Transcript LITOSFÉRA

LITOSFÉRA
1. vnitřní stavba a složení Země:
7 zón → 3 jednotky (geosféry, obaly; na základě rychlosti pohybu
zemětřesných vln; australský geofyzik Bullen,1906-76),
- podle hmotnosti látek: zemské/ý/á jádro - plášť - litosféra - kůra
→ odlišují se svými vlastnostmi (složení, hustota, tlak, teplota)
plochy diskontinuity (nespojitosti)
- oddělují jednotlivé geosféry
- výrazná změna fyzikálních vlastností Země (hustota - tlak - teplota)
- mění se rychlost a směr šíření zemětřesných (seismických) vln
Mohorovičičova (z. kůra - z. plášť; 33 km)
Gutenbergova (z. plášť - z. jádro; 2900 km)
• zemské jádro (3 zóny)
 vnější = od 2 900 km do 4 980 km - polotekuté, plastické
30,8 % hmotnosti Země,
80 % FE a až 10 % síry
 přechodná zóna = do 5 120 km;
 vnitřní (jadérko) = do 6 378 km;
1,7 % hm. Z., pevné, +4 700 °C
(železo 90 %, nikl 8 % = NIFE)
hustota = 11,3 - 17,3 g/cm3
- probíhají zde endogenní (vnitřní) pochody (radioaktivní rozpad,
tavení hmot) → uvolňuje se energie
• zemský plášť (3 zóny)
 svrchní = SIMA (Si 43 % - Mg 37 % - Fe 12 %)
- od 35 km (MOHO d.) do 300-400 km
- vznik tektonických procesů:
v hloubce 50 - 60 km = magmatické krby
- 200 km zemětřesná ohniska = astenosféra (řec. asthenes = slabý)
- částečně natavené horniny (plastická) v hloubce 75-250 km
 střední = CROFESIMA - do 1 000 km - teplota +1 800 °C
 spodní = NIFESIMA
- do 2 900 km
(D-vrstva; Gutenbergova disk.) - 2 700-2 800 km
teplota +2 250 °C (ve 2 000 km)
67,5 % hmotnosti Země
hustota = 3,3-9,4 g/cm3
hlavní nerosty: křemičitany, oxidy železa a hořčíku, sulfidy železa
• zemská kůra (1 zóna)
1,5 % hmotnosti Země
nejhojnější prvky: O2 46 % - Si 28 % - Al 8 % = SIAL
nerosty: oxidy a křemičitany
průměrná mocnost 35-40 km (6 km oceány × Pamír - Himálaj 80 km; ČR
27-50 km)
hustota 2,7-2,9 g/cm3
vystavena vlivům vnějších (exogenních) činitelů (vítr,voda,teplota,
rostlinstvo, živočišstvo, člověk)
horniny - základní stavební jednotky z.k.
- podle původu:
vyvřelé (magmatické; žula, syenit; aplit; čedič, znělěc; 95 %)
usazené (sedimentární; písek, vápenec, uhlí)
přeměněné (metamorfované; tlak, teplota → ruly, svory, fylity)
2. Planetární členění zemské kůry
→ pevninská
3 vrstvy: sedimentární - žulová (grafitická) - čedičová (bazaltická)
mocnost 20-80 km; 64 % objemu z.k.
starší → jádra pevnin (štíty; mld. let; hlubinné vyvřeliny, metamorfované; nejstabilnější části z.k.; 9):
baltský, ukrajinský, kanadský, brazilský, aldanský, africký, indický,
australský, guinejský
→ oceánská
3 vrstvy: sedimentární - sedimentární (s čedičem) - čedičová
mocnost 6-15 km; 21 %
dno oceánů: okraje pevnin = pevninská kůra
→ pevninský šelf (8 % dna)
mírný sklon (do 5°), šelfová moře (132 m;
rybolov, těžba surovin)
→ pevninský svah (11 %), větší sklon, do 1 500 m
→ pevninské úpatí (5 %)
od 1 500 m do 3 000 m, sedimenty
oceánské lože = oceánská kůra
3 000-6 000 m; 76 % dna
→ oceánské pánve (nejrozsáhlejší)
→ středooceánské hřbety (podmořská pohoří)
Středoatlanský
rifty - vznik nové oceánské kůry
→ hlubokomořské příkopy (Mariánský, 10 924 m)
zánik oceánské kůry (subdukce)
→ přechodná
2 vrstvy: sedimenty (tenká) - čedičová (mohutná)
v oblastech přechodu pevnin v oceány, pohyblivé části
zemského povrchu; 15 %
▪ LITOSFÉRA (pevný zemský povrch)
= zemská kůra + svrchní plášť
mocnost 100-250 km
rozdělena na litosférické desky (bloky; 15 hlavních; desková
tektonika)
velké desky: (Pacifická, Severoamerická, Jihoamerická, Euroasijská, Africká, Indická, Australská, Antarktická)
malé desky: (Nazca, Kokosová, Filipínská, Arabská, Juan de
Fuca, Karibská, Scotia)
- velmi pomalu se pohybují cm za rok (1-5-14; ←→; →←; ↑↓)
na astenosféře (horniny nataveny, konvekční proudy)
→ důsledek: intenzivní endogenní pochody (horotvorná činnost, vulkanismus, zemětřesení)
Schéma konvekčního proudění v rámci zemského pláště.
