Úvod do mezinárodních vztahů a teorie mezinárodních
Download
Report
Transcript Úvod do mezinárodních vztahů a teorie mezinárodních
Úvod do mezinárodních vztahů a
teorie mezinárodních vztahů
1.přednáška 15.10.2011
Bc. Lukáš Vacík
Organizační záležitosti
Představení kurzu
Struktura kurzu
Syllabus
Esej - témata
Kontakt ([email protected])
Představení webu výuky
–
http://kurz.hostuju.cz/
Dotazy ???
Doporučená literatura
Drulák, P.: Teorie mezinárodních vztahů, Portál 2003.
Krejčí, O.: Mezinárodní politika, Ekopress 2007.
Krejčí, O.: Geopolitika středoevropského prosoru. Professional Publishing 2009.
Fiala, Pitrová – Evropská unie CDK 2003.
Konig, P., Lacina, L., Přenosil, J.: Učebnice evropské integrace, Barrister and Principal
2007.
Nálevka, V.: Světová politika ve 20. století, I. a II. díl. Praha : Aleš Skřivan ml., 2000
Plechanovová, B., Fidler J.: Kapitololy z dějin mezinárodních vztahů 1941-1995. ISE 2000.
Plechanovová, B: Evropská unie na počátku 21. st. reformní procesy a institucionální
změna, Karolinum. 2006.
Waisová, Š.: Úvod do studia mezinárodních vztahů. Nakladatelství Čeněk 2002.
Waisová, Š.: Mezinárodní organizace a režimy, Eurolex Bohemia 2003.
…………………………………………………………………………………………………….
SCIO testy
Periodika
internet
MV jako vědecká disciplína
Nejmladší X nejstarší vědecká disciplína
–
–
–
–
–
Pojem MV poprvé použil Jeremy Bentham (VB 1780´s)
Historie MV sahá až do antiky-Čína, Indie, Řecko, Římhistorický přístup
20.st. oddělení MV od politické vědy-konstituce oboruanalytický přístup
2.pol.20.st.-diskuze na rovině MV jako samostatný obor či
pouze podobor politologické vědy
MV = sociálně-vědní / politická disciplína
Politologie a MV
Politologie-sub-obory / disciplíny (postupně
vznikající)
–
–
–
Politická filozofie a teorie
Vnitřní politika
Zahraniční politika
Tradiční dělení do r.1948
Politická věda po r.1948
Dělení politické vědy dle konference
UNESCO v Paříži 1948:
–
–
–
–
Politická teorie a politické ideologie
Politická systémová analýza
Komparativní systémová analýza
Mezinárodní vztahy
Zaměříme se na MV
MV a politické vědy
Dle D.Berg-Schlossera a T.Stammena-MV
jako součást politické vědy
MV jako dílčí oblast politologie-dříve
nazývána ZAHRANIČNÍ POLITIKA
–
Užší a konkrétnější vymezení než v současnosti
MV
Zahraniční politika
„Výzkum oblasti zahraničních vztahů jednoho
politického systému (státu) a faktorů na ni působící
zvenčí:
Analýza ZP:
–
–
–
Zahraničně-politické rozhodovací procesy
Tvorba agendy ZP
Nástroje ZP (diplomacie, embargo, válka, propaganda)
rozvoj studia ZP → vliv na osamostatnění disciplíny
MV
Mezinárodní politika
Úzká propojenost na studium ZP
Primárně se zaměřuje na řešení konfliktů MV
Suma ZP jednotlivých států
Realistické chápání ZP:
–
–
do 1.sv.v. ZP i MP ovládána politickými elitami X válka
(nástroj ZP i MP) záležitostí armády
Po 1.sv.v -změna v chápaní MP a ZP
Pevné systematické ukotvení MP do vědeckých
kruhů
Důležitá vědecká pracoviště
1880-Kolumbijská univerzita (USA)
–
–
1901-Wisconsinská univerzita (USA)
–
První Škola politické vědy
1886-první politologická revue „Political Science
Quarterly“
První katedra politických věd
1919-Velká Británie
–
První katedra Mezinárodních vztahů
Revize oboru po 2.světové válce
Po 2.sv.v.-tématické rozšíření studia MV:
Oblast aktérů MV (stát již není dominantní jednotkou
systému):
–
–
–
–
Mezinárodní organizace (vládní X nevládní)
Transnacionální aktéři (privátní vojenské firmy)
Nadnárodní korporace (Coca-Cola, Nike, Facebook)
jednotlivci
Viz obr. 1.
Nové pojmy v oboru
Vedle pojmu MP (tradiční)
Nadnárodní politika, transnacionální politika,
světová politika = souhrn všech vztahů mezi
společnostmi jak z pohledu států, tak z
pohledu mezinárodního systému
Studium MV v ČR
Několik etap:
–
–
–
–
–
–
Období meziválečného Československa (19181938)
Období po 2. SV.V. (1945-48)
Období stalinistického teroru (1950´s)
Reformní období (1959-1968)
Období normalizace a stagnace (1970-88)
Období rozvoje oboru (po r. 1989)
Období meziválečného Československa
(1918-1938)
Rozvoj po 1. sv.v.-stejné v celé Evropě
MV se jako samostatný obor neprosadily
Úzká propojenost s MZV-výchova úředníků
Právníci, úředníci, historikové, sociologové,
filozofové
Stagnace v období 2.sv.v.
