Transcript Lichen system

Lichenologie 8
Fylogeneze – Lišejníky: heterogenní skupina – Různé přístupy v taxonomickém výzkumu
Licheomphalia hudsoniana Agaricales
Dictyonema pavonia Agaricales
Bazidiolišejníky
Multiclavula mucida Gomphales
Ascomycota
Fylogeneze askomycetů; zeleně jsou vyznačeny větve obsahující lišejníky – toto schéma je ale velmi zjednodušené,
menší třídy nejsou znázorněny
Sordariomycetes
Arthoniomycetes
Eurotiomycetes
PEZIZOMYCOTINA
Dothideomycetes
Leotiomycetes
Pezizomycetes
SACCHAROMYCOTINA
TAPHRINOMYCOTINA
Sordariomycetes
• Bez lichenizovaných hub
parazitická / saprofytická
Nectria cinnabarina
je vidět pohlavní i
nepohlavní stádium
• Většinou jsou to paraziti
• Je tu i několik lichenikolních hub
lichenikolní Pronectria xanthoriae na stélce a apothéciích
Xanthoria parietina
nepojmenovaná Pronectria přerůstající pavučinovitou stélkou
různé lišejníky na zdech Pražského Vyšehradu
Arthoniomycetes
• Převážně lišejníky; jednoduché – korovité, ale i
komplexní s keříčkovitými stélkami
• V některých skupinách jsou i saprofyti
lichenikolní houby – nejspíše jde často o
sekundární ztrátu lichenizace
ztráta lichenizace u některých druhů Arthonia vedla parazitickému
životu na liných lišejnících
rod Melaspilea obsahuje druhy lichenizované i (sekundárně) nelichenizované - saprofyty. Některé druhy pravděpodobně
mohou mít podobu lichenizovanou i nelichenizovanou (podobně jako dvojice Conotrema – Stictis)
Dothideomycetes
• Většinou jsou to asi paraziti
• Je tu i několik lichenikolních hub
• Jejich specialita je askolokulární vývoj
plodnic; vřecka se vmezeřují do
„předpřipravené“ hmoty plodnice.
• Zatím jsou známy jen dva lišejníky
z této skupiny
Lichenikolní
Lichenostigma svandae
na šupinkách lišejníku
rodu Acarospora
parazit rostlin
Pleospora
ukázka plodnice –
„pseudothecium“
vzniklé askolokulárním
vývojem
Eurotiomycetes
• Většinou jsou to paraziti a saprofyti
a vypadají velmi různě
• Je tu i řada lichenikolních hub
• Je tu i mnoho lišejníků (o tom později)
saprofytické Mycocalicium; přesto, že to není lišejník,
tento rod byl často studován lichenology
lichenikolní Sphinctrina turbinata na Pertusaria
lichenikolní Chaenothecopsis nana na šupině dutohlávky
• Většinou jsou to lišejníky (o tom později)
Lecanoromycetes
• Jiné životní strategie jsou vzácné (např.
lichenikolní houby nebo saprofyti)
saprofytický Stictis (vzpomeňte na příběh o lichenizované Conotrema a jejím nelichenizovaným protějšku...)
Leotiomycetes
• Většinou jsou to paraziti a saprofyti
a vypadají velmi různě
• Je tu i několik drobných lišejníků
• Jsou tu i lichenikolní houby
Leotia lubrica - saprofyt
Lachnum sp. - saprofyt
Erysiphe sp. - parazit
Pezizomycetes
• Jsou to často velké makroskopické houby
• Většinou jsou to saprofyti
ale mohou být i mykorhizní (např. někteří smrži)
• lišejníky ani lichenikolní houby tu nenajdeme
Morchela sp. - smrž
Tuber sp. – lanýž (mykorhizní)
Peziza - saprofyt
Askolišejníky
Červené šipky naznačují, kde všude jsou lichenizované houby
Sordariomycetes
Arthoniomycetes
Eurotiomycetes
Lecanoromycetes
PEZIZOMYCOTINA
Dothideomycetes
Lichinomycetes
Leotiomycetes
Pezizomycetes
SACCHAROMYCOTINA
TAPHRINOMYCOTINA
Askolišejníky z Dothideomycetes
jsou dva, sterilní, a jejich umístění v Dothideomycetes je známo
jen pár let...
Oba lišejníky jsou vlastně melanizované hyfy které obalují volně žijící
vlákna Trentepohlia na stinných skalách.
Cystocoleus ebenus
Racodium rupestre
Oba druhy vypadají velmi podobně,
liší se mikroskopicky, uspořádáním
hyf oplétajících fotobionta.
Oba mykobionti (lišejníky) jsou
si příbuzné, ovšem ne zcela blízce.
