Transcript Zakládání rodiny, partnerství a rodičovství. Genderové

Sociální politika v perspektivě ŽC
Mgr. Karolína Dobiášová
Mgr. Miriam Kotrusová, Ph.D.
Bezdětnost = absence rodičovství.
a)
Dobrovolná (bezdětnost je otázkou volby)
„childfree“,
- dočasná (odkládání rodičovství),
- celoživotní.
b)
Nedobrovolná (bezdětnost je pociťována jako
problém. Otázka bariér.) „childless“.
Důležitou roli při zkoumání fenoménu
bezdětnosti hraje rodinný stav, věk a
vzdělání.
Zdroj: Hašková, 2006
Fenomén dobrovolné bezdětnosti byl u nás za
minulého režimu neznámým jevem (6-7%).
V posledních 15 letech – prudký nárůst podílu
bezdětných zejména ve věku 20-30 let. Ale:
přetrvává pozitivní vztah k rodičovství.
Většina mladých bezdětných českých mužů i
žen plánuje v budoucnu založit rodinu (a to
rodinu se dvěma dětmi), ale relativně vysoký
podíl stále ještě svobodných a bezdětných
třicátnic a třicátníků svědčí o masovém
odkládání rodičovství do pozdějšího věku.
Dle dat sbíraných v r. 2002-3:
Třetině žen a mužů ve věku 18-39 let reálně
hrozí bezdětnost (Ž: 19% nezamýšlí v
budoucnu mít dítě, 12% si není jistá. M: 9%
nezamýšlí v budoucnu mít dítě, 24% si není
jistých). POZOR: malý vzorek, je nutné
interpretovat opatrně.
Jedná se o důsledek různých faktorů (dle cit.
výzkumu) Ž: neuspokojivý zdravotní stav, M:
nepříznivá partnerská situace. Jiné faktory –
hodnotové a strukturální (více Hašková,
2006).
•

Největší míry celoživotní bezdětnosti však
byly naměřeny u absolventek humanitních
oborů a společenských věd.
•
•
Očekávání do budoucna: nárůst na 12-16% u
žen narozených po r. 1975 oproti 7.5% u žen
narozených po r. 1965. Zvrat trendu nelze
očekávat! (V dalších evrops. zemích 10-20%
bezdětných v rámci jedné věkové kohorty.)
Důvody: - od 35. let věku nárůst neplodnosti,
- růst podílu VŠ vzdělaných žen, u nichž je
bezdětnost nejvyšší, snížení normativního
tlaku na zakládání rodiny a rození dětí.
Změněný charakter partnerského soužití v
současnosti znamená, že rodičovství je
předmětem oboustranné shody u obou
partnerů. Role mužů (v průměru menší zájem
o vstup do rodičovství)!


Výzkum (CVVM) v letech
2003 a 2005 zjišťoval
otázkou, v níž měli
dotázaní seřadit sedm
položek vybraných tak,
aby reprezentovaly
obecné životní cíle.
Pořadí položek, ani
hodnoty průměrných
hodnocení v roce 2005
se od výzkumu
provedeného v roce
2003 nelišily.




Výzkum „Fenomén bezdětnosti v kontextu
sociálních změn v české společnosti“ CVVM
4/2004.
Jednoznačně se ukázalo, že lidé jsou přesvědčeni,
že člověk má mít v životě děti.
Většina dotázaných (85 %) se domnívala, že člověk
má zajistit pokračování vlastního rodu a že nemít
možnost předat svým dětem to, co člověk během
života získal, je velmi smutné (78 % souhlasících
respondentů).
Nadpoloviční většina dotázaných (61 %) by
doporučila lidem, kteří ze zdravotních důvodů mají
problémy s početím dítěte, aby se snažili všemi
dostupnými prostředky tento úděl zvrátit.




65 % dotázaných souhlasí s výrokem, že přivést na
svět děti a vychovat je, je společenskou povinností
(pokud je člověk zdravý a dobře se mu daří).
Výrazná většina dotázaných (80 %) pak v klesající
míře porodnosti vidí hrozbu pro budoucnost České
republiky.
Výsledky dále ukazují, že dotázaní podporují
názor, že děti se mají rodit do fungujícího
manželství (48 % souhlasících).
Menšina dotázaných (13 %) soudí, že kvůli
celosvětovým problémům (jako je přelidnění
planety, chudoba, zhoršující se životní prostředí,
nemoci, terorismus, války a zločinnost) je
nezodpovědné, abychom přiváděli do tohoto světa
děti.



