Transcript Studená válka I.

Studená válka
1. Vznik studené války
2. Německá otázka a první berlínská krize
3. Korejská válka
4. Druhá berlínská krize – 1958-196
5. Kubánská raketová krize
6. Válka v Indočíně
7. Etapa uvolňování napětí (Nixonova doktrína)
8. Uvolňování napětí v Evropě (Helsinky 1975)
9. „Druhá“ studená válka
10. Konec studené války
Studená válka
Politický fenomén, produkt osobitého historického období od konce 40. let
do konce 80. let;
Představovala složité období, probíhala na různých úrovních,
rozličnými prostředky, na více místech najednou a trvala dlouho;
Dvě základní chyby:
 pokus zrevidovat toto období jen na úlohu dvou velmocí nebo jejich
představitelů;
 pokus postupovat chronologicky a popisovat ji jen jako jednotlivé
události (konflikty, střety);
Dvě etapy:
 konec 40. let – konec 60. let: bipolarita existovala v čisté podobě;
 konec 60. let – konec 80.let: oslabování bipolarity (oddělení ČLR jako
samostatného centra síly; nárůst politicko-ekonomické vlivu Západní
Evropy; rozvoj Hnutí nezúčastněných zemí v čele s Indjí a Jugoslávií
Studená válka
Od četných mezinárodních konfrontací v minulosti se lišila dvěma
výraznými rysy:
 vzhledem k zájmům, zaujatým postojům a existenci jaderných zbraní
se vyznačovala nemožností realizovat politiku , která by vedla k
vyřešení sporů a konfliktů jednáním nebo kompromisem;
 z této nemožnosti nutně vyplývala nutnost prosazovat zájmy
jednostranným a přímým tlakem a všemi prostředky (diplomatickými,
vojenskými, ekonomickými i podvratnými);
Ale s výjimkou vzájemného použití síly vůči sobě navzájem
Tedy:
 na jedné straně šlo o válku, protože obě strany své spory nemohly ani
nechtěly vyřešit jednáním;
 na druhé straně ale „studenou“, protože tyto spory nemohly řešit silou
Jinak řečeno: navzdory apokalyptické rétorice na obou stranách,
neexistovalo žádné objektivní nebezpečí světové války
Vznik studené války
 šlo o postupný proces, jehož vývoj nebyl určen předem a ani nebyl
plánován;
 určité kořeny již v minulosti ( již v minulosti soupeřily ideologicky a
geopoliticky);
 nepřesné chápání politiky druhé strany;
 tzv. bezpečnostní dilema: jeden stát s cílem získat větší bezpečnost má za
důsledek zmenšování bezpečnosti druhého státu, který se zase snaží
svými protiopatřeními zmenšovat bezpečnost toho prvého – důsledek:
ustavičně se prohlubující nedůvěra;
 úsilí bývalých válečných spojenců zajistit si svoji bezpečnost v nových
podmínkách po skončení války;
 do popředí se dostávaly vlastní zájmy;
 každé nedorozumění či krize živilo další nedůvěru a krizi;
 v USA došlo odmítnutí politiky F. Roosevelta (tzv. jaltské axiomy) a
její nahrazování novým vztahem k Sovětskému svazu (tzv. rižské
axiomy)
Jaltské axiomy
Stanovisko F. Roosevelta k Sovětskému svazu:
 jeho zahraniční politiku vnímal převážně pragmaticky;
 Představuje největší evropskou mocnost a nemůže se bez něho obejít
žádný funkční mezinárodní systém;
 i totalitní režimy mohou realizovat pragmatickou a defenzivní
zahraniční politiku;
 sovětská ideologie nečiní z něho automaticky nepřátelský,
expanzionistický stát;
 jeho nepřátelské projevy je reakcí na protisovětské akce realizované
po roce 1917 a v meziválečném období;
 věřil ve svou schopnost „zkrotit“ Stalina a „převychovat“ Sovětský
svaz prostřednictvím jeho postupné integrace do západního
společenství;
To znamenalo:
 uznat jeho zákonné bezpečnostní zájmy;
 respektovat ho jako jednoho z garantů světového pořádku;
 nabídnout mu odpovídající podíl na mírovém uspořádání;
 výměnou za jeho zdrženlivost uznat jeho sféry vlivu.
Rižské axiomy
Po smrti Roosevelta začal postupně převládat úplně odlišný názor na
Sovětský svaz a na perspektivu vzájemných vztahů.
