Transcript Systém mezinárodních vztahů a jeho charakteristiky

Politologie a mezinárodní vztahy
Systém mezinárodních vztahů a jeho charakteristiky
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326
Cíle přednášky
 Osvětlit základní charakteristiky mezinárodně politického milieu.
 Seznámit posluchače se základními charakteristikami a trendy
mezinárodního politického systému a vysvětlit jeho konfliktní podstatu (z
pohledu realistické školy mezinárodních vztahů).
Obsah přednášky
 Charakter systému mezinárodních vztahů
 Systémy mezinárodních vztahů
 Monopolární systém
 Bipolární systém
 Multipolární systém
 Trendy systému mezinárodních vztahů
Charakter systému mezinárodních vztahů
 Stát jako v současnosti (zatím) nejvýznamnější referenční objekt
bezpečnostní politiky funguje v rámci systému mezinárodních
vztahů (světového politického systému), který je ve své podstatě
anarchický, světem mimo kontrolu a prostředím nejistoty.
 Anarchie představuje nepřítomnost vlády, ale nemusí znamenat
absenci moci a řádu.
 Ve stávajícím systému neexistuje ústřední moc či autorita, která by
vědomě a samostatně rozhodovala o postavení jednotlivých aktérů
(států, mezinárodních organizací, jednotlivců), určovala normy
jejich chování a která by byla schopna svá rozhodnutí prosadit.
 Současný světový politický systém však není pouze prostředím
konkurence, konfliktů a nejistoty. Je také sférou kooperace a
vzájemné závislosti, někdy i solidarity. Je více prostředím
specifických vztahů, nejistoty a potenciálního násilí než oblastí
ryzího zmatku.
Charakter systému mezinárodních vztahů
 Protože neexistuje vnější záruka přežití státu, je mezinárodní
prostředí oblastí nejistoty.
 Pro státy je prvořadou podmínkou přežití dostatečná moc, přičemž
ale sama existence každého státu je spojena se sociálněekonomickými změnami, tedy s proměnou mocenského
potenciálu.
 Vhledem k tomu, že moc je relativní a proměnlivou veličinou, je
vztahovou kategorií. Růst skutečné moci státu není možný jinak než
jako pokles moci státu jiného.
 Nedochází-li k revolučním změnám struktury světového politického
systému, je to dáno uspokojením nejmocnějších aktérů se statutem
quo – dochází k nastolení tzv. mocenské rovnováhy.
 Je-li mocenská rovnováha narušena, dochází k tomu za použití tří
základních nástrojů: války, diplomacie, mezinárodního práva.
Systémy mezinárodních vztahů
 Pod pojmem systém mezinárodních vztahů lze rozumět určité
uspořádání mezi jeho aktéry vykazující znaky, na základě kterých je
možná jeho typologie (jedná se především o schopnost států
prosadit vlastní národní zájmy).
 Z tohoto úhlu pohledu rozeznáváme v ideálně typické rovině, které
se faktický stav může vždy pouze přibližovat:
 monopolární (jednopolární) systém,
 bipolární (dvoupolární) systém,
 multipolární (vícepolární) systém.
Monopolární systém
 Pro monopolární systém mezinárodních vztahů je charakteristická
existence jednoho státu, který disponuje schopností dominantně
prosazovat vlastní národní zájmy, nebo alespoň docílit stavu, že
na ně musí být brán ohled všemi ostatními aktéry.
 Jedná se o systém relativně stabilní (nehrozí globální konflikt),
protože existuje pouze minimální naděje, že by jakýkoli aktér
mezinárodních vztahů mohl prosadit své zájmy vůči hegemonu
ekonomickými nebo vojenskými prostředky.
 Jako příklad tohoto systému je možné uvést současný systém
mezinárodních vztahů, kdy dominantní pozice Spojených států
znemožňuje řešení jakéhokoli relevantního problému, na němž
mají zájem bez jejich účasti.
Bipolární systém
 Bipolární systém mezinárodních vztahů je založen na existenci dvou
přibližně stejně silných států (případně uskupení států),
s obdobnými možnostmi prosazovat vlastní národní zájmy, které
mohou, avšak nemusí stát přímo proti sobě.
 Vytvářejí si vlastní skupiny spojenců a „sféry vlivu“, v rámci kterých
se chovají dominantě. Přeskupování mezi těmito spojenci není
obvykle možné. Ve vztazích mezi sebou se navzájem respektují, což
zaručuje relativní stabilitu systému. Obvykle soutěží, ale nutně
nemusí, o získání jakékoli výhody nad konkurentem.
 Za příklad bipolárního systému bývá uváděn systém mezinárodních
vztahů, jenž se vytvořil po 2. světové válce s dominantním
postavením USA a SSSR se vzájemnou permanentní soutěží.
Multipolární systém
 V multipolárním systému existuje větší počet států, které disponují
relativně srovnatelnými schopnostmi prosazovat vlastní národní
zájmy.
 Neexistence jednoznačného hegemona umožňuje, aby státy mezi
sebou intenzivně vyjednávaly, uzavíraly koalice a snažily se změnit
existující poměr sil. Tato situace způsobuje, že se jedná o velmi
nestabilní prostředí, ve kterém je vysoká pravděpodobnost vzniku
konfliktu (nemusí být nutně pouze válečný), protože existuje reálná
šance získat při úspěšném diplomatickém jednání momentální
výhodu, kterou je třeba využít.
 Příkladem multipolárního systému je systém mezinárodních vztahů
před 1. světovou válkou, kdy mocnosti (Velká Británie, Francie,
Německo, Spojené státy, Rusko, Rakousko - Uhersko a Itálie)
disponovaly souměřitelnými schopnostmi prosazovat vlastní
národní zájmy.
Trendy systému mezinárodních vztahů
 Dochází k relativnímu poklesu významu národního státu v systému
mezinárodních vztahů a k prolomení jeho (teritoriální) suverenity v
otázkách bezpečnosti
 Nadnárodní entity (ekonomické subjekty, mezinárodní organizace a
nátlakové skupiny, NGO, média) získávají nebývalý vliv na světové
dění
 Na významu nabývají hrozby nadnárodního, nadstátního a
nestátního charakteru
 Globalizace vede k mimořádně rychlé a hluboké ekonomické,
politické a vojenské integraci regionů a kontinentů
 Otázky lokální a regionální bezpečnosti se stávají globálním
tématem
 Mění se charakter a důsledky použití násilí v ozbrojeném konfliktu
Politologie a mezinárodní vztahy
Systém mezinárodních vztahů a jeho charakteristiky
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326