Transcript litosfera2

Litosféra II.
Sopečná činnost
Jde o proces, kdy se žhavotekuté magma
dostává spolu s horkými plyny a párami na
zemský povrch.
Magma vystupuje k zemskému povrchu
puklinami a na povrchu vznikají z
nakupeného sopečného materiálů sopky a
lávové plošiny.
Z chladnoucího magmatu (lávy) vznikají
sopečné (vulkanické) horniny.
Model sopky
Typy
erupcí
Rozmístění sopek
Kráterové jezero Sfinta Anna (Rumunsko)
Zemětřesení
jsou to náhlé krátkodobé otřesy zemské kůry
ohnisko (hypocentrum) zemětřesení bývá v zemské
kůře nebo ve svrchním plášti, v hloubce několika km až
několika set km
příčinou jsou pohyby ker zemské kůry
z hypocentra zemětřesení se otřesy šíří všemi směry.
Nejkatastrofálnější účinky má zemětřesení v místě
zemského povrchu, které leží přímo nad hypocentrem.
Toto místo se označuje jako epicentrum zemětřesení.
Ohniska zemětřesení na Zemi
Štíty
tvoří jádra světadílů a jsou staré několik miliard
let
jsou to velmi stabilní části zemské kůry, tvořené
hlubinnými
vyvřelinami
a
přeměněnými
(metamorfovanými) horninami
geologové jich rozlišují 10: baltský, sibiřský,
východočínský, africký, arabský, indický,
kanadský, brazilský, antarktický a australský.
Vznik pohoří
Podle původu
rozlišujeme například
pohoří vrásová. Při
jejich vzniku byly
horniny neobyčejně
složitými způsoby
zvrásněny a stlačeny
Alpy, Himaláje,
Karpaty…
Dalším typem jsou kerná pohoří. Jsou tvořena
velkými zlomovými strukturami. Vznikají
hlubokými zlomy.
Vrásno-zlomová pohoří vznikají tam, kde při
vrásnění vrstev usazenin došlo i ke zlomům
Příklady zlomů
Sopečná pohoří vznikají v důsledku sopečné
činnosti a vyznačují se sopečnými kužely a ztuhlými
lávovými proudy
Geomorfologický cyklus
Jde o stále se opakující proces, ve kterém se
střetávají vnitřní (endogenní) a vnější (exogenní
síly).
Endogenní síly – mají původ v zemském nitru.
Patří k nim pevninotvorné a horotvorné prohyby
zemské kůry, sopečná činnost a zemětřesení.
Exogenní síly – mají původ mimo zemskou
kůru – hlavně ve slunečním záření a v zemské
tíži (změny teploty, vítr, déšť, jezera, proudící
voda, ledovce, živé organismy – tyto vyvolávají
změny na zemské povrchu.
Vnitřní činitelé zvětšují výškovou členitost
zemského povrchu a vnější činitelé
přispívají k zarovnání zemského povrchu.
Geomorfologický cyklus má 3 fáze:
období mladosti – zemský povrch se
vyznačuje velkými výškovými rozdíly
období zralosti – malé výškové rozdíly
období staroby – zemský povrch je jen
nepatrně zvlněný
Konec.