Transcript Etika začátku lidského života

LIDSKÉ EMBRYO V PERSPEKTIVĚ BIOETIKY
David Černý
Ústav státu a práva AV ČR
1. LF UK v Praze
ZÁKLADNÍ OTÁZKA
• Jaký je morální status lidského embrya?
• Je lidské embryo osobou, jíž náleží základní lidská
práva?
LOGICKÝ SLED OTÁZEK
• Morální status lidského embrya vyžaduje zodpovězení logicky
závislých otázek:
• Je embryo individuem lidského druhu?
• Je osoba definována ontologicky či prostřednictvím
funkcionálních pojmů?
• Je bytí osobou emergentním stavem?
• Jaká jsou diachronní kritéria personální identity?
• Jaký etický systém je „správný“?
• Co zakládá přirozená práva?
LOGICKÝ SLED OTÁZEK
LOGICKÝ SLED OTÁZEK
LOGICKÝ SLED OTÁZEK
LOGICKÝ SLED OTÁZEK
PRŮBĚH ARGUMENTACE
Morální status
Přirozenoprávní
teorie
Relativismus
Utilitarismus
Individuum
lidského druhu?
Osoba se
definuje
ontologicky?
OPLOZENÍ
VÝVOJ EMBRYA
KOMPAKCE
EMBRYOBLAST A TROFOBLAST
BIOLOGICKÁ DEFINICE EMBRYA
•
Lidské embryo představuje diskrétní, živou biologickou entitu s lidským
genomem v jádru, pro níž platí*:
• Započíná globálně organizovaný a koordinovaný (organismal) vývojový
proces, jenž má potenciál dojít ke stádium zformování embryoblastu a
trofoblastu, a pokračovat případně dále;
• Vznikl buď:
• při oplození (fúzi plazmatické membrány oocytu a spermie);
• takovém procesu, při němž začíná výše uvedený vývojový proces;
• Ještě nepřekročil práh osmi týdnů vývoje od svého vzniku.
* CONDIC, M. L., „A Biological Definition of the Human Embryo“, in NAPIER, S., ed., Persons, Moral Worth,
and Embryos. A Critical Analysis of the Pro-Choice Arguments, Springer, Dordrecht 2011, str. 220-221.
BIOLOGICKÁ DEFINICE EMBRYA
BIOLOGICKÁ DEFINICE EMBRYA
BIOLOGICKÁ DEFINICE EMBRYA
•
IDE, P., Le zygote est-il une personne humaine?, Téqui, Paris 2004, str. 12.
POČÁTEK VÝVOJE LIDSKÉHO JEDINCE
• „Lidský vývoj začíná při oplození, kdy mužská gameta či
spermie (spermatozoon) splyne s ženskou gametou či oocytem
(ovum), aby vytvořily jednu buňku – zygotu. Tato vysoce
specializovaná, totipotentní buňka značí počátek každého z nás
jakožto jedinečného jedince. Zygota, sotva viditelná prostým
okem jako malinká tečka, obsahuje chromozómy nesoucí geny
(jednotky genetické informace), pocházející od matky a otce.
Jednobuněčná zygota se mnohonásobně dělí a postupně se
prostřednictvím buněčného dělení, migrace, růstu a diferenciace
proměňuje v mnohobuněčnou lidskou bytost.“ MOORE, K. L., PERSAUD,
T. V. N., The Developing Human. Clinically Oriented Embryology, W. B. Saunders, New
York 2003 (sedmé vydání), str. 16.
METABIOLOGICKÉ NÁMITKY
• V literatuře lze nalézt celkem tři druhy námitek (HARRIS, J.,
Wonderwoman and Superman: The Ethics of Human
Biotechnology, Oxford University Press, Oxford 1992):
• Nelze hovořit o lidském embryu až do formace embryoblastu
a trofoblastu;
• Argument založený na možnosti vzniku jednovaječných
dvojčat;
• Argument založený na totipotenci buněk.
