Transcript Tloustka a vyska jako porostni veliciny

Střední tloušťka porostu
Střední tloušťka porostu je tloušťka takového stromu,
který nejlépe reprezentuje buď tloušťku nebo kruhovou
základnu nebo objem všech stromů porostu.
průměrná tloušťka
střední tloušťka reprezentující kruhovou základnu
střední tloušťka reprezentující objem středního kmene
Weisseho střední tloušťka
1
Aritmeticky průměrná tloušťka d
stanoví se jako vážený aritmetický průměr všech tlouštěk
porostu (měřených v tloušťkových stupních)
k
k
d
n d
i 1
k
i
n
i 1
i
i
sd 
 n d
i 1
i
k
n
i 1
i
i
 d
2
1
Je nejlepším reprezentantem tloušťkové struktury porostu.
2
Střední tloušťka reprezentující
kruhovou základnu dg
je to tloušťka kmene reprezentujícího kruhovou základnu
všech stromů porostu
k
4g nebo d 
g
dg 

2
n
d
 i i
i 1
k
n
i 1
nebo
d g  d 2  sd2
i
Tato střední tloušťka zachycuje nejen velikost tloušťek
(jako charakteristika polohy), ale i jejich variabilitu. Rozdíl
mezi touto střední tloušťkou a aritmeticky průměrnou
tloušťkou je tím větší, čím je variabilita tlouštěk větší.
3
Střední tloušťka reprezentující objem
středního kmene d v
je to tloušťka stromu, který má průměrný objem v a
který reprezentuje objem všech stromů v porostu
k
Nejprve se stanoví objem středního kmene
v
n v
i 1
k
i
n
i 1
i
a poté se interpolací zjistí přesná tloušťka interpolací mezi
tloušťkovými stupni d1 (s objemem v1) a d2 (s objemem v2),
které mají tloušťkový interval a
4
v  v1
d v  d1  a 
v 2  v1
i
Weisseho střední výška dw
založena na tloušťkové struktuře porostu (na rozložení
počtů stromů v tloušťkových stupních). Průvodní
Weisseho metodika (1888) stanovovala, že střední
tloušťku má strom, který leží ve vzdálenosti 60 % z
celkového počtu stromů počítáno od nejslabšího. V
současnosti se používá několik systémů založených na
studiu nesouměrnosti rozdělení tlouštěk.
5
Weisseho střední výška dw
6
Horní tloušťka porostu
je to tloušťka určitého počtu nebo procenta nejsilnějších stromů
porostu. Používá se především při rozborech a modelování
produkce lesa.
Její výhodou je její menší citlivost na vliv výchovného zásahu
na určení střední tloušťky (tzv. „matematický“ posun střední
tloušťky vlivem výchovného zásahu (např. podúrovňová
probírka, tj. vytěžení slabých stromů, způsobí zvýšení střední
tloušťky aniž by došlo k reálnému zvýšení tloušťkového
přírůstu).
Nevýhodou je nutnost dalšího měření na nejsilnějších stromech.
7
Horní tloušťka porostu
Stanoví se jako
průměrná tloušťka 100 nebo 200 nejsilnějších stromů
porostu,
průměrná tloušťka 10% nebo 20% nejsilnějších
stromů v porostu.
Lze ji také vypočítat z kruhové základny nebo ze středního
objemového kmene příslušného souboru stromů.
Nejčastěji se používá 10% nejsilnějších stromů (např.
slovenské růstové tabulky Halaj 1987).
8
Vztahy mezi různými porostními
tloušťkami
d  dg  dv  dw  d10%
>
9
Vlastnosti tloušťkové struktury porostu
tloušťky mají vyšší variabilitu než výšky
světlomilné dřeviny mají křivku početností tlouštěk
špičatější a s menší variabilitou než dřeviny stín snášející
se vzrůstajícím věkem se frekvenční křivka posouvá
doprava, je plošší (modální četnost je nižší) a má vyšší
variabilitu
frekvenční křivky mají tendenci být spíše levostranné
(zvláště u mladších porostů)
10
frekvenční funkce tlouštěk se vyrovnávají např.
Charlierovou A –funkcí, Beta - funkcí, Weibullovou
funkcí, funkcí normálního a logaritmicko - normálního
rozdělení
Vlastnosti tloušťkové struktury porostu
11
Vlastnosti tloušťkové struktury porostu
12
Vlastnosti tloušťkové struktury porostu
13
Vlastnosti tloušťkové struktury porostu
14
Vlastnosti tloušťkové struktury porostu
15
Vlastnosti výškové struktury porostu
variabilita výšek je obvykle menší než variabilita
tlouštěk,
mezi výškou a tloušťkou stromů je obvykle těsný
korelační vztah,
pro výšky jsou typičtější pravostranná rozdělení,
se zvyšujícím se věkem se křivky rozložení četností
výšek
posouvají doprava,
stávají se více pravostrannými,
zvyšuje se jejich variabilita,
zmenšuje se modální četnost.
16
Vlastnosti výškové struktury porostu
střední výška
17
Výšková funkce
vyjadřuje regresní model závislosti výšky na tloušťce
h = f(d1.3)
jednotlivé výšky hi v rámci tloušťkových stupňů di mají
určitou variabilitu (vyjádřenou směrodatnou odchylkou) a
určité rozdělení, které je obvykle spíše pravostranné,
relativní variabilita v rámci tloušťkového stupně shi% je
menší než variabilita výšek v celém porostu podle vztahu
shi %  sh % 1  I
18
2
dh
Idh je index korelace mezi d a h
sh% je relativní variabilita tlouštěk v celém porostu
Výšková funkce
Variační koeficienty výšek hlavních dřevin (Halaj 1978)
pro celý porost
pro jednotlivé
tloušťkové stupně
19
Výšková funkce - vlastnosti
Výšková funkce má tyto vlastnosti:
je to nelineární regresní funkce
rostoucí (nejprve rychleji, u vyšších tlouštěk pomaleji)
začíná v bodě h = 1,3 m (výčetní výška)
má inflexní bod
má asymptotu (teoreticky nejvýše dosažitelná hodnota
výšky pro daný porost)
je stadiální (určitý tvar výškové funkce platí jen pro určitý
věk, s postupem věku se přesouvá vzhůru a doprava)
20
Výšková funkce - graf
21
Výšková funkce - stadiálnost
mladé
porosty
starší
porosty
porosty
středního věku
22
Výšková funkce - stadiálnost
23
Výšková funkce – vybrané typy
Michajlovova:
h  1, 3  a  e
b
d
1
ln(h  1, 3)  ln a  b 
d
Naeslundova:
d2
h  1, 3 
2
a  b  d
d
h  1, 3
 a  bd
Levakovičova:
b
 d 
h  1, 3  a 

1

d


Petersonova:
1
h  1, 3 
3
b

a d 
24


 d 
ln(h  1, 3)  lna  b  ln 

1

d


1
1
 a  b
3
d
h  1, 3
Porostní charakteristiky výšky
Průměrná výška h je aritmetický průměr všech výšek
porostu. Prakticky se nepoužívá.
Střední výška porostu hd, hg, hv – průměrná výška
vzorníku, který reprezentuje střední tloušťku, kruhovou
základnu nebo objem všech stromů porostu. Určí se z
výškové funkce sestrojené pro příslušný soubor stromů
(např. porost)
Horní výška h100, h10% - průměrná výška určitého
počtu nejsilnějších stromů v porostu
25
Porostní charakteristiky výšky
horní výška
střední výšky
26