Transcript LITERÁRNÍ TEORIE

LITERÁRNÍ
TEORIE
Literární dílo
• Motiv:
nejmenší tematická jednotka
• Leitmotiv: motiv probíhající celým dílem
• Téma:
hlavní myšlenka díla
• Námět:
zaměření díla
Literární druhy
• LYRIKA
- nedějová (nesyžetová)
- zachycuje pocity, nálady, úvahy lyrického
subjektu
- lyrický subjekt = nejčastěji autor
- nadčasová
- většinou je psaná v ich-formě (1. os. sg.)
- většinou veršovaná
- název od lyry – původně verše doprovázené na
lyru
• Druhy lyriky:
- přírodní
- milostná
- reflexivní (přemýšlení, uvažování)
- meditativní (rozjímání, hloubání)
- vlastenecká
- náboženská
-…
• EPIKA
- dějová (syžetová)
- je přítomné pásmo postav
- nejčastější formou je próza
- psaná v ich-formě i er-formě (3. os. sg.)
- ve středověku nejčastěji veršovaná
- odvozeno z řeckého epikos =výpravný, dějový
• DRAMA
- dějové
- určeno pro jeviště
- postavy vedou dialogy, monology
- může mít různou formu (klasické, lyrické,
epické, ....)
Mísení literárních druhů:
- lyricko – epické žánry
- mají lyrické i epické znaky (děj, pocitová
složka, líčení, napětí, ...)
Literární žánry
Žánr = skupina děl vyznačující se určitými
společnými znaky (kompozice, forma, …)
• Lyrické žánry:
- píseň
- óda
- žalm
- sonet
- ......
Sonet
Rýmové schéma: 4 + 4 + 3 + 3
1. sloka – teze: prvotní tvrzení
2. sloka – antiteze: popírá předchozí tvrzení
3. + 4. sloka – synteze: shrnutí předchozích
slok
- alžbětinský sonet = 12 + 2
I teď, kdy mlčí vítr, nebe, zem
a spánek jímá zvěř i čeleď ptačí,
noc hvězdnatý svůj vůz kdy v kruzích stáčí
a moře bez vln dříme v loži svém,
bdím, dumám, planu lkám. Ta, jež mým zlem,
je stále se mnou, sladkou trýzní pláči,
hněv s bolestí dál ve mně krutě válčí,
ztiším se jen, když duchem u ní jsem.
Tak z jedné jasné studny tryskají
sladkost i hořkost, pokrm dnů a hodin,
jediná ruka hladí mě i drásá.
A že má muka konec nemají,
mřu stokrát za den, stokrát se zas rodím.
Tak daleka je stále moje spása.
Villonská balada
Rýmové schéma: 7 – 12, 7 – 12, 7 – 12, 4 -6
- všechny strofy končí refrénem
- refrén = verš opakující se na konci strof,
zdůrazní 1 myšlenku
- 4. strofa je ve vztahu k předešlým posláním
• Hymnus
- píseň n. báseň vytvořená k oslavě bohů
• Žalm
- obřadní smuteční píseň
• Óda
- oslavná báseň
• Elegie
- žalozpěv
• Tercina
- tříveršové sloky, v nichž se střední verš
strofy shoduje rýmem s lichými verši
následující strofy (aba –bcb – cdc - …)
• Sestina
- šest šestiveršových strof + tříveršový
závěr; místo rýmu se shodují koncová
slova, která si v každé strofě vyměňují
pořadí (123456 – 615243 – 364125 - …)
• Gazel
- 5 – 18 dvojverší; rým aa – ba – ca – da …
• Rondel
- 13 – 16 veršů uspořádaných do 2 -3 strof;
1. verš se opakuje na konci poslední strofy;
rým abba – baab – abbaa
• Rispet
- milostná lyrika; 3 strofy – 4 + 2 + 2 verše
• Epické žánry
- mýtus
- epos
- bajka
- legenda
- povídka
- novela
- romaneto
- román
•Mýtus
- pokus o výklad světa a jeho původu
- vystupují zde hrdinové, bohové
- sloužil k poučení, zábavě; často měl
posvátný charakter
- mýty předávaly hodnoty, čímž
propojovaly příslušná společenství
•Epos