METABIOLOGICKÉ NÁMITKY
Embryo se před diferenciací a po diferenciaci
chová stále stejně: jako subjekt řídící a
kontrolující svůj vlastní vývoj a vývoj
podpůrných struktur. Je to ten samý individuální
organismus, který započal svou existenci na konci
procesu oplození jako jednobuněčné embryo, dále
se dělil a diferencoval, třebaže v určitých stádiích
jeho vývoje nejsme schopni odlišit části, z nichž se
později vyvine samotné tělo embrya, od částí,
z nichž se na základě téhož vývojového programu
zapsaného v genech zygoty, vyvinou jeho přídatné
struktury.
Metabiologické námitky
METABIOLOGICKÉ NÁ
Vzhledem k možnosti vzniku
jednobuněčných dvojčat,
jejich srůstu a až do
gastrulace trvající
schopnosti každé buňky stát
se úplným organismem,
nelze o konkrétní zygotě
říci, že nutně představuje
počátek určité, geneticky
jedinečné individuální lidské
bytosti. Třebaže zygota
představuje počátek
geneticky odlišného života,
není ani ontologickým
individuem, ani nutně
bezprostředním
předchůdcem nějakého
individua.
METABIOLOGICKÉ NÁMITKY
•
i)
Rané embryo se může rozdělit na
více geneticky identických embryí.
•
ii)
Objekt x, který se může rozdělit na
objekty y a z, nemůže být individuálním
živým organismem.
•
iii)
Lidské embryo není individuálním
živým organismem (je pouhým shlukem
individuálních buněk).
FORD, N. M., When did I begin?
Conception of the human individual in
history, philosophy, and science,
Cambridge University Press, New York
1991
METABIOLOGICKÉ NÁMITKY
• Univerzální námitka: z
možnosti se odvozuje
neindividuální charakter
každého lidského embrya
• Kritérium 14. dne je
arbitrární
DAWSON, K., „Segmentation and Moral Status: A
Scientific Perspective“, in S INGER, P., K USHE,
H., B UCKLE, S., DAWSON, K. & K ASIMBA, P.,
eds., Embryo Experimentation, Cambridge
University Press, Cambridge 1990, str. 53-64.
METABIOLOGICKÉ NÁMITKY
•
Důvod, proč rozdělení prostě nevede ke
smrti, spočívá, zdá se, ve skutečnosti, že
části tasemnice mají schopnost opětovné
diferenciace. Tento fakt ale jistě
neznamená, že před rozdělením byla
tasemnice pouhým shlukem buněk či
tkání. Znamená to pouze to, že části
tasemnice, pokud je oddělíme od celku,
mají schopnost stát se celou tasemnicí.
Analogicky v raných fázích vývoje
lidského embrya jsou jeho buňky relativně
nespecializované a pokud dojde k jejich
oddělení (či rozdělení) a nacházejí se ve
vhodném prostředí, mohou se stát úplným
organismem. Tato skutečnost však nijak
neznačí, že před tímto vnějším dělením
by embryo namísto jednoho
mnohobuněčného organismu
představovalo pouhý shluk buněk.
LEE, P., Abortion and the Unborn Human Life, The
Catholic University of America Press, Washington,
D.C. 1996
METABIOLOGICKÉ NÁMITKY
•
Buňky udržuje pohromadě tenká
membrána (zona pellucida),
zděděná z vaječné buňky před
oplozením, ale mezi buňkami
neexistují žádné kauzální vztahy,
takže tvoří pouhou masu. Jsou to
separovaná tělesa, která k sobě
lnou díky lepkavým povrchům,
mající v tomto okamžiku pouze
schopnost dělení (nerostou, ani
nekomunikují).
SMITH, B., BROGAARD, B., „Sixteen Days“, in
Journal of Mediciny and Philosophy 28
(2003), str. 45-78, str. 53.
METABIOLOGICKÉ NÁMITKY
•
Rané embryo se vyvíjí jako
organismus, jehož vnitřní, geneticky
určený a regulérně probíhající vývoj
slouží zájmům celku. Protože všechny
uvedené děje probíhají za normálních
podmínek pravidelně (na rozdíl od
pytlíku písku, který se chová podle
toho, jaké vnější síly na něj působí),
musí existovat nějaké vysvětlení
této pravidelnosti: a tím je právě
skutečnost, že se jedná o typické
operace určitého vyvíjejícího se
individuálního organismu, lidského
embrya.
