Transcript Canisterapie a hipoterapie.

Vypracovala: Terezie Aimová
Ročník: 1NMgr
Rok: 2010/11
Obor: Čj. Sv.
Slovo „canis“ je latinského původu a znamená „pes“.
Jedná se o způsob terapie, jenž využívá pozitivního působení
psa na zdraví člověka. Tato terapie je založena na kontaktu
člověka se psem.
Jedná se o metodu fyziorehabilitačního a psychosociálního
působení na osoby, prostřednictvím psa, jenž prošel speciálním
výcvikem. Tento kontakt se psem pomáhá především lidem, kteří
trpí různými psychickými poruchami, depresí a je určen i osobám,
které se cítí opuštěné.
Tento způsob terapie je tedy například využíván v dětských
domovech či v domovech důchodců, kde je pes tvorem, o nějž se
osoby musí starat a pro které je pes kamarádem (např. děti
v dětském domov, které se vyrovnávají se ztrátou rodičů).
Canisterapie je také využívána v ústavech pro mentálně či
fyzicky postižené. V těchto případech je pes používán jako součást
rehabilitace, jelikož napomáhá k procvičování některých částí těla.
Odborníci z oblasti canisterapie se shodně domnívají, že
nelze jednoznačně rozhodnout o prioritní vhodnosti plemene
pro canisterapii, tuto vhodnost je možné jen předpokládat.
Velice důležité jsou pro canisterapii vrozené povahové
vlastnosti psa, jeho výchova, socializace, pozitivní zkušenosti
s lidmi apod.
Nevhodní jsou pak psi s předchozí negativní
zkušeností, dále psi, kteří jsou vycvičení pro služební účely,
jejichž součástí je obrana a útok na člověka.
Někdy může dojít k dočasnému přerušení canisterapie
ze strany psa, a to nejčastěji z důvodů, jako je např. hárání feny,
březost, přílišné línání psa apod.
• Podněcuje verbální a neverbální komunikaci
• Rozvíjí orientaci v čase a prostoru
• Rozvíjí hrubou a jemnou motoriku
• Rozvíjí sociální cítění
• Rozvíjí složku citovou
• Napomáhá ke koncentraci
• Slouží k relaxaci
• Podněcuje ke hře a k pohybu
• Přispívá k duševní rovnováze
• Využívá se u tělesně postižených (svalová dystrofie,
epilepsie)
• Využívá se u mentálně postižených
• Využívá se k rehabilitaci
• Využívá se u autistů, kdy pes plní roli prostředníka mezi
jejich světem a okolím
• Využívá se k odbourávání stresu
1. Aktivity za pomoci psa – v tomto případě dochází k tomu, že
kontakt člověka se psem napomáhá ke zlepšení kvality života
klienta a dochází k jeho aktivizaci.
2. Terapie za pomoci psa – jedná se o cílený kontakt, kde
jednotlivé úkoly určuje odborník např. fyzioterapeut,
psycholog apod. V tomto případě je canisterapie označována
jako podpůrná metoda rahabilitace.
3. Vzdělávání za pomoci psů – zde je pes využíván především
pedagogy. Pes má působit na žáky se specifickými potřebami
nebo je pes využíván jako součást zážitkové výuky.
1. Individuální canisterapie – jedná se o setkání jednoho klienta s jedním
psem.
2. Skupinová canisterapie – jedná se o setkání více klientů s více psy.
3. Návštěvní program - jedná z nejrozšířenějších formu v ČR. Návštěvní
4.
5.
6.
7.
program je založen na kontaktu klienta s canisterapeutickým týmem, který
probíhá v pravidelných intervalech.
Jednorázová canisterapeutické a kynologické aktivity – tento
program probíhá nejčastěji na školách a v ústavních zařízeních u klientů
všech věkových kategorií. Jedná se o jedno setkání, nebo opakované
návštěvy v dlouhých intervalech.
Pobytový program – hlavní myšlenkou tohoto programu je možnost
intenzivního kontaktu dítěte se psem ve spojení s odloučením od běžného
sociálního prostředí dítěte a často spojené s pobytem v přírodě.
Rezidentní forma – v tomto případě se jedná o cílený pobyt psa v zařízení
či rodině.
Krizová intervence – cílem je zmírnění dopadu krize na psychiku cílové
skupiny. Nevýhodou je, že pes je nasazen do neznámého prostředí. Této
formy se využívá v případě: záplav, požárů, nálezu migrantů žijících v
nehumánních podmínkách apod.
1) Pes servisní – pomáhají osobám se specifickými potřebami
(trpící postižením nebo onemocněním) kompenzovat jejich
handicap.
