěstouna se Michal stal dědicem jeho majetku a velmi
zámožným člověkem.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
O sirotku z Pusteven 3.
Jedenkráte stál u okna na náhradí a díval se do nádvoří. Tu uzřel starého nemocného
člověka, jen zčásti zahaleného do roztrhaných hadrů, jak žebrá na mostě před
hradem. Nechal jej přivést do hradu a poznal strýce Hansu. Chudák mu děkoval za
milosrdenství a vyprávěl, jak přišel do dluhů, chalupu musel prodat a žil bídně v
chlévě u svého kmotra, než ho vyhnali z domu. Tři děti mu zemřely na neštovice a ze
čtvrtého se stal lump a vyvrhel. Michal mu podal nůž zavírák, aby si mohl k polévce
přikrojit chleba. Tu strýc Hansa poznal svého nevlastního synka a děkoval Bohu za to,
že mu nedal zhynout v Radhošti, kam ho před lety proradně zavedl.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Šenkýřenko, šenkýřenko
s Bohem buďte, /:co
sem dlužen pamatujte :/
Zapište to, zapište to
na dvérečka,
/:zaplatí to galánečka:/
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Zapište to, zapište to
bilů křidů, /:zaplatím to
až k Vám přídu :/
Lidové písně na Valašsku
Lidová píseň není žádným umělým výmyslem, co se týče děje nebo
nálady, kterou vyjadřuje, ale je pravdivá a vystihuje jen to, co zpěvák prožil
nebo to, co v něm zanechalo určitý emoční zážitek. Je tedy obrazem
duševna svého tvořitele, ale také všech, kteří do oblasti, ve které vznikla patří.
Typickým tématem valašských lidových písní bývá šťastné i nešťastné milování,
spory mezi bohatstvím a chudobou, rozchody mladých páru v souvislostí
s nevěrou aj.
Písně lyrického charakteru, obsahují především milostnou tématiku. Některé
jsou něžné, milé, vášnivé, dobývavé, jiné jsou zase vypočítavé, sobecké, odmítavé i
posměšné. Krásná místa v přírodě, která se na Valašsku vyskytují, evokují v písních
určitý erotický náboj. Život v písních je vždy vyjadřován upřímně, prostě bez
přetvářky.
Kromě durových a molových tónin se ve valašských lidových písních mnohokrát
vyskytují různé církevní a smíšené tóniny, z nichž nejobvyklejší církevní tónina je
lidická. Také se v písních užívá tzv. moravská modulace, která spočívá v posunu tóniny
k sousední tónině o tón níže.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Písně pastevecké a žatevní
Jsou to písně, které byly zpívány obyvateli horských
oblastí a postupně vznikali na pasekách a na salaších.
Patří na Valašsku k nejosobitějším projevům hudební lidové tvořivosti.
Tvoří je písně, které jsou úzce spojeny s prací v přírodě pod názvem
Helekačky a Hečené. V počátku byly brány spíše jako improvizace, ovšem
pak se postupně ustálily a později byli nacházeny na různých místech
mírně nebo zcela nepozměněné. Zpívaly se výhradně při pracovní činnosti,
při pasení nebo při práci na polích. Pasáci při zpěvu využívali velmi
rozsáhlých prostorů přírody, které jim utvářely patřičnou akustiku. Tu dále
využívali pro přenos hlasu, kterým si sdělovali určité informace.
Helekačky byly nejčastěji zpívány mladými děvčaty, které pásly na
pasekách koně a dobytek. Jejich zpěvy se nesly mezi kopci a stráněmi,
prostřednictvím, kterých na sebe upozorňovaly, dorozumívaly se i na velké
vzdálenosti nebo si krátily dlouhou chvíli při pasení.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Písně k výročním obřadům
Obyčeje, které jsou realizovány při výročích,
patří už od pradávna mezi bohatou a starobylou
součást lidové kultury. Tyto obyčeje při výročních
obřadech se spolu s vývojem výrazně měnily. Příčinou vzniku obyčejů byl
především strach před přírodními silami, kdy člověk hledal nějaký způsob, jak
by přírodě mohl vnutit svou vlastní vůli, nebo si ji naklonit.
