Dědění ze závěti

Jedenáctá přednáška letního semestru ©Mgr. Petr Dostalík, Ph.D.

Historický vývoj testamentu

  Jednostranný právní úkon mortis causa  před Zákonem XII desek rozličujeme familia a pecunia Familia  založen na přirozeném dědickém právu synů – již za života se podílejí na rodinném majetku;

Historický vývoj testamentu

  jejich vlastnictví je spící - Paulus je označuje jako „quodam modo domini“ jakoby vlastníci; po smrti patera familias nabývají úplné dispozice s rodinným majetkem;

Historický vývoj testamentu

     Nastupují na místo patera familias dědí pohledávky i závazky; dědí povinnost vykonávat rodinný kult; povinnosti z proxenie; krevní mstu apod.

Historický vývoj testamentu

  Pouze není – li heres suus, může ustavit jiného římského občana;  před lidovým shromážděním;   postup podobný jako při adopci; tento testament se ruší narozením vlastního dědice; Mimořádná forma – v šiku  před bitvou, snad jenom o zbroji;

Testament

 Pecunia     osobní majetek otcův, nespadá do familia; volná dispozice mortis causa; převedením majetku na přítele spolu s prohlášením, aby jeho jednotlivé části po smrti zůstavitele převedl na dědice; kupec rodinného jmění se stane vlastníkem a po smrti zůstavitele realizuje jeho přání;

Historický vývoj testamentu

  Po vydání Zákona XII desek   splynula familia a pecunia; PF je výlučným vlastníkem a může libovolně disponovat svým vlastnictvím mortis causa ; Testamentum per aes et libram  převedení majetku na kupce pomocí mancipace;

Historický vývoj testamentu

   kupec majetku se již nestává vlastníkem; k mancipaci připojeno prohlášení o tom, kdo bude dědicem; dědic nabude to, co bylo mancipováno po smrti zůstavitele;  možnost připojit i další pokyny;  možnost rozdělit majetek podle přání zůstavitele;

Historický vývoj testamentu

 O mancipaci se prováděl písemný záznam  zůstavitel sepsal listinu, kde označil svého dědice;    listinu ukázal sedmi svědkům, označil ji za projev své vůle; převázal ji tak, aby ji nebylo možno otevřít; svědkové k ní připojili své pečeti;

Historický vývoj testamentu

  praetor začal uvádět do držby dědictví toho, kdo se prokázal neporušenou listinou  otevřenou po smrti zůstavitele;   žadatel v ní byl označen jako dědic; jestliže by příbuzný chtěl zpochybnit testament, musel by žalovat na vydání dědictví a prokázat neplatnost takové ustanovení; vznik písemné formy testamentu

Historický vývoj testamentu

 Justinián sloučil předklasický a klasický testament    písemná nebo ústní forma; současná přítomnost zůstavitele a sedmi svědků; ústní – prohlášení před svědky, kteří dosvědčí po smrti obsah testamentu;

Historický vývoj testamentu

     písemná – svědkové dosvědčí, že listina obsahuje poslední vůli zůstavitele; nemusí znát její obsah; hollografní – zůstavitel sepíšu listinu sám; allografní – zůstavitel se musí podepsat; Testament veřejný  projev vůle učiněný do protokolu před soudem

Historický vývoj testamentu

 listina, která obsahuje poslední vůli byla zaslána císaři

Privilegované testamenty

  Vojenský testament    podoba se ustálila za časů Traiana; není třeba žádné formy; platí do 1 roku po propuštění ze služby; Venkovský testament  namísto podpisu přísaha – svědci neumí psát;

Privilegované testamenty

   Testament psaný v době moru  svědkové nemusí být přítomni současně; Testament ve prospěch dětí  není třeba svědků; Testament slepcův  je třeba navíc osmý svědek;

Zůstavitel

 Pro platnost testamentu   pouze římští občané a Latinové; vyloučeni jsou nedospělci, šílenci (kromě světlých okamžiků), marnotratníci, ženy (pouze se souhlasem poručníka), kleštěnci, němí a hluší (do Justiniana)  Způsobilost musí mít od okamžiku zřízení závěti do smrti  kromě šílenství, hluchoty, němoty a prohlášení za marnotratníka

Dědic

  Dědicem mohl být kdokoliv způsobilý  v okamžiku sepsání testamentu   v okamžiku smrti zůstavitele v okamžiku, kdy se mu dědictví nabízí  nauka o tria tempora Dědic musí v době smrti existovat   alespoň jako nasciturus může být i vlastní otrok

Dědic

 Dědit nemohou personae incertae    neurčité osoby; zůstavitel si nemůže vybavit jejich tvář  kdo přijde jako první na můj pohřeb;  kdo z mých pokrevních příbuzných přijde na můj pohřeb; postumus – narodí se po zřízení závěti nebo po smrti zůstavitele

