Transcript RENESANCE A HUMANISMUS

HUMANISMUS
A RENESANCE
ANDREA MIKULANDOVÁ, EVA VAŇKOVÁ
GYMNÁZIUM OPEN GATE, 2013
HUMANISMUS
 Lat. humanus – lidský; filozofický a ideový základ renesance;
studium originálních řeckých a římských textů: ad fontes (ke
zdrojům)
 Nastoluje otázky svobody myšlení a spravedlnosti.
 V centru dění vidí a centrem studia stanovuje člověka.
 Víra v člověka, jeho dobrotu, schopnosti, velikost
 ERASMUS DESIDERIUS ROTTERDAMSKÝ (1469–
1536) – představitel zaalpského humanismu; předchůdce
reformace (ač se později vůči ní vymezil).
Chvála bláznivosti (Encomium moriae, 1509): formou
monologu alegorizovaného monologu Bláznivosti kritizuje
nedokonalost lidí, zejména chyby církve, učenců, králů,
filozofů.
RENESANCE
 První stopy ve 13. století v Itálii
 Pojem „renesance“ údajně poprvé použil
v 16. století:
 GIORGIO VASARI (italský malíř a životopisec,
1511–1574).
 Renaissance (fr). / rinascimento [rinasčimento](it.):
obrození, nový rozkvět, znovuzrození (obnovení antiky)
 Jedna z nejvýznamnějších kulturních epoch v Evropě
Co renesanci odstartovalo a přispělo k
jejímu rozvoji?
 Nárůst měšťanstva → potřeba obchodu → tlak na rozvoj věd





(zárodky chemie při výrobě a barvení látek a kovovýrobě, nautika
+ matematika + astronomie vzhledem k potřebě výrobky
vyvážet)
Významné objevy v astronomii: MIKULÁŠ KOPERNÍK
(1473–1543), GIORDANO BRUNO (1548–1600), GALILEO
GALILEI (1564–1642)
Zámořské plavby: 1492 – objevení Ameriky: KRYŠTOF
KOLUMBUS (1451–1506); první obeplutí zeměkoule:
FERNÃO MAGALHÃES (1480–1521)
Vynález knihtisku v roce 1450: JOHANNES GUTENBERG
(1397/1400–1468) – sériově odlévané litery, do té doby nevídané
šíření informací)
Vyšší úroveň vzdělanosti
Krize středověké církve (vyvrácen geocentrismus)
Znaky renesance
 Individualismus





Antropocentrismus – člověk se stává centrem zájmu
(studia divina x studia homina), oceňuje se i rozum,
nejen víra
Světské nazírání na život: žijeme tady a teď; jsme nadále
hluboce věřící křesťané, ale smysl života pozemského
nespočívá jen v přípravě na smrt a život věčný!
Žena již není ďáblův nástroj, milostný vztah není
prokletím.
Vzory a inspirace v antické kultuře; zkoumání antických
památek
Kultura měst a měšťanstva
Rozvoj věd (především přírodní vědy, astronomie)
Periodizace italské renesance
 Raná (trecento) – 14. století; Milán, Mantova a
Florencie: vliv středověku stále silný
 Vrcholná (quattrocento) po roce 1400 – 15. století;
centrem byla Florencie, mecenáši, klasická renesance
 Pozdní (cinquecento) – 16. století, především Řím,
první barokní prvky
Renesanční hudba
 Skladatelé
 Johannes Ockeghem (1410–1497), představitel belgicko-vlámské
školy.
 Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525/26–1594), Ital
 Orlandi di Lasso (1532?–1594), Vlám
 Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564–1621)
 Hudební nástroje renesance
 violy (v. da gamba – držela se mezi koleny či na klíně; na obr. vlevo
dnešní viola, vpravo v. da gamba), flétny, housle, trubka, fagot,
cembalo, spinet
 Hudební žánry
 moteto, mše, madrigal, píseň (v mnoha dílčích žánrech)
Renesanční hudba
Z hudby mizí disonance a stoupá důraz na harmonii. Umělecké dílo tvoří propracovaný
celek, jehož části se navzájem doplňují, vytvářejí rovnováhu, harmonii. Pro renesanční
hudbu je charakteristický vzájemný vztah všech částí díla.
 Princip jednoty: vertikální - snaha pokrýt jednou zvukovou barvou celý tonální rozsah.
V tomto období také vznikají označení bas, tenor, alt, soprán; o vertikální jednotu se
usiluje i v instrumentální hudbě. V baroku bude následovat proces opačný, snaha o
dominanci jedné hlavní melodie.
horizontální – jednota v časovém rozměru díla. Renesanční hudba představuje souvislý
tok hudebních myšlenek. Díky tomuto a výše zmíněným ideálům (jednota, řád,) dochází v
renesanci k rozvoji polyfonní kompozice a také konkrétně vokální polyfonie.
 Polyfonie (česky vícehlas) je skladebná technika, při níž skladbu vytvářejí dva, tři, čtyři
i více samostatných hlasů. Žádný z nich přitom není vedoucí, žádný doprovázející.
Jednotlivé hlasy tedy usilují a rovnocennost a nezávislost. Toho se dociluje mj.
kontrapunktem.
 Kontrapunkt (nota proti notě): skladební technika renesance a baroka. Svého vrcholu
dosáhla v baroku za J. S. Bacha. Nejjednodušší formou kontrapunktu „protihlas“ k dané
melodii: např. fuga obsahuje hlavní melodii, která se nazývá téma (soggetto);
kontrapunkt pak rozvíjí a doprovází téma jako samostatný hlas. Jde tedy o umění
techniky jednotlivých protihlasů k dané řadě tónů, jejichž souzvuk sám o sobě dává smysl
jak vertikálně (harmonicky), tak i v rovině horizontálně-lineární (melodicky).