Proti jeho koncepci se zásadně postavila skupina odborníků, která v 20.
letech analyzovala informace o Sovětském svazu (jejím významným
členem byl G. Kennan):
Základní teze:
 totalitní povaha sovětského režimu se projevuje i v jeho zahraniční
politice, která má proto expanzionistický a nedemokratický charakter;
 jejím trvalým aspektem je ideologie;
 sovětská diplomacie je jen jejím prostředkem, je podřízena jejím cílům
a proto nelze s ní uzavírat jakékoli pragmatické dohody;
 politika založená na důvěře by byla proto iluzorní, tradiční diplomatické
manévrování zbytečné, ne-li přímo nebezpečné
Etapy na cestě ke studené válce
1. Vystoupení Stalina (únor 1946):
 válku nezpůsobil Hitler, ale kapitalistický systém a proto
neexistuje žádný podstatný rozdíl mezi nimi;
 dříve nebo později vypukne nová válka – proto se nejedná o
trvalý mír, ale jen dočasné příměří;
 Sovětský svaz se musí stát natolik silným, aby mohl změnit tento
nevyhnutelný konflikt mezi kapitalistickými státy v občanskou
válku, která odvrátí útok na vlast komunismus;
Úkoly: 10 x zvýšit výrobu surového železa;15 x výrobu oceli;
4 x těžbu ropy.
2. Projev W. Churchilla ve Fultonu (březen 1946)
 „…od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu spadla napříč
kontinentem železná opona“;
 „…protože není nic, co by uctívaly více než sílu, jediným
prostředkem obrany je udržovat a posilovat angloamerickou alianci“.
3. Slavný „dlouhý telegram“ G. Kennana (únor 1946)
- analýza sovětské zahraniční politiky, jejích tradic, ideologie, cílů a
prostředků:
 za měřítko „sovětské hrozby“ považuje kombinaci:
 stalinského systému a mesianismu jeho vůdců;
 s ohromnou mocí, zdroji a možnostmi rozšířit svůj vliv;
 současně existují vnitřní slabost režimu;
 existující spory nejsou produktem nedorozumění ani špatné
komunikace, ale sovětského vnímání vnějšího světa;
 její kořeny existují i v tradiční politice ruských carů (jednání z
pozice síly, hledání bezpečnosti v neustálém rozšiřování území);
 tradiční ruský pocit nejistoty z nutnosti žít v sousedství kočovných
národů a strach ze silnějších a lépe organizovaných západních
společností.
„Zdroje sovětského chování“
G. Kennan tak dovršil formování antitezí F. Roosevelta:
 místo racionálního chování velmoci je mu vlastní „imanentní
agresivita“;
 místo elastičnosti motivů jakékoli mocnosti – „nenapravitelnost“
Sovětů;
 místo postupné integrace do západního společenství „zlom“ nebo
donucení ke „změkčení“ sovětského systému na základě převahy
Západu.
Jeho analýza se stala filozofickým a pojmovým rámcem pro interpretaci
Stalinovy zahraniční politiky a na Sovětský svaz se začalo pohlížet ne
jako na nespolehlivého spojence, nýbrž jako na nepřítele.
Dva základní kameny americké zahraniční politiky vůči SSSR v době
studené války: „zadržování a změna“
Trumanova doktrína
Poselství prezidenta H. Trumana americkému Kongresu (březen 1949):
 pomoc ve výši 400 milionů dolarů pro Řecko a Turecko;
 obsahovalo americkou vizi současného světa:
 Sovětský svaz představuje mocného a nebezpečného nepřítele;
 proti němu musí Spojené státy podporovat svobodné národy a
pomáhat jim nalézt svůj vlastní osud
 doktrína byla postavena na široce pojatém ideologickém boji proti
komunismu;
 tento zápas není bojem o sféry vlivu, ale zápasem „dobra se zlem“;
 základem: absolutně definovaný závazek Spojených států „bránit
demokracii vždy a všude“;
 podporovat všechny svobodné národy;
 selhání Spojených států v tomto boji by bylo považováno za
ohrožení světového míru a stability.
Kritika politiky „zadržování“
 tzv. realisté: USA přepínají svoje síly, vyčerpávají své zdroje a nechají se
zatahovat do zapadlých míst rozsáhlé periferie sovětského impéria.
Požadavek: definovat oblasti, v kterých je odpor v životním zájmu USA;
postupovat případ od případu a nikoli jen na základě obecných univerzálně
platných principů;
 W. Churchill: odmítal odklady jednání se Sovětským svazem až do doby, kdy
Západ bude schopen jednat z pozice síly.
Požadavek: vydat důrazné ultimátum; zmenšit oblasti jeho vlivu;
současně však se sovětskou mocí v omezené míře koexistovat;
 zastánci radikální kritiky: kladly rovnítko mezi americké a sovětské činy a teze o
amerických závazcích považovaly za aroganci moci.
