Transcript Inteligence
Schopnosti Schopnosti můžeme dělit na schopnosti psychické a fyzické, na schopnosti obecnější (ke skupině činností) a specifické (k velmi speciálním činnostem). Typičtější je dělení Vernonovo na schopnosti obecné (např. inteligence), skupinové (např. hudební schopnosti) a specifické. Guilford provedl faktorovou studii schopností a získal tak tři dimenze: percepční schopnosti psychomotorické schopnosti inteligence. Inteligence Obecná schopnost Globální schopnost myslet racionálně, jednat účelně a efektivně reagovat v daném prostředí Hypotetický, abstraktní konstrukt Inteligence – základní funkční koncepce Inteligence jako přizpůsobení (Stern, Wechsler) Inteligence jako schopnost abstraktně myslet (Ellithorn) Inteligence jako vhled a pochopení (Lindworski) Inteligence jako schopnost učit se a tempo učení (Vygotskij, Feuerstein) Inteligence – základní strukturní teorie 1. 2. 3. Spearman: teorie 2 faktorů – obecný G-faktor a speciální faktor (specifický pro danou činnost) Thurstone: teorie 7 skupinových faktorů – verbální, početní, pamětní, prostorový, mechanický, mentální produktivity, induktivní Guilford: teorie struktury intelektu – kombinace tří kritérií: intelektových operací, výsledků intelektových činností a obsahů, jichž se intelektová činnost týká Thurstone – 7 faktorů (nezávislých primárních schopností) Verbální porozumění – schopnost chápat význam různých slov Slovní plynulost – schopnost rychle uvažovat o slovech Početní – schopnost provádět výpočty, řešit jednoduché matematické úlohy Prostorová vizualizace – schopnost vytvářet zrakové představy Paměť – projevuje se především kvalitou vybavování dříve prezentovaných verbálních nebo zrakových podnětů Rychlost vnímání – schopnost rychle vnímat detaily a všímat si podobností a rozdílů (testy: rozdíly mezi kresbami, vyhledávání skrytých obrazců) Induktivní usuzování – schopnost nalézt obecné pravidlo na základě jednotlivých případů (analogie, doplňování číselných řad) Druhy inteligence 1. 2. 3. 4. Thorndike – 3 druhy (abstraktní, praktická, sociální) Cattell - fluidní a krystalizovaná inteligence Gardner - 7 odlišných inteligencí (jazyková, hudební, logicko-matematická, prostorová, tělesně-pohybová, intrapersonální, interpersonální) Sternberg - triarchická teorie (komponentováanalytická, zkušenostní-tvořivá, kontextová – praktická) Cattell: inteligence fluidní a krystalická fluidní inteligence spíše vrozená získávat nové informace, vyvozovat z dosavadních znalostí nové vztahy a abstraktní poznatky (přirozená pružnost, bystrost) analogie, doplňování číselných řad krystalická/krystalizovaná inteligence více ovlivněna prostředím a učením vědomosti, zkušenosti slovníkové testy, zkoušky obecných i odborných znalostí a dovedností Gardner – 7 (9) druhů inteligence jazyková – schopnost rozumět řeči, číst a psát (spisovatel, novinář, učitel) hudební – zpěv, hra na hudební nástroj, dirigování, komponování (hud. virtuoz, dirigent atd.) logicko-matematická – vědecké myšlení, řešení logických hádanek, problémů, odvozování důkazů, provádění výpočtů (filozof, matematik) prostorová – dobrá orientace v prostoru, snadné vytváření vizuálních představ (architekt, orientační běžec, navigátor, pilot) tělesně-pohybová (kinestetická) – provádění cílevědomých a obratných pohybů (tanečník, sportovec, chirurg, lyžařský instruktor) intrapersonální – schopnost rozumět sobě samému, chápat své myšlenky, emoce, činy (mistr zen buddhismu) interpersonální – porozumění druhým lidem a mezilidským vztahům (psychoterapeut, učitel, politik, úspěšný obchodník) přírodní – schopnost rozumět vzorcům vyskytujícím se v přirozeném světě přírody existenciální – sklon uvažovat o fundamentálních otázkách lidské existence - život a jeho pomíjivost, smrt Sternbergova triarchická teorie inteligence komponentová (analytická): schopnost plánovat úkoly a řešit problémy, získávat nové informace, kriticky je vyhodnocovat adaptivní ve školním prostředí, nemusí korelovat s tvořivostí a vhledem zkušenostní (kreativní): schopnost nacházet v nových a složitých situacích kreativní řešení téměř nezávislá na komponentové složce zdroj původních forem uměleckého vyjádření