Renesanční hudba
 Kapely profesionálních hudebníků: dvorská kapela





na Pražském hradě (proslavena v rudolfínské době)
Hudba na venkovských sídlech – rožmberská kapela
(Vilém Vok a Petr Vok)
Individualismus - ovlivnil role skladatele
Skladatelé oceněni již za svého života
vznikl klavichord a virginal (klávesové nástroje)
Čechy: Kryštof Harant z Polžic
Ukázky renesanční hudby (a tance)
 http://www.youtube.com/watch?v=VqvoFHekE0c
 http://www.youtube.com/watch?v=J0i3bklG1NU
Renesanční architektura
 Dóm ve Florencii s Brunelleschiho kupolí (1420




1435)
Santa Maria Novella, Florencie (Alberti, 1446–1451)
Zámek Chambord (1519–1539)
Radnice v Antverpách (1564)
Královský letohrádek, Praha (1538–1565)
Zámek v Třeboni (po požáru v roce 1562)
Sgrafita
 Nejoblíbenější výzdobou renesančních fasád jsou
sgrafitová „psaníčka“: vyrývané ornamenty do
vlhkého zdiva v podobě obálek.
Renesanční výtvarné umění
 Jeden z největších triumfů renesance
 Práce s perspektivou
 Zobrazení nahého lidského těla, studie tělesných




