Transcript Romantismus

ROMANTISMUS
G.G.Byron - prezentace a rozbory ukázek
Tento digitální učební materiál (DUM) vznikl na základě řešení projektu OPVK, registrační číslo
CZ.1.07/1.5.00/34.0794 s názvem „Výuka na gymnáziu podporovaná ICT“.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
George Gordon Byron
1788- 1822
• Stará aristokratická rodina
• Studia v Cambridge
• Nestřídmý a bouřlivý život plný milenek,
cestování a utrácení rodinného jmění
• Incestní vztah s vlastní sestrou (polorodou,
měli jiné matky) ho přinutí opustit manželku
a odejít z Anglie
• Většinu svého života prožije nuceně nebo
dobrovolně v cizině
• Spřátelí se s P.B.Shelleyem i jeho ženou,
nakonec je to on, kdo Shelleyho pohřbí
• Věří v revoluci, je stoupencem Napoleona
• Fandí utlačovaným národům, pomáhá
Řecku v jeho boji proti Turecku
• Netají se svým ateismem
• Umírá v Řecku, kde je uctíván jako národní
hrdina
Dílo: Childe Haroldova
Pouť
Autobiografický moderní epos o 4 zpěvech,
psaný spencerovskými strofami
Hlavní hrdina opouští domov, je přesycen
plané zábavy a rozkoše. Schází mu upřímné
vztahy, a tak se vydává na pouť Evropou
Nechává se unášet slavnou minulostí a
přírodními scenériemi
V jednotlivých částech je všudypřítomný
protest proti tyranství a nesvobodě
podmaněných národů
Typ.rysy: záhadnost, samotářství, hrdost,
světobol z nenaplněné lásky a z konfliktu s
okolním světem
Childe – starobylý anglický titul pro muže, který má
být pasován na rytíře
Childe Haroldova pouť – zpěv 1.
Kdys v Albioně mládec žil, ten k ctnosti
a k dobrým cestám nezahoroval,
dny nectně mrhal pustou veselostí,
sluch noci v spánku rykem burcoval;
ó, byl to hýřil, studu vzdoroval,
jen rozpustilství hříšné šlo mu k duhu;
ne mnohou v světě věc si liboval
krom kupných žen a rozkošníků kruhu
i nízkých pijanů i vyšších dobrodruhů.
Chilď v slunci poledním, jak mušky jiné,
se bavil a se hřál, prost pomyšlení,
že nežli jeho krátký den mu mine,
snad jednou van jej v mraznou bědu změní.
Ni s třetinu proň ještě zašlým není,
však hůř než v protivenství s Childem bylo:
on záhy pocítil hnus přesycené;
dlít v rodné zemi se mu znechutilo,
kde se mu smutněji než na poustevně žilo.
Chilď Harold zval se on; však odkud jmeno
i rodokmen, mně smlčet vhodno jest;
dost, že kdys valně bylo proslaveno.
Však na vždy jedna špatná ratolest –
ó, jeden šibal zlehčí jmena čest,
byť mocné znal je starý kronikář,
a žádná z hrobů vyhrabaná zvěst,
ni prósy květ ni rým, ten sladký lhář,
zlým činům nemohou dát lesk či svatozář.
Vin prošel bludištěm, však nad vinou
již nikdy kajicnosti nepocítí.
Plál k mnohým, miloval jen jedinou,
ta jediná však nesmí jeho býti.
Ó, šťastná, ušla mu! Jak skvrnu smýti
s vnad cudných, jež by znectil políbením?
Jí nabažen by v nízkých slastí síti
byl zmar svůj ztratil urvaným jí jměním,
pryč z míru domova svým váben zalíbením.
Práce s ukázkou č. 1
Charakterizujte hlavního hrdinu vlastními
slovy.
Jaký byl jeho postoj k životu?
Proč odchází z domova?
Skladba je vytvořena v tzv. spenserovských
strofách – charakterizujte je (všimněte si
počtu veršů a pravidelné rýmové struktury).
Childe Haroldova pouť – ukázka z různých zpěvů, překlad E. Krásnohorská
Ó krásné Řecko! veliké I v pádu!
vždy nesmrtelné, až tě více není!
Kdo povede tvé děti? Kdože vládu
jich dlouhé poroby v los lepší změní?
Ó kde jsou synové tví proslavení,
co v jícen smrtný černých Thermopyl
se samovolně vrhli v utracení?
Kdož ducha jich by v sebe pochopil
a tebe probudil i z hrobu vykoupil?