Požadavek: USA nemají žádné právo jednostranně zasahovat kdekoli na světě,
protože legitimní obrana je možná pouze se souhlasem OSN;
 konzervativci : USA se v čase své největší moci uchylují jen k pasivní
diplomacii.
Požadavek: obecný souhlas s tezí „zadržování“, ale požadovali důraznější
politiku - politiku „osvobozování“
Kritika G. Kennana
 není zaměřena protisovětsky, nýbrž antikomunisticky a tím de facto
nabízí bianco šek každému hnutí, které se označí za antikomunistické;
 proti hrozbě, která má primárně politický charakter, staví aspekt
vojenský;
 postrádá měřítko určit, zda je možné tento střet vyhrát – tj. zda
je schopná přivodit změnu sovětského přístupu k zahraniční politice;
 výrazně posiluje „manichejskou“ povahu americké zahraniční politiky,
tj. za základ světa považuje princip Dobra a Zla;
 v bipolárním systému bude každý mocenský posun hodnocen jako hra
s „nulovým součtem“ – zisk jednoho znamená ztrátu druhého;
 vznik NATO je zaručený způsob jak definitivně rozdělit Evropu;
 vítězství ve studené válce bude záviset na schopnosti obou systémů
řešit své vnitřní problémy a uskutečňovat ideály.
2. Německá otázka
Dva rozdílné přístupy:
 Sovětský svaz – vytvoření sjednoceného a neutrálního Německa;
 USA a Velká Británie – Německo jako součást Západu.
Zakotvení Německa v západním světě a později i v NATO - základ
tzv. strategie dvojího zadržování
 Německo jako pevná součást Západu – cíl: zabránit realizovat
nacionalistickou zahraniční politiku
 současně důležitá součást poměru sil při „zadržování“
Sovětského svazu.
Vývoj:
- 1946 – vznik Bizonie;
- 1948 – souhlas Francie s připojením k Bizónii (tzv. Trizonie);
- 1948 - separátní měnová reforma v Trizonii;
- 1948 - Sovětský svaz vyhlásil blokádu západního Berlína;
- 1949 - blokáda ukončena
- září 1949 - vyhlášení vzniku SRN
- říjen 1949 - vyhlášení vzniku NDR
3. Korejská válka
 KLDR nepovažovala za možné, že se USA postaví na odpor na posledním
výběžku Korejského poloostrova potom, co přenechaly většinu asijské
pevniny komunistům;
 USA k agresi přistoupily nikoli z geopolitického významu Korejského
poloostrova, ale z principu obrany proti hrozbě komunismu a obrany
svobodného světa
Červen 1950 překvapivý útok KLDR přes 38. rovnoběžku;
Vylodění amerických jednotek v jejich týlu vytvořila tři možnosti:
 zastavení vojsk na 38. rovnoběžce a obnovení původního stavu;
 postup dále na sever a potrestat agresora;
 postup až k čínské hranici a sjednocení Koreje.
Mao-Ce-tung postup amerických jednotek až k čínské hranici vyhodnotil jako
obkličování Číny a nový pokus USA zvrátit vítězství komunistů v čínské
občanské válce;
Proto: zastavit americké jednotky na postupu k čínské hranici a vyloučit
nutnost bojovat s nimi na čínském území.
Korejská válka /2
- první válka za účasti OSN;
- mimo USA dalších 14 členských států OSN;
Korejská válka měla velký negativní dopad na vývoj mezinárodních
vztahů:
 USA zmobilizovaly celý západní blok;
 ztrojnásobily vojenské výdaje;
 došlo k přeměně NATO z politické koalice v integrovanou
vojenskou organizaci;
 začalo se uvažovat o znovuvyzbrojení západního Německa.
Svět se změnil na dva ozbrojené tábory, které byly motivované
vzájemným strachem :
 USA považovaly válku jako součást sovětské strategie –
vlákat USA do vzdálených konfliktů v Asii a tím usnadnit
sovětský útok v Evropě;
 Sovětský svaz v ní viděl přípravu na konfrontaci, kterou
předvídal a které se snažil zabránit;
Obě strany se připravovaly na to, co žádná z nich nechtěla, tj. na
přímé totální střetnutí
Kontrolní otázky
1. V čem spočívá základní charakteristika fenoménu „studená
válka“.
2. Rooseveltova koncepce vztahu vůči Sovětskému svazu a její
kritika (jaltské a rižské axiomy).
3. Analýza zdrojů sovětského chování (G. Kennan) a jeho
koncepce „zadržování a změny“
4. Trumanova doktrína – její místo ve vzniku studené války a
její kritika v USA.
5. Německá otázka jako součást vzniku studené války.
6. Korejská válka - základní politické a vojensko-strategické
chyby a její výsledky a důsledky na další vývoj studené
války.