METABIOLOGICKÉ NÁMITKY
•
David M. Gilbert: embryonální kmenové
buňky, pokud jsou vyňaty ze svého
prostředí (z trofoblastu), nejsou ve
skutečnosti totipotentní, ale pouze
pluripotentní, tj. nemůže se z nich vyvinou
samostatné embryo, pouze libovolná tkáň
lidského těla.
GILBERT, D. M., „The future of human
embryonic stem research: Addressing
ethical conflict with responsible scientific
research“, in Medical Science Monitor 10
(2004), RA99-103.
ODERBERG, D. S., „Modal properties, moral
status, and identity“, in Philosophy and
Public Affairs 26 (1997), str. 259-298; ID.,
„The Metaphysical Status of the Embryo:
Some Arguments Revisited“, in Journal of
Applied Philosophy, 25 (4/2008), str. 263276
ZÁVĚR FILOZOFICKÉ REFLEXE VĚDECKÝCH
POZNATKŮ
•
Lidské embryo od nejranějších fází svého vývoje zcela jasně funguje jako
organismus. Embrya nepředstavují pouhé seskupení lidských buněk, nýbrž
živé bytosti se všemi vlastnostmi, jež definují libovolný organismus jako
odlišný od skupiny buněk: mohou růst, zrát, udržovat fyziologickou rovnováhu
mezi různými orgánovými systémy, adaptovat se na měnící se podmínky a
opravovat poškození. Pouhé skupiny lidských buněk nic takového za žádných
okolností nedělají. Embryo vytváří a uspořádává různé tkáně, jež slouží
koordinovaným způsobem při udržování nepřetržitého růstu a zdraví
vyvíjejícího se těla. […] Embryo plně nese všechny vlastnosti, které odlišují
žijící lidskou bytost od mrtvé: schopnost všech buněk těla spolupracovat jako
jeden organismus, se všemi částmi činnými sjednoceným způsobem pro
udržení života a zdraví těla jako celku. Přisouzení lidského statusu
přirozenosti vyvíjejícího se embrya není subjektivní, ani ponecháno osobnímu
názoru. Lidská embrya představují živé lidské bytosti právě z toho důvodu, že
nesou jedinečnou definující vlastnost lidského života, kterou ztrácíme
v okamžiku smrti: schopnost fungovat jako koordinovaný organismus spíše
než jako skupina živých lidských buněk.
•
CONDIC, M., „Life: Defining the Beginning and the End“, in First Thing, 133, str.
52. Srov. také ID., „When does human life begin? A scientific perspective“, in
Westchester Institute White Paper 1 (1), 2008, str. 1-18.
OSOBA
Funkcionální
definice
Ontologická
definice
Osoba je bytost
esenciálně
schopná určité
funkce (aktivity)
Osoba je příslušník
biologického druhu
Homo sapiens
Exkluzivní pojetí
Inkluzivní pojetí
FUNKCIONÁLNÍ POJETÍ
Lidské bytosti
Osoby
EXKLUZIVNÍ POJETÍ
Funkcionální
pojetí lidské
osoby
Rozdělení
lidské
společnosti
Utilitarismus
PROBLÉM PERSONÁLNÍ IDENTITY
PROBLÉM PERSONÁLNÍ IDENTITY
PROBLÉM PERSONÁLNÍ IDENTITY
PROBLÉM PERSONÁLNÍ IDENTITY
DIACHRONNÍ KRITÉRIA PERSONÁLNÍ IDENTITY
DIACHRONNÍ KRITÉRIA PERSONÁLNÍ IDENTITY
• Obecná formulace:
• Osoba P2 je v čase t2 identická s osobou P1 v čase
t1, pokud je splněná podmínka CP.
• Nejjednodušší příklad (tělesné kritérium personální
identity):
• Osoba P2 je v čase t2 identická s osobou P1 v čase
t1 tehdy a jen tehdy, pokud má P2 je v čase t2 stejné
tělo jako P1 v čase t1.
DIACHRONNÍ KRITÉRIA PERSONÁLNÍ IDENTITY
ANIMALISMUS
• Lidská osoba je numericky
identická s lidským
živočichem.
