Sluchově postižené dítě ve slyšícím světě Mgr. Pavla Pitnerová Komunikace působí na celkový vývoj osobnosti, na chování, na mezilidské vztahy, na začlenění jedince do.
Download ReportTranscript Sluchově postižené dítě ve slyšícím světě Mgr. Pavla Pitnerová Komunikace působí na celkový vývoj osobnosti, na chování, na mezilidské vztahy, na začlenění jedince do.
Slide 1
Sluchově postižené dítě
ve slyšícím světě
Mgr. Pavla Pitnerová
2007
Slide 2
Komunikace působí na celkový vývoj osobnosti,
na chování, na mezilidské vztahy, na začlenění
jedince do společnosti. Výchova a vzdělání dětí
s vadou sluchu závisí na volbě správné formy
komunikace mezi nimi a jejich rodiči. Za výběr
nejvhodnější techniky má zodpovědnost nejčastěji
matka. Ale má při tomto rozhodování dostatek
informací? Jak se rodiče dívají na možnost použití
znakového jazyka u dětí nedoslýchavých?
Slide 3
Cíl
představit teorii související s výběrem
správné formy komunikace s dětmi s
vadami sluchu
zjistit průzkumem, jaká je současná situace
ve výběru formy komunikace
ve vztahu k postižení dítěte a vnímání této
problematiky rodiči
Slide 4
Obsah
Zjištění sluchové vady
Osobnost sluchově postiženého dítěte
Působení komunikace na osobnost
Řeč u sluchově postižených
Komunikační techniky u sluchově postižených
Chování
Rodinná péče
Výzkumné šetření
Shrnutí a doporučení pro speciálně pedagogickou praxi
Slide 5
„Řeč – nejvlastnější lidská schopnost.“
(Lejska, 2003)
Slide 6
Sociální význam řeči:
pro sociální kontakt – dítě sděluje přání, potřeby,
názory. Pomáhá upevňovat žádoucí a přerušit nežádoucí
sociální kontakty,
pro uvědomění si konfliktů – použití jazyka při hře,
formulace problémů => uvědomění si konfliktů a potom
i lepšímu řešení,
pro diskusi – ve 4,5 letech je dítě schopno smysluplné
diskuse,
pro sebe sama – dítě nedovede používat jazyk
k argumentaci ve prospěch svých potřeb => přiklání se
k agresivnímu chování. Když neumí argumentovat, brzy
zaútočí (otevřeně nebo skrytě nebo slovně).
Slide 7
Klasifikace sluchových vad
Klasifikace podle ztráty v decibelech (Lejska, 2003):
Normální stav sluchu
0 dB – 20 dB
Lehká vada, porucha sluchu
20 dB – 40 dB
Středně těžká vada, porucha sluchu
40 dB – 60 dB
Těžká vada, porucha sluchu
60 dB – 80 dB
Velmi těžká vada, porucha sluchu
80 dB – 90 dB
Hluchota komunikační (praktická) = zbytky sluchu
> 90 dB
Hluchota úplná (totální)
bez audiometrické odpovědi
Slide 8
Na kvalitu řeči má vliv:
stupeň a typ sluchového postižení
věk a dosažené stádium řeči, kdy vzniklo
sluchové postižení
čas, kdy došlo k odhalení sluchového
postižení a zahájení rehabilitační péče
mentální dispozice
péče (rodina, škola)
případné další přidružené postižení.
Slide 9
Formy komunikace
znaková řeč (znakový jazyk, znakovaná čeština)
mluvená řeč
odezírání
daktylotika
písmo
augmentativní a alternativní a komunikace.
Slide 10
Výzkumné šetření
Jak dlouho víte, že má vaše dítě sluchovou
vadu?
Jakou má ztrátu?
Jak jste se srovn(áv)ali s tím, že vám vaše dítě
“nerozumí”?
Kde získáváte informace o sluchovém postižení
a o výchově postižených dětí?
Učíte se znakový jazyk? Proč? Když ne,
uvažujete o tom?
Slide 11
Jak dlouho víte, že má vaše dítě
sluchovou vadu?
Jeden rok (5x),
dva roky (4x),
tři roky (5x),
čtyři roky (2x),
pět let (1x).
Slide 12
Jakou má ztrátu?
Středně těžká vada (10x),
těžká vada (7x),
zbytky sluchu (5x),
úplná hluchota (3x) – seřazeno podle stupně ztráty.
Součet nedává počet dotazovaných, protože se liší sluchové ztráty na
pravém a levém uchu u některých dětí dotazovaných.
Slide 13
Jak jste se srovn(áv)ali s tím, že vám
vaše dítě “nerozumí”?
Většina z rodičů se s tímto faktem pořád ještě srovnává
(9x).
Nejčastěji rodičům pomohlo (a stále ještě pomáhá)
speciální pedagogické centrum (7x) – psycholog, speciální
pedagog a rodiče ostatních sluchově postižených dětí.
Dalším důležitým „pomocníkem“ byl někdo z rodiny –
manželé (4x), někdo další (3x), babičky i sestřenice.
