Transcript Prudký.

26. – 27. listopadu 2014
Klíčová otázka č. 2
Humanistický a otevřený přístup jako
jediný pramen řešení bezdomovectví
Libor Prudký
Obsah sdělení
Z možností pojetí výkladu bezdomovectví jako problému
ne/humanistického přístupu ke společnosti a k lidem
navzájem jsem vybral několik témat.
Zde jsou logicky jen velmi stručná a i proto do značné míry krajní
sdělení.
a. Cesty do bezdomovectví
b. Mýty o bezdomovectví
c. Bezdomoví a bezdomovectví
d. Ideologie pro bezdomovectví
e. Jak z toho – obecně
f. Několik námětů na konkrétní postupy, jak z této situace
Cesty z domova
Nikdy nejde o jednorozměrný proces: kombinace, individuální
lidské osudy.
Nicméně základní trendy jsou rozpoznatelné:
- „Dlouhá“ trajektorie: vstup do života z „mínusového“ sociálního kapitálu
rodiny. (Kolem 30 %, trend: mírně klesá.)
- „Krátká“ trajektorie: shluk vlivů s rychlými důsledky (zadlužení,
nezaměstnanost, zdraví, přehnané náklady na chod domácnosti; kompenzace
alkoholem, gamblerstvím, trestnou činností); u seniorů kombinace nízkých
příjmů a nedostižných mandatorních výdajů (podobně u neúplných
domácností); další varianty chudoby. (Kolem 60 %, trend radikálně roste.)
- „Zdravotní“ trajektorie: nejen diagnostikované, ale i zdravotní důvody
mimo standardní diagnozy - neschopnost sociální adaptace. (Kolem 10 – 15
%, standardní podíl, relativní pokles.)
- Bezdomovství volbou: u nás nepatrné, dočasné. Nelze vyloučit nárůsty.
Mýty o bezdomovectví
Jde o lidi, kteří nikdy nepracovali, spoléhají na pomoc jiných a cizopasí na nich:
Platí to o asi o 5 % lidí bez domova. A to jsou téměř vesměs lidé, kteří
přicházejí rovnou z dětských domovů či vězení.
Jde o lidi, kteří se aktuálně vyhýbají práci: Platí to jen o malé části zjevných
bezdomovců, kteří museli přistoupit na způsob života na ulici, aby přežili. (Jde
odhadem o maximálně 20 % z celkové počtu zjevných bezdomovců, aktuálně
asi z 30 000 osob. Oba údaje se často a rychle mění.)
Bezdomovectví lze vyřešit, nejlépe je vystěhovat: bezdomovectví bude vždy,
dokud bude ve společnosti existovat a růst bezdomoví.
Častá otázka: „Do jaké míry si za svou situaci mohou bezdomovci sami a do jaké
míry za to může společnost?“ ztrácí smysl.
Fakticky jde o nastolení situace umožňující analýzu příčin ústících v
bezdomovectví (u jednotlivců, společenství, institucí, atd.), korektní
vidění této problematiky a otevřenou spolupráci všech aktérů.
Musí dojít k posunům tak, aby lidé bez domova nebyli odkázáni k beznaději
a nelidským koncům. Aby si vzpomněli na život doma a mohli se k němu
vrátit.
Bezdomoví a bezdomovectví
1. Anomie má také překlad do češtiny jako bezdomoví.
U jedince – stav bez hodnot, bez hodnocení, bez sbehodnocení, bez sebereflexe.
(Frankl: stav bez života)
U společenství – stav bez řádu, bez jistot, bez důvěry, bez přináležitosti. (Merton: stav
napětí, boje a prázdnoty).
Postmoderní společnost = společnost anomická (Petrusek, Keller, a d.)
Bökennfördeho paradox: ekonomická a sociální svoboda jsou projekty, které samy o
sobě nejsou schopny reprodukce. Ta je možná pouze prostřednictvím neanomické
existence občanů.
(Nebo u klasiků: A. Smith – trh může fungovat jen tehdy, když jsou vlastníci, pravidla
směna a platí ujednání, smlouva, tedy platí dané slovo. Když platí etické zákony.)
2. Vrchol chudoby. Chudoba jako problém, úzce vázaný na anomii. Ringen: Chudoba
jako absence svobody, zarámovaná do sociání nespravedlnosti.
Základní problém naší společnosti: svoboda není danost, ale dispozice. Utváří se (či
neutváří) prostřednictvím sociálního učení. Když toto sociální učení nezahrnuje
učení se svobodě, neumíme ji. A svoboda se zaměňuje za anarchii.
3. Vrchol sociální exkluze. Vyloučení ze společnosti, tudíž nepřátelé, tudíž škůdci. (Viz
reflexe veřejnosti – reflexe „spořádaných občanů“. ) Bez respektu k tomu, že k
propadu do bezdomovectví je od bezdomoví jen krůček. Pro každého.
