Transcript Determinanty lidského zdraví

Determinanty lidského
zdraví
KHS Jihočeského kraje se sídlem v
Českých Budějovicích
MUDr. Eva Prüherová
Odd. předmětů běžného užívání
Zdraví
Citát klasika
„Umění léčit dokáže zmírnit mnoho bolestí, o to krásnější je
umění, které dokáže zabránit nemoci dříve než ta propukne „
Max von Pettenkofer (1818 – 1901)
Citát současníka
„Pokud se lidstvo zahubí samo, nemusí k tomu dojít
udušením z nedostatku kyslíku, likvidací mořských řas a
deštných pralesů a také ne proto, že se vystavuje postupně
rostoucímu nebezpečí radioaktivity. K zániku lidstava úplně
postačí, když se moderní člověk zbaví všech morálních
hodnot. Před tímto nebezpečím musíme varovat stejně
důrazně jako před elementárním ohrožoneím životního
prostředí, které je důsledkem naší civilizace „
Konrad Lorenz
Hygiena
věda o uchování zdraví. V původní podobě se obor
zabývá všemi faktory ovlivňujícími tělesné zdraví i
duševní pohodu člověka.
Hygiena je pojmenována podle bohyně zdraví, kterou
byla podle řecké mythologie HYGIEIA uctívána spolu
s Asklepiem v Epidauru na Peloponesu. Je
znázorňována v podobě sličné ženy, jejímž symbolem
je had pijící z misky, kterou bohyně drží v ruce.
Prostředí
Člověk je nedílně svázán s prostředím. Tvoří s ním dynamický
celek spojený výměnou látek, zprostředkovanou jak příjmem
potravy a vody, tak ovzduším. Prostředí působí na člověka na
zdravotní stav somatický či psychický, na hospodářské i jiné
činnosti člověka, na civilizační a kulturní úroveň i na vytváření
jeho životního stylu jako jedince, sociální skupiny i populačních
celků. Člověk je v neustálé interakci s prostředím. Jednak může
působit kladně, bohužel někdy až příliš často, záporně
přírodními – půdou, vodou, ovzduším, flórou faunou,
je tvořeno složkami (konstituenty):
umělými (antropogenními) – stavby, dopravní prostředky,
výrobní zařízení
Sociálními, tj. lidmi, kteří působí zpětně na prostředí přírodní a
naopak
Prostředí
z hlediska funkčního dělíme :
na pracovní, obytné, rekreační
podle převahy jednotlivých konstituentů
na přírodní, umělé
Úroveň prostředí se stále více stává odrazem péče společnosti o
člověka a stává se tak politickou záležitostí prvořadého významu
Péče o prostředí má dvě formy :
tvorba prostředí
ochrana prostředí (uplatňování hygienických limitů)
Prostředí, životní styl
Společně s hmotným prostředím se stále více uplatňuje i
životní styl se systémem hierarchie přijatých společenských
hodnot na zdraví. Situace se jeví tak, že nelze jednotlivé
prolínání faktorů prostředí oddělit a stanovit pak jejich podíl,
včetně podílu životního stylu.
Mnohdy však ale naopak funguje skutečnost, že vhodná
režimová opatření docílí takové změny ve zdraví, jako celý
komplex náročných změn v prostředí. (např. režim pracovní,
přestávky, pobyt na slunci, opatření před šířením infekčních
onemocnění v podmínkách terénní nemocnice a další)
Zdraví
Slovo běžně užívané, ale v kontextu dnešní doby
určitě zanedbávané. Vlastního zdraví si všichni
vážíme až tehdy, když se objeví první příznaky
nemoci nás samých, nebo našich bližních.
A to je velká škoda, mnohdy je ale i pozdě.
Co je zdraví
Definice zdraví v sobě obsahuje komplexní úvahy o tom, co to
znamená být zdravý, čí zodpovědnost je udržovat zdraví a jak
by nemoc měla být chápána a interpretována.
Zdraví se definuje jako stav celkové fyzické, duševní a
společenské pohody.
Stává se osobním úsilím a cílem, ke kterému se směřuje na
komunitní, národní i globální úrovni.
Zdraví je zohledněno v procesech a aktivitách každodenního
života a je chápáno jako východisko pro život.