Já k světu nepřilnul, ni ke mně svět;
já nelichotil jeho vilné vládě,
ni nepoklekal v model jeho sled,
ni v ohlas nekřičel, ni za ním pádě
tvář v úsměv nešklebil, že v lidském stádě
mě nemohli mít za svého; já dlel
v jich davu, nejsa z nich, byl v stálé svádě
můj názor s jejich; můj se tříbit chtěl
A sobě samu jen se podrobiti směl.
3. Zpěv
Tož opět na vlnách, tož opět v šíru!
Tak oř, jenž jezdce zná, tak poskakují
si vlny se mnou. Pozdrav buď jich víru!
Jen rychle dále, kamkoliv ať plují!
Nechť jako třtiny stěžně pokyvují
a vítr plachtou mete strhanou,
jen dál! Jak býlí skal, s nímž vítr bují,
Jsem vržen v moře, v pěnu zmítanou;
dál! Kam mě vlny rvou bouře odvanou!
4. Zpěv
Mně rozkoší jest neproniklý les,
A v slastném nadšení se tovaryší
má duše s osamělým břehem kdes,
kde z hloubi moře hudbu věčna slyší!
Mám lásku k lidem, k přírodě však vyšší,
s ní obcuji, s ní řeším úlohu:
Čím jsem? Čím jsem byl dřív? A spolnost
bližší
mě k všemíru víže, k prabohu,
Jejž vyřknout neumím a zapřít nemohu.
Práce s ukázkou č. 2
S čím kontrastuje slavná minulost Řecka? Čím je
dosaženo patetičnosti výpovědi?
Proti čemu básník výrazně protestuje, proč utíká a
kam?
Co o sobě prozrazuje romantický lyrický hrdina?
Čemu se autor obdivuje? Co působí jako harmonizující
činitel, kde nalézá iluzi svobody?
Definujte slova: poroba, třtina, býlí, vilný, modla, dlít,
sváda, obcovat
Práce s ukázkou č. 3
Lara – 1814, exotická básnická povídka
VIII.
Věc divná, — v mládí činů žádostiv,
prah’ po zápasu, rozkoše byl chtiv,
boj, ženy, moře, vše co vnadilo
jej požitkem, či smrtí hrozilo,
byl jeho cíl. Co měl, vše v sázku dal,
by strast neb radost za to vyzískal, —
ne středního cos. Hodlalť námahou.
svých citů stišit vřavu neblahou:
Vír jeho srdce snes jen s odporem,
co slabších živlů bylo výtvorem
a v smělém letu ptal se jeho duch,
zda za oblohou vyšší kdos než bůh.
Rab vášní, pudů svých od dávných dnů,
jak vystřízlivěl z divokého snu?
Žel! — Neřek, to! — než klnul na osud,
že jemu srdce dosud bije v hruď!
IX.
Dřív zdrojem vědy byl mu širý svět,
tím víc jej poutal obsah knihy teď;
jsa lidí vzdálen, oběť chmurných snů,
v svých síních tráví den, noc nejednu.
Kdo přec měl styk s ním, přiznal později,
že dlouho v noc zvuk jeho šlépějí
zněl chodbou, kde sbor předků mračných čel
z gotických rámů přísně vyhlížel.
Pak hlas prý šeptal: „To se nesmí říc —“
ne jeho však, zdál nadzemským se víc.
Žert stranou! I víc lidí vidělo,
co nelze říc, než co být nemělo.
Proč na leb zří? K ní odpor nechová?
jen zvrhlý člověk vzal ji z hřbitova;
tu před sebou má, vedle svazků knih
ne k hrůze své, než pro strach ostatních.
Proč, když svět usnul, klid si nechtěl přát?
Proč nezval hosty, hudbu nemá rád?
Tu vada kdes! — Než z čeho sestává?
To zvěst by byla — příliš zdlouhavá.
I těch je dost, jichž choulostivý cit
co znal, se zdráhal víc než naznačit.
„Chtít vše jen říc!“ Tak o svém pánovi
při stolu mluví sluzi Larovi.
Lara – pokračování ukázky
X.
Noc! Hvězdami plá Lary jasný brod,
jež svitem paprsků se noří z vod;
proud je tak tichý, bez hnutí se zdál
a přece prchá jako štěstí dál,
zrcadle v hloubi v kráse zázračné
nesmrtná světla, výše oblačné:
Jest stromy vrouben vnadný jeho břeh
a včela vznáší se tu po květech,
z nichž věnec vila Dianina cnost
a lásce nabízí je Nevinnost.
Toť na břehu — a v stromů úpatí
se řeka jak had leskne, klikatí.
Vše vůkol ticho, mír vlá z niv a lad,
že netřeba se cestou duchů bát,
neb nezlákala žádnou moc by zlou,
procházka v záři té, v noc takovou!