4. Druhá berlínská krize 1958-1963
Počátek: požadavek Sovětského svazu zahájit jednání o
zrušení čtyřmocenského statutu západního Berlína
spojený s hrozbou, že hodlá předat kontrolu nad
přístupy do města NDR
Cíl:
 dosáhnout přímého jednání západních mocností s NDR a tím jejího
uznání de facto;
 izolovat neústupnou politiku K. Adenauera ve vztahu k NDR
symbolizovanou tzv. Hallsteinovou doktrínou
Následoval:
 návrh Sovětského svazu uzavřít mírové smlouvy s oběma německými
státy, které předpokládaly vystoupení SRN z NATO a NDR z Varšavské
smlouvy;
 neúspěšná konference v Ženevě (1959);
 1960 sestřelení amerického špionážního letadla U 2 nad územím
SSSR;
 následovala řada ultimát Sovětského svazu;
 masový exodus občanů NDR na Západ;
 13. srpna 1961 vybudována berlínská zeď oddělující západní Berlín od
území NDR cíl - zabránit odchodu občanů NDR na Západ;
 Západ zvolil mezi ústupem a konfrontací s nedozírnými
následky ústup a symbolická gesta;
 obě mocnosti daly přednost soupeření a soužití před sliby danými
svým německým spojencům;
 došlo k novému potvrzení rozdělení Evropy, které se žádná ze stran
nepokusila změnit silou;
V roce 1963 Sovětský svaz oznámil, že „úspěch“ berlínské zdi
učinil smlouvu o Berlínu za nepotřebnou a po pěti letech berlínská
krize skončila.
5. Kubánská raketová krize 1962
Příčina:
rozhodnutí sovětského vedení rozmístnit sovětské jaderné rakety na
Kubě s cílem vytvořit diplomatický tlak na USA
Cíl:
 zamezit dalšímu americkému útoku na Kubu;
 nastolit rovnováhu vůči raketovým základnám USA v Turecku;
Reakce USA:
 požadavek odstranit už rozmístněné rakety;
 uvalení námořní blokády na lodě s útočnými zbraněmi směřující na
Kubu;
 masivní přesun vojenských jednotek do karibské oblasti;
 hrozba jadernou odvetou proti sovětskému území;
Kompromis: souhlas s demontáží sovětských raket pokud:
 USA přijmou závazek respektovat režim na Kubě;
 budou demontovány americké rakety v Turecku
Výsledek krize:
 obě mocnosti vypracovaly pravidla:
 pro zažehnání dalších možných krizí;
 a pro omezení provokativních akcí v oblastech, které
každá strana považovala za sféru životních zájmů;
 fáze vzájemných hrozeb a vydírání byla nahrazena relativně
stabilizovaným mezinárodním systémem;
 následoval podpis několika významných smluv o kontrole a
omezení jaderných zbraní:
 Memorandum o zřízení přímého spojení mezi SSSR a USA
(tzv. „horká linka“);
 Smlouva o nešíření jaderných zbraní (1968);
 Smlouva o zákazu zkoušek jaderných zbraní (1969);
 Smlouva o omezení strategických zbraní – SALT I (1972)
6. Válka ve Vietnamu
Přesněji: válka v Indočíně (probíhala i v Laosu a Kambodži);
 válku zahájila Francie v roce 1946;
 1954 – ženevská konference;
 od roku 1954 v ní pokračovaly USA na základě tzv. teorie domina;
 1964 - rozhodnutí o odvetném leteckém bombardování severního
Vietnamu;
 1965 - zapojení amerických pozemních jednotek;
 1969 - počet amerických vojáků dosáhl počet 543 tisíc;
 1968 - Nixonova strategie – tzv. „vietnamizace“ konfliktu s cílem:
 zachovat vnitropolitickou morálku v Americe;
 poskytnout čas jižnímu Vietnamu na stabilizaci;
 motivovat Hanoj k dohodě
USA se snažily současně vyřešit dva úkoly, z nichž každý byl obtížný
sám o sobě:
 porazit partyzánskou armádu, která využívala bezpečné základny
podél celé vietnamské hranice s Laosem a Kambodžou;
 současně demokratizovat společnost, která neměla žádnou tradici
pluralismu:
 velmi slabé základy státnosti;
 malé předpoklady fungování demokratického systému;
 silná konfuciánská politická tradice;
Problém:
 ukázat severnímu Vietnamu sílu a své rozhodnutí, že mu
nedovolí zmocnit se jižního Vietnamu;
 současně nevyvolat hrozbu čínské intervence;
Přijatá strategie: zničení nepřítele velkými útočnými operacemi
Problém: ani ta největší možní americká expediční síla nebyla
schopná porazit protivníka:
 který měl rozsáhlé oblasti, kam mohl ustoupit,
 jehož zásobovací trasy probíhaly mimo vietnamské území
 disponoval ohromnou vůlí k vítězství