Medicínský model zdraví – zdraví znamená absenci nemoci,
vychází z lékařské koncepce nemoci jako patologického vztahu,
který může být diagnostikován a kategorizován a kdy měřitelné
hodnoty biologických proměnných jsou mimo normální
stanovený rozsah.
Onemocnění, nemoc
subjektivní pocit nemoci
sociologický rozměr nemoci
biologický stav, který je kategorizován podle MNK
(Mezinárodní klasifikace nemocí)i
Z medicínského pohledu je hlavní aktivitou léčení nemocných
jedinců, eliminace projevů onemocnění nikoliv hledání příčin
nemoci, které mnohdy spadají do oblasti sociálních a
ekonomických determinant zdraví. Důsledkem je i vztah lékař
– pacient,, ve kterém se pacient dostává do pozice pasivního
příjemce odborných rad a zákroků
Komplexní architektura zdraví a
nemoci
Představy o příčinách vzniku nemocí se vyvíjely od antiky
(Hyppokrates). S objevem specifického činitele v etiologii
infekční nemoci vznikl koncem 19. století unikauzální model
nemoci – Kochova „zárodková doktrína“ o jedné příčině, již je
infekční agens pocházející ze špatného prostředí. V průběhu 20.
století se v důsledku narůstající důležitosti chronických nemocí
posunul zájem k charakterizaci jedinců, chování a životních
stylů. Příčina se zprvu hledala v jednoduché interakci nebo
společném působení několika málo faktorů – vznikl dvou –
oligokauzální model nemoci. Psychofyziologové si první
uvědomili, že porucha psychiky a mezilidských vztahů může
ovlivnit biologii člověka (psychosomatika) – vznikl „bio – psych –
sociální“ model lidské nemoci, který je u chronických
onemocnění obecně akceptován.
Komplexní architektura zdraví a
nemoci
Postupně se obsah jednotlivých komponent bio – psycho –
sociálního modelu rozrostl do soudobého multikauzálního
modelu příčinnosti nemoci. Často jde o síť kauzality, která
vytváří „architekturu nemoci“. Existují dvě základní strategie
při poznávání architektury nemoci, jedna zjednodušováním
odhaluje soubor nezávisle působících příčin, druhá zvažuje
důležitost komplexní organizace chronických nemocí
hromadného výskytu.
Rizikový faktor
Termín rizikový faktor (RF) se objevil poprvé v roce 1961 při
popisu příčin a dlouhodobé předpovědi výskytu
kardiovaskulární onemocnění. Rizikové faktory jsou
endogenní a exogenní charakteristiky jedinců, které mají
souvislost se vznikem, vývojem a komplikacemi onemocnění
včetně časné smrti.
Rizikové faktory působí v procesu vzniku a progrese nemoci
často hierarchicky: faktory prostředí mohou být globální –
regionální – lokální a místně mohou „penetrovat“ organismus
a ovlivňovat vnitřní prostředí až na úroveň buňky a její
struktury, včetně genetického materiálu. Faktory prostředí jsou
fyzikální, chemické a biologické. K nim přistupují faktory
obecně kulturní, socioekonomické, hygienické a psychické na
úrovni populace a také jedince.
Sociální model zdraví
vychází z pohledu, že zdraví je východiskem pro život
Promítá se přístup zohledňující multikauzální teorii zdraví –
zdraví je ovlivněno faktory politickými, ekonomickými,
společenskými, psychologickými, kulturními a faktory
prostředí. Sociální model se neobejde bez moderní medicíny
Ze sociálního modelu zdraví vychází přístupy Světové
zdravotnické organizace k podpoře zdraví, obsahující
zřetelnou vazbu k sociální a politické změně se zaměřením na
socio-ekonomické faktory ovlivňující zdraví.
Sociální model klade větší důraz na zdraví ve smyslu celkové
pohody a na širší strukturální a strategická opatření zlepšující
zdraví lidí
Hlavní determinanty zdraví
Věk
je nejdůležitější osobní charakteristikou. Právě na věku do
značné míry závisí frekvence výskytu různých nemocí a jejich
klinická závažnost. V průběhu života se mění expozice
různým etiologickým agens. Účinky mnoha faktorů negativně
ovlivňující zdraví se kumulují. U infekčních nemocí dochází
v závislosti na věku i ke změnám závislosti (postupné
získávání imunity u dětí a snížení imunity u starých osob).