- rozsáhlá veršovaná skladba
- jádrem bývá jedna významná událost,
kolem které se vrší řada epizod
- děj je bohatý a pozvolný
- námětem jsou hrdinské činy
- hrdinové jsou výjimeční
- směšnohrdinský epos = zesměšnění
hrdinského eposu, hlavní
postava je spíše parodií
hrdiny
Druhy eposů:
• Hrdinský: nejstarší eposy světa; sledujeme
osudy určitého hrdiny, v jehož prospěch či
neprospěch zasahují mytologické postavy
• Středověký hrdinský epos: hlavním hrdinou je
rytíř, šlechtic, bojovník, který oplývá všemožnými
ctnostmi
• Dvorský rytířský epos: prostředí evropské
vysoké šlechty; hrdina již není drsný bojovník,
ale jemný dvořan, rytíř, který milostně touží po
dámě svého srdce
• Bajka
- didaktický žánr; krátký příběh (prozaický i
veršovaný), v němž vystupují zvířata nebo věci
jednající jako lidé
- v závěru bajky bývá ponaučení
- postupem využívaným v bajkách je alegorie
- alegorie (jinotaj) = nepřímé zobrazení
skutečnosti (kromě vlastního
uměleckého textu jsou v díle zašifrovány
další dva plány – první představují
obecné morální principy, vztahy, druhý
pak konkrétní realita)
• Legenda
- průvodní list svatého
- zachycuje život výjimečného člověka, jeho
mučednickou smrt a následné posmrtné
zázraky (někdy nemusí být smrt
mučednická, pokud byl dotyčný horlivým a
pevným vyznavačem, někdy jsou zázraky
konané i za života svatého)
• Novela
- žánr středního rozsahu s poutavým dějem,
mnohdy vtipným, a nečekaným zakončením =
pointou
- neobsahuje rozsáhlé popisy, s dějem seznamuje
stručně, postavy se nevyvíjejí, děj bez odboček
• Povídka
- žánr středního rozsahu s poměrně jednoduchým
dějem a možnými odbočkami
- obsahuje popisné pasáže, postavy se vyvíjejí
• Romaneto
- žánr středního rozsahu (mezi románem a novelou)
- základem je fantastický příběh plný záhad,
náboženských úkazů, mystických momentů, které
jsou následně racionálně vysvětleny
- děj je velmi napínavý, důmyslně komponovaný, na
konci výrazná pointa
- mísí se romantické postupy a realistické
zobrazování skutečnosti
- hrdinové jsou výstřední
•Román
- rozsáhlý epický útvar
-zachycuje kromě nosného příběhu dobu, vztahy
mezi lidmi, společnost
- hlavní dějová linie má řadu odboček
- mnoho různých postav
- řada typů románu:
• Pikareskní: hlavní postavou je šibal, který vede
tulácký život a využívá hlouposti svých pánů,
aby je napálil
• Dobrodružný: poutavý, dramatický děj,
překonávání nebezpečí
• Sága: román zahrnující osudy jedné rodiny po
řadu generací
• Román – řeka: zachycuje život jedné hlavní
postavy + společnost, dobu, …
• Francouzský nový román: chybí plynulý děj, v
popředí popisy jevů bez souvislostí; skutečnost
je nahlížena z různých úhlů; postavy jsou
nezřetelné, bez psychické motivace
• Gotický: středověké náměty, atmosféra tajemna,
napínavý příběh; děj se odehrává v kobkách,
věžích, hradech, lesích, na hřbitovech; má u
čtenáře vzbuzovat hrůzu a děs
• Historický: situován do minulosti, je vybudovaný
na základě faktů a dobových reálií; děj
představuje věrný obraz určitého historického
období
• Psychologický: zájem o skutečnosti, které
ovlivňují jednání postav
• Lyricko – epické žánry:
