Transcript Videotrénink interakcí, zásady komunikace s klienty s různým
Seznámení s metodou videotréninku interakcí (VTI)
Možnosti využití videozáznamu v praxi Mgr. Lada Chaloupková
speciální pedagog, videotrenér, metodik osobní asistence o.s. Rytmus CVT – Centrum pro videotrénink
Témata - obsah
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Co je VTI Teoretické základy Východiska VTI Principy kontaktu Průběh terapie Využití metody VTI a videozáznamů Zásady komunikace s dětmi a klienty s různým druhem postižení
Co je VTI?
Videotrénink interakcí (VTI) je speciální metoda, která vznikla v Holandsku na počátku 80. let, především pro rodiny, které měly problémy při výchově dětí.
VTI - krátkodobá forma terapie zaměřená především na rozvoj verbálních a neverbálních komunikačních dovedností
Teoretické základy VTI
1.
2.
3.
70. léta: etologové Konrád Lorenz a Nico Tinberger poprvé popsali chování zvířat. Pomocí kamery zjistili, že vývoj mláděte je závislý na tom, jak je rodiči přijímáno. V roce 1973 byl tento objev oceněn Nobelovou cenou. Colwyn Trevarten, profesor dětské psychologie, jehož výzkum byl zaměřen na prvotní vztah mezi rodičem a dítětem, zjistil, že
ditě se snaží od raného věku cílevědomě komunikovat
Manželé Papouškovi analýzou videozáznamů u kojenců zjistili, že: Všechny děti i postižené neustále vysílají iniciativy – někdy jsou však příliš slabé a rodič je nepostřehne Většina rodičů automaticky stvrzuje, že signály obdrželi Kvalita interakce je závislá na příjmu
Východiska VTI
Základní principy
1.
2.
Pro vývoj dítěte je důležitý kontakt s rodiči a ostatními lidmi Rodiče a děti spolu chtějí komunikovat dobře.
Je prokázáno,že: děti vyžadují pozitivní kontakt i v období, kdy vzájemné vztahy nefunguji nedostatek pozitivních kontaktů vede k negativnímu chování.
VTI se zaměřuje na budování pozitivních kontaktů a rozvíjení pozitivních vztahů se všemi členy rodiny
Principy kontaktu
Teoretické základy VTI
Průběh terapie
Kontakt - předá škola, pedagog.-psychologická poradna, pec. pedagogické centrum, webové stránky Spinu
1.
Stanovení cíle - tréninkový plán
2.
Smlouva mezi klientem a terapeutem zaměřena na to, k čemu může být nahrávka využita (terapeut. účely, semináře)
Nutný je písemný souhlas klienta
Průběh terapie
Terapie se skládá ze tří části:
1.
Nahrávání 2.
Analýza interakcí 3.
Rozbor s rodiči Doba trvání je individuální - obecně asi 6x setkání (nutné je bezpečné klima pro klienta)
Kontraindikace
rodiče nebo dítě zásadně odmítají pomoc vztahové nebo osobnostní problémy rodičů existují situace, které představují akutní nebezpečí pro
dítě(zneužívání)
tam, kde potíže vyplývají z důsledku těžkých poruch
osobnosti (např. psychiatrických)
Využití metody VTI a videozáznamu
V rodinách s dětmi s výchovnými problémy V rodinách s postiženými dětmi V adoptivních nebo náhradních rodinách Základní i speciální MŠ a ZŠ Nemocnice, azylové domy, domovy důchodců ÚSP, podporované zaměstnání, chráněné dílny, chráněné bydlení Firmy Využití v diagnostice Zaznamenávání aktuálního stavu klienta Využití pro sestavení IVP, pro zvolení vhodných metod Využití pro jednotný a koordinovaný přístup všech, kteří s klientem pracují Využití pro přechod klienta do jiného zařízení Využití pro supervize
Kontakty
SPIN o.s.
Poslání
- vzniklo v r. 1993 za podpory Holandské vlády, sdružení psychologů, speciálních pedagogů, sociálních pracovníků - rozvoj a využití metody VTI v ČR
Pořádá
- semináře, úvodní kurzy, dvouletý výcvik
Zásady komunikace s mentálně postiženým klientem
Vytvořte vhodné podmínky pro komunikaci - omezte zdroje zvuku a jiné rušivé podněty. Přibližte se na jeho úroveň, abyste na sebe vzájemně dobře viděli.
