Transcript Dějiny ekonomického myšlení

Dějiny ekonomického myšlení
Charakteristika ekonomického
myšlení starověku a středověku
Starověké Řecko
Ekonomické názory rozvíjeny v kontextu
filozofických úvah a mají etický a
morální rozměr (Solónovy reformy –
zárodek demokracie, eliminace krajní
bídy i nadměrného bohatství)
• Xenofón (cca 430-355 př.n.l.)
• Platón (427-347 př.n.l.)
• Aristoteles ze Stageiry (384-322 př.n.l.)
Ekonomické myšlení starověkého Říma
• Římské právo
• Marcus Porcius Cato (234-149 př.n.l.)
• Marcus Terrencius Varro (116-27 př.n.l.)
• Ekonomické myšlení raného křesťanství
-východiskem
• Sv. Augustin (354-430)
• Sv. Jeroným (345-420)
• Tomáš Akvinský (1225-1274)
Summa theologiae
Merkantilismus
•
•
•
CHARAKTERISTIKA merkantilismu
Snahy o zajištění peněz v zemi
Zdrojem růstu bohatství je zahraniční obchod
Množství peněz v zemi je národním bohatstvím
Bohatství pochází z oběhu
Thomas Mun (1571-1641)
Antoine Monchrétien (1575-1621) - práce „Traité de
l´économie politique“
• Jean Baptiste Colbert (1619-1683)
Kamerální vědy
• Johann Joachim Becher (1635-1682)
Zakladatelé politické ekonomie
• Jean Bodin (1530-1596)-předchůdce kvantitativní teorie peněz
• Francis Bacon (1561-1626)-osvobozuje člověka od církve
• John Locke (1632-1704) –koncept přirozeného práva (základ
liberální filozofie a liberální ekonomie)
• Thomas Hobbes (1588-1679) –smlouva mezi jedincem a státem
(panovníkem), moc není od boha
• William Petty (1623-1687)
-zakladatel hospodářské statistiky
-tvůrce pracovní teorie hodnoty
-rychlost oběhu peněz
• John Law (1670-1729)
• David Hume (1711-1776)
Klasická škola politické
ekonomie
• Adam Smith (1723-1774) Pojednání o podstatě
a původu bohatství národů
- národního důchod
- „neviditelná ruka trhu“
- „minimální“ stát
- nabídka, poptávka, rovnovážná cena, skutečná
cena
- jednofaktorová nákladová teorie pracovní
hodnoty
- makroekonomická teorie přebytku
Teorie absolutní výhody (Smith)
Počet hodin potřebných k výrobě jednotky sukna a
vína
Země
sukno
Anglie
100
Portugalsko
90
víno
60
80
V tomto případě dojde k dělbě práce na principu
absolutní výhody
Teorie komparativní výhody
(Ricardo)
Počet hodin potřebných k výrobě jednotky sukna a
vína
Země
sukno
Anglie
100
Portugalsko
90
víno
120
80
V tomto případě dojde k dělbě práce na principu
komparativní výhody
David Ricardo (1772-1823) Zásady
politické ekonomie a zdanění
• Akumulace kapitálu – nejdůležitější činitel
pokroku
• Klesající výnosy kapitálu investovaného
do zemědělství (přírodní omezení)
• Zisk jako zdroj a motiv akumulace
• Stoupenec liberalismu (boj proti obilním
zákonům)
Thomas Malthus (1766-1834)
• Dílo: Eseje o zásadách populace a jejím
vlivu na budoucí zlepšení společnosti“
- Lidé se množí geometrickou řadou, zdroje
obživy aritmetickou řadou (dle zákona o
klesající výnosnosti půdy)
- Populační teorie (omezovat porodnost)
Francouzská větev klasické školy
politické ekonomie
• fyziokraté – hlavní představitel Francois
Quesnay (1694-1774) –ekonomická
tabulka
– třída produktivní (zemědělci)
– třída sterilní (výrobci-řemeslníci)
– třída vlastníků půdy
Fyziokratismus
• Jean Claude Gournay
– Laissez faire, laissez passer (nechte ať dělají)
Zásada hospodářského liberalismu
Krize klasické školy politické ekonomie
(millovská ekonomie)
• John Stuart Mill (1806-1873)
– Utilitarismus (Jeremy Bentham)
– Hl. práce „Zásady politické ekonomie s některými
aplikacemi v sociální filozofii“
– stoupenec svobody a soukr. majetku, ale reformní
představy (zákony výroby=zákony přírody; zákony
rozdělování ovlivněny institucemi, třeba
so.zákonodárství)
• Jean Baptiste Say (1767-1832),
Sayův zákon trhů (každá nabídka najde
poptávku)
Historická škola - List
• Friedrich List (1789-1846) - „Národní
