Transcript Antarktida

Antarktida

Rozloha: 13,2 mil. km2

Plocha zaledněného území: 13
802 000 km2

Střední výška: 2 000 m n. m.

Nejvyšší vrchol: Vinson Masiff,
Ellsworthovo pohoří, 4 897 m n.
m.

Nejvyšší činná sopka:Mt.
Erebus, Rossův ostrov, 3 794 m n.
m.

Největší poloostrov: Antarktický
poloostrov 300 000 km2

Nejvyšší naměřená teplota:
argentinská polární stanice
Esperanza, +14°C

Nejnižší naměřená teplota:
ruská polární stanice Vostok−89,4
°C
Stonegate
Historie

Antarktida byla poprvé spatřena překvapivě
již během sedmého či osmého století. Jako
první k jejím břehům doplul polynéský
mořeplavec Hui Te-Rangiora na primitivním
člunu. Polynésané byli odjakživa výtečnými
mořeplavci s dobrým orientačním smyslem a
znalostí oblohy. Hui Te-Rangioru nejspíš při
hledání nové země zanesl pasát daleko na jih
a tam se setkal s plujícími ledovci. O své cestě
zanechal zprávu na ostrově Rarotonga, kde se
ústní tradicí předávala dodnes.







1642
Abel Tasman objevil Zemi Van Diemena (Tasmánie) a západní
pobřeží Nového Zélandu, jež považoval za nejsevernější
hranici Antarktidy.
1819 - 1820
Thaddeus Bellingshausen obeplul Antarktidu s Vostokem a
Mirnym .
1821 - 1822
Benjamin Pendleton a Nathaniel Palmer, lovci tuleňů, objevili
Jižní Orkneje.
1837 - 1840
Jules Dumont d'Urville s Astrolábem a Zélée objevil Adélinu
zemi a pobřeží Clarie, určil polohu jižního magnetického pólu.
1839 - 1843
James Clark Ross s loděmi Erebus a Terror objevil Viktoriinu
zemi, vulkán Errebus a Rossovi bariéru. Určil polohu
magnetického pólu.
1892 - 1894
C. - A. Larsen pronikl do Weddellova moře a objevil
Larsenovu bariéru.
1910 - 1912
Roald Amundsen( loď Fram ) zimoval ve Velrybí zátoce a jako
první dorazil na pól.







1928 - 1930
Hubert Wilkins: první antarktické lety se dvěma
jednoplošníky Lockheed, Vega.
1954 - 1955
Philip Law na palubě lodi Kista Dan zřizuje první
poválečnou australskou stanici.
1955 - 1985
Na počátku Mezinárodního geofyzikálního roku 12 zemí,
nyní 18, provádí koordinované výzkumy na 50 stanicích.
1955 - 1958
Sir Vivian Fuchs s pomocí sira Edmunda Hillaryho
překračuje Antarktidu.
1967
Od této chvíle podléhá British Antarktic Survey
Ministerstvu životního prostředí.
1979 - 1982
Ranolph Fiennes podniká s expedicí Tranglobe cestu kolem
světa, přičemž nevynechá Arktidu ani Antarktidu.
1989 - 1990
Mezinárodní expedice vedená Jean- Louisem Etiennem a
Willem Stegerem překračuje na saních se psy Antarktidu.
V téže době přechází kontinent také Reinhold Messner a
Arved Fuchs po kratší trase, avšak sami zapřaženi do saní.
Smlouva o Antarktidě

Základ mezinárodněprávní úpravy Antarktidy tvoří Smlouva o Antarktidě
uzavřená v roce 1959 ve Washingtonu. Tato smlouva pozastavila (zmrazila) na
dobu její platnosti nároky Velké Británie, Francie, Nového Zélandu, Austrálie,
Norska, Chile a Argentiny z předchozích období na části území Antarktidy.

Smlouva se vztahuje nejen na vlastní kontinent, ale na celou oblast ležící jižně
od 60° j. š. Celá tato oblast měří 67,84 mil. km2, vlastní pevnina Antarktidy má
rozlohu 14 mil. km2.

Antarktida smí být v souladu se Smlouvou využívána jen pro mírové účely a je
plně neutrální. Vojenský personál a zařízení zde smějí být použity jen pro
vědecké výzkumy nebo pro jakékoliv jiné mírové účely. Nesmí zde být
prováděny jaderné výbuchy ani uskladňován radioaktivní odpad.

Oblast, na kterou se režim Antarktické smlouvy vztahuje, nezahrnuje pouze
vlastní kontinent, ale celou oblast jižně od 60° j. š., včetně plovoucích ledovců.
Pro oblast volného moře v této oblasti je potvrzena platnost pravidel
mezinárodního práva týkajících se volného moře. Ta však byla následně
omezena Madridským protokolem (např. není možné použít pravidla o těžbě
nerostů z mořského dna).

Všechny strany se též zavázaly vyvinout náležité úsilí, v souladu s Chartou
OSN, aby v Antarktidě nebyla prováděna činnost, která by byla v rozporu se
zásadami či cíli Antarktické smlouvy.
Další smlouvy

V roce 1972 byla v Londýně přijata Úmluva o ochraně antarktických
tuleňů, která stanoví výslovný zákaz lovu určitých druhů tuleňů a
pro některé druhy stanoví možný počet jejich ulovených kusů.