2) Psi canisterapeutičtí – pozitivně ovlivňují podpůrně
rahabilitační formou zejména psychosociální, ale v některých
případech i fyzické zdraví člověka.
3) Psi diagnostičtí – dokáží svým čichem rozeznat některé
projevy nemocí nebo psychosomatických stavů dříve, než se
klinicky projeví.
4) Psi záchranářští – speciálně vycvičení psi pro vyhledávání
pohřešovaných osob v terénu (v sutinách budov, ve sněhové lavině,
pod vodní hladinou apod.).
Pes u jedince může aktivovat např. myšlení, paměť, učení se (např.
neverbálním projevům), komunikaci, motoriku (pohyb paží, rukou a prstů či
chůzi).
Při canisterepii je obvyklá spolupráce např. s logopedem,
fyzioterapeutem, pedagogem, psychoterapeutem, psychologem, zdravotním
personálem atd.
Jednou z nejužívanějších metod je tzv. polohování.
Jednou z nejvýraznějších technik v canisterapii je
metoda polohování.
Tato metoda se využívá již od 50. let 20. století, kdy
americký osteopat Lawrence Jones spojil dva empirické
poznatky.
Jones zde vychází z principu, že pokud dojde k tomu,
že pacient není schopen se samostatně pohybovat, musíme mu
s pohybem pomoci my, abychom zabránily vzniku proleženin a
abychom protáhli svaly.
S pacienty, jejichž těla jsou v křeči, není možné cvičit,
ale pouze je možné, je na určitou dobu uložit do příslušné
polohy. Zde se právě zrodila myšlenka zapojit do polohování
psy a položit je vedle pacienta na místa, kde se obvykle nachází
různé podpůrné polštáře.
Pokud mluvíme o polohování, jedná se především o
polohování relaxační a polohování rehabilitační.
V obou případech dochází k „přikládání“ psa
především na odhalené části lidského těla, které chceme
určitým způsobem stimulovat.
Jedná se především o stimulaci ve formě zahřátí,
jelikož pes má asi o 1.5 – 2 stupně Celsia vyšší teplotu než
člověk. Toto právě pomáhá pacientům, kterým se určitá část
těla špatně prokrvuje. Tento typ lidí má většinou velice
jemnou pokožku a na vyhřívací dečky či lahve reagují
negativně.
Kromě psovi teploty reaguje pacient také na rytmus
jeho dechu a srdce. Rytmus dechu je důležitým nástrojem pro
uvolnění pacienta.
K dalším stimulům patří dotek srsti, neobvyklý psí
pach, dotek studeného a mokrého čenichu a v neposlední řadě
také teplý a mokrý jazyk psa.
Za nejideálnější bývá považováno obložení
klienta hned několika psy najednou.
Největších výsledků tato terapie dosahuje u
klientů, kteří trpí třesem, svalovou křečí, u pacientů
trpících nemocemi, které způsobují svalový třes
(Parkinsonova choroba).
Jelikož je polohování pro psa velmi namáhavé,
nemělo by trvat déle než 15-20 minut.
Pes v této metodě nahrazuje polštáře, které klienta
podpírají a díky dýchání psa se většinou zklidní i
dech postiženého.
Výsledky této metody jsou patrné již po 7-12
minutě terapie.
Techniky, jež jsou využívány při polohování ,
jsou používány také pro zklidnění fyzicky zdravých
pacientů.
Této metody je možné využít u různých
psychických poruch, při kterých je potřeba, aby pacient
relaxoval. U relaxace nemusí být nutně přítomen
fyzioterapeut, který by s pacientem manipuloval.
HIPOTERAPIE
Jedná
se
o
rehabilitační
metodu,
jež
využívá pohybu koně a
přenosu tohoto pohybu na
člověka,
spolu
s psychologickým působením
jízdy na koni
Hipoterapií míníme
fyzioterapickou metodu, jež
využívá přirozeného pohybu
koně v kroku, což slouží jako
rehabilitační prvek.
Kromě
pohybu
hipoterapie
využívá
také
dalších faktorů jako např.
kontakt, emoce či prostředí.
Jedná se o metodu, jež prostřednictvím pohybových
impulsů působí na pacienta.
Pacient na koni může sedět nebo může zaujímat také jinou,
jeho možnostem odpovídající , polohu (často je využívána metoda
vleže).
Při této metodě dochází ke komunikaci s centrální
nervovou soustavou pacienta. Pacient tedy musí reagovat na
pohyb koně (reaguje na změny) a zároveň musí vysílat adekvátní
rozkazy v rámci rovnovážných reakcí.