systém politické ekonomie“
– Německý celní spolek
– Propaguje protekcionismus (dočasně, než
něm.průmysl dosáhne úrovně vyspělých
zemí)
– Průmysl a obchod jako nositelé pokroku
– Evoluční charakter ekonomických zákonů –
stadia ekonomického vývoje
Stará historická škola
• Wilhelm Roscher (1817-1894)
• Bruno Hildebrand (1812-1878)
• Karl Knies (1821-1898)
Kritika klasiků - tři nepřijatelné prohřešky klasiků
proti vědeckosti:
„absolutismus“ (obecně platné teze)
„kosmopolitismus“(nerespektují se
nár.zvláštnosti)
„perpetualismus“ (nejsou věčné)
Mladší historická škola
• Gustav Schmoller (1838-1917)
• Karl Bücher (1847-1930)
– Zpracovávání dat, popis
– Empiricko-induktivní metoda
– Aktivistická politika státu k eliminaci
soc.konfliktů
– Tzv. katedrový socialismus
Nejmladší historická škola
• Max Weber (1864-1920)
- Protestantská etika a duch kapitalismu
• Werner Sombart (1863-1941)
- Židé a moderní kapitalismus
Utopický socialismus
• Jean Sismondi (1773-1842)
– nebyl socialista, proti strojům a volné soutěži
– stát k regulaci iniciativy jednotlivce
• Henri de Saint-Simon (1760-1823)
– teze o industrialismu a „hospodářské“ vládě
• Robert Owen (1770-1858)
– New Harmony 1822
– Pracovní sklad (idea kooperativního sdružení)
Marxismus
• Karel Marx (1818-1883)
- výrobní vztahy a ekonomické zákony
- historický materialismus
- třídní boj (kolektivistické pojetí vývoje)
- teorie nadhodnoty
- hl. dílo Kapitál
Periodizace neoklasické ekonomie
1. Formativní období předkeynesovské
neoklasiky (70.léta 19.stol. – 30.léta
20.stol.)
2. V době nadvlády keynesovství (do cca
70.let)
3. Antikeynesovská revoluce
Znaky marginalistické revoluce
(nástup neoklasické ekonomie)
•
•
•
•
Poptávková strana trhu ve středu zájmu
Důraz na rozdělování omezených zdrojů
Spotřebitel jako vládce trhu
S výjimkou rakouské školy důsledné
využívání matematiky
Předchůdci
•
Augustin Antoine Cournot (1801-1877)
- Zabýval se poptávkou, objevil funkci mezních příjmů a
mezních nákladů a tím formuloval marginální teorii
firmy
•
Wilhelm Hermann Gossen (1810-1858) - zákony
1. Užitečnost týchž statků po sobě spotřebovávaných
klesá
2. Při současné spotřebě více statků se hledá kombinace
přinášející maximální užitek
3. Člověk maximalizuje celkovou užitečnost z
vynakládání práce tehdy, když se mezní užitečnost
zboží, které za práci získá, rovná mezní neužitečnosti
jeho práce.
Rakouská škola mezního užitku
• Carl Menger (1840-1921)
– Ekonomický proces jako výslednice jednání
ekonomizujících jedinců
– Teorie subjektivní hodnoty (daná užitečností
poslední jednotky statku)
– Tzv. Mengerova škála
– Teorie směny
• Eugen Böhm-Bawerk (1851-1919)
• Friedrich von Wieser (1851-1926)
Školy mezního užitku
• Anglická
– William Stanley Jevons (1835-1882)
– Matematická metoda
– Méně vyhraněný psychologický přístup než rak.škola,
od níž se obsahově příliš neliší
– Kardinalistická verze teorie mezního užitku
• Lausannská
– Marie Ésprit Léon Walras (1834-1910)
• Teorie celkové rovnováhy NH (Walrasův matematický model)
Lausannská škola (pokrač.)
– Wilfredo Pareto (1848-1923)
- snaha o odpsychologizování teorie
mezního užitku pomocí křivek lhostejnosti
(křivky indiference – indiferenční analýza)
- Ordinalistická verze teorie mezního užitku
(teorie subjektivní hodnoty se mění v teorii
chování spotřebitele (z té odvodil poptávku a
cenu)
- Paretovo optimum
Američtí marginalisté
• John Bates Clark (1847-1938)
-dal impuls k rozvoji neoklasické ekonomie v USA
-teorii mezní produktivity interpretoval jako teorii
rozdělování
• Irwing Fisher (1847-1947)
- Teorie úroku
- Teorie peněz (nebere v úvahu poptávku po
penězích, peníze chápe pouze jako oběživo,
nikoli jako možné aktivum)
Charakteristika neoklasické
ekonomie
•
•
•
•
•
•
1.
