Transcript diskursivní psychologii

Diskurzivní psychologie
(etnometodologie, konverzační
analýza, členská kategorizační
analýza)
•
Diskurzivní psychologie se zabývá jazykem, ale klade důraz na jazyk
jakožto způsob jednání
•
Diskurz je v rámci diskurzivní psychologie „produktivní“ (produkuje realitu
stejně jako v případě Foucaulta), ovšem tato produktivnost je dosahována
především v rámci aktuálních interakčních/řečových výkonů
•
Diskurzivní psychologie má blízko k etnometodologii, konverzační analýze,
členské kategorizační analýze
•
zkoumá texty v širším významu slova - nejen to co byla zapsáno aktéry jako
texty, ale také přepisy interakcí a výpovědí
•
Jonathan Potter, Margaret Wetherell Discourse and social psychology:
beyond attitudes and behaviour
Diskurzivní psychologie popisuje způsoby prostřednictvím kterých jazyk
strukturuje naše vnímání, stejně jako způsoby prostřednictvím kterých
„děláme něco slovy“. Ukazuje nám zkrátka jak může být jazyk použit aby
vytvářel sociální interakce a různorodé sociální světy.
• Předmětem etnometodologie jsou
každodenní metody užívané k
uskutečňovaní sociálního řádu nebo také
– z poněkud jiné perspektivy – metodické
uskutečňování („dosahování“)
rozpoznatelné uspořádanosti různých
aspektů každodenního života
• Význam sociálních jevů lze odvodit z
metodických procedur, skrze které aktéři
dosahují a udržují význam sociálního
fenoménu v interakci
• Sociální jednání je kontextuální – lze mu
porozumět pouze v lokálním kontextu
• Sociální řád není něco daného, ale musí
být „dosahován“ a udržován
Co je charakteristické pro výzkum v
rámci diskurzivní psychologie
• Orientace na jednání
• Zkoumání „accountability“
• Výzkum interpretativních repertoárů
• Popis „pozice subjektu“
Přístupy jdoucí „zespoda nahoru“
(bottom up approaches)
Přístupy jdoucí „shora dolů“ (top down
approaches)
Konverzační analýza
Foucaultovské přístupy
Diskursivní psychologie
Kritická diskursivní analýza
Etnometodologie
Sémiotická analýza
- je jim společné: zaměření na jazyk v
akci, podrobnou analýzu, odklon od
„velkého teoretizování“
- je jim společné: zaměření na celek, na
popis velkých struktur, zevšeobecňování,
silnější teoretické předpoklady
Diskurzivní psychologie/etnometodologie a jejich
pojmy
Indexikalita
• Indexikalita odkazuje k lokálnímu a
kontextuálnímu ukotvení významů v interakci
• To že významy je nutno vnímat v nějakém
kontextu berou do úvahy samozřejmě všechny
sociologické teorie i laické myšlení.
Etnometodologie dovádí ovšem tento přístup do
krajnosti
Reflexivita
• Lidé jsou si vědomi svého jednání, nejsou
bezmocnými oběťmi struktur (sociálních,
kulturních, ekonomických), ale jednají
reflektovaně v určitých kontextech a podílejí se
na jejich vytváření/reprodukci
• Toto jejich vědomí sebe sama nikdy není
dokonalé – lidé jsou si sami sebe, svých motivů,
vlastností atd. vědomi jen skrze jazyk, lidé tedy
neinterpretují jen druhé, interpretují i sami sebe.
Vykazatelnost (accountability)
• Lze přeložit také jako odpovědnost,
důvěryhodnost, srozumitelnost responsibility
• Jde o to, že lidé musí (protože je od nich
očekáváno a oni to také od ostatních očekávají)
prezentovat své jednání jako pochopitelné,
důvěryhodné, srozumitelné – musí být tedy
připraveni je zdůvodňovat, ospravedlňovat,
vysvětlovat. Jedině díky tomu je možné
dosahování relativní sociální uspořádanosti
• (Sociální) jednání je vykazatelné do té míry do
jaké jej lidé, kteří jsou mu přítomni pokládají za
pochopitelné a racionální
Dokumentární metoda interpretace
• Dokumentární metoda interpretace je metodou
porozumění světu, kterou všichni každodenně
používáme. Jednotlivé jevy vnímáme jako dokumenty a
příklady něčeho hlubšího – nějakého vzorce/typu.