Období po 2. SV.V. (1945-48)
Nový impuls ve studiu MV v ČSR
Založení Vysoké školy politické a sociální
–
–
Do r. 1948
Poté škola zrušena
Období stalinistického teroru (1950´s)
1949/50 vznik Vysoké školy politických a
hospodářských věd
–
–
Vzápětí zaniká
Reforma školství
Politické kádry posílány do Moskvy
Reformní období (1959-1968)
1957-Založení Ústavu pro mezinárodní politiku a
ekonomii (ÚMPE)
–
–
–
–
Výzkumný ústav MZV
První specializovaní vědecké pracoviště v oboru v ČS
Jasná politická dikce socialistického vedení
1966-periodikum Mezinárodní vztahy (Jaroslav Šedivý)
1967/68-renesance ve výzkumu MV v ČS
–
Krátká liberalizace-diskuze o povaze, metodě výzkumu
Období normalizace a stagnace (197088)
Intervence 1968-absolutní utlumení
autonomie v koncepci ZP i výzkumu MV v
ČSSR
Období rozvoje oboru (po r. 1989)
Demokratický rozkvět oboru v důsledku rozpadu SSSR
2 linie na poli výzkumu MV:
–
Instituce financované státem
–
Instituce nefinancované státem
Ústav mezinárodních vztahů
Ústav strategických studií
AMO, Europeum, CEP, CESES
Rozvoj kateder MV na fakultách Univerzit
Vznik odborných periodik
–
Mezinárodní vztahy, Mezinárodní politika, Perspective,
Politologická revue
Strukturální pojmy oboru MV
Struktury
–
–
„jsou institucionálně nebo normativně předem
dané parametry chování či rolí, na které se aktéři
orientují“ (Waisová)
Charakter, uspořádání a struktura systému
determinují chování a jednání aktérů
Existují dané pojmy, které MV používají k
popisu struktury a charakteru systému
Hierarchie
Konstelace jednostranných vztahů v závislosti mezi státy
Podoba pyramidy
–
–
Hegemon je na špici
Čím níže postupujeme, tím vyšší je závislost na hegemonovy
Opak hegemonie-všechny státy jsou si rovny-prakticky
neexistuje
Může existovat více paralelních hegemonických celků v
systému podílejících se na formování systému (např. koncert
velmocí po r.1815-“Pentarchie“)
Polarita
Vyjadřuje uspořádání systému, v němž určitý
počet aktérů ovlivňuje a utváří jednotlivé
vztahy
UNI, BI, TRI……MULTI
–
Počet zainteresovaných aktérů
UNIPOLARITA = hegemonie
BIPOLARITA
V podmínkách bipolarity je světový politický
systém uspořádán kolem dvou mocenských
center.
Póly tvořeny 2 státy X stabilními koalicemi
Hierarchické svazky
Druhy BIPOLARITY
Čistá X Volná
BIPOLARITA
Subjektivní X Objektivní BIPOLARITA
Obhajoba X kritika BIPOLARITY
Obhajoba:
Kenneth WALTZ
–
–
Bipolarita je zdrojem
stability
XXX
Multipolarita stabilitu
narušuje a rozbíjí
Kritika:
Bipolarita zná pouze jeden
antagonismus
XXX
Multipolarita více rozporů
Problém volného bipolárního
uspořádání (existence subsystémů)
MULTIPOLARITA
V podmínkách multipolarity je světový
politický systém uspořádán kolem tří a více
hlavních mocností
Tyto mocnosti jsou relativně podobně stejně
mocné
Koncert velmocí
Multipolární systém evropského koncertu
velmocí (1815 - 1914) po napoleonských válkách
Velká Británie
Francie
Rakousko (-Uhersko)
Rusko
Prusko (Německo)
Balancér
Balancér je specifikem multipolárního
systému
V bipolárním systému není přítomen
Jeho role
–
–
Podobné postavení jako je role hegemona
Avšak více subjektivnější
Obhajoba X kritika MULTIPOLARITY
Obhajoba:
Karl Deutsch
„Představa o stabilitě
zrozené multipolaritou“
–
–
Hra s nenulovým
součtem
Snaha o eliminaci
konfliktů
Kritika:
Snižování významu
konfliktů
XXX
Zároveň však růst jejich
počtu
Závislost
Vyjádření pojmu závislosti-funkcionální vztah
mezi nejméně 2 veličinami
Vztah závislosti-jednostranný kauzální vztah
XXXXX
Nezávislost
Interdependence
Vzájemná závislost
Vztah vzájemných závislostí aktérů
(reciprocit)
Pojem vznikl v 60.-70.let.
Joseph Nye, Robert Keohan (neoliberalisté)
Symetrie
Vztah mezi aktéry či skupinami aktérů na základě
rovných-přibližně stejné dělení moci
Symetrický vztah
–
Převažují vzorce jednání jako prostředek tvorby politických
vztahů mezi státy
Reverzibilní vztahy
–
na akci aktéra A je od aktéra B odpovídající odezva
Asymetrie
Stav nerovných vztahů-jedna strana má
menší/větší kontrolu a vliv nad druhou
Způsob rozhodování konfliktů je určován
mezi aktéry HROZBOU a NÁTLAKEM
Např. imperiální struktury
Dominance vztahů mezi centrem a periferií
Centrum,periferie,semiperiferie
Tento model zahrnuje prostorovou dimenzi
pro studium vztahů mezi vyspělými a méně
vyspělými regiony a příčin i důsledků rozdílů
v dynamice vývoje v různých geografických
oblastech.
