Transcript Optické vlastnosti oka

Optické vlastnosti oka
(Učebnice strana 115 – 116)
Oko je smyslový orgán reagující na světlo
(fotoreceptor), tedy zajišťující zrak. Vlastní
vnímání světla je založeno na citlivosti
zrakových pigmentů na světlo. Světlem se
zrakové pigmenty rozkládají, čímž zahájí řetěz
chemických reakcí, které vedou k převedení
signálu na elektrický potenciál, vzruch, který
přenáší informaci do zrakových center mozku.
Fotoreceptory lidského oka jsou citlivé na světelné
oční
vlny v rozsahu 400–760 nm. Absolutní práh citlivosti je
koule
10−19 J, což odpovídá energii jednoho jediného fotonu. čočka
duhovka
Oko je složeno z oční koule a přídatných orgánů.
Duhovka mění svoji velikost podle množství přicházejícího světla
Oběma očima se v mozku zpracovávají nepatrně odlišné obrazy, vzniká
trojrozměrné vidění do vzdálenosti asi 50m. Abychom viděli ostrý obraz,
musí obraz vznikat na sítnici oka, předmět musí být dostatečně osvětlen
a zrakový vjem musí trvat přiměřenou dobu.
Vlastní světločivná vrstva oka, sítnice, obsahuje fotoreceptory, vysoce
specializované světločivé buňky, tyčinky a čípky.
K dokonalosti zrakového vnímání jsou nezbytné části oka tvořící jeho
optický systém (rohovka, komorová voda, čočka, sklivec), který
soustřeďuje paprsky tak, aby jejich ohnisko bylo na sítnici.
komorová
voda
zornice
rohovka
čočka
sítnice
žlutá
skvrna
zrakový
nervy
slepá
duhovka sklivec
skvrna
Citlivost sítnice není všude stejná, největší je v okolí průsečíku s optickou
osou – žlutá skvrna, nejmenší v ústí zrakových nervů – slepá skvrna.
V oku se ostrý obraz promítá pomocí čočky na sítnici – zde jsou buňky,
které obraz zpracují pro zrakový nerv.
Oční čočka je spojka vytvářející na sítnici skutečný a převrácený obraz,
menší, než je pozorovaný předmět. Obraz vyvolá v mozku reakce,
které jsou zpracovány naším nervovým systémem tak, že obraz
vnímáme jako přímý.
Normální oko mění zakřivení (mohutnost) oční čočky podle vzdálenosti
pozorovaných předmětů, což se nazývá akomodace (smršťování) čočky.
Největší vzdálenost, na kterou může oko akomodovat, je u zdravého
oka v nekonečnu – vzdálený bod oka
Nejbližší bod, který se ještě zobrazí ostře, je u zdravého oka ve
vzdálenosti15 cm – blízký bod oka
Doporučená vzdálenost na čtení, psaní, je u zdravého
oka 25 cm – konvenční zraková vzdálenost, oko se
neunaví tak rychle, jako při menší vzdálenosti.
Zdravé oko dokáže změnit svou optickou mohutnost. Menší pružnost
oční čočky může být vrozená, nebo získaná s věkem.
U některých lidí se však ostrý obraz vzdálených předmětů zobrazí před
sítnicí, přitom blízké předměty takové oko vidí ostře.
Takové oko se nazývá krátkozraké.
Tyto vady korigujeme brýlemi, tzn.
optickou soustavu oka doplníme
o další čočku – rozptylku.
Další případ možné vady oka je, že oko není schopno zaostřit na blízké
předměty, jejich obraz je ostrý až za sítnicí. Přitom vzdálené předměty
může toto oko vidět ostře.
Takové oko označujeme jako
dalekozraké. Tyto vady korigujeme
brýlemi, tzn. optickou soustavu oka
doplníme o další čočku – spojku.
V oku se ostrý obraz promítá pomocí čočky na
sítnici. Normální oko mění zakřivení oční
čočky podle vzdálenosti pozorovaných
předmětů. Menší pružnost oční čočky může
být vrozená nebo získaná s věkem.
Krátkozraké oko vidí dobře blízké předměty,
nedokáže však zaostřit vzdálenější předměty,
obraz vzniká před sítnicí. Krátkozrakost se
upravuje brýlemi s rozptylkami.
Dalekozraké oko – vidí dobře vzdálené
předměty, ale není schopno zaostřit při
pohledu na blízké předměty, obraz vzniká za
sítnicí. Vadu upravují brýle se spojkami.
Vady oka mohou také vzniknout často
čtením při špatném světle a malé vzdálenosti
od oka (min. 25cm).
Otázky a úlohy k opakování – učebnice strana 116.