Transcript EV2 - ČLOVĚK a ŽP V HISTORII

Člověk a životní prostředí v
historii
EV – 2. kapitola
Člověk a životní prostředí v historii
Člověk – specifický živočišný a sociální druh, cílené ovlivňování svého životního
prostředí, vytváří pro svůj rozvoj stále výhodnější podmínky v soutěži s ostatními
organismy. Současná nejvýznamnější geomorfní síla ovlivňující i celou biosféru.
Nebezpečí:
- působení v časových jednotkách mnohem kratších oproti klasickému přírodnímu
- dějiny lidské civilizace - doposud nikdy se nepodařilo beze zbytku odhadnout,
natož eliminovat zpětné důsledky a rizika vývoje hospodářské činnosti, vědy
a techniky.
Počátek existence myslícího člověka dnešního typu - s novými nálezy se posouvá
stále dál do minulosti (Homo habilis – před cca 2 mil. let, Homo erectus
1,8-0,3 mil. let; Homo sapiens sapiens - asi 130 000 let…), za tuto dobu
3 velké vývojové fáze:
civilizace lovecko-sběračská (nejdelší období),
civilizace zemědělská,
civilizace průmyslová.
Dnes - další vývojová fáze = komunikační.
Vývoj člověka
První zástupci rodu Homo:
Homo rudolphensis – 2.4-1.6 Ma, Homo habilis – 2.2 až 1.6 mil. let (současníci –
Australopithecus robustus, A. boisei…) – kultura olduvajská (oldowan)
Homo ergaster (1,8 – 1,2 Ma)
Homo erectus (1,8 –0,3 Ma) – počátkem kvartéru rozšíření z Afriky do Eurasie, nejstarší
člověk i v ČR - acheuléen (Přezletice, Stránská skála)
Homo habilis
(rekonstrukce: Prof. Krantz)
Homo erectus
archaický Homo sapiens = Homo sapiens steinheimensis - 0,4-0,1 Ma
Homo sapiens neanderthalensis (0,15 –0,03 Ma) – moustérien
+ Homo sapiens sapiens (0,13 Ma- současnost) – nejprve Afrika a Přední východ,
v pleistocénu řada kultur, např. aurignacien, solutréen, gravettien, magdalénien…
(Dolní Věstonice, Pavlov,…), umění
?
Doba předhistorická (civilizace lovecko-sběračská)
od vzniku člověka jako druhu do počátku zemědělské revoluce (asi před 20 000 lety)
– starší doba kamenná. Člověk - součást přírody, jeden z druhů, lov a sběr (potrava,
příbytek, oděv – přírodní materiály, dřevo, kosti, kůže, kameny…).
artefakt
Fosilní žraločí zub
používaný jako řezný
nástroj.
Pavlov (gravettien)
Zpočátku přírodu nijak podstatně neovlivňuje (víc než jiné druhy), jen mírně
pozměněné postavení v potravním řetězci a pyramidě.
Postupně změna vztahu k přírodě: dokonalejší nástroje, zbraně, využívání ohně,
vypalování lesů, ochočování některých zvířat (vlk), kultura (skalní malby – Francie,
Španělsko, keramika – první umělý materiál: Věstonická venuše).
Vztah s přírodou ne zcela harmonický – schopen devastace přírodních zdrojů
(nadměrná spotřeba nebo nerozumné využívání), ohrožování živé přírody (možná způsobil
nebo aspoň urychlil vymírání některých živočichů - mamuti).
Čisté přírodní prostředí, ale v příbytcích (chýše, jeskyně) topení otevřenými ohni, svícení
lampami, loučemi aj. = silně znečištěné ovzduší.
Nepříliš početné skupiny (v této fázi se nemohlo uživit příliš mnoho lidí).
Zemědělská revoluce (Zemědělská civilizace)
Vznik zemědělství - před 10-20 000 let (konec starší doby kamenné) = člověk
se zásadně vyděluje z ostatní přírody. Zcela nový způsob obživy (pěstované plodiny,
hlavně obilí - pole, chov domestikovaných zvířat - pastviny) = zemědělská revoluce
(první velká civilizační revoluce).