Důsledky války pro USA:
57 tisíc padlých amerických vojáků;
výdaje: 150 mld. amerických dolarů;
vojenský neúspěch znamenal velkou ránu americkému sebevědomí;
nadlouho oslabena důvěra v profesionální schopnost amerických
ozbrojených sil;
 americká vláda byla zbavena volnosti ve sféře zahraniční politiky
(zákon o válečné pravomoci);




Poučení podle H. Kissingera:
 chybná představa, že obrana jihovýchodní Asie má klíčový význam
pro zachování světového řádu;
 politika zadržování nemůže být chápána jako politika bránící status
quo;
 třeba respektovat, že i ohromné zdroje USA mají své meze;
 chápat povahu hrozby a také povahu cílů, jichž lze reálně
dosáhnout;
 vleklá patová situace nahlodává trpělivost a vůli americké veřejnosti
Poučení podle MacNamary







špatné zhodnocení geopolitických záměrů VDR a Vietkongu,
podporovaných Čínou a Sovětským svazem a přecenění nebezpečí,
která hrozila z jejich akcí;
posuzování obyvatel a představitelů jižního Vietnamu podle
americké zkušenosti a špatný odhad politických sil (přecenění jejich
touhy po demokracii a svobodě a jejich ochota za ně bojovat);
podcenění síly nacionalismu, který motivoval protivníka k boji a
umírání za svoji víru a hodnoty;
hluboká neznalost historie, kultury a politiky obyvatel oblasti;
neschopnost rozpoznat omezenou účinnost nejmodernější vojenské
síly a použité doktríny v boji s nekonvenčním, vysoce motivovaným
nepřítelem;
nedocenění skutečnosti, že v mezinárodních vztazích existují
problémy, která nemají okamžité řešení;
nejvyšší vedení státu nebylo schopné se efektivně vypořádat s
ohromným množstvím politických a vojenských úkolů.
Kontrolní otázky
1. Druhá berlínská krize 1958 -1963 a její výsledky.
2. Kubánská raketová krize a její vliv na další vývoj
mezinárodních vztahů.
3. Vietnam a jeho místo ve francouzské a
americké zahraniční politice v jihovýchodní Asii.
4. Cíle a limity americké vojenské angažovanosti ve
Vietnamu
5. Hlavní závěry z neúspěšné války USA ve Vietnamu (H.
Kissinger, R. McNamara)
7. Etapa uvolňování napětí
Základní premisy americké verze uvolňování napětí (détente)
vypracoval H. Kissinger:
 hlavním problémem není komunistická ideologie, ale Sovětský
svaz, který ztotožňuje tuto ideologii s mocenskou silou;
Proto:základem americké zahraniční politiky by neměl být
moralismus, ale střízlivá analýza mezinárodního uspořádání;
 politiku zadržování realizovat jen tam, kde nejde realizovat politiku
spolupráce;
 slabým místem Sovětského svazu je jeho vnitřní politika:
(absence střídání politické moci, slabá ekonomika, neustálý boj o
výsady);
 uznání jeho rovnocenného postavení a poskytování hospodářské
pomoci učinit závislým na jeho chování;
 dlouhodobý cíl: studenou válku lze ukončit navozováním změn
uvnitř Sovětského svazu.
Nixonova doktrína
Kissingerova koncepce se stala základem nového přístupu USA
k mezinárodním vztahům (tzv. Nixonova doktrína)
Základní prvky:
 výslovné zdůraznění národního zájmu – „Naše závazky musí
být utvářeny našimi zájmy a nikoli naopak“;
 nový přístup k zadržování komunismu, který neklade jako
předběžnou podmínku jednání transformaci sovětské
společnosti;
 podmiňování spolupráce v jedné oblasti dosažením pokroku
v jiné oblasti (tzv. politika vázanosti);
 podmiňování dohod opatřeními v oblastech, které se dohody
bezprostředně netýkají (junktim);
 využití neshod v komunistickém hnutí - idea sblížení USA
s Čínou (tzv. trojúhelníková strategie);
Tzv. trojúhelníková strategie
Kissingerova premisa:
 v systémech založených na neomylných pravdách může existovat
jen jedna autoritativní interpretace;
 každý pokus rivala prohlásit se za reprezentanta pravověrného
názoru znamená pro druhého smrtelnou výzvu;
 spor Moskvy a Pekingu spočíval v tom, kdo má právo určovat
pravidla, jenž budou ovlivňovat politickou orientaci komunistických
stran;
 řešení sporu je možné jen v případě, že se jeden z nich dobrovolně
podřídí druhému, (což bylo nemožné), nebo že jeden z obou
protivníků porazí druhého.