Tímto vzniká první pramen výročních obyčejů. Druhý prvek se opírá o to, že
obyčeje dávaly signální znamení k zahájení práce, a to skutečným nebo
symbolickým způsobem. K těmto prvkům byly přidány i další základní
prameny, které byly do života lidu zaneseny uměle a to především vlivem
církve. Jednotlivé prvky i celé slavnosti se ale s vývojem času i techniky
změnily od základu. Celý obyčejový rok je tedy přizpůsoben s prací
zemědělců a pastevců. U zemědělců se týkaly orby, setby, konce a začátku
sklizně. U pastevců obyčeje dotýkaly především vyhánění dobytka a
návratem dobytka z pastvy.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Hrajte, muzikanti, vesele
Kúlajte maměnko
košulenku
Nad Rožnovem je hájíček
Není lásky stálejší
Otvíraj, matičko,
otvíraj dvůr
Přerozkošný stav
manželský
Toč sa, Moravo, toč
sa kolem
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Typická kuchyně na Valašsku
Přijet na Valašsko a ochutnat něco z typického valašského
jídelníčku je přáním téměř každého dospělého návštěvníka.
Není se čemu divit, protože originální valašská kuchyně je
svými specialitami vyhlášená. Na Valašsku si svých tradičních pokrmů dost váží
a umějí je zařadit i na jídelníček mnoha restaurací – ať už proto, aby vyšli vstříc
chuti stálých domácích hostů nebo aby potěšili chuťové buňky zvědavých turistů.
Například jen v málokteré hospůdce, ale i v luxusnější restauraci se nepotkáte
s polévkou kyselicou, která se stala součástí valašského národního dědictví.
Valašská kyselica
Variant této polévky existuje několik. V podstatě je to ale polévka z kysaného zelí s
brambory, zahuštěná moukou rozmíchanou ve smetaně. Přidává se do ní klobása nebo
uzené maso, koření se česnekem a majoránkou.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Vybrané regionální recepty
Valašské vdolky – „frgály“
Valašský frgál je tradiční pečivo, jehož historie je stará víc
než 200 let. Původně se výrazem frgál označovalo nevzhledné nepodařené pečivo.
Hospodyňky vdolky pekly hlavně na Vánoce, Velikonoce, hody, svatby, křtiny a
velké rodinné oslavy. Na těsto se používala směs pšeničné i žitné mouky, která se
zamísila s mlékem nebo vodou. Těsto se rozválelo válem do tenké placky a
opatřilo náplní hruškovou, tvarohovou, povidlovou či makovou.
Bramborové placky
Připravují se na mnoho způsobů. Ať už jsou to ty ze syrových brambor – známé
bramboráky, nebo mohou být z brambor vařených. Ty se pečou na sádle nebo „na
sucho“ na plechu a jí se jen tak nebo potřené povidly.
.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Vybrané regionální recepty
Pohanka
Pohanka
Objevila se na Valašsku v 17. století a patřila k nejoblíbenějším
jídlům Valachů; především pohanková kaše. Dnes si v kolibách a hospůdkách
můžete pochutnat např. na kontrabáši (klobáska, zelí, pohanka, brambory).
Povidla
Tradiční kuchyňský polotovar je vlastně rozvařeným ovocem, které se zahustí odpařením
vody – vaří se bez cukru. Proto jsou na jejich přípravu vhodné až přezrálé plody švestek.
Slivovice
Čistý a ušlechtilý destilát, vyrobený bez jakýchkoliv přísad, pouze z plodů švestek či
durancií.
Střapačky se zelím
Střapačky nebo také strapačky, mají původ na Slovensku. Jídlo se ale velmi často
podává i na Valašsku. Jsou to halušky nebo nočky z bramborového těsta s vařeným
kysaným zelím, omaštěné nadrobno nasekanou, na sádle osmaženou cibulkou a případně
i s kousky uzeného masa.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
.
Folklór a lidové tradice regionu
A co sem sa nachodil,
po lesi nablúdil
A co tam ťukoce
A či su to krávy
Ach, šel sem, nedošel sem
Horečka hučí, větříček fučí
Idu mládenci, pěkní zelení
Kde, synečku, ležeť budeš
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Beskydské lesy
Beskydy náležejí k horské soustavě
Karpat s charakteristickými dlouhými
a hlubokými údolími a příkrými stráněmi.
Jsou zde rozsáhlé, převážně smrkové
lesy, vyskytuje se vzácná a chráněná
květena. Již v roce 1973 byly Beskydy
vyhlášeny Chráněnou krajinnou oblastí
(CHKOB), která je rozlohou
1 166 km2 největší v České republice.