Zemědělství – několik ohnisek, pravděpodobně nezávisle na sobě. Pro nás nejdůležitější
= Střední východ (hranice Turecka, Íránu a Iráku) – před 12-15 tis. let, postupné šíření
zemědělství, stěhování, osidlování nových území (poslední – osídlení Severní Ameriky
a kolonizace afrických území = rozšíření zemědělské civilizace do celého světa), vytlačování
původních kmenů lovců a sběračů.
Zemědělský hospodářský systém – účinnější, schopen uživit daleko více lidí.
Vznik větších sídlišť, vesnice a města (90% obyvatelstva - přímá vazba na zemědělství).
Zdroj energie – takřka výhradně sluneční záření, velmi málo voda, vzduch a zvířata.
Většina materiálů - ze zemědělské činnosti, podstatně méně z nerostných zdrojů
(např. kovy – doba bronzová, železná).
Replika obytného domu,
8 až 7 000 BP
Expozice - Museum für
Urgeschichte des Landes
Niederösterreich;
Asparn/Z. Foto: A.Roszková
Srp tvořený mikrolity (replika)
Životní prostředí - zásadní změny - ohrožování až devastace prostředí, zásahy
do ekosystémů a biologické rozmanitosti, trvalé a nevratné změny v krajině, často
výrazně negativní, nerozumné hospodaření s přírodními zdroji = vážné poruchy:
eroze půd – např. vykácení rozsáhlých ploch lesů (Evropa, severní Afrika) a jejich proměna
v holou skálu (pobřeží Jadranu – cedrové porosty – stavba lodí),
rozšiřování pouští ovlivněných těžbou dřeva;
technologie zavodňování = trvale neudržitelný systém, neustálý výpar vody a zasolování
půd = úpadek a zánik civilizací (např. kolem Eufratu a Tigridu atd.),
znečišťování vody (Římané – otrava olovem?),
ovzduší - zasaženo nejméně (plynné, kapalné i pevné znečišťující látky, ale likvidace lesů –
poměrně výrazné změny mikro- a makroklimatu).
Využívání území jako zdroje i jako úložiště odpadů (obecně – výpusť pro všechny druhy
znečištění - velké rozdíly - venkov x města).
Pohansko u Břeclavi (velkomoravské sídliště) oblast zasažená povodní v roce 2006
Všechny změny však nelze hodnotit jako zhoršení,
člověk dokázal vytvořit krajinný systém dlouhodobě stabilní
(původní ekosystémy narušeny, ale nahrazeny jinými, s odlišnými sukcesními řadami
a druhově někdy bohatšími, i struktura krajiny někdy bohatší (členitá mozaiková krajina,
rybníkářská krajina - jižní Čechy).
Hospodářské využívání krajiny - vnášení dodatkové energie (orba, setí, sázení, sklizeň,
hnojení, hubení plevelů…), avšak zajišťováno z obnovovaných zdrojů uvnitř uzavřeného
systému (statek = obydlí + hospodářské budovy, zvířata, polnosti, les atd.)
= systémy přírodě blízké s neutrální energetickou bilancí schopné zahrnout člověka
včetně jeho potřeb, mohou být lokálně soběstačné a dlouhodobě nebo trvale udržitelné.
Všechny změny stavu ŽP:
prostorově lokální, nejvýše regionální,
krátkodobé i dlouhodobé, často trvalé i nevratné,
celkově však planetárně udržitelné.
Měřítkem trvání této etapy – tisíciletí.
Průmyslová revoluce (průmyslová civilizace)
Asi před 600 lety - nedostatek dřeva (Anglie), uhlí = nový mnohem účinnější zdroj
levné energie, spalování a převod tepelné energie na energii mechanickou, využití páry,
výroba mechanických strojů, vznik průmyslu, využívání dalších nových materiálů =
obrovský rozvoj techniky a průmyslové civilizace, postupný přechod od řemeslné
výroby k manufakturám a továrnám, nové technologie, koncentrace výroby x dělba práce,
specializace a rozšiřování obchodu, kolonizace = zásadní změny struktury společnosti
v rámci národa nebo státu, ale i v globálním měřítku.
Zemědělství = stále důležitý zdroj výživy, ale jen asi 5% všech pracovních sil
(obrovský rozdíl x zemědělské civilizaci).
Klady:
globální charakter (komunikace, informace – volný pohyb, rozvoj vzdělání, cestování, více
volného času, růst životní úrovně, zdravější, vyšší věk).