proporcí – snaha vyjádřit optimismus a radost ze
života
Opět návaznost na antiku, zejména v sochařství
Nejen náboženská, ale i světská tematika
Olejomalba
Portréty, alegorie, deskové malířství
Leonardo da Vinci (1452–1519)
 Florencie, Miláno
 Odmítal geometrickou formu
perspektivy (x volně využívány
kompozice nekonečných vztahů všech
živých organismů na plátně).
 Kompozice obrazů vyjadřuje
tajemnou náladu díky jemné hře
stínů a světla.
 Všestranně renesanční osoba
 Věnoval se malířství, sochařství,
stavitelství, hraní na loutnu .
(navrhl princip bagrů, zemních
vrtáků, kolesové lodi, letadla,
helikoptéry, padáku a mnoho
dalších strojů)
Autoportrét (asi 1510−1515)
Leonardo
Dáma s hranostajem (Cecilia
Gallerani)
(1489−1490)
Proporce lidské postavy (1492)
Leonardo
Mona Lisa (1503−1517)
Poslední večeře (1498)
1495, nástěnná malba v kostele Santa Maria delle
Grazie, Milano.)
Michelangelo Buonarroti (1475–1564)
 Florencie, Řím
 Sochař, malíř, architekt,
básník
 1508 – začal pracovat na
výzdobě Sixtinské kaple.
 1546 – hlavní architekt
Basiliky svatého Petra
v Římě (práci převzal po
architektu Bramantovi)
Michelangelo
David (1501–1504, Florencie)
Pieta ( 1498–1500, Vatikán). Součást
ikonografického zobrazení Ježíšovy cesty,
v Chrámě svatého Petra
Michelangelo
 Sixtinská kaple
 Freska
Poslední soud
(1536−1541)
Michelangelo
 Stvoření Adama, Sixtinská kaple
Raffael Santi (1483–1520)
 Vrcholná renesance
 Vynikl jako malíř madon a podobizen vystihujících
osobnost portrétovaných.
 Namaloval fresky ve Stanza della Segnatura (1508−
1511) ve Vatikáně, ve kterých realizoval ideální typy.
(Athénská škola)
Pracoval podobně jako Michelangelo a Bramante na
zakázku papeže Julia II.).
 Zdůrazňoval harmoničnost proporcí, centrální
dispozici a ornament.
Raffael
Disputace o Nejsvětější svátosti
Athénská škola
Raffael
 Sixtinská madona (1512)
 V galerii Zwinger v Drážďanech
Sandro Botticelli (1444–1510)
 Představitel florentské
školy
 Zprvu se inspiroval
antickými mýty.
 Na sklonku života
pracoval především
s křesťanskými tématy.
Botticelli
Primavera – Svěcení jara (kolem 1478), inspirované
básněmi od Ovidia, Lucretia a Agnola Poliziana
Botticelli
Zrození Venuše (kolem 1485)
Albrecht Dürer (1471–1528)
 Německo, Norimberg
 Malíř, grafik a teoretik
 Autoportrét (1488)
Tiziano Vecelli (Tizian, Titian) (1485–1576)
 Italský portrétista, krajinář
 Maloval náboženská a mytologická témata.
 Venuše urbinská
(1538)
Tizian
 Apollon a Marsyas (1570–1576)
 Tizian již stojí jednou nohou v baroku: viz
korpulentní dámy, obrazy hrůzy, temné barvy.
Mistr litoměřického oltáře (1470?–po 1516 )
 Autor prvního
renesančního portrétu
vzniklého na našem
území, ovšem netušíme,
zda byl skutečně Čech.
 Nástěnné malby v kapli
sv. Václava
 1514: Litoměřický
kancionál s upálením
mistra Jana Husa
Podobizna Albrechta z
Kolovrat (1506)
Renesanční literatura
 Renesanční písemnictví
se vrací k oblíbeným
antickým literárním
žánrům.
 Komedie, tragédie, pastorála
(drobná instrumentální skladba rázu
pastýřské písně, oslavuje pastýřský
život)
 Předlohy římského původu
 Píše se v národních jazycích.
 Mnoho autorů však zůstává u latiny.
 Vynález knihtisku – r. 1450
Žánry renesanční literatury
 Román, novela a povídka
 Esej: MICHEL DE MONTAIGNE (1533–
1592)
 Sonet (viz dále)
 Villonská balada: 4 sloky, 3 po 7–12 verších,
poslední je pětiverší – François Villon
 Drama (vycházející z antického vzoru)
 Směšnohrdinský epos
 Traktát (šíření náboženských nebo politických
idejí, z lat. trahere – táhnout = dlouhý spis)
Polemika, dopis, cestopisy, životopisy, spisy
Žánry renesanční literatury
 Sonet, sonetto = písnička; vždy 14 veršů
 Italský sonet (Francesco Petrarca, 1304–1374)
Struktura: dvě kvarteta, dvě terceta
 Shakespearovský (alžbětinský) sonet
 Struktura: tři kvarteta, závěrečné dvojverší (heroic
couplet)
 Alžbětinské sonety jsou psány blankversem:
nerýmovaný sylabotónický jambický verš o pěti
stopách
Žánry renesanční literatury
 Ukázka nepravidelného blankversu z Romea a Julie
(W. Shakespeare)
PRINCE:
A glooming peace this morning with it brings;
The sun, for sorrow, will not show his head:
Go hence, to have more talk of these sad things;
Some shall be pardon'd, and some punished:
For never was a story of more woe
Than this of Juliet and her Romeo.
Itálie
 FRANCESCO PETRARCA (1304–1374)
 Florencie
 Otec italského humanismu
 Sonety Lauře (psány po dobu 30 let); vyjadřují cit
k Lauře a líčí ji jako dokonalou bytost.
 GIOVANI BOCCACIO (1313–1375)
 Autor Dantova životopisu
 Dekameron (1348 - 1353)
Soubor sta novel o lásce rozdělených po deseti na
deset dní. Příběhy si vypráví deset mladých lidí, kteří
utekli z města na venkov, aby se zachránili před
morem, který vypukl ve Florencii roku 1348.
Ukázka: Sonety Lauře
 6.
Nemohla být ani stvořena z prvků pozemských...
Kde zlato vzal bůh lásky, z které žíly,
na ty dva copy kadeřavých vlasů?
Kde v trní růže? Z kterých zeměpásů
ten křehký sníh, v nějž dech a tep se vlily?
Odkud ty perly, z kterých letmo střílí
ta cudná slova tlumeného hlasu?
Odkud má tolik nebeského jasu
a božských krás pro mramor čela bílý?
Od kterých kůrů, z kterých kruhů ráje
ten zpěvný hlas, jenž trápí mě a tráví,
že snad mě stráví za nedlouhý čas?
Kterého slunce záře vrozena je
těm očím, v nichž můj bol i mír můj pravý
a z nichž mě žehnou plameny a mráz?
.
Ukázka: Sonety Lauře
7.
... jen v nebi může být takové krásy vzor.

