Transcript Inteligence
Schopnosti
Schopnosti můžeme dělit
na schopnosti psychické a fyzické,
na schopnosti obecnější (ke skupině činností) a
specifické (k velmi speciálním činnostem).
Typičtější je dělení Vernonovo na schopnosti obecné
(např. inteligence), skupinové (např. hudební schopnosti)
a specifické.
Guilford provedl faktorovou studii schopností a získal tak
tři dimenze:
percepční schopnosti
psychomotorické schopnosti
inteligence.
Inteligence
Obecná schopnost
Globální schopnost myslet racionálně,
jednat účelně a efektivně reagovat v
daném prostředí
Hypotetický, abstraktní konstrukt
Inteligence – základní funkční koncepce
Inteligence jako přizpůsobení (Stern, Wechsler)
Inteligence jako schopnost abstraktně myslet
(Ellithorn)
Inteligence jako vhled a pochopení (Lindworski)
Inteligence jako schopnost učit se a tempo
učení (Vygotskij, Feuerstein)
Inteligence – základní strukturní teorie
1.
2.
3.
Spearman: teorie 2 faktorů – obecný G-faktor a
speciální faktor (specifický pro danou činnost)
Thurstone: teorie 7 skupinových faktorů –
verbální, početní, pamětní, prostorový,
mechanický, mentální produktivity, induktivní
Guilford: teorie struktury intelektu – kombinace
tří kritérií: intelektových operací, výsledků
intelektových činností a obsahů, jichž se
intelektová činnost týká
Thurstone – 7 faktorů
(nezávislých primárních schopností)
Verbální porozumění – schopnost chápat význam různých slov
Slovní plynulost – schopnost rychle uvažovat o slovech
Početní – schopnost provádět výpočty, řešit jednoduché
matematické úlohy
Prostorová vizualizace – schopnost vytvářet zrakové představy
Paměť – projevuje se především kvalitou vybavování dříve
prezentovaných verbálních nebo zrakových podnětů
Rychlost vnímání – schopnost rychle vnímat detaily a všímat si
podobností a rozdílů (testy: rozdíly mezi kresbami, vyhledávání
skrytých obrazců)
Induktivní usuzování – schopnost nalézt obecné pravidlo na
základě jednotlivých případů (analogie, doplňování číselných řad)
Druhy inteligence
1.
2.
3.
4.
Thorndike – 3 druhy (abstraktní, praktická, sociální)
Cattell - fluidní a krystalizovaná inteligence
Gardner - 7 odlišných inteligencí (jazyková, hudební,
logicko-matematická, prostorová, tělesně-pohybová,
intrapersonální, interpersonální)
Sternberg - triarchická teorie (komponentováanalytická, zkušenostní-tvořivá, kontextová – praktická)
Cattell: inteligence fluidní a krystalická
fluidní inteligence
spíše vrozená
získávat nové informace, vyvozovat z dosavadních znalostí nové
vztahy a abstraktní poznatky (přirozená pružnost, bystrost)
analogie, doplňování číselných řad
krystalická/krystalizovaná inteligence
více ovlivněna prostředím a učením
vědomosti, zkušenosti
slovníkové testy, zkoušky obecných i odborných znalostí a
dovedností
Gardner – 7 (9) druhů inteligence
jazyková – schopnost rozumět řeči, číst a psát (spisovatel, novinář, učitel)
hudební – zpěv, hra na hudební nástroj, dirigování, komponování (hud.
virtuoz, dirigent atd.)
logicko-matematická – vědecké myšlení, řešení logických hádanek,
problémů, odvozování důkazů, provádění výpočtů (filozof, matematik)
prostorová – dobrá orientace v prostoru, snadné vytváření vizuálních
představ (architekt, orientační běžec, navigátor, pilot)
tělesně-pohybová (kinestetická) – provádění cílevědomých a obratných
pohybů (tanečník, sportovec, chirurg, lyžařský instruktor)
intrapersonální – schopnost rozumět sobě samému, chápat své myšlenky,
emoce, činy (mistr zen buddhismu)
interpersonální – porozumění druhým lidem a mezilidským vztahům
(psychoterapeut, učitel, politik, úspěšný obchodník)
přírodní – schopnost rozumět vzorcům vyskytujícím se v přirozeném světě
přírody
existenciální – sklon uvažovat o fundamentálních otázkách lidské
existence - život a jeho pomíjivost, smrt
Sternbergova triarchická teorie inteligence
komponentová (analytická):
schopnost plánovat úkoly a řešit problémy, získávat nové informace, kriticky je
vyhodnocovat
adaptivní ve školním prostředí, nemusí korelovat s tvořivostí a vhledem
zkušenostní (kreativní):
schopnost nacházet v nových a složitých situacích kreativní řešení
téměř nezávislá na komponentové složce
zdroj původních forem uměleckého vyjádření nebo spontánních vhledů při vědecké
práci
součástí je soubor strategií a zautomatizovaných postupů, které umožňují rychlejší a
efektivnější řešení nových problémových situací
kontextová (praktická)
schopnost efektivně zacházet s okolním prostředím – projevuje se v reálných
životních podmínkách, při řešení praktických problémů
3 funkce: adaptace (přizpůsobení se proměnlivým požadavkům životního prostředí)
přetváření prostředí podle svých potřeb a představ
výběr nového prostředí, pokud se nelze přizpůsobit nebo podmínky přetvořit
Měření inteligence
nejčastěji používané testy - Wechsler, Stanford – Binet, v současnosti řada
dalších*.
inteligenční koeficient (IQ) porovnává výsledek testu dané osoby (skóre) s
normami odpovídající populační skupiny.