• Balada: skladba ponurého rázu s tragickým
koncem a vážným obsahem
• Romance: skladba optimistická, nevážná, s
dobrým vyústěním
• Poema (byronovská povídka): dějová veršovaná
skladba doplněná o rozsáhlé lyrické popisy
• Epigram: drobný útvar, lyrický, epický či
smíšený; má 2 části – expozici a pointu
•Dramatické žánry
• Tragédie:
- vážný obsah, tragický konec
- od slova tragos = kozel
- klasické schéma:
expozice (seznámení s postavami, zárodek konfliktu)
kolize (střet, rozvoj konfliktu)
krize (vyvrcholení konfliktu, děj mění směr)
peripetie (náhlý obrat v ději)
katastrofa (tragické vyústění, většina postav umírá)
- zásada tří jednot – místa, času, děje
- deus ex machina –bůh ze stroje, vyřeší
neřešitelnou
situaci
• Komedie: hra s dobrým koncem
• Charakterová komedie: zaměřuje se na
lidské vlastnosti, zejména
negativní;pro 1 postavu je
typická 1 vlastnost
• Báchorka: hra s pohádkovými motivy
• Fraška: jednoaktovka, často obhroublejší
humor
• Lyrické drama: oslabuje děj, důraz na
pocity, líčení prostředí
POEZIE
Základní pojmy:
- verš: základní jednotka básně (1 řádek)
- strofa = sloka
- rým – zvuková shoda na koncích veršů
- druhy: střídavý
abca
sdružený
abba
obkročný
abab
přerývaný
aabb
- rytmus: zákonité opakování zvukových jevů
- metrum: norma, podle které se řídí rytmus
- základní metrické stopy: daktyl - ᵕ ᵕ
jamb ᵕ trochej - ᵕ
- volný verš: nestejná délka veršů, chybí rým
Kompozice díla
- uspořádání tématických složek
- lineární = v časové posloupnost
- retrospektivní = s pohledem zpět
- rámcová = příběhy spojené výchozí situací
Vypravěč
• Objektivní – vševědoucí, stojí nad
příběhem, do děje vstupuje jen svými
komentáři, nebo do něj nevstupuje vůbec,
všechny skutečnosti zná dopředu;
er – forma
• Subjektivní – vypravěč je součástí
příběhu, nejčastěji hlavní postava;
ich-forma
Jazykové prostředky
1. TROPY
- všechny druhy obrazných a nepřímých
pojmenování
- metafora a její podtypy
- metonymie a její podtypy
- epiteton
METAFORA
- přenesené pojmenování na základě podobnosti
(např. barva, tvar), rozměru, množství,
vlastností, funkce
- př.: beránek, perla duše, pata hory, hrdlo láhve
- má blízko k hádance (čtenář hádá, jaký je
význam metafory)
- od přirovnání se liší absencí spojky jako (mazaný
jako liška x je liška podšitá)
Druhy metafor:
• Katachreze:
podobná oxymoronu, jde o spojení logicky
nespojitelných pojmenování, většinou PJ a PřJ
(ožehavý oříšek, hluboká mělčina, opřít se o pramen, …)
• Personifikace:
zosobnění, neživým předmětům, zvířatům či
rostlinám se přisuzují lidské vlastnosti (kapky
zpívají, usmívající se květy)
• Synestezie:
mísení smyslových vjemů (ostrá chuť, hedvábný tón,
sladký hlas, ledový pohled)
METONYMIE
- přenesení významu na základě souvislostí
(k označení určité skutečnosti užijeme
jinou skutečnost; mezi skutečnostmi musí
existovat nějaký vztah)
• Metonymie strukturní:
- děj přenesený na osoby vykonávající děj (hlídka,
vláda, obrana, rada, …)
- pojmenování děje se přenáší na věc (psaní, práce,
učení, čtení, ...)
- pojmenování děje se přenáší na místo děje
(zatáčka, západ, vjezd, podchod, ...)
