Ústrojí sluchové a rovnovážné – organum vestibulocochlearis
Download
Report
Transcript Ústrojí sluchové a rovnovážné – organum vestibulocochlearis
Ústrojí sluchové a rovnovážné
– organum vestibulocochlearis
Somatologie
Ústrojí sluchové – organum
auditus
Zvuk vzniká kmitáním pevných těles,
kmitání zdroje je přenášeno vlněním
prostředí – vzduchu, vody, pevných
těles – ke sluchovému ústrojí
Dělení:
Zevní ucho – auris externa
Střední ucho – auris media
Vnitřní ucho – auris interna
Zevní ucho – auris externa
Zachycuje zvuky ze zevního prostředí
Boltec – auricula – kožní útvar vyztužený
elastickou chrupavkou, nálevkovitě se zužuje
Zevní zvukovod – meatus acusticus externus –
chrupavčitá trubice, lehce prohnutý, dlouhý asi 2,5
cm…obsahuje tragi – silnější chloupky u vchodu,
mazové žlázy, které produkují maz – cerumen
Bubínek – membrana tympani – oválná vazivová
blanka, nálevkovitě vpáčená do středního ucha
Střední ucho – auris media
Zajišťuje přenos zvukových vln z rozkmitaného bubínku
na oválné okénko
Středoušní dutina (cavum tympani) se nachází ve
skalní kosti, která je součást kosti spánkové
Sluchové kůstky přenáší kmity z bubínku na oválné
okénko:
Kladívko – malleus
Kovadlinka – incus
Třmínek – stapes
Eustachova trubice – tuba auditiva – spojuje
středoušní dutinu s nosohltanem a vyrovnává tlak ve
středouší
Dva jemné svaly – m.tensor tympani, m.stapedius –
ovládají pohyb kloubně spojených kůstek
Vnitřní ucho – auris interna
V dutině kostěného labyrintu kosti skalní
Blanitý labyrint – vlastní sluchověrovnovážný orgán
Hlemýžď – cochlea – sluchový orgán, rozdělen
vazivovými přepážkami na 3 oddíly – Cortiho
orgán – uložen ve střední části vyplněné
endolymfou
Vestibulární ústrojí – dva blanité váčky a tři
polokruhovité kanálky
Perilymfa – tekutina vyplňující prostor mezi
kostěným a blanitým hlemýžděm
Fyziologie sluchu
Zvuk – vzniká kmitáním pevných těles, je
přenášen vlněním prostředí,
charakterizován délkou vlnění, frekvencí a
amplitudou
Tóny – pravidelné vlnění
Šumy – nepravidelné vlnění
Lidské ucho je schopné rozlišit zvuky o
frekvenci 16 Hz až 20 000 Hz
Infrazvuk – nižší frekvence
Ultrazvuk – vyšší frekvence
Sluchové vnímání
Po průchodu zevním zvukovodem zvukové vlny
rozkmitají bubínek a sluchovými kůstkami jsou
převáděny přes membránu oválného okénka do
vnitřního ucha
Vlnění rozkmitané perilymfy se přenáší přes stěnu
blanitého hlemýždě na endolymfu, která vyvolává
chvění vazivové membrány Cortiho orgánu a tím
dráždí vláskové buňky Cortiho orgánu – vlastní
sluchový receptor
Ohnutí vlásků změní membránový potenciál, tato
změna je základem aktivace vláken sluchového nervu
Kostní vedení zvuku – rozkmitáním lebečních kostí,
uplatňuje se především při slyšení vlastního hlasu
Ústrojí rovnovážné
Uložené v labyrintu kosti skalní v těsné
blízkosti ústrojí sluchového
Podává informaci o poloze a pohybu
hlavy….na tomhle se podílejí ještě další
receptory – kožní citlivost, zrak, napětí svalů
Dráždění smyslových buněk přechází jako
vzruch do VIII.hlavového nervu –
sluchověrovnovážného, končí v
prodloužené míše a část vláken pokračuje
do mozečku
Čidlo statické
Dva váčky – utriculus a sacculus –
vyplněné tekutinou – endolymfou
Vlásky smyslových buněk pokryté
rosolovitou hmotou s krystalky uhličitanu
vápenatého – otolity – vyčnívají do
endolymfy
Při přímočarém pohybu hlavy otolity vlivem
gravitace svým tlakem ohýbají vlásky buněk
statického čidla
Čidlo kinetické
Tři polokruhovité kanálky uložené ve třech
navzájem na sebe kolmých rovinách
Dutiny kanálků vyplňuje endolymfa
Vláskové buňky jsou uložené v rozšířených
začátcích kanálků
Vlásky jsou zakotvené do rosolovité
membrány, která je kryje
Na začátku a na konci rotačního pohybu
hlavy dráždí endolymfa smyslové buňky