Transcript sociálně politické doktríny

Sociální politika
04 SOCIÁLNĚ POLTICKÉ DOKTRÍNY,
PRINCIPY SOCIÁLNÍ POLTIKY
Téma přednášky
Sociálně politické doktríny
Principy sociální politiky
Principy sociální politiky
• základní zásady, myšlenkové postupy
• volba konkrétních principů je do značné míry
ovlivněna uplatňováním sociálně politických
doktrín
Principy sociální politiky
Pro volbu a interpretaci těchto základních
myšlenkových postupů mají zásadní význam
sociálně politické doktríny.
V evropském regionu se setkáváme:
1) Konzervatismus
2) Křesťanské sociální učení
3) Demokratický socialismus
sociálně politické doktríny
1) Konzervatismus
• staví na osobní svobodě a
individuální odpovědnosti každého
• usiluje o ekonomickou efektivnost
• nepodporuje solidarismus a
redistribuční (přerozdělovací)
procesy
sociálně politické doktríny
2) Křesťanské sociální učení
• není za sociální situaci odpovědný jen jeden
jedinec, ale i společenský systém
• klade důraz na sociální dávky, na
dobrosrdečnost a charitativní aktivity
• uznává, že určitý díl odpovědnosti za sociální
skutečnost padá i na mocné a bohaté
• určující je odstranění bídy – dobročinné a
charitativní aktivity.
sociálně politické doktríny
3) Demokratický socialismus
• značný díl, odpovědnosti přímá za
jedince stát
• probíhá zde rozsáhlé přerozdělování
a solidarismus
sociálně politické doktríny
• Uvedené doktríny ovlivňují volbu principů,
jejich vnímání a interpretaci a způsoby
uplatňování.
• Řešení každé sociální situace vždy vyžaduje
aplikovat určité, pro danou situaci adekvátní
myšlenkové postupy, principy:
1) Princip sociální spravedlnosti
sociální politice neexistuje obecně
akceptovaná představa o tom, co je
a co není sociálně spravedlivé
• V
1) Princip sociální spravedlnosti
– V sociální politice hovoříme o třech zásadách
spravedlnosti:
A) každému stejně – zásada je často
nevykonatelná; musí být zde autorita,
která rozhodne jaké potřeby budou
uznány a kdo je bude uznávat. Autoritou
je často stát. Lze tuto zásadu použít jen
v určitých situacích (otázka chudoby,
zdravotně postižených…)
1) Princip sociální spravedlnosti
B) podle potřeb – zásada života 
znamená konkrétní sociální situaci; volbu
těch zásad, které znamenají největší
štěstí nejmenšího počtu lidí
C) každému podle jeho zásluh – co je
odměnou zásluhy, jak ji měřit, kdo je má
stanovovat, dnes jsou zásluhy usuzovány
z pracovního výkonu
2) Princip sociální solidarity
• sounáležitost a vzájemná podpora je výrazem
lidského porozumění, soudržnosti a také
odpovědnosti
• souvisí s utvářením a rozdělováním životních
podmínek a prostředků
• v moderních společnostech se realizuje
především pomocí redistribuční a transferové
potřeby státu
2) Princip sociální solidarity
Můžeme tak rozlišit například:
• solidaritu mezinárodní,
• solidaritu regionální,
• solidaritu jednotlivců a vnitrorodinnou
solidaritu,
• solidaritu mezigenerační atd.
2) Princip sociální solidarity
• Významná je však i solidarita jedinců, spolků,
sdružení apod., často založená na filantropii a
uskutečňující se zpravidla mimo státní
redistributivní mechanismus nebo jen s jeho
částečným využitím.
• Význam takovéto dobrovolné solidarity v
sociální politice je značný a se změněnou rolí
státu v sociální politice v současné době roste.
Z tohoto úhlu pohledu tedy rozlišme
mezi:
a) solidaritou dobrovolnou (altruismus,
filantropie) a
b) solidaritou vynucenou (povinná
redistribuce příjmů – daně, odvody do
pojišťovacích schémat).
3) Princip subsidiarity
• Podle tohoto principu je každý zavázán
nejdříve pomoci sám sobě, pokud to nejde,
měla by mu pomoci rodina.
• Rodině pak rovněž přísluší, aby si pomohla
sama svými silami a teprve pokud si nemůže
sama pomoci, obrací se na další subjekty
sociální politiky, na místní organizace,
dobrovolná sdružení.
3) Princip subsidiarity
• Teprve na posledním místě figuruje stát.
• Jeho povinností je primárně pečovat o
vytvoření podmínek, aby si každý mohl
pomoci vlastním přičiněním a sám pomáhá až
na posledním místě, jsou li ostatní možnosti
pomoci vyčerpány.
3) Princip subsidiarity
• stále více aktuální
• přistupuje k člověku jako k jedinci s určitými
schopnostmi a dispozicemi, které by měl
využívat k sociálnímu zabezpečení svému i
ostatních
4) Princip participace
• Lidé mají mít možnost se účastnit procesu
tvorby a realizace opatření, která se pak týkají
jich samotných.
• Jde o dlouhodobý proces, který lze ve zkratce
nazvat jako „...přechod od člověka, jako
převážně objektu sociální politiky k člověku,
jako plnoprávnému, odpovědnému a
respektovanému subjektu.
4) Princip participace
• Člověk přestává být pasivním příjemcem
sociálně-politických opatření (převážně státu),
ale sám se na jejich tvorbě podílí a
spolurozhoduje o jejich realizaci
LITERATURA
• KELLER, J. (2005). Soumrak sociálního státu.
Praha: Sociologické nakladatelství.
• KREBS, V.; DURDISOVÁ, J.; POLÁKOVÁ, O.;
ŽIŽKOVÁ, J. (1997). Sociální politika. Praha:
Codex.