Jednotlivé věci tedy slouží jako základ pro popis typu,
ale zároveň tato konstrukce typu nám pomáhá poznat
jednotlivé jako zástupce tohoto typu
• Týká se to samozřejmě i sociálních „faktů“
Konverzační analýza
• Zkoumá jaké metody mluvčí užívají při produkci a interpretaci
běžného rozhovoru a jaké strukturní problémy rozhovoru mluvčí
řeší- jaké metody (prostředky) má při tom k dispozici (Jiří Nekvapil)
• Tento přístup ke zkoumání interakce má svůj původ v 70´kdy se
skupina výzkumníků (především Harvey Sacks) na UCLA pokusila
aplikovat etnometodologii systematicky na zkoumání jazykového
jednání v přirozeném kontextu
• Analyzována jsou většinou přepisy interakcí pořízené podle
přísných pravidel přepisu
• Ve své striktní formě konverzaní analýza zkoumá skutečně jen
samotnou interakci bez ohledu na její kontext. S sociologických
aplikacích se ovšem kontext nějakým způsobem do hra dostává
• Zkoumán je „lokální řád“ interakce
• Častým předmětem výzkumu je způsob
střídání mluvčích v interakci (turn-taking
norms)
• Typická pravidla změny mluvčích:
• 1. dosavadní mluvčí zvolí následujícího mluvčího
• 2. dosavadní nezvolí následujcího a někdo jiný začne sám mluvit
• 3. dosavadní nezvolí, nikdo jiný nezačne mluvit, dosavadní tak může
(ale nemusí pokračovat)
Transkripční značky
Členská kategorizační analýza
• Každodenní vědění o lidech organizováno v
členských kategorizačních prostředcích. Ty se
skládají ze souborů členských kategorií a dále z
pravidel, podle nichž se tyto kategorie užívají
• Kategorizování se neděje jen pro samo
kategorizování, ale uskutečňuje se jím zároveň
ještě něco jiného, totiž praktické akce.
• Situačně podmíněné každodenní vědění o
lidech v té podobě, jak se ho sami lidé
dovolávají, spoléhají na něj a reprodukují ho
(přívlastek „členská“ tedy v zásadě vystihuje dvě
věci: jde o vědění, kategorie atd. o „členech“
určitého společenství a tímto věděním,
kategoriemi atd. disponují sami „členové“).
Příklad: Psychologické diagnózy a
psychodiagnostika z hlediska diskurzivní
psychologie (Gabriela Mikulášková)
• diskurzivní psychologie zkoumá psychiatrii
• rozhovory s psychiatry a jejich pacienty
• soustředění na proces diagnostikování,
jeho výsledek a efekty
Závěry
• Lze identifikovat dva diskurzy (interpretativní
repertoáry)
- biomedicínský (diagnóza představuje objektivní
popis stavu nemocného, identifikuje jeho
nenormalitu a současně i způsob léčby)
- interpretativní (diagnózy jsou chápané a
interpretované jako sociální konstrukce, jde
spíše o jejich užitečnost pro klienta než o jejich
vědeckou objektivnost)
• Pacienti chápou biomedicínské diagnózy jako
zpochybňování vlastních kompetencí.
Aplikace diskurzivní
psychologie/etnometodologie
Rom Harré – diskurzivně
psychologický výzkum emocí
• Emoce jsou obvykle chápány jako
fenomén, který existuje především mimo
naše vědomí – je určen naší
fyziologií,naším podvědomím, nejsou
sociální/kulturní
• Existují ale i jiné přístupy, které se dívají
na emoce jako fenomén kulturní a
interakční
• Harré neodmítá představu, že emoce jsou spojeny s
fyzickým prožíváním a fyziologickými projevy. Ty jsou
ale samy o sobě neurčité a musí být nějak uchopeny a
„zahrány“ těmi kdo tyto emoce prožívají a současně
musí být nějak interpretovány ostatními, kdo jsou
svědky projevu emocí. Emoce mají svůj efekt na ostatní
účastníky interakce – reagují na ně
• Interpretace emocí, to jak je chápeme a zda jejich projev
v dané situaci vidíme jako patřičný je ovlivněno kulturou
(existují interpretační repertoáry emocí – „emociologie“,
specifické pro různé skupiny, sahající velikostně od
rodiny až po národ), sociálním postavením, lokálním
kontextem
Historický vývoj emocí
• Kulturní interpretace emocí se liší v čase
- PETER N. STEARNS, CAROL Z. STEARNS – výzkum proměn kulturní
interpretace emocí v čase.
- v 17. století se soukromé pocity nepovažovaly za indikátor
všeobecně používaných výrazů pro emoce
- například když se řeklo, že někdo je rozhněvaný, pak to znamenalo,
že vyjadřuje pobouření a výčitky – ta jaké pocity toto vyjádření
provázeli nebylo důležité
- postupem času, jak na významu získávala osobnost, se stále více
zdůrazňovala role vnitřního prožívání
- došlo i ke změnám v přisuzování emocí z hlediska pohlaví – emoce
se zfeminizovaly
Interkulturní diference v emocích
• Kulturní interpretace emocí se liší v prostoru
• Při podrobném výzkumu jiných kultur se zjistilo,
že se jejich interpretační repertoáry emocí od té
„naší“ mohou značně lišit
• Příkladem je Catherina Lutzová a její výzkum
Ifaluků.