Občas si s postižením dítěte musí poradit matka sama,
někdy i díky zkušenostem se starším autistickým dítětem
(4x).
Slide 14
Kde získáváte informace o sluchovém
postižení a o výchově postižených dětí?
Nejčastějším zdrojem informací jsou speciální
pedagogická centra (12x),
čtení literatury (6x),
vyhledávání informací na internetu (5x),
sledování odborných pořadů v televizi (3x),
kontakty s rodiči jiných sluchově postižených dětí (3x),
informace od lékaře (3x),
na přednáškách a odborných pobytech (3x),
z časopisů (2x),
psycholog a logoped a všude, kde se dá (2x).
Slide 15
Učíte se znakový jazyk? Proč?
Když ne, uvažujete o tom?
Ne (9x)
Ano (8x)
Důvody rodičů, proč se neučí znakový jazyk:
není na to čas,
odezírá,
doufám, že nebude třeba,
nevím kde,
nechtěli by mluvit,
nikdo mě to nechtěl naučit,
odrazovali mě,
nebylo třeba (lehká vada – pozn. autorky),
nesetkala jsem se s tím.
Důvody rodičů, učících se znakový jazyk:
abych se domluvila (3x),
pomáhá to (2x),
lépe spolupracuje (2x),
když ukazuje – snaží se mluvit,
chci rozumět,
nic jiného nezbývalo.
Tito rodiče pak na otázku, zda o tom uvažují,
odpovídali:
ne (3x), ano (2x), časem ano, asi ano – nejsem
proti, jen, když bude třeba, nebyla bych proti
– líbilo by se mi to.
Většina těchto maminek se příliš dlouho
nerozmýšlela.
Slide 16
Použitá literatura:
HELUS, Z.: Dítě v osobnostním pojetí: obrat k dítěti jako výzva a úkol pro
učitele i rodiče, Praha: Portál, 2004, ISBN 8071788880
KRAHULCOVÁ , B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum,
UK, 2003. ISBN 80-246-0329-2
LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003,
156 s. ISBN 80-7315-038-7.
PITNEROVÁ P., Nedoslýchavé dítě ve slyšící rodině. Závěrečná práce Brno
2007
POTMĚŠIL M., Některé příčiny a důsledky nesprávné výchovy sluchově
postižených dětí. Speciální pedagogika, 9, 1999, 5, s. 8-15
ŘÍČAN P., VÁGNEROVÁ M., Dětská klinická psychologie. Praha:
AVICENUM, 1991. ISBN 80-201-0131-4
STRNADOVÁ, V.: Potom ti to povíme, Praha : ČUN, 1994
VOJTOVÁ, V.: Kapitoly z etopedie I. Přístupy k poruchám emocí a chování
v současnosti, Brno: Masarykova univerzita, 2004, ISBN 8021035323
Sluchově postižené dítě
ve slyšícím světě
Mgr. Pavla Pitnerová
2007
Slide 2
Komunikace působí na celkový vývoj osobnosti,
na chování, na mezilidské vztahy, na začlenění
jedince do společnosti. Výchova a vzdělání dětí
s vadou sluchu závisí na volbě správné formy
komunikace mezi nimi a jejich rodiči. Za výběr
nejvhodnější techniky má zodpovědnost nejčastěji
matka. Ale má při tomto rozhodování dostatek
informací? Jak se rodiče dívají na možnost použití
znakového jazyka u dětí nedoslýchavých?
Slide 3
Cíl
představit teorii související s výběrem
správné formy komunikace s dětmi s
vadami sluchu
zjistit průzkumem, jaká je současná situace
ve výběru formy komunikace
ve vztahu k postižení dítěte a vnímání této
problematiky rodiči
Slide 4
Obsah
Zjištění sluchové vady
Osobnost sluchově postiženého dítěte
Působení komunikace na osobnost
Řeč u sluchově postižených
Komunikační techniky u sluchově postižených
Chování
Rodinná péče
Výzkumné šetření
Shrnutí a doporučení pro speciálně pedagogickou praxi
Slide 5
„Řeč – nejvlastnější lidská schopnost.“
(Lejska, 2003)
Slide 6
Sociální význam řeči:
pro sociální kontakt – dítě sděluje přání, potřeby,
názory. Pomáhá upevňovat žádoucí a přerušit nežádoucí
sociální kontakty,
pro uvědomění si konfliktů – použití jazyka při hře,
formulace problémů => uvědomění si konfliktů a potom
i lepšímu řešení,
pro diskusi – ve 4,5 letech je dítě schopno smysluplné
diskuse,
pro sebe sama – dítě nedovede používat jazyk
k argumentaci ve prospěch svých potřeb => přiklání se
k agresivnímu chování. Když neumí argumentovat, brzy
zaútočí (otevřeně nebo skrytě nebo slovně).