Zápory:
- rychlé a bezohledné čerpání přírodních zdrojů (obnovitelných i neobnovitelných),
hrozba konečného vyčerpání některých neobnovitelných (např. fosilní – několik set, někdy
desítek let)
- zrychlení hospodářského růstu (těžba, průmysl a velkoplošná zemědělská činnost,
energetika, doprava) = poškozování ŽP v měřítku lokálním, regionálním i globálním –
zasaženy všechny jeho složky – půda, lesy, tekoucí i podzemní vody, ovzduší, mikro-, mezoi makroklima
- plošná devastace krajiny (lokální i regionální), její součásti už nejsou schopny vyváženě
a v původní míře plnit své přirozené funkce (např. les – funkce vodo- a půdoochranná,
klimatotvorná, termoregulační, refugiální, k člověku - zdravotní, kulturní, estetická, apod.).
- růst množství odpadů - celkově i na obyvatele = zvláštní, uměle vytvořená složka ŽP,
zpravidla nejsou ŽP hladce asimilovatelné (specificky odpady toxické a radioaktivní).
- nová znečištění – hluk, fotochemický (přízemní) ozón, elmag smog, světlo (vliv na
zdraví a životní pohodu dodnes málo znám a doceňován).
- snižování biodiverzity - každoročně vyhyne až 10 tisíc druhů.
- narušování a poškozování jednotlivých ekosystémů i celých biomů (společenstva
organismů obývajících rozsáhlá území se společným klimatem a tvářností - tundra, ap.).
- poškozovány a ohroženy celé globální biosférické systémy (atmosféry, hydrosféry
hydrologický cyklus, cirkulace oceánů, stratosférická ozónová vrstva, tvorba a eroze půd…).
- místní vlivy + dálkový (i transkontinentální) přenos a rozptyl znečišťujících látek
(insekticidy, pesticidy, hnojiva).
- globální oteplování – skleníkový efekt plynných, areosolových i pevných částic
emitovaných do ovzduší lidskou činností – hrozba záplav nízko položených pevnin, vysychání
a zasolování půd, usychání a odumírání lesních porostů.
Ohrožení biosféry a geosféry = postižena planeta jako celek i všechny části jejího
složitého organismu – změna evolučních procesů planety.
Jednotlivé vlivy se v čase sčítají
a) kumulativně (postupně a kvantitativně),
b) synergicky (v kratších časových intervalech kvalitativně – významný společný
účinek různých vlivů, samostatně třeba neškodných).
Spolu s vlivem antropogenní činnosti se násobí i dopady a účinek přirozených
přírodních vlivů - frekvence výraznějších negativních dopadů exponenciálně vzrůstá
nebo mají podobu náhlé jednorázové události – katastrofy.
Negativní vlivy – účinky často dlouhodobé, důsledky nevratné nebo vratné jen
v dlouhodobém měřítku a za cenu vysokých nákladů finančních i materiálových.
= Strategie:
je třeba čelit 2 rozdílným typům ohrožení:
a) dlouhodobé kumulativní nebo synergické vlivy (relativně menší dopad, ale vysoká míra
pravděpodobnosti hraničící s jistotou),
b) události katastrofického rozsahu (ale malá míra pravděpodobnosti).
Průmyslová revoluce a její dopady – měřítko trvání – staletí.
Komunikační revoluce
Posledních 100 let - informace a komunikační akty zastupují původní materiální
realitu. Civilizační proměny – přímo závislé na informacích a komunikaci, samy produkují
obrovská množství informací a vytvářejí mnohačetné zpětné informační a komunikační vazby.
Maximální míra propojení planety („efekt motýlího křídla“) = maximální rozšíření
prostoru, zrychlení.
Dvojí protichůdný proces:
a) vyhrocování civilizačních střetů (síla zbraní a globální propojení ekonomiky a politiky =
mnohem širší a hlubší dopad nejen pro region, kde se odehrávají)
b) urychlování civilizačního sjednocování - jediné planetární společenství.
Globální tlak ekonomické efektivity euroamerické civilizace - šíření hospodářských
i hodnotových modelů do málo rozvinutých nebo rozvojových zemí. (modely nejsou trvale udržitelné!)