Proto srovnávání jakýchkoliv skupin obyvatelstva ve výskytu
nemoci je možné jen tehdy, vezmou-li se v úvahu věkové
rozdíly srovnávaných skupin.
Pohlaví
důležitá charakteristika osoby, vyjádřená poměrem výskytu
nemoci u mužů a žen. V populaci je zhruba polovina mužů a
polovina žen.
Příklady rozdílného výskytu nemocí v závislosti na pohlaví :
Muži –karcinom (ca) plic, ateroskleróza, vředová nemoc,
úrazy, atd.,
Ženy – cholecystitidy, diabetes, thyerotoxikóza, obezita,
psychoneurózy, atd.
Příklad využití analýzy podle věku a pohlaví :
Rozbor výskytu KVO provedený podle věku a pohlaví
prokázal, že v průběhu lidského života je četnost KVO stále
vyšší u mužů než u žen, a to do věku 50-55 let. Výsledky
vedly k hypotéze o protekčním efektu estrogenu v patogeneze
těchto onemocnění, která byla následně ověřována a zdá se
být pravdivá.
Zaměstnání
podle profesionální charakteristiky můžeme sledovat :
specifické riziko – vykonávání určité profese může přinášet
expozici specifickému etiologickému agens či rizikovému
faktoru (zdravotničtí pracovníci, chovatelé hospodářského
zvířectva, horníci atd.),
vliv pracovních podmínek – sedavé zaměstnání, práce ve
vlhku, pobyt v přírodě atd.,
sociálně ekonomický stav a stupeň dosaženého vzdělání
– může mít vliv na chování lidí.
Vliv zaměstnání na nemocnost však vždy nutno hodnotit
s vlivy věku, pohlaví atd.
Etnická a rasová příslušnost
Etnická skupina – skupina lidí, žijících společně na jednom
místě, dlouho přijímající společné biologické a sociální
charakteristiky (výživa, náboženské zvyky a pod.).
rozdíly ve výskytu nemocí u příslušníků různých ras či etnických
skupin mohou být podmíněny:
rozdíly v tělesné konstituci (anatomické, fyziologické rozdíly),
rozdíly v genetické konstituci (etnická koncentrace geneticky
určovaných faktorů a znaků, jako např. u hemofilie a daltonizmu,
geneticky podmíněná vnímavost k některým chorobám),
rozdíly v kolektivní komunitě,
rozdíly ve společenských podmínkách (životní styl, hygienický
standard, antikoncepce atd.),
rozdíly v demografických znacích (vliv věku, zaměstnání atd.).
Rodinný stav
do jisté míry určuje životní podmínky, podmiňuje životní styl.
Populace se z tohoto hlediska dělí na svobodné, ženaté
(vdané), ovdovělé, rozvedené.
Příklady nemocí, u kterých byla zkoumána souvislost
s rodinným stavem:
Osamělí muži – psychické poruchy (sebevraždy),
alkoholizmus, TBC...
Socioekonomické postavení – socioekonomické začlenění
bývá uváděno do souvislosti s frekvencí výskytu některých
nemocí.
Příklady některých nemocí vykazující
určitou závislost na
socioekonomické úrovni
Sociálně slabší skupiny – alkoholismus, sexuálně přenosné
nemoci, psychózy, TBC, průjmy, svrab, herpetické infekce,
chronické bronchitídy, ca cervixu...,
Sociálně silnější skupiny – hypertenze, dna, ca prsu,
kolorektální ca, obezita.
Přírodní podmínky a společenské
podmínky
zeměpisný faktor (nadmořská výška, zeměpisné pásmo),
klima (teplota a vlhkost vzduchu – původci i přenašeči nákaz),
chemické faktory – voda, půda a vzduch (deficit jódu –
endem. struma, nízký obsah fluoru – zvýšený kariés atd.)
fyzikální faktory (ionizující záření, UV záření atd.).
společenské podmínky
životní styl obyvatel oblasti – průmysl., zemědělská orientace
přítomnost chemických či fyzikálních škodlivin,
hustota osídlení,
životní styl, životní návyky:
zastoupení etnických skupin atd.
Životní styl
Hlavní determinanta zdraví
Od 70 let minulého století se klade důraz na tuto determinantu.
