Transcript uvod do psychologie

ČLOVĚK JAKO JEDINEC
(Základy psychologie)
Psychologie (z řeckého psyché – duše a logos – věda)
- je věda, která zkoumá zákonitosti a průběh
lidského chování a prožívání)
Chování: to, co můžeme na druhém člověku
pozorovat (jednání, komunikace, gesta)
Prožívání: jsou vnitřní zážitky každého jedince
(např. city či vůle)
Zakladatelem: ARISTOTELES (384 – 322 př.n.l)
1879 (považován za rok založení psychologie) – Wilhelm
Wundt, Lipsko, 1. psychologická laboratoř
19. století – asi nejznámější představitel –
Sigmund Freud
Na poč. 20. století – rozpad na jedn.směry
DNES dělíme psychologii na:
– základní psychologické vědy (např. dějiny
psych., vývojová psych., psych. osobnosti)
– speciální psych. disciplíny (psycholingvistika)
– aplikované psych.vědy (psych.sportu,reklamy)
POZOR NA OMYLY…
Psychologie x Psychiatrie
– Psychiatrie se studuje na lékařské
fakultě a zabývá se léčbou duševních
chorob a poruch!!!
Psycholog nám neporadí! –
pouze nám
pomáhá rozplétat problémy a ukazovat cestu
dál životem..volby cesty je však jen a jen na
klientovi.. Pouze nám může pomoct zvážit a
najít všechna pro a proti našich možností…
OSOBNOST:
- je jednota tělesného a psychického, vrozeného a
získaného, typická pro určitého jedince a projevující se
v jeho chování a jednání
Osobnost je tedy konkrétní člověk se všemi
– psychickými (schopnosti, temperament, zájmy,
postoje, cíle)
– biologickými (zda je to čl. silný, zdravý, jakou má
barvu očí, postavu apod.)
– sociálními znaky (povolání, vzdělání, bydliště, jakou
má rodinu, přátele apod.)
Každý člověk je tedy osobnost! Stát se
osobností znamená stát se sám sebou!
Struktura osobnosti:
- vnitřní vlivy
(vlohy, temperament, schopnosti, charakter,
citové vlohy)
-
vnější vlivy
(výchova , kulturní prostředí, sociální prostředí)
1) schopnosti
(např. hudební sluch, výtvarné nadání,
představivost, schopnost myslet a řešit problémy…)
– jsou psychic.vlastnosti projevující se
tím, že je člověk schopen naučit se
určité činnosti
- nadprůměrná schopnost
=talent či nadání
- schopnosti nejsou vrozené!
- vznikají a rozvíjejí se v činnosti na
základě vrozených vloh!
(jedna ze všeob.schopností = inteligence)
2) temperament
- je soubor psychických vlastností, který
určuje, jakým způsobem člověk reaguje na
podněty ze svého okolí; určuje tedy jeho
prožívání (co se děje uvnitř) a chování (co
můžeme sledovat navenek)
- temperament je VROZENÝ! Během
života jej tedy nelze změnit, ale rozhodně
jej lze ovlivňovat a kultivovat!
- dělení:
1) již ve starověku: Hippokrates
stol.př.n.l) + Galenos (2. stol. př.n.l.)
(5.
– sangvinik
(živý, ale nestálý, značně pohyblivý, jeho
city se rychle střídají a nejsou příliš trvalé)
– cholerik
(výbušný, dráždivý až vzteklý, silné, náhlé
emocionální reakce, těžko se umí ovládat)
– flegmatik
(pomalý, klidný, má slabé, pomalu
vznikající citové reakce, city má stálé)
– melancholik
(sklíčený, těžko prožívá i menší
nesnáze, city u něho vznikají pomalu, ale jsou trvalé)
2) C. G. Jung
(1875 – 1961)
extroverty x introverty
3) H.J.Eysenck
dělí lidi na
v popisu
temperamentu využil rozpětí extroverze –
introverze a labilita – stabilita (viz kopie:
Eysenckův temperamentový kříž)
(1916 – 1977)
4) E. Kretschmer
(1888 – 1964)
– vychází
ze vztahu mezi tělesnou konstitucí a
temperamentem
– dělení: pyknik x astenik x atletik
-Většinu lidí nelze zařadit do
určitého typu temperamentu!
- Vlivy na projevy temperamentu
jsou různé (poškození dítěte v
těhotenství či při porodu)
! Známe – li svůj temperament,
můžeme využívat jeho kladů,
zmírňovat nedostatky a tak lépe
zvládat náročnější životní situace…
3) charakter
- je souhrn psychických vlastností osobnosti, které se
zakládají na mravních zásadách a projevují se v
chování a jednání člověka
- je ovlivňován temperamentem čl. a jeho schopnostmi
- charakter není vrozený ani dědičný! Mění se během
života (získáváním životních zkušeností…)
- charakter se skládá z několika složek:
° vztah k lidem a postoj ke skupině
° vytrvalost (souvisí s vůlí)
° odolnost k zátěži
° sebehodnocení
° svědomí
° světový názor
Motivace člověka
soubor vnitřních pohnutek a důvodů
(=motivů) , které člověka podněcují k
určité činnosti zaměřené k dosažení
něj.cíle.
Základními pohnutkami k činnosti jsou
potřeby a jejich uspokojování. Potřeby
dělíme:
– fyziologické
– psychické
– (kulturní)
(účinnými motivy naší činnosti mohou být také zájmy,
záliby, city, postoje či hodnoty)
Důležité v životě je POZNAT SÁM
SEBE
Sebepoznání je pak východiskem
pro SEBEVÝCHOVU.
Sebevýchova, a hlavně
SEBEVZDĚLÁVÁNÍ je pak vyšším
stadiem lidské cesty za
úspěchem v povolání…
UČENÍ
= opak zděděného
V užším slova smyslu = nabývání nových
vědomostí, dovedností či návyků…
ALE má to háček:
V širším slova smyslu
– Člověk dokáže aktivně využít pouze asi
10% svého mozku! Navíc každá
mozková hemisféra ale podporuje jiný
typ myšlení
Fáze učení
Motivace k učení (má různou
sílu)
Poznávací (pronikání do problému)
Výkonná (pochopení, porozumění)
Kontrolní (vštípení do paměti –
důležité opakování)
Typy, jak se učit:
Namáhej se, jak chceš, ale bez
motivace se moc nenaučíš!
Dbej na zpětnou vazbu!
Opakuj, opakuj, opakuj!
Paměť
Krátkodobá (jen pár sekund)
Dlouhodobá
Podle způsobu vnímání dělíme paměť:
– zrakovou, sluchovou a pohybovou
Proč se vlastně učíme?
Pokračování ve studiu je projevem potřeby
SEBEREALIZACE každého jedince – uspokojení
této potřeby je nejvyšším stupněm tzv.
Maslowovy pyramidy:
TAK HODNĚ
ZDARU PŘI
VAŠEM STUDIU
