Transcript Obecná psychologie II.

Vědomí – teorie vědomí
• Koukolík, F. (2003). Já. O vztahu mozku,
vědomí a sebeuvědomování
• Sternberg, kap. 3
• Kulišťák, P. (2011). Neuropsychologie,
Praha: Portál
Vědomí a pozornost
• James – pozornost jako výběrová charakteristika
vědomí
• vědomí –orientovaná pozornost: pocit, že si něco
uvědomujeme A obsah toho, co si uvědomujeme
(část může zůstat pod prahem pozornosti)
• v laickém pojetí –ztotožňujeme vědomí s
vědomou pozorností, ta je důležitá pro
– sledování toho, jak se adaptujeme
– kontinuita prožívání
– plánování, regulace jednání (vzhledem k situaci –
vjemy, představy; a minulým zkušenostem- vzpomínky
Pozornost a vědomí z pohledu
neuropsychologie
• Michael Posner – je pozornost funkcí
celého mozku?
– přední (čelní lalok) – význam slov, intence, volba alternativ
a
– zadní (temenní lalok) systém pozornosti –
vizuospaciální úlohy, jednoduché pohyby
– oba systémy se podílejí na řízení aktivace projekčních korových oblastí
Neurobiologický model vědomí
Kulišťák, P. (2011). Neuropsychologie, Praha: Portál
• vědomí jako aktivní proces s mnoha
složkami,
• hlavní funkce, které podmiňují vědomí jsou:
– arousal (vzestupný retikulární aktivační systém), bdělost
nezbytná pro
– uvědomování (synchronní aktivita v kůře ve spojení s
podkořím (talamicko-korové sítě, hipokampus, neokortex)
arousal bez uvědomování – vegetativní stav
Neurobiologický model vědomí
• vědomí jako aktivní proces s mnoha složkami
– v základu stojí arousal, bdělost a pozornost, která
zaměřuje duševní aktivitu; uvědomování vnějšího světa
závisí na parietální kůře (zpracování počitků,
interpretace), projekce do limbického systému přes
temporální laloky (smysluplnost, důležitost).Motivace
(amygdala, hypotalamus, limbický systém),
sebeuvědomění (zrcadlové neurony v motorické kůře –
integrace korových a podkorových oblastí), exekutivní
funkce udržování pozornosti a plánování činnosti –
frontální laloky.
Neurobiologický model vědomí
Neurobiologické teorie
• fylogenetický původ vědomí- primární
emoce spojené se základními biologickými
potřebami? – mozkový kmen, mezimozek, části limbického
systému
• třídění signálů ze zevního prostředí do kategorií (důležitých pro
přežití)
• Edelman a Tononi - teorie dynamického jádra
neuronálních událostí
– proud neuronálních událostí, který se trvale proměňuje;
jeh vlastnosti jsou:
• integrace – vědomý stav jako nerozložitelná scéna, v řádu
desetin vteřiny nejsme schopni udělat víc než jedno vědomé
rozhodnutí (psychologická refrakterní perioda)
• diferenciace, resp. neurální komplexita – uvědomován si je
vysoký počet vědomých stavů, mezi nimiž diferencujeme
(např. vnímání běžného prostředí – barvy, rozdíly intenzit,
tvary, změny atd.)
• základ vědomé zkušenosti je opakovanou, tzv. návratnou,
interakcí zesílená a dostatečně dlouho (desetiny vteřiny)
trvající integrovaná a přitom vysoce diferencovaná
činnosturčitých skupin nervových buněk; poté vzniká jiný
funkční systém – jiná vědomá zkušenost (metafora včelího
roje)
Crick, Koch – teorie zrakového
vědomí
• „předběžná dohoda“ o povaze vědomí
– každý člověk má rámcovou představu co to je, lépe se
vyhnout definici – mohla by být předčasná
– některé druhy zvířat mají některé znaky vědomí (pro tyto
nejsou nutné jazyk a řeč), je zřejmé, že jazyk a řeč vědomí
podstatně obohacují
– vědomí odpovídá do nějaké míry složitosti nervového systému
(jednodušší živočichové ho nemají)
– řada podob vědomí (smyslové prožitky), sebeuvědomování je
zvláštní aspekt, pravděpodobně speciální případ
Crick, Koch – teorie zrakového
vědomí
• zrakové vědomí – mozek musí vytvořit
– mnohoúrovňovou
(aktivita jednotlivých úrovní hierarchie
zrakového systému – jednoduché znaky, pak skládání do složitého
objektu,
– explicitní
(činnost nevelké skupiny neuronů, která rámcově
reprezentuje určitý rys;, složitější objekt – synchronní aktivita více
takových skupin; - výsledky této činnosti – interpretace scény, jen
některých jsme si vědomi)
– symbolickou interpretaci části zrakové scény
Michael Gazzaniga
• vědomí je možné chápat jako instinkt –
neučíme se mu a nemůžeme se ho odnaučit
• vědomá zkušenost – zkušenost s vlastními
schopnostmi (lidé podstatně víc než zvířata)
• systémy levé hemisféry umožňují
interpretovat naše poznávací i emoční
odpovědi – prožitek sebe jako celku
Bernard Baars – shrnutí současných
neurobiologických teorií - 8 divadelních
metafor
• vědomí jako jeviště (Baars) – globální pracovní prostor
osvětlený poroností, ústředí informční výměny
• vědomí jako větší počet jevišť (Dennet) – každý korový
systém má svoje, přepínání reflektoru
• vědomí ve vztahu k vnitřní řeči, představivosti
a pracovní paměti (Damasio – hypotéza somatických markerů,
somatosenzorická aktivace)
• vědomí ve vztahu k orientované pozornosti
(Posner)
Bernard Baars – shrnutí současných
neurobiologických teorií - 8 divadelních
metafor
• vědomí jako vztah diváků a posluchačů (vědomí nutné
pro přístup k epizodické paměti, významům, hybnosti a emocím)
• vědomí jako vysílání volených obsahů:oslovení
posluchačů a diváků (Edelman, Tononi)
• nevědomé systémy utváří vědomé události (vztah
zákulisí a jeviště) – např.hysterická obrna
• vědomí jako vztah režiséra a výkonnostních
systémů (Gazzaniga – interpetující levá hemisféra)
Filosofické přístupy k vědomí
• David Chalmers –těžký problém qualií (kvalitativní
stavy sebeuvědomování, prožitky, které si uvědomujeme)
• Searle – vědomá zkušenost bez subjektivity neexistuje;
vědomí má ontologii 1.první osoby, je neredukovatelné na
ontologii 3.osoby