Transcript Lucie Žádniková

Moře je velká plocha slané vody, spojená se světovým
oceánem.
Moře na okrajích oceánů, částečně ohraničené pevninou
(například ostrovy, souostrovími či poloostrovy), se
nazývají okrajová moře (např. Severní moře, Karibské
moře). Obklopuje-li pevnina moře téměř zcela, používá
se pro ně označení vnitřní moře (např. Středozemní
moře, Baltské moře). Vnitřní moře mívají kvůli
nadměrnému vypařování nebo naopak přítoku říční vody
výrazně vyšší či nižší slanost než je obvyklých 35 ‰ a i v
mnoha dalších ohledech se od okrajových moří odlišují.
Někdy může být jako moře označeno též velké
vnitrozemské (zpravidla slané) jezero, kterému schází
přirozený odtok (např. Kaspické moře nebo Mrtvé moře).
Zde však není splněna jedna ze základních vlastností,
totiž spojitost s ostatními moři.
Moře a oceány pokrývají celkem 71 % povrchu planety
Země a jejich objem dosahuje 1 370 milionů km³ vody.
Mořská voda tak představuje 96,5 % planetárního
vodstva. Střední hloubka světového oceánu je přibližně
3 790 m.
Mořské proudy jsou pohyby vody v oceánech. Rozlišují
se povrchové a hlubinné proudy, které jsou mohutnější.
Povrchové proudy vznikají důsledkem větrné činnosti a
rotací Země. Působí zejména na hladině moří. Hlubinné
proudy jsou způsobeny rozdíly ve slanosti a teplotě
mořské vody. Hlubinné proudy se pohybují velmi
pomalu. Návrat vody na dně moří na povrch moří trvá
až 2000 let. Mořské proudy významně ovlivňují podnebí
a počasí.
Pravidelné stoupání a klesání mořské hladiny,
způsobené různou zemské přitažlivosti na různých
částech Země vlivem působení nebeských těles. Měsíc
je blíže k Zemi, a tak je jeho vliv dvakrát silnější než
působení Slunce. Nepatrný vliv mají i jednotlivé planety.
Na místech, kde je působení Měsíce rozhodující, se
rytmus přílivu a odlivu každý den o padesát minut
zpoždění v souladu s pohybem Měsíce. Tam, kde je
dominantní Slunce (např. na Tahiti), nastává příliv a odliv
každý den ve stejnou dobu.
Když stojí Slunce a Měsíc za sebou (při úplňku nebo novu),
jejich síly se sčítají a příliv je tehdy mimořádně vysoký. Během
první a poslední čtvrti Měsíce stojí Slunce a Měsíc na opačných
stranách a výsledkem je nízký příliv. Kromě přitažlivosti Měsíce
mají na příliv a odliv vliv i velikost a tvar moří a oceánů.
Maximální rozdíl mezi přílivem a odlivem (16,6 metru) nastává
v zálivu Fůndy v Kanadské provincii Nové Skotsko, zatímco na
pobřeží Středozemního moře je to jen 60 centimetrů.
Na místech, kde dosahuje rozdíl mezi přílivem a odlivem
nejméně tři metry, lze tento jev využít pro výrobu elektřiny.
Přílivové elektrárny pracují v zálivu Fůndy a v ústí řeky Rance v
Bretani. Tření způsobené přílivem a odlivem vedlo k tomu, že
se dnes Země točí pomaleji. Z denních přírůstků viditelných na
fosilizovaných korálech z období devonu (před 400 miliony let)
je zřejmé, že rok, který trval zhruba stejně jako dnes, měl tehdy
více než 400 dní.
Mořské dno se náhle pohne po sérii prudkých otřesů z
podmořského zemětřesení. Ty to otřesy vyšlou vibrace z
mořských hlubin směrem k povrchu a vytvoří nízkou
vlnu. Lodi, pod kterými vlna projde, ji pravděpodobně
neucítí, ale toto tsunami (japonsky „přístavní vlna“) se
pohybuje rychlostí přes 640 km/h a jak se blíží k
pobřeží, jeho velikost roste. Pak se vytvoří vodní stěna
až 27m vysoká, která udeří na pobřeží a způsobí zkázu a
smrt.
Rok
Místo
Počet obětí
1755
Lisabon
60 000
1868
Chile
1896
Japonsko
26 000
1933
Japonsko
3 000
1946
Aljaška
200
1960
Chile
2 000
1976
Filipíny
8 000
1998
Papua-Nová Guinea
3 000
2004
Sumatra
300 000
1755
26 000
Mrtvé moře ve skutečnosti není moře, ale od moře
oddělené jezero, nejníže položená a nejslanější vodní
plocha na světě. Jeho hladina leží 402 metrů pod hladinou
moře, přičemž nejhlubší bod jeho dna se nachází ještě o 395
metrů níže. Voda mrtvého moře je jedenáctkrát slanější než
voda Středozemního moře. Asi čtvrtinu jeho objemu tvoří
rozpuštěné minerály, zejména sůl, ale nachází se zde také
vysoká koncentrace chloridů hořčíku, draslíku, vápníku, jódu.
Voda je hustá že není možné se v ní utopit, nedá se pít, není
možné se v ní potápět či plavat. Koupajícím se doporučuje
lehnout si pomalu na znak (jinak je voda vyhodí do výšky jako
korkovou zátku) a „plavat“ v podstatě v horizontální poloze.
Zásluhou řeky Jordán a četných pramenů a potoků
přitékají do Mrtvého moře denně asi 4 miliardy litrů
sladké vody, která se však na horkém slunci vypaří tak
rychle, že nemá možnost hustou, slanou vodu jezera
rozředit. Vypařující se voda vytváří nad hladinou stálý
mlžný opar. Teploty vzduchu na březích mohou dosáhnout
až 55 °C a úroveň hladiny jezera trvale klesá.
Vypracovala: Lucie Žádníková
Barbora Kotlánová
Zdroje: Knihy
Přírodní divy světa – Joyce Robins
Atlas přírodních katastrof – Jeff Groman
Internet
www.Wikipedia.org
www.in-počasí.eu
www.referaty.atlas.sk