Riziko, že širší vlivy prostředí se dostanou na okraj zájmu a
jedinou cestou ke zlepšení zdraví je změna chování jedince.
Nelze zapomínat ale na to, že kulturní, sociální etnické atd. prostředí, ve kterém lidé žijí má velmi silnou vazbu ke
zvolenému životnímu stylu.
Stravovací návyky
Tělesná aktivita
Závislosti: Kuřáctví, Konzumace alkoholu, Drogy,
Sexuální chování
Stres
Prevence
Původní význam slova prevence, „zabránění“ nebo
„předcházení“, např. vzniku nemocí, vyjadřuje plně skutečnost
v případě infekčních nemocí, obecněji je upřesněno adjektivy
primordiální (zabránit vzniku dosud nepřítomné příčiny)
primární (zabránit působení přítomné kauzy
předcházení chorobám ovlivňováním životních podmínek
nebo odolnosti organismu člověka. Součástí primární
prevence jsou ochrana a podpora zdraví. Ochranou zdraví se
má dosáhnout toho, aby ze žádné lidské aktivity nevznikla
nepřijatelná zdravotní rizika. To je nezbytnost. Stát i privátní
sféra vloží řadu několik miliard na ochranu zdraví, ale bez
toho by se dnešní průmyslová společnost zhroutila pro
neslučitelnost životních podmínek s lidskou existencí.
Primordiální prevence
Omezit incidenci onemocnění zabráněním uskupení
dostačujícího kauzálního vektoru, jehož složkami mohou být
ekologické, ekonomické, sociální a kulturní aspekty života,
které přispívají ke zvýšenému riziku vzniku a výskytu nemoci
(distální kauzy a rizikové faktory).
Např. primordiální prevence ICHS by měla zahrnovat národní
politiku, nutriční programy pro zemědělský sektor, boj
s kuřáctvím, program prevence hypertenze, obezity, podpory
pro pravidelné cvičení.
Primární prevence
Omezit incidenci nemoci intervencí rizikových faktorů, které se
uskupují do dostačujícího kauzálního vektoru vývoje
onemocnění (zabránění vzniku onemocnění „rozrušením“
nepříznivého specifického rizikového faktoru – spočívá
v intervenci rizikových faktorů.
Účinnost prevence primordiální a primární spočívá
v populační orientaci.
Sekundární a terciální prevence
Zabránit progresi nebo vyléčit asymptomatické nebo časné
klinické stádium nemoci – snížit prevalenci nemoci.
Zabránit opakování klinických příhod nebo omezit progresi
klinického stádia nemoci, včetně neschopnosti, soběstačnosti
a nezávislosti.
Nemoci civilizace - nemoci hromadně
se vyskytující v populaci
(nepoužíváme termín civilizační nemoc, neboť vyvolává pak
dojem, že nemoc je nutným výsledkem kauzálního
mechanismu působení civilizace a zamlžuje se podstata věci,
že jde o epidemiologický problém, který má povahu sociálně
ekonomickou s důsledky na kauzální vliv kvality prostředí a
jejich interakci s lidským genomem)
Nemoc civilizace je ta, jejíž variace výskytu v populaci je
spojena se změnami způsobu existence civilizace – vývojový
posun civilizace vede zprvu k přeměně rizika a následovně
k pozorované přeměně epidemiologických charakteristik
nemoci.
Globální zátěž nemocemi
Ročně na světě zemře více než 50 miliónů lidí, z nich 80%
(asi 40 miliónů) v rozvojových zemích.Kardiovaskulární
onemocnění (KVO) se na celosvětové mortalitě podílí asi
30%, vae vyspělých zemích takto zemře asi ˝ a v rozvojových
zemích asi Ľ lidí. Celosvětově připadá nejvíc na ischemickou
chorobu srdce(7,2 mil.) a na cévní onemocnění mozku (4,6
mil.), přitom v rozvojových zemích jsou cévní mozkové
příhody (CMP) dvojnásobně častější. KVO spotřebují
minimálně 10% přímých nákladů na zdravotní péči. Více než ˝
těchto nemocí postihuje seniory a další náklady jsou „skryty“
v rodinách, atd. Mezi 12 vedoucími nemocemi se chronické a
infekční nemoci podílejí téměř stejným dílem na celosvětové
zátěži nemocemi.