Klimatické podmínky s průměrnou roční teplotou
9°C poskytují slunná a teplá léta, dlouhé podzimy
a vlivem hojných srážek zimy bohaté na sníh, zejména
ve vyšších horských polohách. Spojením kultury horských pastevců a zemědělců, kteří
se usadili v údolích, vznikla velmi osobitá kultura, zachovala se působivá lidová
architektura dřevěných staveb a dodnes se uchovává silná folklórní tradice.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Přírodní podmínky
Pastevectví
V průběhu 16. století byl nazýván
Valachem každý, kdo se zabýval
chovem ovcí především valašského
plemene, pásl je na salaších a podílel
se na produkci salašnického
hospodaření.
Na chovatele ovcí se vztahovalo valašské právo s jeho institucemi, například (úřad
valašského vojvody a valašská hromada). Valaši vzhledem k jejich svérázně
zaměřenému životnímu stylu byli drtivou většinou obyvatelé podhorských, později
horských obcí. Ale nepředstavovali pouze zvláštní složku obyvatelstva v zhledem
k jejich specificky zaměřenému životnímu stylu, ale byli určující skupinou, ve které se
propojily znaky moravského zemědělství s karpatským pastevectvím a díku tomu
v 17. a 18. století odlišili celou oblast od okolních moravských regionů. Do lidského
povědomí celé Moravy se název Valaši šířil čím dál více a každý odstupem času
přesně věděl, koho je tímto názvem hodno nazývat. U hospodářsky založených
Valachů tedy už zbýval velmi malý krok k označení jako Valaši, členové etnografické
skupiny.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
.
Přírodní podmínky
Salašnictví
Během 16. a především 17. stol.
přijalo salašnický způsob hospodaření
kromě přistěhovalců také obyvatelstvo
podhorských vesnic i nově zakládaných
horských obcí, nejvíce pasekáři, majitelé
usedlostí polností v horách nad vsí. Původní valašští kolonisté se naopak usazovali
v obcích a často se stali vlastníky půdy. Tehdy vznikla pevná organizace salašnického
hospodaření, z níž mnohé přetrvalo až do 20. stol. Salašnické hospodaření se rozšířilo
do šech dědin v karpatské části Moravy a Slezska a v početných obcích patřilo
k prioritním zdrojům obživy.
Ve většině usedlostí se chovaly ovce speciální rasy, na Moravě zvané valašky; jsou to
odolné hrubovlněné ovce, dobře snášející drsné podmínky na horských pastvinách.
Někdy patřilo k usedlosti jen několik kusů, jindy čítalo stádo jednoho hospodáře i
několik set ovcí a menší počet koz. Přes zimu se ovce chovaly v ovčirně při usedlosti,
někdy i výše v horách ve chlévech zvaných zimarka nebo kotelnice.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
.
Přírodní podmínky
Půjdu domů, půjdu
domů, aji musím,
sem chudobnej matičky
syn.
Tá mňa těžko, tá mňa
těžko vychovala,
ve dně šila v noci přadla
Ve dně šila, ve dně
šila košulenku,
v noci přadla kůdelenku
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Valašské právo
Z nepočetných dokladů lze vyvodit, že se
salašnictvím zabývali výhradně muži a že
na méně kvalifikovanou práci (např. pasení)
si najímali poddané z podhorských obcí.
V 16. stol. se lze již běžně setkat se speciální
salašnickou terminologií, užívanou ještě ve 20. stol. (salaš, košár, koliba, strunga, bača,
valach, vatra, peleta, putyra). Významné místo v organizaci v rámci jednotlivých
pastvin zastával valašský vojvoda (a jím řízený valašský soud), volený na valašské
hromadě. Byl prostředníkem mezi valachy (vlastníky stád) a vrchností.
Až do konce 18. století byl život na horských salaších usměrňován tzv. valašským
právem. Na Rožnovsku se jím řídili všichni chovatelé valašského dobytka, kteří se
podíleli na salašnickém hospodaření, nájemci javořin, zvaní vrchaři a samozřejmě
bačové a pastevci na salaši. Vojvoda měl větší pravomoc než rychtář-fojt. Od
vrchnosti měl povinnost dohlížet na dobrý stav lesa blízko javořin, aby Valaši nepásli
v mladé lesní kultuře, zbytečně nekáceli stromy nebo rozšiřovali javořiny vypalováním
lesa. Kolem svátku sv. Jana vybíral vojvoda valašskou daň.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
.