rozhraní mezi deskami:
konstruktivní (divergentní; ← →) - vznik nové kůry
(středooceánské hřbety, rifty)
destruktivní, subdukční (konvergentní; → ←) - zánik zemské
kůry (hlubokooceánské příkopy)
transformní (vedle sebe)
▪ Vznik pevnin a oceánů
= teorie Kontinentálního driftu (1915, Alfred Wegener)
důkazy: tvary světadílů, shodné horniny a fosilie organismů východ
JA x západ Afriky)
Prahory (před 570 mil. let)
prapevnina PANGEA, praoceán PANTHALASSA
Prvohory (konec, perm 250 mil. let)
prakontinenty: LAURASIE (S → SA, Eurasie, Grónsko)
GONDWANA (J → JA, Afrika, Austrálie,
Antarktida + poloostrovy Přední Indie, Arabský)
moře TETHYS (záliv Panthalassy)
Divergentní desková rozhraní najdeme nejčastěji v oblasti středooceánských hřbetů, kde vzniká nová oceánská kůra. Litosférické
desky se v těchto místech od sebe vzájemně vzdalují.
Konvergentní deskové rozhraní na příkladu oceánské a pevninské
litosférické desky tvoří tzv. subdukční zónu, ve které se oceánská
deska podsouvá pod kontinentální.
Transformní rozhraní vzniká na místech bočního vzájemného
posunu dvou desek.
Kontinentální drift
dnes: kontinent (pevnina; 5) = velký celek navzájem souvisejícího
zem. povrchu vynořeného nad hladinu oceánů
Eurasie Amerika Afrika Austrálie Antarktida
světadíl (7) + společný historický, kulturní, hospodářský
vývoj Evropa, Asie; JA, SA; Afrika, Austrálie, Antarktida
světový oceán (5 + moře - navzájem spojeny)
Tichý (Pacifik), Atlantský, Indický, Severní ledový (Arktický),
Jižní
poměr:
pevnina : oceán
29 : 71 (%)
149 : 361 (mil. km2)
▪ georeliéf:
- tvoří povrch zemské kůry
- nejdůležitější rozhraní v krajinné sféře
věda geomorfologie (o tvarech zemského povrchu)
dělení
→ podmořský (dno oceánů)
→ pevninský:
A/ podle nadmořské výšky
vysočiny
nad 200 m n.m. (75 % souše)
nížiny
do 200 m n.m. (25 % souše)
prolákliny (deprese) - Mrtvé moře (-408 m)
Kryptodeprese (skrytá proláklina) - Bajkalské jezero (1 182 m)
Střední nadmořská výška pevnin:
875 m
Střední hloubka světového oceánu:
3 790 m
Rozdíl:
Mt. Everest (8 850 m)
Mariánský příkop (10 924 m)
= 19 774 m
B/ podle výškových rozdílů v krajině = morfologické typy:
nadmořská výška
roviny (do 30 m)
pahorkatiny (30-150 m)
vrchoviny (150-300 m)
hornatiny (300-600 m; středohory)
velehornatiny (nad 600 m; velehory)
do 200 m
200
- 1000 m
1 000 - 2 000 m
nad 2 000 m
▪ Endogenní (vnitřní) pochody:
důsledek pohybu litosférických desek
zdroj energie v zemském nitru
zvětšují výškovou členitost zemského povrchu
procesy:
a/ pevninotvorná a horotvorná činnost
b/ sopečná činnost (vulkanismus)
c/ zemětřesení
d/ přeměna hornin
% souše
25,4
46,2
15,2
13,2
pevninotvorná a horotvorná činnost
- pokles a výzdvih pevnin, delty řek
- střet litosférických desek
→ vrásnění: vrásy - vrásové příkrovy - zlomy, kry
→ tvary:
klenby, pánve
pohoří - vrásová (Švýcarský Jura)
- příkrovová (Alpy, Himaláj)
- vrásno-zlomová (Karpaty)
- kerná (Ťan-šan)
- sopečná (Francouzské středohoří)
příkopové propadliny
sopečná činnost (vulkanismus)
magmatický krb → magma - sopouch (sopečný komín) - kráter (jícen)
sopky - výbuch (erupce) → láva (příkrovy, proudy)+ pára, plyny, sypké sopečné vyvrženiny
druhy sopek:
lávové (tabule)
smíšené (stratovulkány)
tufové (sypké vyvřeliny - sopečný popel, kamínky, balvany)
Řez sopkou
zemětřesení
- krátkodobé otřesy zemského povrchu
- příčina: náhlé uvolnění energie v zemském nitru
hypocentrum (ohnisko z.) = místo vzniku z. (km - stovky km pod
zem. povrchem)
epicentrum = místo nad h. na zem. povrchu - nejničivější účinky
- zemětřesná pásma (styk litosférických desek - Tichooceánský
ohnivý prstenec)
Vyneseme-li epicentra významných zemětřesení do světové
mapy, kopírují většinou hranice mezi litosférickými deskami.