Je chvíle taká pro dobrého jen:
Tak Lara řek si, nijak rozrušen
a mlčky ubíral se v zámek zpět;
výjevů takých nesnes jeho hled,
vzpomínkou byly na jiný mu čas,
na nebe krasší, hlubší luny jas,
na kratší noci, srdce, po nichž stesk —
ne! — ať skráň jakkoli mu tříští blesk,
proň taká noc, noc krásy byla z těch,
jímž jeho srdce bylo na posměch.
Práce s ukázkou č.3
Vyhledejte typické znaky romantismu.
Jakou úlohu hraje popis přírody a scenérií?
Zkuste odhadnout stáří překladu a pokuste se
nahradit slova zastaralá novými, modernějšími.
Byron byl obdivován i zavrhován. On romantismus nepsal, on jej žil. Několik
kritiků mu vyčetlo, že některé z jeho básní jsou příliš překombinovaných,
nicméně z jeho deníků a z memoárů jeho přátel se dozvídáme, že většinu
svých básní napsal během několika dní. Lara byl prý sepsán během
měsíce, v ukradených večeních chvilkách, kdy se Byron vrátil z plesu či jiné
zábavy a před tím než upadl do postele.
Pro dnešního čtenáře může být složitý, je to však často i tím, že neexistují
moderní překlady, které by si tento autor zcela jistě zasloužil.
Byl obrovským zdrojem inspirace pro jiné velikány literárního romantismu,
Máchou počínaje a Lermontovem konče. Všichni se mu chtěli vyrovnat.
Každý z nich chtěl napsat svého Childe Harolda nebo (aspoň) Laru.
Závěr – v rámci opakování se pokuste
charakterizovat některé z typických žánrů
romantismu:
Moderní epos
Poemu – romantickou básnickou povídku
Román
Baladu
MODERNÍ EPOS
Lyrickoepický žánr většího rozsahu, ve
kterém vystupují do popředí subjektivní a
reflexivní prvky. Uplatňuje se v něm přímo
nebo nepřímo subjekt básníka.
Je psán veršem.
POEMA
LYRICKOEPICKÁ SKLADBA, JEJÍŽ DĚJ JE
PROSTOUPEN ČETNÝMI REFLEXEMI,
LYRICKÝMI PRVKY A POPISY. ALESPOŇ
NĚKTEROU Z POSTAV LZE VNÍMAT JAKO
MLUVČÍHO BÁSNÍKA
Souvisí se vznikem moderního eposu, je však
kratší, uzavřenější a mívá tzv. druhý významový
plán. Zachycuje události ze života jednotlivce,
nikoliv společnosti
ROMÁN
Román je prozaický epický žánr, smýšlené vyprávění
Vývoj románu je dlouhý, což se výrazně projevilo na proměnlivosti jeho
struktury.
Je delší než povídka nebo novela (někdy se uvádí min. 40 000 slov), jeho
fabule je komplikovanější, zachycuje více hlavních postav a mnoho
postav vedlejších (není to však nutné pravidlo).
Velká epická skladba psaná prózou. Skladby románového rázu (román
dobrodružný, historický, milostný, společenský) byly známy již v antice,
avšak název –román vznikl až ve středověku.
Novodobý román má charakter syntetický – k principu epickému připojuje
i princip lyrický a dramatický.
BALADA
Veršovaná lyrickoepická skladba, která má za
základ tragický příběh
Ráz balady je pochmurný
Lyrický prvek se uplatňuje zejména v líčení
prostředí
Děj je zhuštěn, soustředěn ke konfliktu
Jedná se o báseň středního rozsahu
Citace:
Literatura: přehled středoškolského studia. dotisk 2. vydání. Český
Těšín: Petra Velanová. ISBN 80-902571-6-X.
Čítanka: pro 2. ročník středních škol. 2001. vyd. Praha 5: Tripolia
s.r.o., 2001. ISBN 80-86448-05-3.
Poutník z Albionu. Praha: Československý spisovatel, 1981. ISBN
000141277.
Lord Byron. Wikipedia: The Free Encyclopaedia [online]. [cit. 201210-22]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Lord_Byron
SOCHROVÁ, Marie. Čítanka II. k Literatuře v kostce: [romantismus,
realismus, česká a slovenská literatura 19. století, literární moderna] :
pro střední školy. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007, 180 s. V
kostce (Fragment). ISBN 978-80-253-0187-6.
Tento digitální učební materiál (DUM) zpracovala Mgr. Veronika Sivková
22.10. 2012 v Havířově.