Centrum-jádro
Privilegované místo v rámci určitého teritoria
Řídí, usměrňuje a kontroluje část stěžejních
toků informací a zdrojů v systému
Je řídící X závislé na zdrojích (periferie)
Periferie
Prostorová jednotka podřízená autoritě jádra
Libovolná vzdálenost od jádra-stále podřízenost
Nutná znalost jádra pro porozumění, znalost a
postatu pochopení periferie
Periferie je součást systému, ale má marginální
význam pro vedení systému
Např. koloniální systém VB v 19.st.
Semiperiferie
Od konce 70.let
Nachází se mezi centrem a periferií
Rozvinutější než periferie X nedosahuje
postavení jádra
Orientace na centrum-opomíjí periferii
Metafory a modely
Umožňují vysvětliv stav MS a chování aktérů
Zjednodušené obrazy či ideální konstrukce popisující stav
reality pomocí zdůrazněných charakteristik systému
Zdůrazňují některé rysy vztahů či systémů X některé záměrně
eliminují
MV nevykazují vlastní objektivní organizaci-nutnost nejprve ji
nalézt (hypotéza)-utvořit model-ověřit validitu hypotézy
Modely a metafory zjednodušují a pomáhají uchopit složitý
systém vztahů mezi aktéry MS pojmout komplexitu celého MS
Základní model-TEORIE HER
Teorie her
Pochází z neoklasické ekonomické analýzy
Možnost vymodelování situace vycházející z
anarchické struktury MS
Vyjádřena v modelech jednání racionálního aktéra
beroucího v úvahu chování ostatních aktérů – co
nejvíce zisků s co nejmenšími náklady
Základní rozlišení teorie her:
–
–
Počet hráčů a výsledek
Hra s nulovým X nenulovým součtem
Hra s nulovým součtem
„zero sum game“
Dva či více aktérů usilují o objekt, který je nedělitelný
a nerozmnožitelný
1 objekt – více aktérů
Co jeden získá, ostatní ztrácí – nekooperace
Realistický model
Vítěz a poražení
Hra s nenulovým součtem
„non-zero sum game“
Dva či více aktérů usilují o objekt, který je dělitelný a
rozmnožitelný
1 objekt s možností dělení či rozrůstání– více aktérů
Ztráta mezi aktéry není vnímána jako prohra-vzdání se části
svého objektu ve prospěch druhých – kooperace
Liberální model
Kompromis či pozitivní součet
Další hry-superhry
Vězňovo dilema
Hra na kuře / zbabělce
Konstruují chování aktérů dle předem
daných vzorů
Umožňují předvídat výsledky jednání /
chování hráčů
Úroveň analytických rovin
Mezinárodní systém (pouze jeden)
Mezinárodní subsystém (OPEC,OECD)
Jednotky (stát, MO, trans.aktéři)
Podjednotky (vnitřní politika států,MP)
Individua (člověk)
Mezinárodní systém
Základní prostředí MV
Konglomerát interaktivních a vzájemně propojených jednotek
mající v daném systému formálně stejné postavení-neexistuje
vyšší úroveň vztahů ani entita nad nimi
Nyní globální
–
Do 19.st. existence více MS paralelně vedle sebe
Anarchický
Evropský (euroatlantický) rozšířený po celé zemi
–
Expanzivní evropská ZP
Mezinárodní systém
Periodizace 3 základní období:
–
–
–
Ranné MS
Propojené MS
Globální MS
Ranné MS
Do 16.st.
Po úpadku starých civilizace (Egypt, Mezopotámie)hlavní aktér:
–
–
–
Městský stát
Náboženský stát
Dynastické státy a říše
Velká část světa-nestátní charakter-bez
komunikačních kanálů
Výrazná migrace obyvatelstva
–
Vojenské střety, ekonomická migrace, vznik měst
Propojené MS
Oslabení a transformace absolutistického
státu
Dějinné události v Evropě
Vznik moderních států
Úpadek Svaté říše římské
Koncept Vestfálského státu
Vestfálský mezinárodní systém-systém
států
Uzavření míru 30leté války (1618-1648)
Setkání hl. evropských mocností
(SŘŘ,Špa,Fra,Niz,Švé)-snaha o zamezení dalšího
podobného konfliktu
Duchovní moc přestává hrát klíčovou roli v evropské
politice
Oslabení císařské moci
Vznik svrchovaných (suverénních)
států-jediní aktéři MV
Vestfálský mezinárodní systém-systém
států
Svrchovanost pro každý stát
–
–
Systém je decentralizovaný
–
–
Státy jsou si de iure rovny X de facto ne
Narušení decentralizace = narušení suverenity státu
Legitimita je postavena na velmocenské autoritě
–
Neomezené pravomoci v rámci vlastního území
Neomezené pravomoci v rámci vlastní ZP
Ne na církevní jako dosud
Nositeli legitimity-velmocenské kongresy
–
–
Vždy po válkách-korekce systému
Utrecht (1711), Vídeň (1815), Versailles (1918), Teherán (1943),
Jalta (1945), Postupim (1945)
Systém mocenské rovnováhy
Balance of power
Vzájemné bedlivé střežení velmocí se navzájem
Při hrozbě hegemonie jedné z nich se ostatní spojí
do koalice pro ní za účelem eliminace hrozby
Zachování velmocenské pozice poražených
–
Posílení vítězů by vedlo k hegemonii-destabilizace systému
Koncert velmocí
Multipolární systém evropského koncertu
velmocí (1815 - 1914) po napoleonských válkách
Velká Británie
Francie
Rakousko (-Uhersko)
Rusko
Prusko (Německo)
Svatá aliance
Úzká spolupráce Pruska, Rakouska, Ruska
po Vídeňském kongresu
Obava z revoluce v Evropě ze strany
vládnoucích aristokratických dynastií
Systém mocenské rovnováhy
–
Např. Krymská válka 1853-56
Konec Vestfálského MS
Události na přelomu 19. a 20.st.