Askolišejníky z Leotiomycetes
Vezdaea – rod nepatrných efemerních lišejníků;
často je najdeme na všemožných antropogenních stanovištích
(vzpomeňte na jejich životní cyklus)
Čeleď Thelocarpaceae (obrázky dole) se vyznačuje polysporickými vřeckami
Sarcosagium – podobné jako Thelocarpon,
ale plodnice s růžovým pigmentem
- drobný druh, často i na antropogenních stanovištích
Thelocarpon – drobné efemerní lišejníky, často s plodnicemi
nápadně žlutými (deriváty pulvinové kyseliny)
- ne všechny druhy jsou lichenizované
Askolišejníky z
Lichinomycetes
Některé druhy mají více než
osm spor ve vřeckách
Malá izolovaná skupina v rámci askomykot
Jsou to vždy lišejníky se sinicemi
Většina zástupců má rádo suché kontinentální
klima
Lichina pygmaea – nápadné keříčky až několik cm
v průměru najdete na mořských březích
Peccania
Lichinella myriospora – korovitý
lišejník
Askolišejníky z
Arthoniomycetes
Mají Trentepohlia jako fotobionta,
vzácněji jiné zelené řasy.
Je to skupina velmi různorodá... 
Chrysothrix chlorina – má leprózní korovitou stélku a plodnice
nejsou známé; u nás častý na skalách v údolích řek
rod Roccella má velké keříčkovité stélky; zástupci
jsou vázáni na přímořské skály
Askolišejníky z
Eurotiomycetes
Mnohé lišejníky s peritécii (pyrenokarpní lišejníky);
s jednoduchou korovitou stélkou;
často nenápadné druhy.
Druhově početná je zejména čeleď Verrucariaceae
Verrucaria maura – lišejník mořských břehů
spousta dalších Verrucariaceae vypadá podobně
Pyrenula nitida – u nás často ve vlhkých lesích
na hladké kůře
Askolišejníky z
Lecanoromycetes
• sem patří naprostá většina druhů
• skupina velice různorodá 
Acarosporomycetidae
Malá skupina na bázi Lecanoromycetes.
- polysporická vřecka
- saxikolní lišejníky
Ostropomycetidae
Neskutečně různorodá skupina... 
Lecanora muralis – příklad Lecanoromycetes, který se snadno naučíte,
neboť je hojný u VŠ kolejí v ČB
Lecanoromycetidae
V podstatě většina lišejníků kolem nás
Acarosporomycetidae
Pleopsidium flavum má laločnatou stélku,
podobně jako Lecanora muralis na předešlém slidu.
- nejkomplexnější typ stélky u Acarosporomycetidae
Acarospora smaragdula – tak takhle podobně vypadá
mnoho dalších zástupců
Polysporina symplex – příklad zástupce s velmi
redukovanou, endolitickou stélkou
Ostropomycetidae
malohubky Dibaeis (dole) a Baeomyces (vpravo)
si jsou velmi podobné, ale patří do vzdálených čeledí
Gyalecta ulmi a další příbuzné druhy jsou indikátory
zachovalých lesních porostů
Thelenella muscorum dokazuje, že některé Ostropomycetidae
mohou mít uzavřené plodnice, peritécia
Lecanoromycetidae
Směs drobných lišejníků:
Lecanora dispersa – Lecanorales
Candelariella aurella – Candelariales
Caloplaca crenulatella – Teloschistales
etc.
Peltigera praetextata – velký lišejník se sinicí
(cyanolišejník) - Peltigerales
Leptogium polycarpum – drobnější cyanolišejník
- Peltigerales
Anaptychia ciliaris – velký lišejník se zelenou řasou - Teloschistales
Komplexita stélek
Systémy založené na podobnosti stélek SELHALY. Například
ty, které sdružovaly lišejníky s komplexními (např. keříčkovitými) stélkami
do jedné skupiny. Tu je příklad na různých cyanolišejnících:
Massalongiaceae
Pannariaceae
Lecanoromycetidae
Výskyt velmi podobných keříčkovitých stélek ve stromě Peltigerales ukazují červené šipk
Leprózní lišejníky
Lišejníky, které mají leprózní stélku a není u nich známé pohlavní rozmnožování
(tvorba plodnic), byly často sdružovány. Skutečnost je ale jiná...
Chrysothrix - Arthoniales
Lecanora expallens – Lecanorales, Lecanoraceae
Lepraria - Lecanorales, Stereocaulaceae
Caloplaca crysodeta - Teloschistales
Systematika lišejníků závisí (trochu) na lidech, kteří ji dělají
Parmelia s. lat. byl obrovský rod,
který je v současnosti rozdělen
do mnoha drobných růdkú a
rodečků.
Parmelia s. lat.
touto skupinou se
zabívají typičtí
„spliteři“
Parmelia 1803
Pleurosticta 1931
Hypotrachyna 1974
Xanthoparmelia 1974
Parmelina 1974
Neofuscelia 1978
Punctelia 1982
Melanelia 1978
Flavopunctelia 1984
Melanelixia 2004
Flavoparmelia 1986
Systematika lišejníků závisí (trochu) na lidech, kteří ji dělají
Caloplaca s. lat.
touto skupinou se
zabívají typičtí
„lumpeři“
Caloplaca 1860
Gasparrinia 1848
Blastenia 1852
Pyrenodesmia 1853
Callopisma 1848
Caloplaca zůstala dodnes
obrovským rodem i přes
snahy některých
lumperů jej
rozdělit
Gyalolechia 1852
Xanthocarpia 1853
Leproplaca 1888
Meroplacis 1909
Triophthalmidium 1933
Huea 1938