Nárůst následujících forem rodinného soužití:
neúplná rodina po rozvodu, nesezdané soužití,
osamělé rodičovství. Těžké statisticky odlišit →
vymezení neúplné rodiny v cenzových
šetřeních: má-li v bytě trvalé bydliště pouze
jeden z rodičů a žije-li alespoň s jedním
dítětem.
Nárůst podílu neúplných rodin na celk. počtu
rodin se závislými dětmi z 10-12% v 70.-80.
letech na 15% v r. 1991 a 24% v r. 2001.
Vznik neúplné rodiny: důsledek rozvodu nebo
mimomanželské plodnosti.


V r. 2001 žila v neúplných rodinách více než
jedna pětina závislých dětí. (Nárůst o 8% ve
srovnání s r. 1991.)
Největším problémem neúplných rodin:
vysoké riziko chudoby. Míra rizika chudoby
dětí do 10 let je v ČR skoro dvojnásobná v
porovnání s průměrem za celou populaci a je
výrazně koncentrována v určitých typech
rodin: v neúplných rodinách se pohybuje na
úrovni 43-50 % a v domácnostech se třemi a
více dětmi na úrovni 23-31 %. (Hora, Kofroň,
Sirovátka, 2008: 57 cit. v: Šťastná, 2009:26)


Matky samoživotelky deklarují rozhodný
požadavek na specifická opatření zaměřená v
jejich prospěch.
Podle 89 % z nich je správné, aby stát ve své
pomoci rodinám mimořádně zvýhodňoval
osamělé matky s dětmi před úplnými
rodinami s dětmi. 79 % samoživitelek
považuje existující opatření v sociální
politice řešící situaci osamělých žen s dětmi
za spíše nebo zcela nedostatečná.

Osamělé matky preferují intervence státu
formou finanční podpory (dávek), kterou
upřednostňují před službami denní péče o
děti. Většina (více jak 80 %) z nich se
domnívá, že by stát měl vyplácet vyšší dávky.



Jedná se o tzv. faktická manželství. V cenzových
šetřeních „druh a družka“ (podmínka trvalého
bydliště).
Za posledních 40 let se jejich počet více než
ztrojnásobil. V r. 1991byl podíl nesezdaných
soužití z celkového počtu úplných rodin přibližně
3,4%, v r. 2001 5,4%. V mezinárodním srovnání je
tento počet ale spíše podprůměrný, (nejvyšší je v
severských zemích).
Oproti situaci na začátku 90. let podíl
nesezdaných soužití partnerů vyššího věku
poklesl a naopak u nejnižších věkových kategorií
došlo ke zvýšení jejich zastoupení.




Nesezdané soužití je nejtypičtější pro ty, kteří
již za sebou zkušenost s manželstvím mají:
pro rozvedené či ovdovělé. (% podíl se mezi
lety 1991-2001 snížil ze 60% na 45%).
Narůstá podíl mladých lidí, v současnosti 25%
nesezdaných soužití.
Typickým partnerem žijícím v nesezdaném
soužití je (stav v r. 2001) rozveden(á)ý,
ekonomicky aktivní mladý (do 29ti let) muž
nebo žena se středním vzděláním.
Zhruba v polovině (50,4%) faktických
manželství byly (v r. 2001) děti (41% závislých
dětí).
Dva angl. výrazy:
Parenthood=prostá skutečnost, že někdo je
rodičem
Parenting = rodičem se člověk stává až na
základě své aktivity, svého vztahu a aktivního
přístupu k dítěti (česky = aktivní rodičovství)
Aktivní rodičovství je výraz genderově neutální
– neimplikuje „pohlaví“ primárního pečovatele,
nenavozuje představu rozdílného výkonu
rodičovské role žen a mužů. Naopak je v něm
obsažena nová možná kvalita sdílení
rodičovských rolí oběma rodiči
Zdroj: Maříková 2006
Přímá interakce rodiče s dítětem
rodič se věnuje svému dítěti bezprostředně tváří v tvář;
nejvíce časově náročné zapojení se do výkonu rodičovské
role
 Dostupnost či dosažitelnost
rodič se nevěnuje dítěti přímo, ale vykonává některé nezbytné
činnosti vážící se k péči o dítě (je „na dosah“)
 Zodpovědnost
na koho je fakticky i morálně delegována povinnost starat se
o dítě (o jeho prospěch), včetně zátěží a omezení, která s
tím v reálném životě souvisejí (jedná se o to, kdo je trvale
identifikován s povinností za péči dítě, ne jenom tehdy,
když ji přebírá dobrovolně a když mu/jí to vyhovuje)