Politická situace v Evropě a ve světě
Berlínský kongres 1878
–
Berlínská konference 1884-85
–
Vyřešení východní krize (Rusko-turecká válka, hranice na
Balkáně)
Otázka kolonizace Afriky
Události v předvečer 1. sv.v.
Globální (vestfálský) MS
Nový geopolitický rozměr světa na přelomu 19. a 20.st.
(kolonizace, role USA)
1.sv.v.-totální předěl ve světových dějinách („Velká válka“)
Společnost národů-W.Wilson
Versailleský systém (další smlouvy)
2.sv.v.
Po 2.sv.v.-vznik bipolárního uspořádání
–
Jaderní hrozba
60.léta-proces dekolonizace
Globální (vestfálský) MS
Období détenté v 70.let.
Ropné šoky a konec Bretton-woodského systému
70.léta-výrazná proměna procesů a aktérů MS
–
–
–
Konec bipolárního konfliktu
–
–
Vzrůst interdependence
Nárůst i jiných hrozeb než vojenských
Vznik nových aktérů na poli MS
Rozpad SSSR-nové státní jednotky-aktéři MS
Proces globalizace sílí
Globální vestfálský MS (systém moderních států)stále fungujeprošel mnoha změnami
STÁT
Je institucí (organizací)
Disponuje mocí vládnout, soudit, vytvářet zákony
společnosti (státu)-všechny složky dělby moci
Je vymezen státní mocí, státním lidem (státním
občanstvím), státním územím
Má vnější i vnitřní suverenitu (svrchovanost)
Zahrnuje ozbrojené síly, státní aparát (byrokracii),
soudy a bezpečnostní složky (armáda, policie)
Stát musí splňovat:
Stálé obyvatelstvo
Vymezené státní území
Státní moc a aparát
Suverenita
Stát
Výlučnost státu
–
Stát je jedinou organizací svého druhu na daném
území
Funkce státu = hlavní směry činnosti státu
–
–
Vnitřní-ekonomika, vzdělání, zdravotnictví,
sociální
Vnější-MV, diplomacie, vojenství, interakce s
ostatními státy
Státní suverenita
Suverenita (svrchovanost)
– Nejvyšší autorita státu nepodléhající žádnému jinému
vnějšímu omezení
Vnitřní suverenita
– Nejvyšší pravomoci státu nad obyvatelstvem a územím
Vnější suverenita
– Nezávislost státu, teritoriální integrita a nedotknutelnost
státu představovaného vládou
Nadnárodní suverenita
– Příklad EU
Zvláštní státy-speciální postavení
v MS
Rogue State
Failed State
Teorie v MV
teoretická reflexe oboru MV, funkce
teorie v MV a teoretická proudy, velké
debaty
Funkce teorie
3 funkční skupiny:
–
–
–
poznávací (kognitivní)
normativní
politická
Kognitivní funkce teorie
pozitivní poznání reality v MV
odpověď na otázku….
„JAK SE VĚCI MAJÍ ???“
utřídění dat při pozorování společenské reality
oddělení podstatného X nepodstatného
–
–
zkušeností
hodnotovým zázemím
minimální cíl: chápat minulost MV, pojmout realitu MV a
připravit se na budoucnost MV
maximální cíl: předvídat budoucnost
Normativní funkce teorie
odpověď na otázku…. „JAK BY MĚLY VĚCI
BÝT ???“
kromě pozitivní zachycení-vize žádoucího
stavu
srovnání stávajících poměrů a žádoucích
poměrů
–
odlišení dobrého od zlého
Politická funkce teorie
teorie jako politický nástroj k přetvoření
reality MV – 2 způsoby:
–
odhalení zákonitostí MV
–
jako v přírodních vědách – fyzikální pokus
spoluvytváření reality teoriemi – změna teorie =
změna reality
Teorie a historie MV
2 pohledy na realitu MV
odlišují se X doplňují se
odlišný vztah k času
–
–
teorie-nadčasová, kategorizace (abstraktní
pojmy)-pojetí nadčasových rysů
historie-časová podmíněnost, jedinečnost událostí
Teorie a historie MV
teorie MV
–
–
–
soustředění na skupinu událostí
důraz na abstraktnost
monokauzalita (odhalování jedné či několika málo příčin)
historie MV
–
–
–
soustředění na událost
důraz na jedinečnost
multikauzalita (odhalování řady příčin)
Vývoj reflexe MV
hlavní historické směry vývoje teoretické reflexe MV
–
–
–
přemýšlení o vztazích mezi politickými útvary-vzájemně
závislé a autonomní – válka, diplomacie
periodizace dle základních historických systémů (viz
přednáška 1.)
terminologie současných MV (realismus, pozitivizmus,
kritické teorie atd.)
až ve 20. st.- předchozí události – předchůdci diskutované
tradice
odlišnost pojmů MV od jiných společenských věd
Antika
Athéňan Thukydides (5.st.př.n.l.)