Z kterého nebe, z které ideje
příroda tvůrčí vzor svůj vyhlédla si
pro tuto tvář, jíž zde říci asi,
co umí tam, kde všechno krásné je?
Která to víla, nymfa z ručeje
po vánku spouští zlatohebké vlasy?
Kdy srdci dán takový poklad spásy?
A právě to jen zkázou pro mne je.
Hledají marně božskou krásu ti,
kdo její oči nezřeli a v nich
líbezný šleh i pohled bez hnutí.
Neznají lásky krutý pád a zdvih,
kdo nevědí, jak sladká vzdechnutí,
jak sladkou řeč má, jaký sladký smích
Francie
o FRANÇOIS VILLON (1431–1463?)
o Řadí se mezi „prokleté básníky“.
o Dostal trest vyhnanství.
o Malý testament (1456) ODKAZ – rozloučení s Paříží a přáteli
o Velký testament ZÁVĚŤ (1462) – události jeho života
o villonská balada: směs vysokých a nízkých stylů, kontrasty
o FRANÇOIS DE RABELAIS (1494/1483–1553)
o Prozaik, vypraveč
o Satirický román : Gargantua a Pantagruel (královská rodina
obrů, pět svazků, 1532–1564
Ukázka: Villonská balada
Schytal jsem, Mistře, rány pěstí.
Usínal blízko mrákotám,
někdy i v keřích na předměstí.
Zřídka tam zavál parfém dam,
Víc než to. Byl tam, přísahám,
puch, před nímž není úniku,
Smál se tomu - díky vám.
Jsem za to vděčný, básníku.
Vzdal jsem se štěstí pro neštěstí,
propadal svůdným chimérám,
hledal jsem cestu, našel scestí...
Ale už dávno neskuhrám.
Lásku a hazard v srdci mám nic nechci dělat ze zvyku,
To jste mi nabíd. To si dám.
Jsem za to vděčný, básníku.
Hráči je nejlíp na rozcestí,
Když jsem se ohlíd, byl jste tam.
Cesty jsou nové ratolesti
stromu, jenž roste Bůh ví kam...
Bůh to ví. Já se věčné ptám.
Čím bych byl bez otazníků?
Vy jste mě učil všem těm hrám...
Jsem za to vděčný, básníku.
Pošeptal jste mi tolik zvěstí...
Jedna má sílu výkřiku:
Nic nelze poznat bez bolesti!
Za to jsem vděčný, básníku.
Francie
o MICHEL DE
MONTAIGNE (1533–
1592)
o Francouz; vytvořil žánr
esej: prolnutí vědecké
erudice s vytříbeným
smyslem pro umělecké
slovo
 Důsledné zaměření na
zkoumání vlastní
osobnosti tvůrce
 Rád vyvolával diskuse,
polemiky.
Španělsko
 MIGUEL DE CERVANTES Y SAAVEDRA (1547–1616)
 Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (1605)
dvoudílný tragikomický román
 Výsměch přežilým formám rytířství
 Don Qujite měl sluhu Panzu, koně Rosinantu a milou Dulcineu
 LOPE DE VEGA (1562–1635)
 Napsal 2000 her.
 Cyklus her Hry Pláště a kordu (1619; nezbytné součásti oděvu šlechtice):
Zahradníkův pes, Zázračný pramen madridský, Pošetilá dáma, Sedlák
svým pánem, Učitel tance, Chytrá milenka, Vzbouření v blázinci
 Témata: rodinná čest a láska, ústřední postavy aktivně usilují o své štěstí a o
právo žít svobodně.
 Fuente ovejuna (Ovčí pramen), 1619 historické drama
- vzpoura vesnice proti tyranovi, který uplatnil ius primae noctis (právo první
noci)
 Zvůle šlechticů a konflikt s poddanými
Anglie
 GEOFFREY CHAUCER (1340?–1400)
 Canteburské povídky (1387–1400):
Vyprávění poutníků z různých sociálních vrstev, kteří putují k hrobu
světce Tomáše Becketa do Cantenbury .
 Syntéza středověké literatury: povídka, legenda, fraška, fabliau
(původně franc. veršovaná povídka či bajka) s humornými a
satirickými prvky, tepající nešvary středověké společnosti)
 Zakladatel první přijaté podoby spisovné angličtiny
 WILLIAM SHAKESPEARE (1564–1616)
 Dochovalo se jemu připsaných 37 divadelních
her, 154 sonetů, dvě
dlouhé epické básně a několik dalších děl. Z dramat:
 Zkrocení zlé ženy (1594), Romeo a Julie (1595), Sen noci
svatojánské (1596), Hamlet (1604), Othello (1605), Macbeth
(1606), Král Lear (1606), Zimní pohádka (1611), Bouře (1612)
HUMANISMUS A RENESANCE V ČECHÁCH
 První známky renesance přicházejí v době Karla IV.,
kdy Prahu navštívil Francesco Petrarca.
 Ve druhé polovině 15. století se česká literatura
otevřela Evropě (vs. společenské a náboženské
zápasy).
 Obohacení o žánrový repertoár, bohatší vrstvy
stylových prostředků, duch bezstarostnosti a veselí
 Zároveň reformační snahy orientované k mravní
problematice, vedoucí až k husitským bouřím;
skutečná renesance doráží do zemí Koruny české až
v 16. století.
Humanistická literatura v Čechách
v 15. až 17. stol.