Představa dostatečné vnitřní stability tržní ekonomiky
Metodologický individualismus
Analýza má převážně statický charakter
Maximalizace užitku ze spotřeby
Homo oeconomicus
Teorie relativních cen zahrnující:
Teorii mezního užitku („oceňuje“ spotřební statky, resp. teorie
chování spotřebitele)
2. Teorie mezní produktivity („oceňuje“ služby výrobních faktorů a plní
funkci teorie rozdělování na mikro a makroúrovni)
• Analýza stavu statické rovnováhy
• Primárním zdrojem akumulace se stávají úspory domácností
• Kvantitativní teorie vede k neutralitě peněz
• Úroková míra jako alternativní cena současné spotřeby
generovaná na trhu kapitálu
Alfred Marshall (1842-1924)
• Základy ekonomie (1890)
• Navazuje na klasickou politickou ekonomii i na
rakouskou a matematickou školu
• V centru pozornosti tržní rovnováha
– Zkoumání dílčí rovnováhy (za předpokladu ceteris
paribus)
– Dualistické pojetí rovnovážné tržní ceny (spojení
nabídkové stránky trhu – výrobní náklady se stránkou
poptávkovou – princip mezního užitku)
– Výrobní faktory (práce, půda, kapitál, podnikání)
– Vymezení ceny služeb výrobních faktorů
John Maynard Keynes (1883-1946)
1. Etapa (do 1936) navazuje na
cambridgeskou verzi kvantitativní teorie
peněz
• Ekonomické důsledky míru (1920)
• Prostředky k prosperitě (1921) - inflace a
její řešení v rámci kvantitativní teorie
peněz
• Pojednání o penězích (1930)
Keynes
2. Etapa
Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936)
- Obnovil makroekonomický pohled na ekonomický systém
- V moderním kapitalismu nefungují samoregulační mechanismy (zvl.
V oblasti poptávky po soukromých investicích)
- Teorie efektivní poptávky (tzv. základní psychologický zákon – růst
důchodu, ale menší růst spotřeby, tj. příjmy se automaticky nemění
ve výdaje)
- Investiční výdaje (úspory se automaticky nemění v investice)
- Nezaměstnanost (důsledek nízké efektivní poptávky)
- Preference likvidity (vysvětlení úroku, tzv. past na likviditu –
zdůvodnění nízké účinnosti monetární politiky v hospodářské
depresi)
- Hospodářská politika: zvýšit sklon ke spotřebě progresívním
zdaněním důchodů; nízká úroková míra k podpoře investic; vládní
výdaje.
Neokeynesovství (neoklasická
syntéza)
• John Richard Hicks (1904-1989)
-dal podnět ke vzniku neoklasicky-keynesovské syntézy modelem ISLL (LM)
• Franco Modigliani (1918)
- Hypotéza životního cyklu (spotřeba nepodléhá výkyvům, jak se
domníval Keynes, je stabilnější)
• Paul Anthony Samuelson (1915) – standardní učebnice ekonomie
• James Tobin (1918-2002) – teorie portfolia
• Robert Merton Solow (1924) – neoklasickou teorii růstu (práce,
kapitál) doplnil o třetí růstový faktor – technický pokrok)
• Roy Forbes Harrod (1900-1978)
• George Arthur Akerlof (1940)
• Joseph Eugene Stiglitz (1943)
• Janet Yellenová (1946)
• Nicholas Gregory Mankiw (1958)
Milton Friedman (1912-2006)
• Za minimální zásahy státu do ekonomiky
• Hlavní představitel monetarismu (jediný nástroj slučitelný
se svobodným fungováním trhu)
• Interpretace kvantitativní teorie peněz (poptávka po
penězích má stabilní charakter; peněžní zásoba v
krátkém období-peníze nejsou neutrální, v dlouhém
období neutrální)
• Inflaci pokládal výlučně za peněžní jev
• Hospodářská politika: uplatňování monetární politiky
zaměřené na řízení měnového agregátu (resp. na stálý
růst nabídky peněz)
• Zlaté pravidlo měnového růstu
Příklady neoliberálních
konzervativních ek. škol
• Škola racionálních očekávání
– Robert Lucas, Thomas Sargent, Robert Barro
• Škola strany nabídky
- Arthur Laffer
• Škola veřejné volby
– Kenneth Arrow
Institucionalismus
Teze:
- V ekonomickém rozhodování hrají roli sociálně-psychologické,
politické, kulturní a sociologické faktory
- Instituce hrají zásadní roli při utváření ekonomického chování a
rozhodování lidí
- Instituce se v čase mění a vyvíjejí
Představitelé:
- Thorstein Bunde Veblen (1857-1929); Teorie zahálčivé třídy (výroba
pro užití a výroba pro zisk)
- John Rogers Commons (1862-1945)
- Karl Polanyi (1886-1969)
- John Kenneth Galbraith (1908-2006), technický pokrok vede do
postindustriálního stadia, role technostruktury a stát
Neorakouská škola (liberální přístupy)
• Friedrich August von Hayek (1899-1992)
- Monetární teorie hospodářského cyklu
- Analýza právního a institucionálního uspořádání
(Cesta do otroctví)
• Joseph Alois Schumpeter (1883-1950)
- Teorie podnikatele a zisk podnikatele (inovační
teorie)
• Murray Rothbard (1926-1995), Američan
věnující se rakouské škole
- Teorie tržního systému na dobrovolné směně
jednotlivců bez destruujících zásahů státu