–
–
Dějiny peloponéské války
zakladatel realistické tradice v MV
válka-mocenská, racionální
logika mocenské rovnováhy na Peloponézu
mocenské aspekty (válka) převažují nad ideologií
(náboženství)
pesimistický pohled na lidskou přirozenost
Antika
stoická filozofie v Řecku (Zenon z Kithia)
Řím
–
–
–
–
Cicero, Seneca, M. Aurelius
univerzalistický pohled – pax Romana
přirozené právo „natural law“
spravedlivá válka „just war“
předchůdci současného liberalistického myšlení
Středověk
silně ovlivněna římskou církví
sv. Augustin (3-4 st.)
sv. Tomáš Akvinský (12.st.)
–
–
–
–
skloubení starověké vzdělanosti a teologie
res publika christiana
koncepce přirozeného práva
spravedlivá válka
období předcházející liberální tradici
Spravedlivá válka
„Jus ad bellum“ vs. „Jus in bello“
legitimní panovník
spravedlivá příčina
spravedlivý cíl
rozumná naděje na úspěch
vyčerpání všech mírových prostředků
ochrana civilistů
použití síly dle situace
Niccolo Machiavelli
Vladař
realistické pojetí
res publica christiana
–
sekularizovaný systém řeckých polis
doporučení vládci jak vládnout
základní smysl politiky-bezpečnostní zajištění
státu
Vestfálský systém
nahrazení res publiky christiana-systém
sekularizovaných suverénních států
–
–
vznik mezinárodního práva
Hugo Grotius (16-17.st.)
–
Tři knihy o právu válečném a mírovém
přirozeněprávní tradice-její sekularizace
poté rozpor mezi zastánci přirozeného práva (MP u
lidského rozumu) X pozitivního práva (MP základ
mezin.praxe)
Vestfálský systém
Thomas Hobbes (16-17.st.)
–
–
Hobbesovo pojetí přirozeného práva
stát „Leviathan“
stát připraví jedince o svobodu X zaručí mu zákon a bezpečnost
Immanuel Kant (18.st.)
–
K věčnému míru
návaznost na stoiky
světoobčanství
volná federace států
univerzalita lidského rozumu
republikánské zřízení
Vestfálský systém v 19.st.
snaha o první formování vědeckého,
empirického pojetí MV-dle metod přírodních
věd
–
–
naturalismus – 2 pol. 19.st.
Adam Smith-ekonomická dimenze
průmyslová revoluce
předchůdce liberalismu
neviditelná ruka trhu
Vestfálský systém v 19.st.
Marxisté
–
–
–
ekonomika jako základní společenská síla (stejně jako
liberálové)
ekonomika určuje politiku
Karel Marx
–
ekonomika je historický fenomén, zatížená vnitřními rozpory a
má konec a začátek
třídní rozpor v ekonomice-vykořisťovatel X pracující
konflikt mezi třídami (ne státy)
teorie imperialismu
souvislost mezi konflikty jak na úrovni tříd, tak států
vestfálský systém v 19.st.
prolínání naturalismu a geopolitiky (realistická
tradice)
–
německá geopolitika-Friedrich Ratzel
–
Rudolf Kjellen
–
stát jako živý organismus-darwinismus
životní prostor států (Lebensraum)
oficiálně zavádí pojem geopolitika
anglosaská geopolitika
Alfred T.Mahan (USA)-konflikt námořní a pozemní síly v MV
Halford Mackinder (VB)-podobnost s Mahanem + power
projection
Globální vestfálský systém
výzkum teorií MV ve 20.st. prostřednictvím 4
velkých debat v rámci disciplíny MV
2 základní typy debat
debaty o základních tématech
–
otázky týkající se faktů
debaty spojené s metodologií
–
debaty o metodě zkoumání
4 Velké debaty teorií MV (1920-nyní)
1. Velká debata (30. - 40. léta)
–
2. Velká debata (50. – 60. léta)
–
tradicionalismus vs. behavioralismus
3. Velká debata (70. léta)
–
idealismus vs. realismus
neorealismus vs. neoliberalismus vs. neomarxismus
4. Velká debata (80. léta až nyní)
–
racionalismus vs. reflektivismus
1. Velká debata v MV: Spor o základní
témata a otázky MV
Idealismus 1910-1930
Důraz kladen na:
Mezinárodní právo
IGOs
Interdependenci
Spolupráci
Mír
Realistická kritika 19301950
Důraz kladen na:
Boj o moc
Národní bezpečnost
Útočnou válku
Konflikt
Válku
Realismus
Vznik v meziválečném období
–
Avšak již od počátku lidstva
Více proudů v rámci realismu:
–
–
–
–
Strukturální realismus I. (Thukydides,
Morgenthau)
Historický realismus (Machiavelli, Carr)
Strukturální realismus II. (Rousseau, Waltz)
Liberální realismus (Hobbes)
Realismus
Několik základní veličin společných pro všechny:
–
Ústřední role státu
–
Přežití
–
Suverénní stát a hrozba/použití síly
Jednotlivec odevzdá svobody státu
Zero sum game
Low (ekonomika, sociální) a hight politics (vojenství, politika)
Primární zájem státu
Žádné univerzální hodnoty-etika podléhá zájmu státu
Svépomoc
Anarchický MS
Bezpečnostní dilema
Edward H. Carr
The Twenty Years´Crises 1919-1938: An