nebo spontánních vhledů při vědecké práci součástí je soubor strategií a zautomatizovaných postupů, které umožňují rychlejší a efektivnější řešení nových problémových situací kontextová (praktická) schopnost efektivně zacházet s okolním prostředím – projevuje se v reálných životních podmínkách, při řešení praktických problémů 3 funkce: adaptace (přizpůsobení se proměnlivým požadavkům životního prostředí) přetváření prostředí podle svých potřeb a představ výběr nového prostředí, pokud se nelze přizpůsobit nebo podmínky přetvořit Měření inteligence nejčastěji používané testy - Wechsler, Stanford – Binet, v současnosti řada dalších*. inteligenční koeficient (IQ) porovnává výsledek testu dané osoby (skóre) s normami odpovídající populační skupiny. IQ = mentální věk/chronologický věk x 100 testování statické (měříme aktuální výkon) X dynamické (pracujeme s potenciálem dítěte) *např. Test struktury inteligence I-S-T 2000 R, Ravenovy matice, Test kognitivních schopností TKS, Terman-Merrill III.revize, SON-R 2 ½ -7 Měření inteligence – normální rozložení skórů Gaussova křivka Hodnoty IQ Tabulka IQ hodnot Hodn. IQ Popis a předpokládané schopnosti jedince % lidí nad 140 Inteligence géniů. Absolutní předpoklady pro tvůrčí činnost, určuje ostatním směr poznání. 0,2 % do 140 Výjimečná superiorní inteligence. Mimořádné předpoklady pro tvůrčí činnost, vynikající manažeři. 2,8 % do 130 Vysoce nadprůměrná inteligence. Snadno vystuduje vysokou školu, může dosáhnout vynikajících výsledků v tvůrčí a manažerské činnosti. 6% do 120 Nadprůměrná inteligence. Vystuduje vysokou školu, při vysoké pracovitosti může získat mimořádné pracovní místo. 12% do 110 Vysoce průměrná inteligence. Vysokou školu vystuduje jen s potížemi. Důsledností a pracovitostí může získat společenské zařazení předchozí kategorie. 25% do 100 Průměrná inteligence. Dokáže složit maturitní zkoušku, v práci se uplatní ve středním postavení. 25% do 90 Slabě podprůměrná inteligence. Dokáže absolvovat základní školu a dobře se uplatnit v manuálních profesích. 10% do 80 Nižší stupeň slabomyslnosti. S problémy zvládne základní školu, úspěšný v zvláštní škole. 10% do 70 Debilita, slabomyslnost. Je-li dobře veden, zvládne zvláštní školu. 6,8 % do 50 Imbecilita, střední stupeň slabomyslnosti. Nevzdělavatelný, ale osvojí si sebeobslužné návyky. 2% do 20 Idiocie, těžká slabomyslnost. Nevzdělavatelný a nevychovatelný. 0,2 % WISC-III škály verbální a neverbální neverbální: názorová a performační každá škála 5 subtestů (min. 4), výsledkem je verbální IQ, performační IQ, celkový IQ a profil funkcí (jednotlivých výkonů) – dva žáci se stejným IQ mohou mít zcela odlišné profily! nově se pracuje také se 4 faktory: slovní porozumění, percepční uspořádání, verbální, koncentrovanost, rychlost zpracování Ravenovy progresivní matice pro různé věkové skupiny od předškolního věku do stáří neverbální vnímání, pozornost, myšlení, částečně učení inspirace Spearmanovým pojetím obecné inteligence jako schopnosti chápat a vyvozovat vztahy na různé úrovni komplexnosti (faktor g) „culture fair“ test – více závislý na vrozených dispozicích, méně na vzdělání (X výhrady, např. zkušenost s obrázky, navíc ve formě geometrických tvarů; pracovní návyky; zkušenost s podobnými typy PC her...) Měření inteligence 3 požadavky pro psychologické testy: 1. Standardizace - stanovení populačních norem a jednoznačného způsobu zadávání a vyhodnocování testu 2. Reliabilita - míra konzistence testových skórů (nemůže část testu měřit něco jiného než zbytek) a stability výsledků testu v čase 3. Validita - schopnost testu měřit to, k čemu byl sestaven (prediktivní, souběžná, přírůstková) Genetické vlivy versus vlivy prostředí – korelační studie zhruba 70-75% variance v inteligenci je připisováno dědičným vlivům, 2530% vlivům prostředí Inteligence – kulturní vlivy • některé etnické skupiny mohou v testech vytvořených v jiných kulturách selhávat – například: třídění pojmů z hlediska funkčního (aboriginci) a hierarchicky, tj. z hlediska obecnosti („vyspělé“ země) • selhávání může vytvořit hrozbu stereotypizace – např. zařazování romských dětí do zvláštních škol (dnes základní školy praktické)