Přírodní podmínky
Brynza a halušky
Výroba brynzy probíhá ve dvou fázích. První fáze je výroba
hrudkového sýra který po prošel zrání a prokysání a z
něho teprve jako základní suroviny se vyrábí brynza záleží zda
k tomu dochází ve velkovýrobě v brynzárně nebo v domácnosti.
Výroba brynzy v brynzárně se vykoupený sýr po očištění lisuje aby se odstranil
zbytek syrovátky a pak nastává ve velkých nádobách proces zrání a to uzavřené bez
přítomnosti vzduchu, aby se tak zabránilo vzniku plísni a mazovění a po této době se
tato surovina mele a mícha a solí na 1,5 - 2 % potom se hotova brynza porcuje buď
do dřevěných geletek, plastových kelímků nebo se balí do celofánu atd.
Brynzové halušky
Halušky mohou být jen z mouky, ale připravovaly z také z těsta, kde byly nastrouhané
syrové brambory a těsto se dohušťovalo moukou podobně jako bramborové placky.
Těsto se dává do vařící vody buď lžicí z dřevěného prkénka nebo přes dírkovanou pánev.
Když jsou halušky uvařené poznáme když vystoupí na povrch vařící vody, uvařené
halušky vybíráme sítkem a které propláchněme pod proudem studené vody aby se
neslepily a také se stanou pružné a nelepkavé někdo ještě do těsta přidává vajíčko aby
halušky byly pevnější.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Přírodní podmínky
Vzácná surovina
z kterého materiálu oblek nás v zimě hřeje a
za teplého počasí chladí? Ať výrobci umělých
vláken prominou, ale odpověď je neúprosná: nejsou to
textilie z těchto syntetických vláken ani z vláken rostlinných
Ale z ovčí vlny. Ale vlna má daleko více těch předností.
Vzdušnost, lehkost, nemačkavost pružnost atd.
Ovčí vlnu je možno označit jako nejstarší textilní surovinu s které si člověk vyráběl
oblečení hlavně v chladnějších oblastech a s kterou se setkáváme u nejstarších
civilizací jako byly Asyřané, Babyloňané, Peršané, ale také u Egypťanů, kde měl
dlouhou tradici len a jeho zpracování na plátno. Badatelé se nemohou shodnout na
tom, která z těchto starých civilizací začala jako první vyrábět koberce z ovčí vlny
protože ve všech byly vlněné koberce známe. Ale ať už se vyrábět začaly kdekoli,
jedno je jisté, že to byla ovčí vlna, z které se tyto koberce vyráběly.
Ovčí vlna měla ve své historií několik konkurentů ať už to bylo hedvábí, len, konopí
nebo bavlna, ovčí vlna si vždycky dovedla udržet své prvenství až přibližně do 80 let
dvacátého století, kdy ji z trhu začaly vytlačovat umělá vlákna, která však nemají
všechny dobré vlastnosti, nicméně jsou výrazně levnější.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Přírodní podmínky
Šenkýřenko, šenkýřenko
s Bohem buďte, /:co
sem dlužen pamatujte :/
Zapište to, zapište to
na dvérečka,
/:zaplatí to galánečka:/
Zapište to, zapište to
bilů křidů, /:zaplatím to
až k Vám přídu :/
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Lidové zvyky a obyčeje 1.
Rázovité valašské zpěvy jsou věrným zrcadlem
duševního života našeho lidu. V nich je radost i žal,
nevyčerpatelný humor i lidová moudrost, kolik je tu
pěkných obratů a zdravých nápadů! – Přednes lidového
zpěváka je procítěný, volný, plný rázovité barvitosti,
kterou ani nelze zachytit notami, rytmem a taktem.
Fašank
Fašank je nejdéle zachovaný obřad, který se praktikuje
v rámci jarního cyklu výročních písních. Fašankem je zahajováno období
velikonočního půstu. Nejdůležitější bylo obcházení s medvědem, kdy
obcházel muž po dědině, převlečený za medvěda. Obcházel spolu
s nemaskovanými hochy a hudbou po dědině a v každém domě se musel
s hospodyní několikrát zatočit dokola. Touto slavností končí masopust,
později často doprovázený řadou typických maškar.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Lidové zvyky a obyčeje 2.
Pochovávání basy
Souvisí s masopustním úterkem, kdy se před půlnocí
loučí lid s masopustem. Symbolem masopustního veselí je
basa, která se přikryje prostěradlem a kolem které
obcházejí muzikanti a pláčou. Ti představují smrt,
hrobaře, kostelníka, faráře a ministranty. Hrobař kope
hrob při zvuku kostelníkem produkovaném zvonění moždířem a nese v
tupláku faráři vodu. Ten hrob pokropí smetákem.