Charakter sporu však současně přesahoval ideologické otázky a měl
charakter historicky dlouhodobého geopolitického konfliktu o
společnou hranici, která se po celou historii měnila a posunovala
podle ambicí a moci obou stran (čínská vláda ji neuznávala)
Stanovisko čínských vůdců:
 hrozba útoku ze strany Sovětského svazu (střet na řece
Ussuri) a uplatnění Brežněvovy doktríny „omezené
suverenity“ (Československo);
 každý kompromis se Sovětským svazem by Čínu jen
oslabil;
 minimální cíl: nedovolit jeho spojení s žádnou jinou
velkou mocností;
 nejlepší řešení: získat jinou velmoc na čínskou stranu.
Proto: spojování bezpečnosti Číny s mezinárodní
izolací Sovětského svazu a s potřebou získat na svou
stranu USA;
Výchozí premisa:
Čím horší budou vztahy mezi USA a Sovětským svazem:
 tím menší bude možnost pro vznik americko-sovětského
kondomia;
 tím budou lepší vyjednávací pozice Číny ve vztahu
k oběma velmocím;
Stanovisko USA
 hrozba vzniku spojenectví nejlidnatější země světa s vojenským
potenciálem Sovětského svazu;
 nezávislost Číny - nepostradatelná součást globální rovnováhy;
 diplomatické kontakty s Čínou důležitý manévrovací prostor
americké diplomacie;
Problém: jak realizovat tuto politiku bez existence
diplomatických kontaktů s Čínou a za situace, kdy čínské
vedení neustále hovořilo o americkém imperialismu.
Průlom ve vztazích mezi Čínou a USA znamenal dramatickou změnu
systému mezinárodních vztahů:
 Sovětský svaz byl nucen čelit výzvám na dvou frontách a tím byl
nucen ke zmírňování napětí s USA;
 Čínu nutil ke spolupráci s USA její vlastní zájem založený na
větších obavách ze strany Sovětského svazu než ze strany USA;
 směrování Číny proti Sovětskému svazu je výhodné nejen jejím
vlastním, ale i americkým zájmům;
 americká vyjednávací pozice bude nejsilnější tehdy, budou-li USA
blíže oběma zemím, než ony vůči sobě navzájem
Nixonova politika na Středním východě
Základní premisy:
 klíč k mírovému řešení mají USA a nikoli Sovětský svaz;
 příčiny existujícího patu v řešení krize:
 Izrael je příliš silný, než aby ho mohly porazit všechny arabské
státy dohromady;
 USA nikdy nepřipustí přímou sovětskou vojenskou intervenci;
Postup:
 blokovat jakékoli vojenské řešení za podpory Sovětského svazu;
 do mírového procesu vstoupit až poté, co zklamání z patové situace
donutí arabské vůdce distancovat se od Sovětského svazu a
přiklonit se k USA.
Tyto podmínky nastaly po válce v roce 1973, která potvrdila, že
k obnovení původního stavu a k dosažení pokroku na cestě k míru
je zapotřebí americké podpory
Přesněji řečeno: americký tlak na Izrael
Uvolňování napětí v Evropě
Proces uvolňování napětí vnesl nový pohyb i do evropské diplomacie:
 Doposud platila tzv. Hallsteinova doktrína – tj. jedinou legitimní německou
vládou je vláda NSR. Na jejím základě: odmítaly uznat NDR a požadovaly
přerušení diplomatických styků s každou zemí, která ji uznala (s výjimkou
Sovětského svazu);
 Nová koncepce W. Brandta (1969): o sjednocení Německa je třeba usilovat na
základě politiky sbližování NSR s komunistickým světem. Vyzval k uznání NDR,
hranic s Polskem na řece Odře a Nise a ke zlepšení vztahů se Sovětským
svazem.
Změny:
 podepsána sovětsko-německá smlouva (1970); smlouva o přátelství s Polskem
uznávající hranici na Odře a Nise); dohoda čtyř vítězných mocností o Berlínu
(1971);
 NSR se vzdala práva na jednostrannou reprezentaci německého národa, oba
státy si vyměnily diplomatické mise a v roce 1973 byly přijaty do OSN;
Tím byly vytvořeny základní předpoklady pro konání konference
o evropské bezpečnosti.
