Transcript Ústrojí sluchové a rovnovážné – organum vestibulocochlearis

Ústrojí sluchové a rovnovážné
– organum vestibulocochlearis
Somatologie
Ústrojí sluchové – organum
auditus





Zvuk vzniká kmitáním pevných těles,
kmitání zdroje je přenášeno vlněním
prostředí – vzduchu, vody, pevných
těles – ke sluchovému ústrojí
Dělení:
Zevní ucho – auris externa
Střední ucho – auris media
Vnitřní ucho – auris interna
Zevní ucho – auris externa




Zachycuje zvuky ze zevního prostředí
Boltec – auricula – kožní útvar vyztužený
elastickou chrupavkou, nálevkovitě se zužuje
Zevní zvukovod – meatus acusticus externus –
chrupavčitá trubice, lehce prohnutý, dlouhý asi 2,5
cm…obsahuje tragi – silnější chloupky u vchodu,
mazové žlázy, které produkují maz – cerumen
Bubínek – membrana tympani – oválná vazivová
blanka, nálevkovitě vpáčená do středního ucha
Střední ucho – auris media








Zajišťuje přenos zvukových vln z rozkmitaného bubínku
na oválné okénko
Středoušní dutina (cavum tympani) se nachází ve
skalní kosti, která je součást kosti spánkové
Sluchové kůstky přenáší kmity z bubínku na oválné
okénko:
Kladívko – malleus
Kovadlinka – incus
Třmínek – stapes
Eustachova trubice – tuba auditiva – spojuje
středoušní dutinu s nosohltanem a vyrovnává tlak ve
středouší
Dva jemné svaly – m.tensor tympani, m.stapedius –
ovládají pohyb kloubně spojených kůstek
Vnitřní ucho – auris interna





V dutině kostěného labyrintu kosti skalní
Blanitý labyrint – vlastní sluchověrovnovážný orgán
Hlemýžď – cochlea – sluchový orgán, rozdělen
vazivovými přepážkami na 3 oddíly – Cortiho
orgán – uložen ve střední části vyplněné
endolymfou
Vestibulární ústrojí – dva blanité váčky a tři
polokruhovité kanálky
Perilymfa – tekutina vyplňující prostor mezi
kostěným a blanitým hlemýžděm
Fyziologie sluchu






Zvuk – vzniká kmitáním pevných těles, je
přenášen vlněním prostředí,
charakterizován délkou vlnění, frekvencí a
amplitudou
Tóny – pravidelné vlnění
Šumy – nepravidelné vlnění
Lidské ucho je schopné rozlišit zvuky o
frekvenci 16 Hz až 20 000 Hz
Infrazvuk – nižší frekvence
Ultrazvuk – vyšší frekvence
Sluchové vnímání




Po průchodu zevním zvukovodem zvukové vlny
rozkmitají bubínek a sluchovými kůstkami jsou
převáděny přes membránu oválného okénka do
vnitřního ucha
Vlnění rozkmitané perilymfy se přenáší přes stěnu
blanitého hlemýždě na endolymfu, která vyvolává
chvění vazivové membrány Cortiho orgánu a tím
dráždí vláskové buňky Cortiho orgánu – vlastní
sluchový receptor
Ohnutí vlásků změní membránový potenciál, tato
změna je základem aktivace vláken sluchového nervu
Kostní vedení zvuku – rozkmitáním lebečních kostí,
uplatňuje se především při slyšení vlastního hlasu
Ústrojí rovnovážné



Uložené v labyrintu kosti skalní v těsné
blízkosti ústrojí sluchového
Podává informaci o poloze a pohybu
hlavy….na tomhle se podílejí ještě další
receptory – kožní citlivost, zrak, napětí svalů
Dráždění smyslových buněk přechází jako
vzruch do VIII.hlavového nervu –
sluchověrovnovážného, končí v
prodloužené míše a část vláken pokračuje
do mozečku
Čidlo statické



Dva váčky – utriculus a sacculus –
vyplněné tekutinou – endolymfou
Vlásky smyslových buněk pokryté
rosolovitou hmotou s krystalky uhličitanu
vápenatého – otolity – vyčnívají do
endolymfy
Při přímočarém pohybu hlavy otolity vlivem
gravitace svým tlakem ohýbají vlásky buněk
statického čidla
Čidlo kinetické





Tři polokruhovité kanálky uložené ve třech
navzájem na sebe kolmých rovinách
Dutiny kanálků vyplňuje endolymfa
Vláskové buňky jsou uložené v rozšířených
začátcích kanálků
Vlásky jsou zakotvené do rosolovité
membrány, která je kryje
Na začátku a na konci rotačního pohybu
hlavy dráždí endolymfa smyslové buňky