Transcript Nikolaj Vasilijevič Gogol v Činoherním klubu

Operační program vzdělání pro konkurenceschopnost
1.1. Globální grant:
Zvyšování kvality ve vzdělávání ve Zlínském kraji
Projekt CZ.1.07/1.1.08/01.0009
Rozvoj klíčových kompetencí
v odborném vzdělávání
na SOŠ Luhačovice
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.
Text a fotodokumentace
Text: kolektiv 4.K
 Fotodokumentace: www.wikipeda.com
 Foto: Karel Milička

Nikolaj Vasilijevič Gogol
Revizor
Činoherní klub Praha
8. 5. 1967
Nikolaj Vasilijevič Gogol
(1809 – 1852)

prozaik a dramatik,
který otevřel ruské
literatuře svým dílem
dokořán pomyslnou
bránu k novému
kriticko-realistickému
pojetí tvorby
Životní osudy autora









Svérázná a zároveň tragická povaha, obdařená nevšedním
talentem.
Vyrůstal na Ukrajině, na malém statku svých osvícených a
vzdělaných rodičů
Další zkušenosti nabýval během studií a na cestách západní a jižní
Evropou.
Význačnou roli ve formování jeho osobnosti sehrály i kontakty
s osobnostmi ruského romantismu, především s A. S. Puškinem.
První náměty k drobným prózám mu poskytlo osobité prostředí
ukrajinského venkova, jeho folklór a zvyky.
Počáteční neúspěchy mladého autora neodradily.
Živil se dál jako státní úředník, učitel a pokusil se i o hereckou kariéru.
Další povídky, romány a dramata už přijala veřejnost i kritika
s nadšením.
Krátce před svou smrtí prožil tvůrčí i osobní krizi, v hluboké duševní
depresi největší část svého díla spálil.
Prozaická tvorba

povídková kniha Večery na samotě u Dikaňky (1831) humorné příběhy, protkané strašidelnými a tajuplnými
historkami

sborník Mirhorod (1835) satirická kresba života na Ukrajině,
včetně hrdinství národa v bojích proti nepřátelům (statečný
postoj kozáckého atamana Tarase Bulby)

prózy z petrohradského prostředí z rozsáhlejšího souboru
Petrohradské povídky (1821) - přízračné odlidštění
velkoměstského života a tragikomické osudy jeho obětí –
ubitých, rozervaných a zlomených duší

torzo satirického románu Mrtvé duše (1842) - tragikomické
podobenství o prohnilosti carismu a otřesné svědectví o
nenapravitelných hanebnostech celé ruské společnosti
Komedie
Ženitba (1842)
 Hráči (1842)

Gogolovy komedie jsou budované na principu absurdní
grotesky, v níž vylíčil panoptikum postav a postaviček
„společenské elity“, neschopných a mravně deformovaných
loutek, které jsou strůjci i oběťmi morálky, založené na obecné
zvůli a korupci. Bezmyšlenkovitě se podřizují vůli silnější
osobnosti, nebo naopak vydávají ty nejabsurdnější rozkazy pro
„vlastní podřízené nešťastníky.
Revizor (1836)

hořká satira s brilantní anekdotickou zápletku, jíž se definitivně a
nemilosrdně vypořádal s poklesky a nedostatky soudobé Rusi

Náhodné zjištění, že většina zkorumpovaných a hamižných úředníků
provinčního městečka má špatné svědomí, a proto se obává
ohlášené inspekce, přivede bezvýznamného petrohradského
úředníčka Chlestakova ke geniálnímu nápadu. Aby si na cestách
vylepšil svou neradostnou finanční situaci, začne se vydávat za
revizora. Uvědomí si, že se ocitl ve světě, kde je běžné krást,
podvádět a uplácet, a dokáže dokonale využít všech lumpáren a
špinavostí svých „hostitelů“. Přijímá od nich úplatky, dvoří se jejich
ženám a dcerám. Když hrozí, že bude odhalen, prchá ohrožený
Chlestakov za dramatických okolností z města. Právě včas, neboť do
města zesměšněných a okradených „zlodějíčků“, kteří se domnívají,
že už mají nejhorší za sebou, přijíždí skutečný revizor.
Gogolův Revizor
na scénách a ve filmu








inscenace první verze:
Alexandrinské divadlo, Petrohrad, 1836
konečná podoba komedie:
roku 1842
první česká inscenace:
Prozatímní divadlo přel. Václav Huttar, 1865)
poprvé v Národním divadle v Praze:
roku 1891, režie Josef Šmaha
první filmové zpracování:
Rusko 1915
první film v cizině:
1922 v Německu (režie F. Zelnik)
český film:
roku 1933 (režie M. Frič), s Vlastou Burianem
jiné ztvárnění:
opera W. Egka (1957)
Činoherní klub Praha

profesionální scéna
založená r. 1965

program „absurdně grostekního
realismu“

jedinečná poetika a generační
výpověď mladých tvůrců

vynikající dramaturgové a režiséři:
Jaroslav Vostrý, Jan Kačer, Evald
Schorm, Jiří Menzel a Jiří Krejčík

skvělé herecké obsazení:
Vladimír Pucholt, Pavel Landovský, Jiří
Hrzán, Josef Somr, Josef Abrhám,Věra
Galatíková, Petr Čepek, Leoš
Suchařípa, František Husák, Ivan
Vyskočil, Jana Břežková aj.
Dramaturgie Činoherního klubu
v 60. a 70. letech



původní tvorba:
Ladislav Smoček (na snímku, např. Podivné
odpoledne doktora Zvonka Burkeho, 1966)
Alena Vostrá (Na koho to slovo padne, 1966)
Pavel Landovský (Hodinový hoteliér)
Petr Skoumal (spolu s J. Vodňanským hra S
usměvem idiota, 1969)
vedle vlastní tvorby inklinoval soubor i k
inscenování absurdní dramatiky (E. Albee: Stalo
se v ZOO, H. Pinter: Narozeniny)
zařazoval i řadu klasických her „ruské
dramaturgie“ (Čechov, Dostojevskij a Gogol)
Činoherní klub 2006


ředitel: Vladimír Procházka (obr. nahoře)
režiséři: Ladislav Smoček
Ivo Krobot (obr. dole)
Herecké obsazení:
m.j. Ivana Chýlková, Ondřej Vetchý,
Petr Nárožný, Boleslav Polívka, Lenka
Skopalová, Veronika Žilková, Nela
Boudová, Stanislav Zindulka, Jaromír
Dulava a další
Revizor v Činoherním klubu Praha







premiéra inscenace:
8. 5. 1967
záznam představení:
ČST 1971
překlad:
Zdeněk Mahler
scéna a kostýmy:
Luboš Hrůza
hudba:
Petr Skoumal
režie:
Jan Kačer
Osoby a obsazení:
Chlestakov:
Jiří Kodet
další role: Pavel Landovský, Josef Abrhám,Jiří Hrzán, Jana
Břežková, Petr Čepek
Přejeme vám krásný divácký zážitek!