- soustředila se na zkoumání výrazů, používaných pro jevy,
které odpovídaly tomu, co mi nazýváme emoce
- současně pozorovala situace a události, které byly danými
výrazy popisovány
- postupně vypracovala popis místního interpretačního
repertoáru pro emoce
Charles Antaki – diskurzivně psychologická
interpretace měření štěstí v sociologických
výzkumech
• Jedná se o analýzu záznamů interakce
tazatele a respondenta – tedy záznamu
praxe provádění dotazníkového šetření
• Jednalo se výzkum spokojenosti se
životem formou dotazníkového šetření
• Šlo o podrobnou analýzu přepsaných
záznamů
• Tazatelé často ani nečtou všechny
kategorie odpovědí
• V případě, že respondenti otázce nebo
nabízeným odpovědím nerozumí, tazatelé
zjednodušují znění otázky, nejasnou
odpověď zařadí do některé z kategorií,
vyjednávají s respondenty o významu
otázky a odpovědi
D. R. Watson - etnometodologická
analýza policejních výslechů
• Jde o zkoumání toho jak je během
výslechu připisována aktérům události, jíž
se výslech týká motivace pro jejich jednání
a také ne/vina ve vztahu k tomuto jednání
• Výslech představuje určitou zvláštní formu
interakce (institucionálně upravenou,
mocensky nerovnou)
• Jak vyšetřovatelé i vyšetřovaní používají kategorizace
lidí a věcí
• Kategorizace slouží i pro popis a prezentaci motivů
• Motiv není něco „vnitřního“, „soukromého“, co teprve
čeká až bude vyjádřeno slovy. Spíše je to konstitutivní
součást popisu jednání
• Motivy jsou jednání připisovány – nejen ostatními lidmi,
ale i samotní aktéři se „dohadují“ o svých motivech
• Připisování motivů má morální náboj – určuje koho
budeme považovat za čestného, odpovědného,
rozumného
Diskurzivní psychologie a rasismus
• Zkoumány jsou především přirozeně
probíhající interakce a rozhovory (každodenní
diskurz)
• V nich pozornost výzkumníků vážou „členské
kategorie“ jejich aktérů – v našem případě
vymezení a charakteristika „jinakosti“ – jiných
etnik a ras, jejich vlastností atd.
• Důležité je i zvládání interakce – zda je
konsenzuální nebo v ní probíhá spor, jak se
její účastníci prezentují (tedy například jak se
vyhýbají tomu, aby byli nařčení z rasismu)
Fragment přepisu rozhovoru o diskriminaci
• 100 Chris A co myslíš, jaké jsou příčiny diskriminace o
které jsi mluvila (.)
• 101 Třeba toho, že Romové těžko hledají práci? (1.2)
• 102 Carla °Protože podle mě°– (.) >alespoň si to
myslím<
• 103 (.) >co jsou to vlastně příčiny<? (0.2) že ano? (.)
Myslím, že si za to mohou sami
• 104 (.) protože nechtějí
• 105 (.) nemají v sobě tu vůli (0.4) Nemyslím si, že by
přijímali pravidla
• 106 (.) >ani že by skutečně chtěli pracovat<
• Souhlasím s Vaší výzvou za snížení hranice trestní odpovědnosti,
stejně tak za bedlivé a důsledné hlídání násilníků a deviantů. Myslím
si, že toto je zapotřebí již dávno a bohužel český stát a jeho
zákonodárci na tuto oblast chtě nechtě kašlou - jak se říká lidově.
Důsledkem toho je nárůst zločinosti jak u dětí, tak i recidivistů,
stoupající počet brutálních násilných útoků a větší kriminalita.
Osobně jsem pro to, aby se zavedly vyšší tresty (změnou zákoníku)
a začala se konečně více trestat násilná činnost. Vždyť je směšné,
že zloděj dostane větší trest než vrah! Kde to žijeme, to jsme v
banánové republice či co?
Podívejme se na jiné západní státy (USA, Anglie a spol.) Tam vrah
dostane 100 let nebo smrt a je klid! U nás dostane takových
maximálně deset let, někdy když se chová slušně je puštěn dřív. To
se pak není čemu divit, že tihle neřádi vraždí dál a mnohdy i
surověji.
(diskuse ke Kmetiněvské výzvě)