NÁMITKY
• Proti numerické identitě lidské osoby a lidského živočicha se
vznáší různé námitky
• Scénář výměny těla:
Já jsem Homer
PSYCHOLOGICKÉ KRITÉRIUM
• Nutně platí, že pro nějaké x, jenž je v čase t
osobou a nějaké y, jenž existuje v čase t*, x = y
tehdy a jedině tehdy, je-li y v t* psychologicky
kontinuální s x v t, a v každém časovém
okamžiku mezi t a t* je právě jedna věc
kontinuální s x v t a právě jedna věc je
kontinuální s y v t*.
DŮSLEDKY
Novorozenec
Rané embryo
Lidská
osoba
DŮSLEDKY
Lidská osoba
“Odeznívání” osoby
Smrt osoby
Smrt lidského
organismu
OBRANA ANIMALISMU
• Uvedený scénář předpokládá, co má dokazovat.
Je tudíž kruhový a nekonkluzivní.
Já jsem Homer
OBRANA ANIMALISMU
Já jsem Homer
2
1
Já jsemHomer
3
OBRANA ANIMALISMU
1
2
3
OBRANA ANIMALISMU
OBRANA ANIMALISMU
• Jestliže je a totožné s b a a je totožné s c,
potom je b totožné s c.
• Personální identita nemůže být definována
v termínech psychologické kontinuity.
OBRANA ANIMALISMU
•
The Thinking Animal Argument
• 1. V křesle sedí lidský živočich.
• 2. Lidský živočich sedící v křesle přemýšlí.
• 3. Petr je tím, kdo sedí v křesle a přemýšlí.
• 4. Tudíž Petr je lidským živočichem.
ANIMALISMUS
Persistence
osoby
• Personální identita
nezahrnuje žádná
psychologická fakta
Personální
ontologie
• Každý z nás je
numericky identický
s lidským živočichem
KRITÉRIA DŮSTOJNOSTI LIDSKÉ OSOBY
• Ontologická: lidská důstojnost zakládá na lidské přirozenosti,
jednoduše řečeno, zakládá se na tom, čím my lidé jsme, jaký druh
jsoucna (či objektu) jsme. Jsme lidé, naše přirozenost je přirozeností
lidského živočicha, což je ontologický fundament všech přirozených
práv. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádné „víc či méně člověk“,
každý z nás je člověk – z metafyzické perspektivy – ve stejné míře,
třebaže se u nás typicky lidské vlastnosti realizují v různé míře,
neexistují ani více či méně přiznaná lidská práva. Všichni lidé mají
stejnou důstojnost a nezcizitelná lidská práva, což je základem
svobody, spravedlnosti a míru ve světě (tak praví Všeobecná
deklarace lidských práv).
KRITÉRIA DŮSTOJNOSTI LIDSKÉ OSOBY
• Funkcionální chápání lidské důstojnost (založené ve
funkcionální definici lidské osoby) naproti tomu tvrdí, že
lidským bytostem náleží pouze taková míra respektu,
jakou odráží určité její funkce (zde se zastánci
funkcionální pohledu rozcházejí, pro někoho jsou
podstatné vědomí sebe sama, myšlení, plánování,
schopnost zakoušet bolest atd.).
PRINCIP PROPORCIONALITY
• Pokud nějaká kvalita či funkce Q osoby S (např. schopnost myslet,
zakoušet bolest…) zakládá přiznání práva P osobě S, potom
vzhledem k faktu, že Q kvalifikuje S v různé míře, proporcionálně
musíme přiznávat S rovněž právo P.
• Funkcionální pojetí lidské důstojnosti a práv rozděluje lidskou rodinu:
na ty, kteří jsou a ty, kteří nejsou osobami. Rozděluje však rovněž tu
podmnožinu lidských bytostí, jimž jsme ochotni přiznat status osoby,
ba dokonce staví jednu každou lidskou osobu proti jedné každé jiné
lidské osobě, neboť každý z nás je z funkcionálního hlediska osobou
v jiné míře.
GEWIRTH, A., Reason and Morality, The University of Chicago Press, Chicago 1978, str. 121.
PUBLIKACE
Děkuji za pozornost