- pojmenování vlastnosti se přenáší na nositele
vlastnosti (mládí, sladkost, dobrota, nečistota, ostří,
hloupost, …)
- pojmenování povolání se přenáší na místo jeho
provozování (pekařství, řeznictví, cukrářství, …)
- pojmenování materiálu se přenáší na výrobky
(zlato, hedvábí, liška, norek, porcelán, …)
- pojmenování nádoby se přenáší na její obsah
(vypil dva poháry, snědl tři talíře, kouřil dýmku …)
• Metonymie kontextová
- jméno autora se přenáší na název jeho díla (číst
Čapka, poslouchat Vivaldiho, …)
- zeměpisný název se přenáší na událost, která se
tam stala (Waterloo, Bílá hora, Rubikon, …)
• Metonymie etymologická
- antonomázie – osobní jména se stávají označením
typu, vlastnosti (donchuán, kasanova,
venuše, titán, goliáš, lazar, jidáš, romeo,
othello, donkichot, herodes, ahasver,
švejk, …)
- vlastní jména se stávají označením věci (fyzikální
jednotky – watt, newton, pascal, ohm; výrobky a vynálezy –
rentgen, sendvič, bojkot, lynč)
- vlastní jména místní se přenášejí na věci, které se
tam vyrábějím pěstují (damašek, manšestr, kašmír;
bordó, šampaň, koňak, tokaj; ementál, eidam, parmazán,
rokfór; míšeň, havana, panama, plzeň)
• Synekdocha
- celek je označen svou částí, popř. naopak (ulice
se vzbouřila, vzali mu střechu nad hlavou, je chytrá
hlava, uplynulo mnoho jar, živil sedm krků, v orchestru
schází housle, Stůj, noho, posvátná …, dopadla na něj
ruka zákona,…)
EPITETON
- básnický přívlastek, má estetickou funkci
• Epiteton constans:
- stálý básnický přívlastek
- není nový, zautomatizoval se (širé pole, udatný
hrdina, modré nebe, ..)
• Epiteton ornans:
- zdobný básnický přívlastek
- známou vlastnost vyjadřuje neotřelým způsobem
(věštecké ptactvo, večerní máj, …)
• Oxymoron:
- spojení nespojitelného (živá mrtvola, zborcené harfy
tón, strhané strůny zvuk, …)
2. FIGURY
- prostředky uměleckého jazyka, které mají
okrasnou funkci
- nedochází k přenesení pojmenování
- odchylky od norem běžného jazyka
• Anafora –opakování slov na začátcích veršů
• Epifora – opakování slov na koncích veršů
• Epanastrofa – opakování slova na konci jednoho
a začátku dalšího verše
• Epizeuxis – opakování slov v témže verši
• Enumerace – hromadění pojmů
• Apostrofa – oslovení
• Elipsa – výpustka (je deset, klobouk dolů)
• Apoziopeze – nedokončená výpověď
• Inverze –obrácení pořádku slov
• Hyperbola – nadsázka
• Antiteze – přirovnání protikladem (on běží, ne, on letí)
• Aliterace – náslovný rým, slova začínající na stejnou
hlásku (potkal potkan potkana)
• Eufonie (zvukomalba) – nahromadění hlásek, které
působí esteticky kladně (v zemi krásnou, zemi
milovanou, v vlast jedinou i v dědictví mi danou)
• Kakofonie – opak eufonie, nelibozvučné vyznění
(kam tryskají krůpěje krve tyrana)
• Gradace – stupňování; většinou řazením přídavných
jmen (mok zlatavý, rajský, přímo božský)
• Paralela – dva podobné motivy vedle sebe (Bohatýr
Muromec – sokoli a tataříni)
• Řečnická otázka
• Odchylky z větné stavby (běžně chybné):
- zeugma – spažení vazeb (tato půda má nebo nabývá
luční ráz, ničení a šlapání po palubě je zakázáno), každý
předmět má na sloveso odlišnou vazbu, ale pisatel
využije jednu vazbu pro oba
- anakolut – vyšinutí z větné vazby (kdo si zapomněl
nákup, je k vyzvednutí u pokladny; my dva, s námi to
nedopadne dobře)
- atrakce – spodoba větná, tvar jednoho větného členu
se bez ohledu na logiku přizpůsobí tvaru druhého
členu (širší než delší x širší než dlouhý, vezmi kde vezmi x
vezmi kde vezmeš)
- kontaminace – směšování vazeb (mimo Jendy =kromě
Jendy + mimo Jendu, uvažuje se zavedením = počítá se
zavedením + uvažuje o zavedení)
Ostatní postupy a prostředky
• Makarónská poezie: vtipný překlad cizojazyčného
verše (Jezovitský marš)
• Symbol: konkrétní předmět slouží k označení
abstraktního pojmu (srdce = láska, bílá = nevinnost)
• Ironie: jemný výsměch, vyjádření opakem (No, to se
ti povedlo!)
• Parodie: postup, kdy zůstává forma díla, ale mění
se jeho obsah
• Travestie: postup, kdy se zachová námět díla, ale
mění se prostředek zpracování (námět většinou
vznešený, zpracování žertovné)