Transcript Testování citlivostí bakterií k ATB

URČOVÁNÍ CITLIVOSTI
MIKROBŮ
NA
ANTIBIOTIKA
 Volba
nejvhodnějšího režimu antimikrobní
léčby je podmíněna dvěma základními
parametry:
– vlastnostmi makroorganismu a charakterem
konkrétní infekce,
– vlastnostmi etiologického agens, včetně jeho
citlivosti nebo rezistence k antimikrobním
léčivům.
Metody používané ke stanovení
citlivosti bakterií k
antimikrobním přípravkům lze
klasifikovat jako difúzní a
diluční.
Difúzní testy

Difúzní testy jsou pouze kvalitativní.

Poskytují informaci o citlivosti nebo rezistenci bakterie
k testovanému antibiotiku.

Principem je postupné uvolňování antibiotika z
vhodného zdroje do agarové půdy inokulované
vyšetřovaným kmenem mikroba.

V průběhu inkubace difundující antibiotikum inhibuje ve
svém okolí růst citlivých bakterií a dochází tak
k vytvoření inhibiční zóny.

Antibiotika v sestavách jsou zvolena nejen podle
vyšetřované bakterie, ale v některých případech také
podle typu klinického materiálu se zřetelem na jejich
farmakokinetiku (např. způsob vylučování, dosažitelnou
koncentraci v tkáních).

Výsledkem stanovení citlivosti testované bakterie
k antimikrobním přípravkům je tzv. antibiogram, který
umožní výběr nejvhodnějšího antibiotika pro léčbu
konkrétního pacienta.
E-test
E-test vychází z difúzního agarového testu, avšak zdrojem
konkrétního antibiotika je plastikový proužek, obsahující
exponenciálně rostoucí koncentrace.
 Umožňuje stanovit minimální inhibiční koncentraci
(MIC), to je nejnižší koncentraci, která inhibuje růst
testované bakterie.
 Proužky obsahující různá antibiotika jsou kladeny na
inokulovanou půdu. Po 16-18 h inkubaci se v případě
citlivých bakterií vytváří zóna inhibice růstu ve tvaru
elipsy, která přetíná proužek s antibiotikem právě v místě
udávajícím hodnotu MIC.

Diluční testy
Principem dilučních testů je použití odstupňovaných
koncentrací antibiotika (ředěných geometrickou řadou) v
tekutých nebo tuhých půdách. Půdy všech koncentrací jsou
inokulovány standardním množstvím čisté kultury
testovaného kmene. Po inkubaci se zjišťuje, při kterém
nejmenším množství antibiotika (v mg na 1 l půdy) došlo
k zástavě viditelného růstu bakteriální populace. Tato
hodnota udává MIC.
 Dilučními testy lze dále stanovit i hodnotu MBC
(minimální baktericidní koncentrace). Ze všech
koncentrací bez viditelného růstu se přeočkováním na
půdy bez antibiotika určí nejmenší koncentrace antibiotika,
která nedovolila přežití ani jediné bakteriální buňky
z původního inokula. MBC se někdy rovná MIC, jindy
může být mnohonásobně vyšší.

Diluční mikrometoda

Diluční mikrometoda je v současné době
nejpoužívanější.

Provádí se v jamkách mikrotitrační destičky, která
obsahuje přesně definované koncentrace antibiotik
v 100 l bujónu.

Po naočkování celé destičky (12x8 jamek)
vyšetřovaným kmenem a inkubaci se odečítá MIC.
Obvykle se stanovuje MIC 12 antibiotik pro jeden
bakteriální kmen za použití 8 koncentrací.