Smrtná neděla
Patří mezi slavnosti jarního cyklu, kdy se za zpěvu vynášela smrtka slaměná
loutka) z vesnice. Procházela také všemi ulicemi a nakonec skončila na louce
za vesnicí, kde ji lidé odstrojili a hodili do příkopu či potoka. Potom všichni
utíkali bez ohlížení domů aby jim smrtka neublížila.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Lidové zvyky a obyčeje 3.
Stavění máje
Májka je jednička nebo smrček, osekaný až po vrch
a zbavený kůry, kdy vršek je vyzdobený stužkami. Máj se
staví buď na návsí (před hospodou), nebo jej chlapci svým
dívkám stavěli před dům. Děvčata potom ráno posílala svým
chlapcům na oplátku květiny. To vše se dělo v noci
před 1. květnem .
Dožínky
Znamenají ukončení žní. Ženci a žnečky vystrojí dožínkový věnec, tento věnec
dají hospodáři. Potom si ozdobili vůz (do každého rohu dali jedli) a s
nazdobeným vozem (žebřiňákem) i koňmi a nářadím se vraceli do vesnice
doprovázeni zpěvem žertovných a škádlivých písní. Hospodáři si tento věnec
nechávali přes zimu až do příštích žní .
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
:/
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Rožnov pod Radhoštěm
Kdysi dřevěné městečko, milé a rázovité,
voňavé dřevem letitých jedlí, ze kterých bylo
postaveno, se rozkládá po obou březích řeky Bečvy.
Ještě počátkem dvacátého století zde byly v malebném údolí na
úpatí památné hory Radhošť světově proslulé klimatické lázně.
V posledních desetiletích se Rožnov pod Radhoštěm proměnil v moderní
turistické, kulturní, obchodní a průmyslové centrum.
Svou polohou je Rožnov přímo předurčen pro rekreaci a sport. Město a jeho
okolí je vybaveno řadou sportovišť pro zimní i letní sporty. V jeho okolí se
nacházejí stovky kilometrů značených turistických cest a cyklistických tras v
nadmořských výškách od 350 do 1150 m.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Turistické cíle regionu
Velké Karlovice a okolí
Velké Karlovice jsou typickou valašskou obcí.
Najdete tu ještě zachovalé pastviny s menšími stády
ovcí, najdete stavení v horách, kde se ještě dodnes
hospodaří. Objevíte stromy, které znají staré příběhy,
kapličky a kříže vyprávějící o starostech a radostech lidí,
kteří zde žili. Objevíte své Valašsko, najdete si svá místa
v krajině. Tyto řádky by mohly být Vašim pomocníkem v pátrání po
minulosti a současnosti krajiny v okolí Velkých Karlovic.
V údolí Bzovém se dochovala roubená stavba fojství, pocházející z 18.
Století. Patrová budova s pavlačí, do obdélníku obestavěný dvůr
hospodářskými staveními, obrovsku lípou a potokem v krásném prostředí.
Nepřesná kopie fojtství je v rožnovském skansenu. Natáčel se zde film Stíny
horkého léta.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Turistické cíle regionu
Písně pastevecké a žatevní
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Folklór a lidové tradice regionu
Otázky k výukovému programu
1. Kde se nachází region Valašska a jakou má
historii?
2. Jaký měl region význam v historii Zlínského
kraje a Moravy?
3. Jaké jsou přírodní podmínky na Valašsku?
4. Co je pro valašskou krajinu typické?
5. Mají valaši jako etnikum nějaká specifika?
6. Co je typické pro valašskou kulturu a tradici?
7. Jaký byl život pastevců na horách?
.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Doplňkové otázky a okruhy
Otázky k výukovému programu
8. Jaké krajinné typy se na Valašsku objevují?
9. Jaká význam mělo Valašsko pro zemědělskou
produkci v České republice
10. Význam lesů a pastvin pro okolní ekologické
systémy?
11. Co znamená pojem ekologické zemědělství?
12. Jaký je jeho význam pro budoucnost?
13. Jaké jsou významné přírodní a kulturní
turistické cíle regionu?
.
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Doplňkové otázky a okruhy
Na brzkou shledanou na Valašsku …
OS Locus a ZO Planorbis ČSOP
Kroměříž VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Realizováno
v rámci
projektu
Ekocentrum
Planorbis
2011/12
VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ
Výukový program pro školy