Transcript Natálie Šmídová

Berlín
Vypracovala: Natálie Šmídová

Holocaust Mahnmal (památník obětem
holocaustu)
Památník holocaustu se nachází v samotném srdci města,
konkrétně mezi Braniborskou bránou a náměstím Potsdamer
Platz, kde kdysi stály budovy Říšského kancléřství. Ačkoliv byl
projekt výstavby plně zrealizován až v roce 2003. Podobně jako u
jiných budov či náměstí v Berlíně, byla na návrh památníku
vypsána architektonická soutěž. Na každých památníků jsou
uvedena jména všech obětí holocaustu. Památník holocaustu
tvoří 2711 šedivých betonových kvádrů různé výšky. Pod
památníkem se nachází informační centrum, které archivuje
filmový, zvukový i obrázkový materiál, jenž úzce souvisí s
holocaustem. Kromě toho se tady snaží dokumentovat jména a
původ všech zavražděných Židů v Evropě. Kdyby měla být
přečtena jména a životní příběhy všech osob, které jsou zde
zapsány, zabralo by to údajně 6 let a 7 měsíců.
Brandenburger Tor (Braniborská brána)

Braniborská brána je patrně nejznámější památkou v Berlíně,
díky čemuž se zároveň stala jeho symbolem. Původně sloužila
jako městská brána, kde se platilo mýtné. Skrze ni se
vstupovalo do tehdy se rozvíjejícího města. Řecká bohyně
vítězství, Viktorie, která řídí vůz tažený čtyřmi koňmi, měla
symbolizovat mír a pokoj v hlavním městě pruského království.
Braniborská brána se nachází na náměstí Pariser Platz, tedy na
samém konci noblesního boulevardu Unter den Linden. I toto
náměstí bylo po sjednocení Německa kompletně zrenovováno.
V letech 2000 - 2002 pak byla Brána zcela zrekonstruována.


Reichstag (Spolkový sněm)
Poté, co se stal Berlín hlavním městem sjednoceného
Německa v roce 1871, sídlil německý parlament v ulici
Leipziger Strasse (nedaleko náměstí Potzdamer Platz),
kde se dnes nachází budova Reichstag. Původní sídlo
však nebylo dostatečně veliké, a tak se parlament
musel přesunout do nové budovy Reichstagu, který
byl postaven v letech 1884-1894 a kde dnes sídlí dolní
komora německého parlamentu – Reichstag.
Reichstag sloužil jako sídlo parlamentu až do roku
1933, kdy byla budova zničena požárem. Požár z
února 1933 znamenal konec parlamentní demokracie,
neboť byl krátce nato následován přijetím zákona,
který výrazně omezil politická práva garantovaná
ústavou Výmarské republiky. Ačkoliv se parlamentních
voleb z března 1933 mohly účastnit všechny politické
strany, nejednalo se o svobodné volby v pravém slova
smyslu.
Transparentnost, modernost a praktické využití byly
při přestavbě budovy Reichstagu hlavními požadavky.
Například skleněný dóm, z něhož mohou návštěvníci
sledovat zasedání a práci poslanců, ale i interiér, který
je velice vzdušný, neboť k jeho přestavbě bylo použito
především sklo a ocel, jsou toho důkazem. Budova má
celkem tři patra, z nichž každé má dokonce svou
vlastní barvu a specifické vybavení.
Alexanderplatz (Alexandrovo náměstí)

Alexandrovo náměstí, které
Berlíňané někdy zkráceně
nazývají Alex, je s Postdamer
Platzem nejznámějším
náměstím Berlína.
Pojmenováno bylo podle
ruského cara Alexandra I. a
sloužilo jako dobytčí trh a
posléze jako prostor pro
výstavy nebo přehlídky. Slavné
Hodiny světa byly postaveny v
roce 1969 a ukazují čas v
různých městech po celém
světě. Korunu Hodin světa
tvoří rotující sluneční soustava.
Fernsehturm (Televizní věž)

Stavba věže, která dosahuje
výšky 368 metrů a činí z ní
nejvyšší vyhlídkový bod v
Berlíně, započala v 50. letech,
ale dokončena byla až v letech
šedesátých. Televizní věž je
jednou z nejnavštěvovanějších
atrakcí a ročně jí navštíví až
milion turistů. Je také 4.
nejvyšší stavbou v Evropě –
hned po televizních věžích v
Moskvě, Kyjevě a Rize.
Koncentrační tábor Sachsenhausen

S výstavbou započali vězni během léta
1936. Tábor se nacházel v severním
Německu asi 25 km od centra Berlína,
poblíž města Oranienburg. Dle slov
velitele SS Heinricha Himmlera se mělo
jednat o naprosto moderní, jedinečný
tábor, který mělo být možné v případě
potřeby neustále rozšiřovat. Hlavní
tábor měl formu velikého trojúhelníku,
jejž bylo možné kontrolovat z jednoho
bodu, centrálně umístěné vstupní věže.
Muzeum voskových figurín

To nejhezčí na konec.
Zdroje:

www.wikipedie.cz