Příjemci – přitažlivost vysoké životní úrovně - především množství materiálních statků), původci - často
sobecké zájmy (snazší řešení některých globálních problémů, přístup k přírodním zdrojům, trhy, politický vliv).
Unifikační proces i uvnitř euroamerické civilizace: (např. EU)
Žádoucí a prospěšné sjednocování: občanské, legislativní, politické (otevřené liberální
občanské demokracie), ekonomická a obchodní pravidla, lidská práva a svobody
a částečně morálka, věda (spolupráce a výměna poznatků).
Nežádoucí: likvidace různosti etnické, kulturní, zvykové, jazykové, umělecké, folklórní,
nutná podpora co nejvyšší všestranné místní soběstačnosti a identity
Evropa x Severní Amerika:
Americká společnost – vznik za cenu zničení a téměř vyhubení původních kmenů, výhoda
zakládání demokracie „na zelené louce“ – obrovský volný prostor. Národnostní a kulturní
enklávy -aspoň částečně původní identita X „občanský národ“ – silná skupinová soudržnost
na základě občanských ctností, nové společné historie, tradic a hodnot.
Evropa řeší svou budoucí podobu ve všech rovinách a se všemi riziky, nejvyhrocenější
drastické národní konflikty, krize kulturní nivelizace.
Globalizace lidské společnosti x zvětšování individuálních lidských práv a svobod
Individuální svoboda –dosud není provázena globální odpovědností (lidé ji nejsou
schopni ani vnímat a pochopit, natož prakticky převzít).
Důvěra ve schopnost vědy, techniky a technologií uspokojit libovolnou společenskou
objednávku.
Skutečnost – za každý zdánlivě efektivní a zcela neškodný objev vždy nutno zaplatit, byť
v původně nečekané podobě). Uspokojení potřeb vzrůstající životní úrovně a počtu obyvatel
Země = stále vyšší stupeň poškození ŽP.
Přírodní vědy – poznání a teoretické důkazy limitů svých možností. Moderní věda – jen jeden
z možných výkladů světa. Ztráta samozřejmé víry v automatismus dějinného pokroku.
Opuštění představy absolutní pravdy, rozpad hierarchického racionalistického modelu
světa v postmoderní tříšť mnoha souřadných principů, výkladů a hodnot. = Krize?
Euroamerická civilizace hledá nový způsob existence (alternativní přístupy ke světu).
Ztížení orientace, obtížné hledání modelů chování a rozhodování. Mnohost podnětů, povrchnost.
Zánik přirozených jednotek (rodina, rod, osada, vesnice, region) a jejich hodnotových a citových
vazeb, zánik lokální soběstačnosti. Ztráta historické paměti, pocitu sounáležitosti, zájmu o věci
veřejné, mezigenerační komunikace = degradace kultury i ŽP.
Znovunalezení přírody jako hodnoty x „mimoatlantické“ civilizace - nekritické přijímání často
zkreslované ideje humanismu (člověk = jediný a konečný cíl).
Humanismus = reakce na předchozí vypjatý křesťanský a církevní tlak. Jeho tradice =
nepominutelné dědictví euroamerické civilizace, v rozporu s dobou jeho vzniku dnes často
chápána jako zužující a omezující, měla by být naopak dále rozšířena o úctu k životu ve všech
jeho formách a o úctu k přírodě.
Fenomén volného času a rekreace – vliv na ŽP (druh průmyslu a obchodního podnikání).
Tržní hospodářství založené na individuální motivaci x jednotné řízení společnosti
ve jménu optimálního využití veřejných statků a přerozdělovaných prostředků
k uspokojování veřejných zájmů i práv minorit.
Nově utvářená sebezáchovná odpovědnost, teoreticky formulovaná jako strategie trvale
udržitelného rozvoje.
Komunikační revoluce – měřítko trvání - desítky let (antropogenní vlivy začínají být
i v globálním rozměru měřitelné zkušeností jedince).