Čína
23. ledna 1556
830.000
zemětřesení zasáhlo hlavně provincii Šen-si na severozápadě Číny
2. Čína
28. července 1976 255.000
zemětřesení o síle 7,5 stupně Richterovy stupnice zcela zničilo město Tchang-šan na
severovýchodě země; podle neoficiálních údajů zahynulo až 800.000 lidí
3. Sýrie 9. srpna 1138
230.000
nejvíce byla zasažena oblast kolem druhého největšího syrského města Aleppa (Haláb)
4. Indonésie
26. prosince 2004 228.000
otřesy o síle 9,1 stupně Richterovy škály s epicentrem u indonéského ostrova Sumatra
vyvolaly mohutné vlny cunami, jež zpustošily pobřeží jihovýchodní Asie
5.-6.
Írán
22. prosince 856
200.000
nejvíce bylo zasaženo historické město Dámghán, kde zahynulo 45.000 lidí
5.-6.
Čína
16. prosince 1920
200.000
zemětřesení v severozápadní Číně v provincii Kan-su o síle 7,8 stupně Richterovy škály
7.-8.
Írán
23. března 893
150.000
nejvíce bylo zničeno město Ardabíl
7.-8.
Haiti
12. ledna 2010
150.000
zemětřesení o síle 7,2 stupně Richterovy škály zasáhlo především hlavní město Port-auPrince
9. Japonsko
1. září 1923
142.800
zemětřesení v okolí měst Jokohama a Tokio o síle 7,9 stupně Richterovy škály; podle
neoficiálních zpráv zahynulo 300.000 lidí; oba údaje zahrnují i oběti z následných záplav
10. Turkmenistán 5. října 1948
110.000
při zemětřesení o síle 7,3 stupně byla nejvíce poničena metropole Ašgabat
1.
▪ Exogenní (vnější) pochody:
- zdroj energie = sluneční záření + gravitace a rotace Země
- terén snižují a zarovnávají
- projevují se činností:
rušivou (vymílání = eroze)
přenosnou (odnos zvětralin, transport)
tvořivou (usazování; sedimentace,
akumulace)
svahové = sesuvy půdy, řícení balvanů, bahenní proudy
→ osypy, suťové kužely
říční (fluviální) - tekoucí voda
ron (nesoustředěný povrchový odtok) → rýhy, strže
vodní tok (soustředěný) - koryto → eroze (hloubková - V, boční U)
→ splaveniny (velké; valouny,
oblázky), plaveniny (malé)
- horní (V), střední (U), dolní (údolní niva
→ meandry, říční terasy, delta)
kryogenní - ledovec - polární oblasti, velehory
ledovce (podle velikosti) → pevninské (Antarktida, Grónsko) +
fjordy (Norsko, Aljaška, Chile, Skotsko)
→ plošné (ploché hornatiny, Skandinávské pohoří)
→ horské (Himaláj, Alpy)
sněžná čára
kar (vyživovací oblast) - l. splaz - trog (l. údolí, tvar „U“) - moréna
exarace = ledovcová eroze
abladace = odtání (ústup) ledovce → ledovcová jezera (jezerní
plošiny)
větrné (eolické)
pouště, stepi, mořské písčité pláže (bez vegetace)
vítr - mechanické působení, obrušuje (méně odolní materiál)
→ skalní římsy, okna, brány, tabulové (stolové) hory
písek → čeřiny (vlnky), přesypy (duny, barchany) → spraše
mořské (marinní)
na mořském pobřeží - příliv, odliv → příboj
abraze = mořská eroze - vznikají:
• pobřežní sruby (příkrý sráz)
• abrazní terasy (skalnaté plošiny)
• útesy (izolovaná skaliska)
pobřežní proudy - ukládání materiálu (zvětralin) → mělčiny, písečné kosy
biogenní
působení organismů:
rušivě = živé (mechanicky, chemicky)
→ urychlují zvětrávání
tvořivě = mrtvé (schránky těl)
→ horniny (vápnité, křemité, fosforečné)
→ živice (ropa, zemní plyn), rašelina, uhlí, korálové útesy (z organických zbytků těl)
antropogenní
člověk = dnes nejvýznamnější činitel (zpomaluje, urychluje erozi,
zvětrávání)
hospodářská činnost → antropogenní tvary:
• vyvýšené (haldy, skládky, prům. stavby, měst. aglomerace)
• vyhloubené (lomy, pískovny, průplavy)
• rovinné (vodní nádrže, komunikace, letiště)
• podzemní (tunely, šachty štoly, doly)
● Geomorfologický cyklus
Obě skupiny činitelů (vnějších i vnitřních) působí na zemském
povrchu neustále (různou rychlostí).
3 hlavní období: mladosti (příkré tvary, velké výškové rozdíly)
zralosti (zaoblené tvary, snížený, malé výškové rozdíly)
staroby (zarovnaný, nepatrně zvlněný povrch
= parovina)