Činnost – péče o dítě ve vlastní rodině
Matka
%
Otec
%
Hraní si s dítětem
34
7
37
17
Čtení pohádek
56
6
19
33
Učení se s dítětem
48
9
20
10
Povídání si s dítětem
30
4
33
23
Čas na dítě, když ono potřebuje
35
2
32
29
Výlety, sport dítětem
10
15
13
56
5
14
15
29
Vožení, vodění na zájmové kroužky
25
6
14
9
Chození s dítětem k lékaři
71
3
15
7
Doma s dítětem během nemoci
75
3
11
3
Trestání dítěte
14
16
10
43
Nákup dárků dětem
19
2
8
70
Rozhodování o studiu a povolání
10
3
3
64
Chození do kina, divadla
Kdo má
čas %
Oba
společně %
Zdroj: Naše společnost 2003 dle Maříková 2006


Dochází k posunu od individuálního výkonu
rodičovské role ke sdílení (zvyšuje se podíl
rodin, kde se na výkonu některých aktivit
směrem k dítěti podílejí oba rodiče nebo ten,
který má čas)
Nadále na matkách spočívají nejpravidelnější
a časově nejnáročnější aktivity
(Zdroj: Chaloupková, Šalamounová 2004)
Tvrzení
podíl osob,
které souhlasili
muži
ženy
Není správné, aby byl muž doma a žena chodila do práce 49 %
30%
Muž přejímá odpovědnost za péči
o rodinu a žena za ekonomické zajištění rodiny
36 %
24 %




Ačkoliv patří evropské společnosti do stejného kulturního
okruhu, přes řadu společných trendů, které je zasahují, se
postoje k rozdělení rolí v rodině v evropských zemích
diferencují.
Rozdíly mezi jednotlivými evropskými státy souvisí s
odlišným sociálně-ekonomickým a kulturním kontextem
jednotlivých evropských zemí
Země Evropy se liší mírou integrace žen do pracovního trhu
a celkovým charakterem sociální a rodinné politiky.
Důležitým faktorem, který ovlivňuje postoje k zaměstnání
ženy a vnímání možností kombinace rodinných a pracovních
odpovědností, je dostupnost institucí péče o děti (Alwin –
Braun – Scott 1992 dle Caloupková, Šalamounová 2004)



Většina postsocialistických zemí je
charakteristická vyšší podporou tradičního
modelu rozdělení rolí v rodině a zároveň
citlivějším vnímáním obtížnosti skloubení péče o
děti se zaměstnáním ženy.
Mezi země, které se nejvíce odchylují od
tradičního pojetí patří skandinávské země
Respondenti ve všech zemích Evropy souhlasí s
tím, že by se muži měli více zapojovat do
činností v rodině a nejvíce je to v zemích s
tradičním přístupem (postkomunistické a
jihoevropské)
Otcovství na Západě prochází 4 etapami (Pleck
1987 dle Dudová 2006):
1.
2.
3.
4.
Otec = učitel morálky a
náboženství
Otec vzdálený živitel
Tradiční oddělení rolí otce a
matky
V současnosti koncept „nového
otcovství“


v tradičním pojetí je práce jednou z hlavních
náplní otcovské role, zatímco v moderním
otcovství je finanční zabezpečení podstatným,
ale ne ústředním aspektem role
Nové otcovství klade mnohem větší důraz na
skutečnou fyzickou i psychickou blízkost otce a
dítěte a vychází z předpokladu, že čas strávený
otcem v práci nemůže nahradit čas skutečně
strávený s dítětem a péčí o něj
„Nový otec“ = pečující a odpovědný, usilující o
skutečný plnohodnotný a každodenní vztah s
dítětem
•
ČSÚ [online]. 23.12.2004, 26.10.2006 [cit. 2012-0404]. Faktická manželství v datech Sčítání lidu, domů a
bytů 2001.
http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/p/4125-04
Hašková,H. (eds.) Fenomén bezdětnosti v sociologické a
demografické perspektivě. Sociologický ústav AV, Praha,
2006
http://studie.soc.cas.cz/upl/texty/files/241_SS_06_04.pd
f
• Sobotka, Z. Bezdětnost v České republice. V: …. str. 6076
• Šťastná, A. Neúplné rodiny v ČR a ve vybraných
evropských zemích. VUPSV Praha, 2009
http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_296.pdf
•
•Šamanová,
G. Hodnota dítěte v individuálním životě a pro
společnost. Naše společnost 4 (2): 10 – 14 [online] 2006
http://www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100061s_Hodnot
a%20ditete%20v....pdf
•OECD Doing Better for Families, 2011
Chaloupková, J., Šalamounová, P.: Postoje k manželství,
rodičovství a k rolím v rodině v České republice a v Evropě,
Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2004[online]
http://studie.soc.cas.cz/upl/texty/files/210_1chalou47%20pro%
20tisk.pdf
Maříková, H.: Genderový aspekt rodičovství In Hamplová, D.,
Šalamounová, P., Šamanová, G.: Životní cyklus. Demografické a
sociologické perspektivy. SOÚ 2006, str.141 - 158