Vlivy činnosti člověka na životní prostředí a přírodu
OBDOBÍ
DATACE
PROSTOR
TRVÁNÍ
PŮSOBENÍ
VÝVOJ
DOPADŮ
předhistorické
200 00010 000
př.n.l.
lokalita
trvale
okamžité
konstantní
(krátkodobé,
cyklické)
zemědělské
10 000
př.n.l.asi 1670
lokalita
region
tisíciletí
okamžité
kumulativní
lineární růst
krátko- až
dlouhodobé
průmyslové
asi 1670
až závěr
19. stol.
lokalita
region
planeta
staletí
okamžité
kumulativní
synergické
exponenciální
růst
krátkodobé až
nevratné
(vedoucí ke krizi)
komunikační
závěr 19.
stol. až
současnost
lokalita
region
planeta
desetiletí
okamžité
kumulativní
synergické
pansynergické1)
exponenciální
růst
krátkodobé až
nevratné až po
terminující
(ukončující)
trvale udržitelný
rozvoj
současnost
až trvale
lokalita
region
planeta
vesmír
„trvale“
okamžité
kumulativní
synergické
pansynergické2
Ivan Rynda, 1997
Hnutí za ochranu životního prostředí
začátek 70. let 20. století
Významná mezinárodní jednání a úmluvy:
1972 - Stockholm – Konference OSN o životním prostředí člověka = vůbec první
světová konference o ŽP, pojmenování problémů, zaměření spíše na přírodovědnou stránku
problému, heslo „Pouze jediná Země“; výsledek = Program OSN pro životní prostředí
(UNEP) – hlavní sídlo v Nairobi, koordinace projektů z oblasti ŽP, ochrany přírody a přírodních
zdrojů.
Poté – v mnoha státech i mezinárodně různé orgány a instituce na ochranu ŽP (zákony, normy,
mezní hodnoty, budování čistících zařízení), mezinárodní smlouvy.
Příčina problémů ŽP – hospodářská činnost (hrozba vyčerpání nebo znehodnocení
přírodních zdrojů, nadměrné znečišťování prostředí různými odpadními produkty, tento růst
nemůže pokračovat donekonečna).
Začátek 70. let – požadavek nulového růstu (= zcela zastavit hospodářský růst – nereálné,
nelze chudé země natrvalo odsoudit k bídě a hladu)
1983 OSN - snaha vyřešit rozpor mezi ochranou ŽP a hospodářským rozvojem, zvláštní komise (Gro Harlem
Bruntlandová); 1987 – výsledná zpráva „Naše společná budoucnost“ (vyšla i česky, Academia 1991). Navržen
nový typ hospodářského vývoje – poprvé termín trvale udržitelný rozvoj (sustainable development)
= „takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací
¨naplňovat jejich vlastní potřeby“.
1992 – Rio de Janeiro - světová konference OSN o ŽP a rozvoji, tzv. Summit Země (téměř 180 států světa,
heslo „V našich rukou“). Přijaty zásady udržitelného rozvoje a Agenda 21.
1994 - Summit OSN o lidských právech, zdůrazněno právo na zdravé ŽP
1996 – Kodaň - Světový summit o sociálním rozvoji, poprvé formulován závazek mezinárodního společenství
vymýtit absolutní chudobu
1997 – Kjóto - konference o změně klimatu s přijetím Kjótského protokolu = dokument (28 článků), zástupci
159 zemí OSN -závazek - v letech 2008-2012 snížit emise skleníkových plynů o 5,2% pod úroveň z roku 1990.
Platnost protokolu vyprší v roce 2012.
2002 – Johannesburg - Světový summit o udržitelném rozvoji (World Summit on Sustainable Development,
WSSD, ratifikace rámcové Úmluvy OSN o změně klimatu a úmluvy o biodiverzitě. Agenda 21.
2007 – Bali – zatím největší konference OSN o změnách klimatu (zástupci 190 zemí), plán jednání o nové
dohodě, která má nahradit Kjótský protokol (tzv. cestovní mapa z Bali).
2008 Poznaň – 14. světová konference OSN o změnách klimatu, cílem je navrhnout rámec budoucí dohody,
která by měla nahradit kjótský protokol. Delegáti (186 zemí) se zatím pouze shodli na tom, že 2009 v Kodani
bude muset být podepsán dokument, který kjótský protokol nahradí, nikdo ale zatím neví, jak bude vypadat.
Cesta k dohodě je velmi těžká, světová hospodářská krize prohlubuje nechuť mnoha zemí k rozhovoru
o vydávání peněz na boj se změnami klimatu.
2009 Kodaň – žádný nový dokument zatím nepodepsán