Inroduction to the Study of International
Relations
–
–
–
Kritika Versailleského systému
Kritika liberalismu – utopický idealismus
Opouští historické metody – zaměřuje se na
kritickou politickou analýzu
Hans J. Morgenthau
Politics Among Nations: The Struggle for
Power and Peace (1948)
–
–
–
6 principů realismu
Antropologický rys zkoumání
Nejznámější realista
6 principů realismu H.Morgenhaua
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Politika = boj o moc
Morální dilemata mezinárodních vztahů (MV) vs. dualita
morálního jednání elit
Myšlenka neměnné a násilné povahy MV – vychází z
lidské přirozenosti (člověk člověku vlkem)
Stát je centrální aktér MV, národní zájmy států a jejich
střetávání jsou klíčové pro fungování MV
Absolutním zájmem všech států je přežití
Nadřazenost bezpečnostní dimenze MV
Koncept moci (H.Morgenthau)
Kontrola nad myslí a činy jiných subjektů
Psychologický vztah mezi těmi, kdo moc
vykonávají, a těmi, vůči nimž je moc
vykonávána
Liší se od síly ala fyzického násilí, nicméně
použití vojenské síly je nedůležitějším
zdrojem moci v MV
Zdroje moci
Vojenská síla a připravenost
Kvalita diplomacie
Geografie
Přírodní zdroje
Průmyslová základna
Počet obyvatel
Národní charakter: vytrvalost a rozhodnost národa
Národní zájem
Chápán jako shromaždování moci
Dán objektivně, bez ohledu na subjektivní představy
elit
–
Pokud se jím neřídí – chovají se iracionálně a škodí
sami sobě
Národní zájmy států jsou nutně rozporné
–
elity jej pouze odhalují a pak se jím řídí
nárůst moci jednoho státu = úbytek moci států ostatních
MV nejsou ve stavu permanentní války
–
funguje totiž princip mocenské rovnováhy
Neorealismus
Kenneth Waltz – Theory of International Politics
(1979)
Přebírá od Morgenthaua myšlenky:
1.
2.
3.
neměnné a násilné povahy MV,
nadřazenosti bezpečnostní dimenze MV,
koncept mocenské rovnováhy
Klíčový důraz struktura MPS = nabízí strukturální
teorii MV
–
nezabývá se ZP jednotlivých států
Neorealismus
1.
2.
3.
4.
Působení struktury dáno 3 znaky:
MPS je anarchický-svépomoc
MPS složen z podobných jednotek - státy
Státy se od sebe liší pouze svojí relativní mocí – struktura
MPS je dána počtem rozhodujících velmocí
Pouze třetí složka je dle Waltze proměnlivá
vývoj distribuce moci určuje jediné skutečné změny v
mezinárodních vztazích (nikdy však nemění vlastní strukturu
MPS!)
Neorealismus
Anarchie v mezinárodní politice přetrvává protože:
1.
2.
Všechny státy chtějí maximalizovat svoji relativní moc
Všechny státy si chtějí uchovat autonomii
Anarchická struktura MPS do značné míry determinuje chování
států na mezinárodním poli (elity pouze dělají co musí –
analogie s chováním firem v tržním prostředí)
Waltz a neorealisté jsou proto značně skeptičtí ohledně
možností mezinárodní spolupráce – bez centrální vlády je třeba
předpokládat nejhorší úmysly ostatních aktérů MPS
Důsledky anarchie dle neorealistů
Balance of power theory jako logika
mocenské rovnováhy
Security dilemma jako bezpečnostní dilema
Self-help jako strategie reakcí na hrozby:
deterence vs. appeasement
Balance of power theory
1.
2.
3.
Všechny státy si chtějí uchovat autonomiipřežít- vznik aliancí
Proti každé koalici dvou a více států se
časem utvoří jiná koalice-vyrovnání moci
Balancování moci zajišťuje její rovnováhu a
tím zároveň stabilitu systému
Problémy logiky rovnováhy moci
Rovnost moci vždy nezaručuje stabilní a mírový
systém
Množství aktérů MPS je obrovské
–
nelze hovořit o celkové rovnováze
Existuje množství subsystémů MPS které mají jiné
chápání rovnováhy
Fenomén bandwagoning
–
(Stephen Walt) – státy se někdy raději přidají na stranu
silnějšího agresora
Bezpečnostní dilema
Dilema: Nárůst bezpečnosti státu A obvykle
snižuje bezpečnost státu B (a často také
C,D...)
Anarchie --> Strach --> Bezpečnostní dilema
Bezpečnostní dilema je:
⇑ Moje bezpečnost = ⇓Tvoje bezpečnost
Bezpečnostní dilema ...
Může vést k závodům ve zbrojení
–
konflikt je průvodním jevem struktury MPS i když
všichni „jen chtějí zvýšit svoji bezpečnost“
Závisí na (ne)možnosti odlišit ofenzivní kroky
od defenzivních
Strategie reakcí na hrozby: deterence
vs. appeasement
V anarchickém MPS jsou všichni aktéři odkázáni sami
na sebe-princip self-help:
1.
Deterence:
•
snažím se zabránit nepříteli v akci tím, že mu dám
najevo že mu přijde pěkně draho si něco proti mě
zkusit
1.