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě
 v roce 1972 byly za účasti 33 evropských států, USA a Kanady zahájeny
mnohostranné konzultace o zahájení konference;
 v roce 1975 byla zahájena vlastní konference v Helsinkách, která vyvrcholila
podpisem Závěrečného aktu helsinské konference
Potvrdil:
 politický status quo, existující hranice v Evropě a jejich nedotknutelnost;
 uznání závazku lidských práv jako jednoho z principů mezinárodních vztahů;
 akceptování plnoprávné účasti USA a Kanady v celoevropském systému
bezpečnosti.
Dokument obsahoval tyto části:
 Deklarace principů, kterými se budou řídit vztahy mezi státy;
 Dokument o opatřeních na upevnění důvěry a o některých aspektech
bezpečnosti a odzbrojení;
 Spolupráce v oblasti hospodářství, vědy a techniky a životného prostředí;
 Další kroky po konferenci;
Deklarace principů, kterými se budou řídit vztahy mezi
státy
Definuje deset základních principů vztahů mezi státy:
1. Svrchovaná rovnost a respektování práv vyplývajících ze
svrchovanosti;
2. Nepoužití síly nebo hrozby silou;
3. Neporušitelnost hranic;
4. Územní celistvost států;
5. Mírové urovnání sporů;
6. Nezasahování do vnitřních záležitostí;
7. Respektování lidských práv a základních svobod, včetně
svobody smýšlení, svědomí, náboženství a přesvědčení
8. Rovnoprávnost a právo národů na sebeurčení;
9. Spolupráce mezi státy;
10. Svědomité plnění závazků podle mezinárodního práva;
Dokument o opatřeních na upevnění důvěry a o některých
aspektech bezpečnosti a odzbrojení
Obsahuje závazky států v oblasti posilňování důvěry a bezpečnosti:
 předběžné oznamování velkých vojenských cvičení a velkých
přesunů vojsk;
 výměnu pozorovatelů;
 politický závazek o nutnosti přijmout účinné opatření v oblasti
odzbrojení
Dokument se stal se základem rozvoje spolupráce v oblasti posilování
důvěry a bezpečnosti a celého procesu kontroly zbrojení v Evropě.
Helsinky 1975 – Závěrečný akt
1. Následné schůzky (Paříž, Bělehrad, Vídeň)
2. Snížení stavu konvenčních OS a výzbroje
3. Opatření na posilnění důvěry
Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě
 jednání zahájena v roce 1989 a byla podepsána v roce 1992 mezi
členskými státy VS a NATO;
 nejvýraznější úspěch odzbrojení v celé historii Evropy;
 uskutečnila se fyzická likvidace moderní konveční výzbroje a techniky
(celkem 64 351 kusů);
 zvýšila se vzájemná transparentnost výměnou informací a jejich
ověřování formou inspekcí;
 je označována za „základní kámen evropské bezpečnosti“
Cíle:
 nastolit bezpečnou a stabilní rovnováhu na nižších úrovních;
 vyloučit nerovnosti poškozující stabilitu a bezpečnost;
 vyloučit schopnost vést překvapivý útok a vést rozsáhlou útočnou
operaci;
 součástí Smlouvy byl i Závěrečný akt o početních stavech osob;
 v roce 1999 podepsána Dohoda o adaptaci Smlouvy KOS
Opatření na posilnění důvěry a bezpečnosti
Stockholmská konference - 1986
Vídeňský dokument 1990
Vídeňský dokument 1994
Vídeňský dokument 1999
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě
Hlavní výsledky:
 Sovětský svaz získal uznání poválečných hranic a tím dosáhl jeden z
hlavních cílů své zahraniční politiky;
 došlo ke zmírnění konfrontace v mocenské oblasti, v které nebyla
schopna dosáhnout vítězství ani jedna strana;
 byl zvýrazněn význam soutěže mezi Východem a Západem
v ideologické oblasti;
 závazek uznávat západní standardy lidských práv znamenal, že se
vnitropolitická situace v těchto zemích stala předmětem jednání na
mezinárodní úrovni;
 v celém bloku vznikla hnutí, která se pokoušela donutit své vlády
k dodržování přijatých zásad lidských práv;
Vznikla KBSE - od roku 1964 Organizace pro bezpečnost a spolupráci v
Evropě – OBSE
8. „Druhá“ studená válka
 pojem používaný pro označení období po etapě uvolnění napětí, která
definitivně skončila sovětskou okupaci Afganistanu v prosinci 1979;
 nová vlna revolucí hrozila zásadní změnou mocenské rovnováhy v
neprospěch USA;
 Sovětský svaz zvýšil úsilí o dosažení převahy v jaderných
nosičích, o vybudování námořní síly s celosvětovou působností
(včetně programu výstavby jaderných ponorek);
 to vše bylo v USA hodnoceno jako vážná politická a vojenská výzva;
Prezident J. Carter (1977 – 198O) - poradce Z. Brzezinski:
 odmítl Kissingerovu „realpolitiku“ a jeho deideologizaci vztahů k
socialistickým zemím;
 za pilíř zahraniční politiky vyhlásil respektování lidských práv na celé
planetě;
 došlo k intensifikaci konfrontace Východ – Západ;
 na Západě převládla orientace na růst zbrojení (rozmístnění nových
raket středního doletu v Evropě);
Prezident R. Reagan (1980 – 1988):
 Spojené státy jsou ve srovnání se Sovětským svazem zcela výjimečnou
zemí jsou „strážcem svobody“ na celém světě;
 Sovětský svaz je zcela abnormální stát, který nemá podporu vlastního
obyvatelstva a proto může být vnitřně zranitelný díky nespokojenosti
lidu;
 ekonomicky neefektivní, technicky i politicky zaostalý Sovětský svaz
nemůže dlouhodobě obstát v soutěži se Spojenými státy (především
v oblasti závodů ve zbrojení).