Dědic

   Narození postuma ruší testament pokud se narodí po smrti zůstavitele, je možno přizvat je závětí k dědění; Osoby právnické    nemohou dědit ze závěti; výjimky římský stát a městské obce nadace;

Dědic

   i cizí otrok – majetek pak připadá jeho pánu; Překážky dědictví Incapacitas   nemohou dědit osoby, které vyloučily Augustovy zákony  svobodní – pokud se do 100 dní neožení;  bezdětní – pouze polovinu pozůstalosti; dědí jejich dědicové;

Dědic

  Indignitas   kdo zavraždil zůstavitele, nepečoval o něj v nemoci, nevykoupil jej z otroctví, nepronásledoval jeho vraha; kdo porušil nebo padělal závěť Těmto osobám bude jejich dědictví odňato a připadá státu;

Dědic – neopomenutelní dědicové

  Synové měli pouze právo na

závěti

- formální práva

zmínku v

 Pokud nebyli dědicové, museli být jmenovitě vyděděni  nebylo třeba uvádět důvod;  Otázka, co je to jmenovitě? Ostatní osoby mohly být vyděděny „mezi ostatními

Obsah testamentu

 Ustanovení dědice     Základní obsahová náležitost Rozkazovací způsob Nepochybná shoda s vůlí zůstavitele  Chci ustanovit Petra a ustanovím Pavla  Dědicem nebude ani jeden Je možno připojit odkládací podmínku  dědicem se stane až se podmínka splní;

Ustanovení dědice

 Dědice musí jmenovat sám zůstavitel   nesmí být přeneseno na třetí osobu; to, co je psáno před ustanovením dědice, je neplatné;

Spoludědicové

 Nejsou-li určeny podíly, dědí rovným dílem   nevyčerpají-li podíly celou pozůstalost, dochází k podílů akrescenci – přirůstání dědických jinak v dnešním právu- je možno dědit jak ze zákona, tak ze závěti;

Spoludědicové

 Heres ad re certa     nebylo možno ustanovit v závěti dědice pouze k jedné věci; odporuje zásadě univerzální sukcese; republikánská věda jej činila spoludědicem; klasické římské právo vykládalo takové ustanovení jako fideikomis;

Obsah testamentu

 Dědická substituce   Ustanovení náhradního dědice pro případ, že první jmenovaný dědic nebude moci nebo chtít dědit; Obecná – pokud dědic zemře před nabytím dědictví nebo pozbude dědické způsobilosti  je-li první dědic neplatně ustanoven, pak nedědí jeho substitut, ale závěť je neplatná;

Obsah testamentu

 pupilární – substitut je stanoven nedospělci pro případ, že nedospělec přežije otce, ale zemře dříve než dosáhne dospělosti  pak bude dědit otcem stanovený substitut;    causa Curiana; testament otce musí nabýt platnosti nedospělec může být dokonce v testamentu vyděděn, ale pak musí dědic přijmout dědictví;

Obsah testamentu

    quasi-pupilární - podle práva justiniánského otec ustanoví substituta pro případ, že by jeho šílený potomek zemřel, aniž by nabyl duševní zdraví; potomku musí být zanechán povinný díl; potomek musí být descendentem šíleného nebo descendentem zůstavitele (otce);

Obsah testamentu

   Odkazy, fideikomissy ; Manumisse otroků; Ustanovení poručníka dětem nebo manželce;

Změna testamentu

 Závěť je možno kdykoli odvolat     do posledního okamžiku života; není možná společná závěť; není možné sjednat pokutu dědicem pro případ změny závěti; následná ztráta schopnosti platně učinit závěť působí neplatnost závěti;

Zrušení testamentu

  ne pouhým zničením „hmotného nosiče“ listiny nebo destiček; Sestavením nové závěti se všemi obsahovými náležitostmi   Pokud by zůstavitel zničil závěť starou a nesepsal novou, formálně by nepřestal dědic být dědicem Praetor by ale do držby dědictví uvedl intestátního dědice;

Nabytí dědictví

 Bonorum possessio   faktický výkon obsahu závěti prováděl praetor; uvedení do držby;  secundum tabulas uvedena osoba, která je dědicem ze závěti  sine tabulas uvede osobu, která je dědicem ze zákona;

Nabytí dědictvé

 Contra tabulas   praetor uvede do držby dědictví někoho, kdo nemůže být dědicem podle ius civile a chrání jej proti civilnímu dědici; praetor prolamuje zásadu agnátského příbuzenství ve prospěch kognátského  emancipovaný syn;