Tato metoda vlastně pracuje s tím, že pohyb koně je
velice podobný pohybovému stereotypu člověka, čímž je
možné dosáhnou pokroků převážně v rehabilitaci pohybu u
dětí i dospělých, u kterých je patrný problém s koordinací,
rovnováhou, vzpřimováním apod.
Jedinec, který je posazen na koňský hřbet je vlastně
nucen se tomuto pohybu podřídit a přijmout tempo koně.
V opačném případě se totiž na koni jen stěží udrží.
Když je tedy pacient pohybově postižen a kůň je
zdráv, stačí pouze to, aby pacient přijal to, co mu kůň nabízí.
Dochází zde vlastně k tomu, že se pacient přizpůsobuje
zdravé symetrii koně.
Hopoterapii je možno aplikovat již od věku šesti
měsíců a horní věková hranice není určena.
Hipoterapie probíhá pouze v individuální formě, což
vlastně znamená, že o každého pacienta se stará jeden
terapeut.
Tato terapie obvykle trvá 15-20 minut a je většinou
praktikována dvakrát týdně. Celkově by terapie měla trvat
minimálně po dobu tří měsíců u některých případů, jako je
např. dětská mozková obrna, léčba trvá i několik let.
Tuto terapii převážně využívají lidé, kteří trpí bolestí
zad, skoliózou nebo lidé, kteří jsou po úraze či kteří přišli o
některou končetinu. Nejčastějšími pacienty jsou ale
především děti, které trpí dětskou mozkovou obrnou.
HIPOREHABILITACE
Hiporehabilitace je
vlastně
nadřazeným
pojmem pro hipoterapii.
Dále
pod
pojem
hiporehabilitace můžeme
zahrnout
tzv.
léčebné
pedagogickopsychologické ježdění či
tzv. parajezdectví neboli
sportovní
ježdění
hendikepovaných.
LÉČEBNĚ PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÉ
JEŽDĚNÍ
Jedná se o metodu psychoterapie, ve níž se využívá
interakce koně s pacientem. Této metody se využívá k léčení
psychologických, emocionálních a psychiatrických poruch. Cílem
této terapie je tedy ovlivnit psychiku pacienta.
Často se konkrétněji tato metoda využívá k odstranění
strachu, agrese či rezignace.
Je třeba si uvědomit, že v tomto případě se nejedná jen o
jízdu na koni, ale pacient se podílí na pracích ve stáji, stará se o
koně nebo se učí základům jezdectví apod.
Tato terapie může mít skupinový, ale také i individuální
charakter a je vedena speciálním pedagogem (speciálním
pedagogem).
PARAJEZDECTVÍ neboli SPORTOVNÍ JEŽDĚNÍ
HANDIKEPOVANÝCH
Širší pojem pro sportovní aktivity spojené se
sportovním využitím koně handicapovanými sportovci.
V tomto případě se nejedná o terapii, ale
parajezdectví je zaměřené na sportovní výsledky a rekreaci.
Parajezdec se učí jízdě na koni či jeho ovládání
z vozu. Dle stupně postižení se poté může klient zúčastnit i
různých sportovních soutěží.
Jednotlivé lekce vede instruktor, který by měl mít
znalost o zdravotním stavu klienta.
PREVENCE
Hipoterapie můžeme také využít jako
prevenci v případech, ve kterých z důvodu
onemocnění dochází k degeneraci nebo přerušení
nervových drah, které řídí pohyb člověka.
Čím déle budeme organismu připomínat
jeho správnou funkci, tím více oddálíme negativní
vliv degenerativních onemocnění nebo následků
úrazu.
KONTRAINDIKACE
Mezi hlavní kontraindikace řadíme:
• nepřekonatelný strach z koně
• alergii na koňskou srst
• luxaci kyčlí (závažné poranění kloubu, při kterém
dochází k vychýlení kloubní plochy z jejího
anatomického postavení)
Často se stává, že pacient není schopen na koni sedět, ale je
možno využít i jiných poloh, které určuje terapeut dle možností
pacienta.
Využívá se tedy polohy:
• vsedě proti směru jízdy s oporou pro natažení horní končetiny
• vleže na břiše proti směru jízdy
• vleže na břiše proti směru jízdy s oporou pro předloktí
• vleže na břiše přes hřbet koně
• asistovaný sed – terapeut sedí na koni s klientem a tak stabilizuje
jeho polohu
VELEMÍNSKÝ, M., Zooterapie ve světle objektivních
poznatků, Dona, České Budějovice, 2007
http://www.canisterapie.cz/cz/
http://www.canisterapie.info/o-canisterapii/
http://www.equichannel.cz/lecba-konmi-5-hipoterapiepohybova-slozka