 pokroku při jednáních o omezení strategických jaderných zbraní může
být dosaženo jen za předpokladu, že Sověti ustoupí od své agresivní
expanzionistické politiky a proto do té doby nemá jednání o jaderném
odzbrojení velkou cenu;
 USA zvýšily podporu protikomunistickým partyzánským hnutím
v Kambodži, Afganistanu, Angole a Nikaragui;
 vyhlásil koncepci Strategické obranné iniciativy (tzv. „hvězdné války“);
Strategická obranná iniciativa
- projekt rozsáhlého výzkumného programu zaměřeného na vývoj
systémů PRO umístěné v kosmickém prostoru (SDI);
Cíl:
 získat schopnost realizovat první jaderný úder na základě možnosti
PRO zastavit oslabený odvetný úder protivníka;
 nahradit dosavadní koncepci „vzájemného zaručeného zničení“
koncepcí „zajištěné obrany“
 zahájit novou kvalitativní etapu horečného zbrojení, která měla
spotřebovat sovětské strategické zdroje;
Problémy:
 porušoval Smlouvu o omezení systémů protiraketové obrany z roku
1972;
 narazil na odpor i v Evropě: dosažení absolutní bezpečnosti USA
znamenal hrozbu porušení „vzájemné spojitosti“ americké a evropské
bezpečnosti.
„Nové politické myšlení“ M. Gorbačova
 postupně opouštěl koncepci třídní podstaty zahraniční politiky
státu;
 hlavní zásada: všelidské zájmy jsou nadřazené zájmům třídním;
 převzal iniciativu a dokázal přesvědčit americkou vládu a ostatní
západní vlády, aby mu důvěřovaly;
 vztahy mezi Sovětským svazem, USA a západní Evropou dosáhly nového,
kooperativního charakteru;
 na summitu v Reykjavíku (1986) a ve Washingtonu (1987) byla dosažena
dohoda o likvidaci raket středního doletu;
 Sovětský uznal politickou autonomii zemí východní a střední Evropy;
 souhlasil se sjednocením Německa a jeho začleněním do NATO a
Evropského společenství
Příčiny konce studené války
 neschopnost socialismu obstát v soutěži s kapitalistickou světovou
ekonomikou;
 masivní a mimořádně drahé horečné zbrojení;
 socialistický blok tvořily jen hospodářsky, geograficky a
demograficky zaostalé části světa;
 jeho spojenci nebyli ani soběstační a byli závislí na pomoci
Sovětského svazu;
 komunismus sliboval lepší život, ale nedokázal ho lidem dát;
 zdiskreditoval se i proto, že nedokázal zavést politickou a sociální
spravedlnost;
 realizace jeho ideálů byla spojena s velkými lidskými oběťmi;
 studená válka prodloužila život stalinskému systému a znamenala
těžké ztráty pro sovětský lid;
 „nepřátelské obklíčení“ a neustálé hrozby bezpečnosti poskytovaly
argumenty ke zdůvodňování totální kontroly moci nad společností a
ekonomické neefektivnosti systému;
Kontrolní otázky
1. V čem spočívala „politika uvolňování napětí“ prezidenta R.
Nixona a její základní rozdíly od předchozích administrativ.
2. Základní premisy H. Kissingera – duchovního otce Nixonovy
doktríny
3. Trojúhelníková strategie – její základní idea a cíle americké a
čínské strany v politice vzájemného sbližování
4. Charakteristika uvolňování napětí v Evropě a základní výsledky
helsinské konference (Závěrečný akt)
5. Příčiny vzniku etapy „druhé studené války“ a konkrétní politika
J. Cartera a R. Reagana
6. Přínos M. Gorbačova do charakteru sovětské zahraniční
politiky a příčiny ukončení studené války