Ideologie pro bezdomoví
Neoliberální společnost v českém provedení:
Vlastně po celé období od roku 1992 byla do společnosti vkládána jako rozhodující
následující nabídka hodnot:
- Starejte se sami o sebe (v sobectví a bezohlednosti nejlépe);
- Pokud možno vše měřte penězi (co není počitatelné, neexistuje);
- Prohlašujte se za pravicové (i když není jasné co to znamená).
Představa o neviditelné ruce trhu, která bude fungovat, když nejsou pravidla pro
respekt ke smlouvě, je jeden z největších obecných podvodů a zdroj pro možnost
chápání podvodu jako legitimního zdroje bohatství.
Jasná převaha bezohlednosti a nerespektování lidské důstojnosti, až se z lidí staly
účetní jednotky. Počítání jako rozhodující zdroj pro posouzení váhy a prospěchu.
Ekonomizace veškerých vztahů, úspěchu, štěstí, radosti a života vůbec. Formalizace všech vztahů a odklon od osobní odpovědnosti. Dluhy jsou zdrojem štěstí.
Nevaž se, odvaž se! Propadlí sociálním sítem jsou odpad společnosti. Jsou
skvrnou na úspěších.
Solidarita a socializace jsou levicové. Pravda a láska jsou k smíchu. Občanská
společnost je brzda růstu.
Globální trendy posilující anomii, posilující bezradnost, posilující bezmocnost a
závislost. Posilující úspěchy úspěšných a slabost slabých.
Jak z toho - obecně
• Politika obratu: humanizace jako základ
Politika jako zdroj kultury, jako vzorec chování. Politici a média jako služebníci veřejnosti,
jako odpovědní aktéři rozvoje – s důsledky za neodpovědnost. Otevřenost politiky na
všech úrovních. Moc zdola nahoru – subsidiarita jako základ rozvoje. Politické strany
jako otevřená sdružení, jako společenství s pravidly určovanými především respektem,
tolerancí k rozdílům a naprostou intolerancí k podvodům, podrazům a nespolehlivosti.
Společnost s vnitřní kontrolou opřenou o pevná pravidla, s nezbytností dodržovat
především u jejich vymahačů. (Politika, kontrolní instituce, silové resorty, soudy,
policie, finanční instituce, média, podnikatelé.) Respekt k lidem a jejich potřebám jako
základ. Na prvním místě starost o obsah rozhodování, teprve pak o formu a
náležitosti. Zisk nejsou na prvém místě peníze, ale respekt k lidem a kultivovanost.
Největší bohatství jsou lidé.
• Učení se svobodě
jako základní cesta k politice obratu, k otevření společnosti. Jako zdroj rozvoje osobností
ke svobodě.
Respekt k principům učení se svobodě:
-princip diferenciace; -princip vzdělanoati; -princip rovnosti šancí; -princip odpovědnosti;
- princip solidarity.
Při každém rozhodování, při výchově a vzdělávání, při podnikání, při veřejné aktivitě. V
rodině, ve škole, v zaměstníní.
Jak z toho – konkrétní změny
Politické rozhodnutí o práci s lidmi bez domova
Zkušenost ze zahraničí hovoří jasně: politické rozhodnutí obecně přijímané a platné, s
dlouhodobou platností – přes volební období. S dosahy a přípravou pro využití na
všech úrovních. (U nás může být podkladem přijatá Koncepce práce s bezdomovci
do r. 2020.) Jde o nezbytnou součást humanizace politiky – politiky obratu.
Přechod od dílčích (rezortních) přístupů ke komplexnímu řešení
V legislativě: příklad obecnější – zákon o sociálním byldení; konkrétnější – novela
zákona č. 108 o sociální péči.
Na všech úrovních především horizontální propojování a spojování sil (obce základ, bez
téhož na krajích a v centru to nepůjde).
Soustavné poznávání
Od výzkumu, přes soustavnou a propojenou informační sítť, až k poznávání v
konkrétních podmínkách obcí. Základem je věcné poznávání obsahu problematiky.
Tedy
respekt k poznanému a jeho aplikace. Nejde o nahodilosti, ale soustavnost. Opřít
rozhodovací procesy o poznané, ne „zažité“ a „předpokládané“. Ne dojmy a
předsudky. Ne kompetenční spory, ale snaha řešit a spolupracovat.
Aktivity všech aktérů, spolupráce na řešení přes úrovně, učení se
samostatnému životu.
To je základ. Protože v participaci je i základ pro kontrolu, otevřenost a respekt
k poznání.
Na závěr?
Hodně se povedlo, ale situace se celkově
nelepší.
Ještě je čas ke změně, ale je to na poslední chvíli.
I tato konference není jen o bezdomovectví, ale i
o bezdomoví a jako první konsensuální
konference v ČR vůbec snad i o
MOŽNOSTI PŘEVAHY UTVÁŘENÍ KONSENSU NAD
STŘETY, SEBEPROSAZOVÁNÍM, SPEKULACEMI
A MOCENSKÝMI BOJI.
Děkuji za pozornost!