Při navazování kontaktu klienta nejprve oslovte jménem a zajistěte si jeho pozornost.
Podívejte se, co zrovna dělá, nepřerušujte jeho činnost.
Když jsme si jisti, že nás dostatečně vnímá, přicházíme
se svým tématem
Snažte se mluvit pomalu, srozumitelně, používejte krátké, jednoduché věty.
Zásady komunikace s mentálně postiženým klientem
Srozumitelnost sdělení podpoří, když klient bude nejen slyšet, ale i vidět to, o čem se hovoří, popřípadě se toho
dotýkat.
Ověřujte si pomocí sledování klienta a doplňujících otázek, zda vás vnímá.
Držte se jednoho tématu Zadávejte vždy jen jeden úkol Průběžně klienta kontrolujte a povzbuzujte Po ukončení úkolu, pracovní směny proveďte hodnocení Klienty motivujte pochvalou
Zásady komunikace s člověkem s poruchou autistického spektra
Autisté musí nejdříve pochopit smysl komunikace Nejsou si vědomi prostředků, jimiž mohou ovlivnit prostředí - nechápou význam slova, obrázků ani předmětů
Forma komunikace proto musí být:
◦ přizpůsobena úrovni abstraktního myšlení té či oné osoby s autismem.
◦ Konkrétní, více vizuálně prostorová Asi polovina lidí s autismem nemluví nebo užívá slova, ale nezná jejich význam (používání echolálií - doslovné opakování slov je velmi časté)
Zásady komunikace s člověkem s poruchou autistického spektra
Z používaných forem to mohou být:
verbální předmětová - pomocí trojrozměrných předmětů gestem prostřednictvím znaků obrázková (fotografie, kresby) psaná, tištěná atd.
Je nutné: Respektovat individuální tempo dítěte Začít s dítětem pracovat na jeho individuální úrovni (hrozí nebezpečí, že dítě přeceníme nebo podceníme) Důležité je nechat se vést dítětem. Výuka by měla probíhat hravou formou a k novým úkolům přistupovat tehdy, až dítě dobře zvládne úkoly stávající úrovně.
Zásady komunikace s člověkem s poruchou autistického spektra
Strukturované učení – základní principy Prostorová struktura
organizace prostoru rozdělení prostoru podle činností
Vizuální podpora
Obrázky, fotografie, piktogramy Písemné pokyny Komunikační tabulky
Předvídatelnost
Pracovní režimy Denní režimy
Vizualizace času
Minutka, hodiny, přesýpací hodiny
Vždy musí být zřejmé:
KDY - denní a pracovní režimy KDE - prostorová struktura JAK - krabicové úkoly JAK DLOUHO - množství úkolů
Základní pravidla komunikace se zrakově postiženým člověkem
Před každým (i slovním) kontaktem se ZP člověkem je třeba jej oslovit. Oslovujete z větší vzdálenosti – předejdete tím úlekové reakci.
Mluvíte vždy přímo na člověka se ZP (nepříjemné pocity – nejistota, zda je komunikováno skutečně s ním) Nemusíte se vyhýbat slovům souvisejícím s názorností a viděním.
Používejte směrové pojmy
(vlevo – vpravo, vepředu – vzadu, nahoře – dole atd.), nikoli ono obvyklé „tady“, támhle“, „tudy“ Pamatujte, že hmatové vnímání je daleko pomalejší, než
zrakové.
Základní pravidla komunikace se zrakově postiženým člověkem
Dávejte ZP dostatek času, aby se mohl sám zorientovat, obsloužit. Nebude se prohlubovat tak jeho závislost na vidících osobách (konflikty)
Snažte se udržovat plynulou konverzaci
(ticho znamená pro ZP člověka, že něco není v pořádku) Nemanipulujte se ZP člověkem, vždy slovně informujte o tom, co se děje
Nepřemisťujte jeho věci Hlaste každý odchod během komunikace
Popisujte – talíř, stůl, každé nové prostředí, okolí (během cesty) „Zrcadlo“ – dávejte okamžitou pozitivní i negativní
zpětnou vazba
Základní pravidla komunikace se sluchově postiženým člověkem
Nemluvte na sluchově postiženého příliš rychle. Řeč by měla být jasná, srozumitelná Mluvte pomalým tempem, mezi jednotlivými větami dělejte pauzy Vytvořte si zásobu standardně používaných výrazů pro určité předměty Otázkami zjišťujte, zda dítě rozumí tomu, o čem se
mluví.