Appeasement:
•
opak deterence – raději nepříteli částečně či úplně
ustoupím a doufám, že tak jeho cíle budou
uspokojeny
Kritika neorealismu
Přílišná idealizace výhod bipolárního MPS
Výrazně racionalistický
Determinismus
–
obhajoba stávajícího MPS bez možnosti jeho zásadní proměny
Opomíjí celou řadu faktorů ovlivňujících fungování MPS:
–
–
–
–
ekonomická provázanost
vliv technologií (jaderné zbraně)
Vliv ideologií
soustředí se pouze na rozložení moci
Přednosti neorealismu
Přehlednost
Stručnost
Logická koherence = opouští předpoklad
zkažené lidské přirozenosti (Morgenthau)
Využití modelů mikroekonomie
Liberalismus
Též označován jako pluralismus
Není rozdíl mezi high politics a low politics
Hlavní proces v politice-vyjednávání
Hlavní linie (již od 18. a 19.st.):
–
–
–
–
Ekonomický liberalismus
Demokratický liberalismus
Liberální institucionalismus
Později návaznost: neoliberálního internacionalismu a
neoliberálního institucionalismu
Liberálně-idealistická tradice v MV
Mnohem širší => mnohem méně koherentní proud
než realismus
„Idealismus“ je spíše nálepka od kritiků
Liberalismus a idealismus
–
Společné:
–
Přesvědčení o možnosti trvalého míru a spolupráce v MV
Rozhodující význam institucí pro rozvoj této spolupráce
Rozdílné:
Liberalismus: základem je hospodářská spolupráce
Idealismus: trvalý mír lze dosáhnout pouze změnou norem v
MV
Ekonomický liberalismus-idealismus
Hospodářské propojení aktérů-snížení rizika vypuknutí konfliktů
1.sv.v.-mír a prosperita-není přirozená objektivní skutečnostmusí být vytvářeny
MS musí mít podobu státního systému-vnitřní uspořádání
Člověk jedná racionálně
Světoví mír na základě překonání konkurence států
Non-zero sum game
Demokratický liberalismus
Immanuel Kant – O věčném míru
–
–
Souvislost mezi mírem a demokratickým
uspořádáním
Federativní uspořádání-podporuje mírové
uspořádání
Vychází z premisy souvislosti vnitrostátního
uspořádání a MV
Liberální institucionalismus
Vychází z mezinárodního práva a MO
–
–
–
–
Funkcionalismus
–
–
Dodržují pravidla hry
Kooperace
Nejen velké instituce
Transnacionální spolupráce
D.Mitrany
Nadnárodní instituce
Neofunkcionalismus-E.Haas
Neoliberální institucionalismus
Noví aktéři v MP
–
–
–
–
Transnacionální korporace
NGO´s
IGO´s
Nové interakce-integrace, interdependence
Jak iniciovat a udržet spolupráci v podmínkách
anarchie
Robert Keohan a Joseph Nye-Power and
Interdependence. World Politics in Transition (1977)
Robert Keohan a Joseph Nye-Power and
Interdependence. World Politics in Transition
4 základní premisy neolib.institucionalismu:
Aktéři
–
Struktura
–
Kooperativní struktura MS zmenšuje anarchii MS
Proces
–
Nejen stát-ostatní ktéři
Integrace a interdependence
Motivace
–
Non-zero sum game a absolutní zisky
Neoliberální internacionalismus
Návaznost na ekonomický liberalismus a
demokratický liberalismus
Souvislost mezi uspořádáním MPS a
vnitřním uspořádání státu
Souvislost mezi ekonomickým blahobytem a
mírem
Teze „demokratického míru“
Demokratický mír
Antiteze realismu
(Vyspělé) demokracie mezi sebou nikdy ještě
nevedly ozbrojený konflikt, resp. válku
Mírové uspořádání se přenáší z vnitrostátní roviny
na mezinárodní
Kritika:
–
Neexistuje kauzální vztah mezi demokracií a mírem
Francis Fukuyama-The End of History
Francis Fukuyama-The End of History
Návaznost v pojetí dějin na Hegela (filozofie
dějin)
Teorie demokratického míru
Zvýšení počtu liberálních států v MS =
rozšíření mírových vztahů
Tzv. „export liberalismu“ a amerických hodnot
v pojetí světa
2. Velká debata v MV:
Spor o metodu (1950-1960)
Tradiční přístupy
Důraz kladen na:
POCHOPENÍ
Norem a hodnot
Soudů
Historické zkušenosti
Behavioralistická kritika
Teoretici uvnitř subjektu
Teoretici vně subjektu
Důraz kladen na:
VYSVĚTLENÍ
Hypotéza
Sběr dat
Vědecké poznání
2. Velká debata v MV
Vztah k metodologii
Tradiční přístupy (realismus, idealismus) vs. Behavioralismus
Rozdíl ve vzdělání interpretů teoretických škol (diplomaté,
právníci, historikové, filozofové vs. vědci)
Nové směry zkoumání-analýza tvorby ZP, rozhodovací procesy
v tvorbě ZP
Nová teoretická škola / přístup – BEHAVIORALISMUS
Profesionalizace MV jako akademické disciplíny
Behavioralismus
Kombinace metod politické vědy s ekonomií (teorie
her), matematikou, přírodními vědami
Důraz na jedince v politice, měřitelnost dat, ověření
dat
Zkoumaní prostředí, kde se politicky rozhoduje a
formují se skupiny
V 60. letech sbližování s hl. proudem v MVidealismem a realismem
Systémová analýza-Morton Kaplan
(1966)
Použití behavioralistické metodologie v praxi
Rozlišení různých druhů MS
MS založen na státech a odlišnost systémů je dána
druhem jednání a chování států
–
–
Neodpovídá-li jednání státu očekávání, je potřeba jev
vysvětlit
Není-li to výjimka, je potřeba revidovat empirickou teorii
3. Velká debata v MV:
Spor o chápání MV (1970-1990)
Neorealismus
vs.