Globální nemoci a rizikové faktory :
ICHS, CMP, ARI, TBC
Chronická obstruktivní plicní nemoc - CHOPN
Průjmy, dyzentérie
AIDS
Malárie
Hepatitis B
Předčasná narození
Spalničky
Bronchopneumonální carcinom
Rakovina celkem
Deprese
Nehody v dopravě, války, padlí, sebevraždy
Rizikové faktory
Malnutrice
Hygiena/sanitace
Nechráněný sex
Alkohol
Tabák
Zaměstnání
Hypertenze
Tělesná inaktivita
Zakázané léky/drogy
Znečištěné ovzduší
Česká republika
nejčastější příčinou jsou úmrtí KVO (50–60%), následují
onemocnění nádorová (20-25%), úrazy (10%). Na vzniku se
podílí :
nesprávný způsob života (50-60%); – kuřáctví, energeticky
nepřiměřená a nevhodně složená výživa, nízká pohybová
aktivita, nadměrná psychická zátěž spojená se stresem,
nadměrný konzum alkoholu, drogové závislosti, nevhodné
sexuální chování
nevhodné životní a pracovní prostředí (10-20%); – znečišťování
ovzduší, vody a půdy, chemizace prostředí a potravin, působení
škodlivých fyzikálních faktorů (hluk, záření)
nesprávná či nedostupná lékařská péče (10%);
dědičné vlivy se podílejí poměrně malým procentem (10%);
Prevence nemocí civilizace v ČR
Z hlediska prevence je možné docílit pozitivní změny ve vývoji
zdravotního stavu za předpokladu, že dojde k výrazné změně
životního stylu. To znamená:
docílit pozitivních změn ve výživových zvyklostech;
výrazně snížit prevalenci kuřáctví;
snížit spotřebu alkoholu;
zvýšit podíl tělesné aktivity v denním životě;
dodržovat zásady správného sexuálního chování;
zaměřit se na důslednou prevenci drogových závislostí
Životní styl významně ovlivňuje zdraví a je klíčovým
momentem prevence poruch zdraví.
Podpora zdraví
Podpora zdraví obnáší celý soubor příbuzných aktivit, a to od
redukce výskytu nemocí a primární prevence až po posilování a
upevňování zdraví v nejširším smyslu.
Významným mezníkem pro podporu zdraví byl program WHO
„Zdraví pro všechny do roku 2000“.
Hlavní součásti podpory zdraví:
Prevence, zdravotní výchova a veřejná politika zohledňující
zdraví (nebo-li „zdravá veřejná politika“).
Prevence - aktivita zabraňující vzniku onemocnění (než se
nemoc projeví). Patří sem také právní normy, ochraňující zdraví.
Podpora zdraví
Zdravotní výchova - definována, jako proces poskytování
informací a rad napomáhajících rozvoji znalostí a dovedností
s cílem změnit chování.
WHO definuje zdravotní výchovu jako dvoustupňový proces:
Podporuje kritické vědomí, objasňuje hodnoty, zkoumá postoje,
vzdělává tvůrce politiky
Umožňuje a ovlivňuje kontrolu nad vlastním zdravím.
Typy aktivit :
vzdělání s cílem změny postoje a chování;
vzdělání zaměřené na poskytnutí informací a rozvoj poznání a
vzdělání lidí v oblasti zdravotních problémů;
povzbuzení lidí v tvorbě jejich vlastních kritických přístupů ke
zdraví
Podpora zdraví
Veřejná politika zohledňující zdraví („zdravá veřejná
politika“)
Zdravá veřejná politika je charakterizovaná explicitním zájmem o
zdraví a spravedlnost ve všech politických oblastech a přijetím
politické odpovědnosti za vlivy na zdraví.
Hlavním cílem je vytvoření příznivého prostředí, které lidem
umožní žít zdravě. Týká se i sociálního a fyzikálního prostředí,
které by mělo být utvářeno s ohledem na zachování a posilování
zdraví.
Ve dvacátém století nové interpretace příčin nemocí přesunuly
hlavní pozornost od prostředí do intervencí na osobní úrovni
(posun od enviromentálního přístupu k behaviorálnímu).
Modely
podpory
zdraví