V roce 1981 byla v Canbeře přijata Úmluva o ochraně antarktických
mořských živých zdrojů. Na základě této Úmluvy byla zřízena
Komise pro ochranu antarktických živých zdrojů. Přikazuje
nesnižovat počty jednotlivých druhů pod stanovené limity zaručující
udržení její stability, udržovat přirozené ekologické vztahy mezi
využívanými zdroji a zakazuje změny mořského ekosystému

V roce 1991 byl v Madridu sjednán Protokol o ochraně životního
prostředí Antarktidy ke Smlouvě. Protokol stanovil základní zásady
ochrany antarktického životního prostředí, zpřísnil podmínky
činností v Antarktidě (např. zakázal jakékoli činnosti související s
nerostnými zdroji s výjimkou vědeckého výzkumu), zavázal státy k
další spolupráci, stanovil postupy ochrany životního prostředí,
ustavil Výbor pro ochranu životního prostředí (CEP) a prohlásil
Antarktidu za přírodní rezervaci věnovanou míru a vědě.
Cesta na Antarktidu lodí nebo letadlem
Antarktida
Antarktida je součástí antarktické desky, tvořené zhruba z
poloviny kontinentálním a z poloviny oceánským typem kůry.
Antarktická deska má nejvíce kritických trojných bodů ze všech
litosférických desek.




Je nejstudenější a největrnější místo na světě.Celou Antarktidu
překrývá z 98 procent ledový štít, který představuje asi 80 procent
světových sladko-vodních zásob uzamčených v ledu na kontinentu
2x větším než Austrálie. Více než polovina země je ve výšce 2000m
nad mořem. Led na vrcholcích dosahuje až 3500m.
Průměrné roční srážky jsou méně než 12 cm a v podstatě všechny
padají ve formě sněhu, což vytváří polární poušť. V antarktických
horách se nachází nejvyšší vrchol kontinentu a to 4897 m vysoký
Vinson Massif.
Mrazivý vítr, jehož účinek je velmi značný, dosahuje rychlosti
okolo
80 Km/hod. Antarktida je kontinent, obklopený jižními okrajovými
moři Atlantského, Tichého a Indického oceánu.
Nejvíce antarktického života je během letní sezóny tam, kde se
ledové vody Antarktidy setkávají s teplejšími severními moři,
stoupají vody bohaté na potravu vzhůru a vzniká neskutečně
bohaté krmeliště pro miliony mořských ptáků a mořských savců.
Například tučňáků, buřňáků a tuleňů. Zcela odlišný příběh je zima.
Na konci března zakryje oblast na 6 měsíců příkrov ledové tmy.
Moře zamrzá dál od pevniny rychlostí až 5 km za den. Plocha
kontinentu se zdvojnásobí a teplota na mořském břehu přesahuje 40° C





Jižní pól se pak nachází 2900 metrů nad mořem a vzhledem k
atmosférickým podmínkám odpovídá místní průměrný tlak dokonce
výšce ještě o pět set metrů větší. Horská nemoc a s ní spojené
nejrůznější zdravotní problémy nejsou proto u polárníků nijak
výjimečným jevem.
Šestiměsíční polární noc střídá stejně dlouhý den. Naše Slunce zde
vychází v září a zapadá v březnu. Během "léta" sice teplota vystoupí
až na mínus dvacet stupňů Celsia, objevuje se však jiné nebezpečí. Po
vysokých dávkách ultrafialového záření mohou polárníci rychle
oslepnout. Pohyb v okolní krajině je tudíž bez speciálních brýlí
nemožný.
Antarktida se rozkládá kolem jižního pólu s plochou 13,2 milionů km2.
Do pevniny hluboko zasahuje Weddelovo a Rossovo moře a najdeme
zde i 3 794 metru vysokou, činnou sopku Mount Erebus.
V některých částech Suchého údolí s teplotou trvale pod bodem mrazu
a situovaném v deštivém stínu nepršelo přes dva miliony let. V Jižním
oceánu blízko pobřeží Antarktidy se pohybují početné tabulové
ledovce. Největší z nich mají plochu stovek čtverečných kilometrů. Na
mořském dně pod ledem v mělkých vodách McMurdo dominují
organickému životu pohyblivé organizmy - například hvězdice, jimiž je
dno doslova poseto
Bez speciálního oděvu zmrznete do několika minut a ledničky na
tamní Admundsen-Scottově polární základně musí uskladněné
potraviny dokonce ohřívat!
Ledovce
Základny, stanice
V Antarktidě udržuje 16 států 38 výzkumných stanic. Spojené státy
americké provádějí své výzkumy ve čtyřech stanicích, z nichž dvě
jsou na antarktickém poloostrově. Jedna je přímo na jižním pólu a
hlavní stanice je na McMurdo. Palmer Station je americká
výzkumná základna, kde je mimo jiné nejjižnější akvárium na
světě. Před americkou základnou Admundsen-Scott jsou vlajky
států, které podepsaly dohodu o mírovém využití Antarktidy.
Britové mají na kontinentu tři geofyzikální observatoře a dvě stanice
pro biologické výzkumy na subantarktických ostrovech. Port
Lockroy je britská základna fungující také jako jediná antarktická
pošta.
Poblíž ruské polární stanice Vostok je Severní geomagnetický pól a
Pól nedostupnosti, což je nejvzdálenější místo od pobřeží
Antarktidy. Rusko má sedm základen.
Němci mají ve východním ústí Weddellova moře stanici G. von
Neumayera.
Japonci si postavili stanice Syowa a Mizuho.
V současné době se buduje na Rossově ostrově česká polární stanice,
která bude sloužit jako zázemí pro výzkum geologického vývoje
Antarktidy a výskytem nižších rostlin (sinice, řasy, lišejníky).
Předpokládá se její využití ke sledování celosvětového oteplování.
Fauna, flora
Česká stanice Georg Mendelev
Ledová hora Iceberg, am. Stanice Mc. Murdo (největší) a South
Pole (přímo na JP), koupání ve vodě okolo 0 stupňů
Pohoří Tangra
Winson Massif z vesmíru