Neoliberalismus
Neo-neo syntéza
Důraz kladen na:
Anarchii v MPS
Metodologie mikroekonomie
Roli institucí
Neomarxismus
Důraz kladen na:
Třídy a boj mezi nimi
Kapitalistický imperialismus
Závislost (dependence)
3. Velká debata v MV
Polemika mezi paradigmaty – neorealismus,
neoliberalismus, neomarxismus
R.Keohan J.Nye-transnacionalis a
interdependence
Události 70.let-ropné šoky-nové přístupy v
MV (např. neomarxismus)
3. Velká debata v MV
Polemika mezi neorealisty a představiteli komplexní
interdependence
Střet:
–
Podobnost v některých tématech X rozdílnost → vznik neoneo syntézy-racionalistický přístup (syntéza
neorealismu a neoliberalismu)
–
Regionální integraci, Hierarchie témat ZP, Existence pluralitního
MS, Podstata státu
Předpoklad anarchie v MS, metodologie mikroekonomie,
kooperace a MO)
Zároveň rozvoj paradigmatu neomarxismu
–
Alternativa k hlavnímu proudu (lib, rel.)
3. Velká debata v MV-2 sporné body
mezi paradigmaty
Aktér MV
–
–
–
Realisté-stát
Liberálové-individua a skupiny
Marxisté-třídy a ekonomické struktury
Vztah mezi aktéry MV
–
–
–
Realisté-politické vztahy mezi státy-konfliktní
Liberálové-není hierarchie hodnot
Marxisté-třídy a ekonomické struktury
Neomarxismus
Předmětem analýzy v MV jsou třídy a kapitalismus
Zkoumá dění uvnitř státu, vztahy mezi společnostmi
a MV
Národní stát-světová jednotka strukturovaná
hierarchicky světovým trhem (jádro, semiperiferie,
periferie)
Stát není primárním aktérem MV-je to ekonomické
uspořádání systému a třídy
Teorie světového systému Immanuela Wallersteina
Immanuel Wallerstein-Teorie světového
systému
Světový systém je území propojené ekonomickými
vazbami s danou strukturou a funkcemi
Nejprve jeden systém-poté alternativní systémy
Kapitalistický světový systém vzniká v Evropě po
roce 1450, kdy především díky dálkovému obchodu
dosáhl stupeň hospodářské integrace takového
stupně, že se vytvořil ekonomický celek nové kvality.
K tomu přispěla také krize feudální ekonomiky
Racionalistické teorie
Neo-neo syntéza – vyústění polemiky mezi
oběma přístupy mainstreamu
Neo-neo syntéza vzniká až po té, co se oba
proudy přeměnily na neo XXX
–
–
Neorealismus-anarchie ovlivňuje chování států
Neoliberalismus-MN kooperace překonává
anarchii
Neo-neo syntéza
Ani jedna strana se nezaměřuje na zkoumání použití
síly v MV (realisté) a morálky (liberalisté)
Oba přístupy uznávají maximalizaci zisků aktérů
(nejen státy)
Oba přístupy uznávají konflikt a kooperaci jako
předmět zkoumání
Racionalistická teorie založena na pozitivistických
předpokladech
sociální vědy-stejná metodologie jako přírodní vědy
(měřitelnost hodnot, fakt a prokázání kauzality)
–
4. Velká debata v MV:
Spor o metodu i témata MV (1990-nyní)
Etablované tradice studia
MV
Racionalismus
Neorealismus
Neoliberalismus
Neomarxismus
Nové přístupy studia MV
Reflektivismus
Postmodernismus
Feministická teorie
Kritická teorie
Normativní teorie
Historická sociologie
Snaha o syntézu: Sociální konstruktivismus
4. Velká debata v MV
Jak o metodě, tak o základních tématech
Debata mezi racionalismem vs. Reflektivismem
Reflektivistické teorie
–
Nepozivistické-postpozitivistické
Konstruktivismus
–
Syntéza racionalistických a reflektivistických teorií
Reflektivistické teorie MV
Velmi málo společných rysů, každá víceméně
rozdílná
Normativní teorie
Feministická teorie
Kritická teorie
Historická sociologie
Postmodernismus
Normativní teorie
Morální dimenze v MP
Především od 90. let (dříve v pozadí)
3 hlavní oblasti:
–
–
–
Autonomie státu
Etiku použití síly
Mezinárodní spravedlnost
Feministická teorie
Skupina feministických přístupů
Kritika mužského utváření vědy
Několik směrů:
–
–
–
Liberální feminismus
Radikální feminismus
Feministický postmodernismu
Kritická teorie
Návaznost na Frankfurtskou školu
–
Max Horkheimer
–
–
Jürgen Habermas
Rozdíl mezi tradiční a kritickou teorií
Sociální vědy nejsou jako přírodní-společenské
síly jako faktory změn
Robert Cox
Historická sociologie
Zkoumání způsobů a cest vývoje společnosti
Zkoumání struktur
Postmodernismus
Revize základních pojmů (realita, identita
struktura)
Dekonstrukce reality-textuální strategie
Svět je jako text, který je nutné interpretovat
–
Reflexe konceptu a struktury jazyka
Michael Foucault
Sociální konstruktivismus
Syntéza mezi racionalismem a reflektivismem
Alexandr Wendt, Fridrich Kratochwil, Nicolas Onuf
A.Wendt konstruuje teorii MV na základě důsledků
sociálního jednání, procesů a sociálních struktur
Vychází z reflektivistických pozic k podrobení kritice
neorealistického přístupu
Částečně překonal propast mezi reflektivistickým a
racionalistickým přístupem