Dítě musí neustále vědět, co má dělat. Při komunikaci si nezakrývejte tvář.
Nekřičte.
Základní pravidla komunikace se sluchově postiženým člověkem
Neotáčejte se zády, když hovoříte Pamatujte, aby vám bylo vždy vidět na rty Upozorněte sluchově postiženého, než začnete
mluvit
Při upozorňování klepejte neslyšícího jen na
ramena a horní část paže
Pokud vám neslyšící nebude rozumět, vezměte si papír a napište mu to.
Ve třídě by mělo mít neslyšící dítě otočnou židli Pro rodiče zaveďte kontaktní notýsek (zapisujeme probírané učivo)
Základní pravidla komunikace s tělesně postiženým člověkem
Při komunikaci předpokládejte normální inteligenci.
Komunikujte vždy přímo s postiženým člověkem.
Při navázání kontaktu dotyčného oslovte. Mluvte na něho tak, aby na vás dotyčný dobře viděl (ne za zády postiženého).
Pokud je postižený připoután na lůžko nebo vozík, vždy se při komunikaci snažte posadit. Vše, co děláte nebo budete dělat s dotyčným nebo jeho věcmi,
pojmenovávejte.
Postiženého se snažte vést k tomu, aby si situaci sám řídil, a co může, aby zvládl sám nebo s dopomocí. Při nabídnutí pomoci respektujte odmítnutí. Při práci s tělesně postiženým člověkem buďte trpěliví.
Zásady pro práci s dětmi se specifickými poruchami učení:
Vysvětlete dítěti, v čem jsou jeho potíže. Pomůže je lépe pochopit a také pochopit sebe sama. Stanovujte reálné cíle, postupně zvyšujte nároky Podporujte jeho sebedůvěru - snažte se najít něco, v čem je dítě úspěšné Při práci odstraňte rušivé vlivy, snažte se navodit příjemnou, soustředěnou atmosféru při práci Sledujte a naučte se rozlišovat, kdy má tendenci vyhnout se plnění úkolu, případně kdy hodlá zakrýt faktickou neznalost. Nevystavujte dítě zbytečně časovému tlaku. Netrvejte vždy na splnění úkolu v danou chvíli.
Zásady pro práci s dětmi se specifickými poruchami učení:
Nepoukazujte na nezdary, oceňujte nejen výkon, ale i
snahu
Pracujte s dítětem často, ale krátkodobě Zařazujte do vyučování pravidelnou relaxaci Umožněte dítěti používat kompenzační pomůcky (kalkulátor, počítač,..) Ujistěte se, že dítě rozumí zadání úkolu.
Vytvořte konstruktivní spolupráci s rodiči. Pokud známkujete práci, soustřeďte se na výkony, které dítě zvládlo. Naslouchejte pocitům dítěte, učte je, aby o svých pocitech (úzkost, zlost, deprese) umělo mluvit
Zásady práce s dětmi s poruchami chování
Podporujte a chvalte dítě. Sledujte chování s dítětem pomocí grafu Měňte cíle a odměny v intervalu 2 – 6 týdnů Dávejte jasné a stručné pokyny, co má dítě dělat („Jdi pomalu.“) Dávejte pevnou, klidnou a důslednou zpětnou vazbu (časem některé projevy ignorujte, NE na začátku práce)
Stanovte jasná domácí/školní pravidla
Odvést dítě od nežádoucího chování je efektivnější než verbální zákaz
Jestliže ignorování ani rozptýlení nefunguje, využijte techniku
„přestávky“. Nechte dítě o samotě, maximálně však 10 min Vyhněte se hádkám a dodatečnému poučování a vysvětlování Zorganizujte čas dítěte tak, abyste předešli obtížím (zajištění stálého dohledu nad dítětem, dostatečného množství aktivit) Dohlížejte na trávení volného času, kontrolujte dítě Pokuste se o koordinaci výchovného přístupu v rodině, ve škole a dalších institucích, které dítě navštěvuje
Tento studijní materiál byl prezentován dětských vesniček v roce 2009/2010 na vzdělávacích kurzech v rámci projektu „Více dětí do rodin - zkvalitnění a rozšíření vzdělávání pro pěstouny“, který byl realizován Sdružením SOS Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.