IQ = mentální věk/chronologický věk x 100
testování statické (měříme aktuální výkon) X dynamické (pracujeme s
potenciálem dítěte)
*např. Test struktury inteligence I-S-T 2000 R, Ravenovy matice, Test kognitivních
schopností TKS, Terman-Merrill III.revize, SON-R 2 ½ -7
Měření inteligence
– normální rozložení skórů
Gaussova křivka
Hodnoty IQ
Tabulka IQ hodnot
Hodn.
IQ
Popis a předpokládané schopnosti jedince
%
lidí
nad 140
Inteligence géniů. Absolutní předpoklady pro tvůrčí činnost, určuje ostatním
směr poznání.
0,2 %
do 140
Výjimečná superiorní inteligence. Mimořádné předpoklady pro tvůrčí
činnost, vynikající manažeři.
2,8 %
do 130
Vysoce nadprůměrná inteligence. Snadno vystuduje vysokou školu, může
dosáhnout vynikajících výsledků v tvůrčí a manažerské činnosti.
6%
do 120
Nadprůměrná inteligence. Vystuduje vysokou školu, při vysoké pracovitosti
může získat mimořádné pracovní místo.
12%
do 110
Vysoce průměrná inteligence. Vysokou školu vystuduje jen s potížemi.
Důsledností a pracovitostí může získat společenské zařazení předchozí
kategorie.
25%
do 100
Průměrná inteligence. Dokáže složit maturitní zkoušku, v práci se uplatní ve
středním postavení.
25%
do 90
Slabě podprůměrná inteligence. Dokáže absolvovat základní školu a dobře se
uplatnit v manuálních profesích.
10%
do 80
Nižší stupeň slabomyslnosti. S problémy zvládne základní školu, úspěšný v
zvláštní škole.
10%
do 70
Debilita, slabomyslnost. Je-li dobře veden, zvládne zvláštní školu.
6,8 %
do 50
Imbecilita, střední stupeň slabomyslnosti. Nevzdělavatelný, ale osvojí si
sebeobslužné návyky.
2%
do 20
Idiocie, těžká slabomyslnost. Nevzdělavatelný a nevychovatelný.
0,2 %
WISC-III
škály verbální a neverbální
neverbální: názorová a performační
každá škála 5 subtestů (min. 4), výsledkem je
verbální IQ, performační IQ, celkový IQ a profil
funkcí (jednotlivých výkonů) – dva žáci se
stejným IQ mohou mít zcela odlišné profily!
nově se pracuje také se 4 faktory: slovní
porozumění, percepční uspořádání, verbální,
koncentrovanost, rychlost zpracování
Ravenovy progresivní matice
pro různé věkové skupiny od předškolního věku do stáří
neverbální
vnímání, pozornost, myšlení, částečně učení
inspirace Spearmanovým pojetím obecné inteligence
jako schopnosti chápat a vyvozovat vztahy na různé
úrovni komplexnosti (faktor g)
„culture fair“ test – více závislý na vrozených dispozicích,
méně na vzdělání (X výhrady, např. zkušenost s obrázky,
navíc ve formě geometrických tvarů; pracovní návyky;
zkušenost s podobnými typy PC her...)
Měření inteligence
3 požadavky pro psychologické testy:
1. Standardizace - stanovení populačních norem
a jednoznačného způsobu zadávání a
vyhodnocování testu
2. Reliabilita - míra konzistence testových skórů
(nemůže část testu měřit něco jiného než
zbytek) a stability výsledků testu v čase
3. Validita - schopnost testu měřit to, k čemu byl
sestaven (prediktivní, souběžná, přírůstková)
Genetické vlivy versus vlivy prostředí
– korelační studie
zhruba 70-75% variance v inteligenci je připisováno dědičným vlivům, 2530% vlivům prostředí
Inteligence – kulturní vlivy
•
některé etnické skupiny
mohou v testech
vytvořených v jiných
kulturách selhávat –
například: třídění pojmů z
hlediska funkčního
(aboriginci) a hierarchicky,
tj. z hlediska obecnosti
(„vyspělé“ země)
•
selhávání může vytvořit
hrozbu stereotypizace –
např. zařazování romských
dětí do zvláštních škol
(dnes základní školy
praktické)