Slide 7
Klasifikace sluchových vad
Klasifikace podle ztráty v decibelech (Lejska, 2003):
Normální stav sluchu
0 dB – 20 dB
Lehká vada, porucha sluchu
20 dB – 40 dB
Středně těžká vada, porucha sluchu
40 dB – 60 dB
Těžká vada, porucha sluchu
60 dB – 80 dB
Velmi těžká vada, porucha sluchu
80 dB – 90 dB
Hluchota komunikační (praktická) = zbytky sluchu
> 90 dB
Hluchota úplná (totální)
bez audiometrické odpovědi
Slide 8
Na kvalitu řeči má vliv:
stupeň a typ sluchového postižení
věk a dosažené stádium řeči, kdy vzniklo
sluchové postižení
čas, kdy došlo k odhalení sluchového
postižení a zahájení rehabilitační péče
mentální dispozice
péče (rodina, škola)
případné další přidružené postižení.
Slide 9
Formy komunikace
znaková řeč (znakový jazyk, znakovaná čeština)
mluvená řeč
odezírání
daktylotika
písmo
augmentativní a alternativní a komunikace.
Slide 10
Výzkumné šetření
Jak dlouho víte, že má vaše dítě sluchovou
vadu?
Jakou má ztrátu?
Jak jste se srovn(áv)ali s tím, že vám vaše dítě
“nerozumí”?
Kde získáváte informace o sluchovém postižení
a o výchově postižených dětí?
Učíte se znakový jazyk? Proč? Když ne,
uvažujete o tom?
Slide 11
Jak dlouho víte, že má vaše dítě
sluchovou vadu?
Jeden rok (5x),
dva roky (4x),
tři roky (5x),
čtyři roky (2x),
pět let (1x).
Slide 12
Jakou má ztrátu?
Středně těžká vada (10x),
těžká vada (7x),
zbytky sluchu (5x),
úplná hluchota (3x) – seřazeno podle stupně ztráty.
Součet nedává počet dotazovaných, protože se liší sluchové ztráty na
pravém a levém uchu u některých dětí dotazovaných.
Slide 13
Jak jste se srovn(áv)ali s tím, že vám
vaše dítě “nerozumí”?
Většina z rodičů se s tímto faktem pořád ještě srovnává
(9x).
Nejčastěji rodičům pomohlo (a stále ještě pomáhá)
speciální pedagogické centrum (7x) – psycholog, speciální
pedagog a rodiče ostatních sluchově postižených dětí.
Dalším důležitým „pomocníkem“ byl někdo z rodiny –
manželé (4x), někdo další (3x), babičky i sestřenice.
Občas si s postižením dítěte musí poradit matka sama,
někdy i díky zkušenostem se starším autistickým dítětem
(4x).
Slide 14
Kde získáváte informace o sluchovém
postižení a o výchově postižených dětí?
Nejčastějším zdrojem informací jsou speciální
pedagogická centra (12x),
čtení literatury (6x),
vyhledávání informací na internetu (5x),
sledování odborných pořadů v televizi (3x),
kontakty s rodiči jiných sluchově postižených dětí (3x),
informace od lékaře (3x),
na přednáškách a odborných pobytech (3x),
z časopisů (2x),
psycholog a logoped a všude, kde se dá (2x).
Slide 15
Učíte se znakový jazyk? Proč?
Když ne, uvažujete o tom?
Ne (9x)
Ano (8x)
Důvody rodičů, proč se neučí znakový jazyk:
není na to čas,
odezírá,
doufám, že nebude třeba,
nevím kde,
nechtěli by mluvit,
nikdo mě to nechtěl naučit,
odrazovali mě,
nebylo třeba (lehká vada – pozn. autorky),
nesetkala jsem se s tím.
Důvody rodičů, učících se znakový jazyk:
abych se domluvila (3x),
pomáhá to (2x),
lépe spolupracuje (2x),
když ukazuje – snaží se mluvit,
chci rozumět,
nic jiného nezbývalo.
Tito rodiče pak na otázku, zda o tom uvažují,
odpovídali:
ne (3x), ano (2x), časem ano, asi ano – nejsem
proti, jen, když bude třeba, nebyla bych proti
– líbilo by se mi to.
Většina těchto maminek se příliš dlouho
nerozmýšlela.
Slide 16
Použitá literatura:
HELUS, Z.: Dítě v osobnostním pojetí: obrat k dítěti jako výzva a úkol pro
učitele i rodiče, Praha: Portál, 2004, ISBN 8071788880
KRAHULCOVÁ , B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum,
UK, 2003. ISBN 80-246-0329-2
LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003,
156 s. ISBN 80-7315-038-7.
PITNEROVÁ P., Nedoslýchavé dítě ve slyšící rodině. Závěrečná práce Brno
2007
POTMĚŠIL M., Některé příčiny a důsledky nesprávné výchovy sluchově
postižených dětí. Speciální pedagogika, 9, 1999, 5, s. 8-15
ŘÍČAN P., VÁGNEROVÁ M., Dětská klinická psychologie. Praha:
AVICENUM, 1991. ISBN 80-201-0131-4
STRNADOVÁ, V.: Potom ti to povíme, Praha : ČUN, 1994
VOJTOVÁ, V.: Kapitoly z etopedie I. Přístupy k poruchám emocí a chování
v současnosti, Brno: Masarykova univerzita, 2004, ISBN 8021035323