Latinská literatura (latinský humanismus) –
psali ji katoličtí šlechtici
 JAN Z RABŠTEJNA (1437–1473)
 Položil základy latinské humanistické tvorby v Čechách.
 Dílo: Dialogus (1496), jedno z nejvýznamnějších děl
latinského písemnictví
 Forma dialogů (historická látka) mezi Zdeňkem ze
Šternberka, Vilémem z Rabí a Janem ze Švamberka
 Ústřední motivy: odboj katolického panstva, politické a
náboženské poměry za vlády Jiřího z Poděbrad
 Vyzdvihuje ctnosti a věrnost Čechů.
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (asi 461−1510)
 Stál v čele pražské královské kanceláře, v ohnisku
humanismu.
 Považoval češtinu za barbarskou pro literaturu.
 Psal poezii, filozofickou prózu a obsáhlou
korespondenci.
 Žaloba k sv. Václavovi na mravy Čechů
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1461–1510)
Elegie - žalozpěv
Humanistická literatura v Čechách
 Česká literatura (národní humanismus)
 psána vzdělanými měšťany a šlechtou; čeština se prosazuje
jako umělecký jazyk
Viktorin Kornel ze Všehrd
(asi 1460−1520)
 Usiloval o povýšení češtiny na úroveň latiny:
 Knihy o napravení padlého (Všehrdův Úvod k
dílu Jana Zlatoústého)
 Překladatelská činnost
Renesanční literatura v Čechách
v 15. až 17. stol.
 Psána česky.
 Určena většinou pro měšťany a střední šlechtu; díky
péči a tlaku na jazykovou vytříbenost tiskařem
Danielem Adamem z Veleslavína dosáhla postupně
vynikající úrovně stylové.
 Typické a široce rozkročené žánry: bajky, fabliaux,
cestopisy (překlad díla Marca Pola Milion),
pohádky, kalendáře, paměti, kroniky…
 Jazyk nadále napodoboval latinu, ale ne otrocky,
pronikaly do něj i lidové prvky, český slovosled.
Hynek z Poděbrad (1452–1492)
 Třetí syn krále Jiřího z Poděbrad a jeho druhé manželky







Johanny z Rožmitálu
Působil jako diplomat ve službách krále Vladislava
Jagellonského.
Jeho tvorbu ovlivnila cesta do Itálie v družině krále Matyáše
Korvína.
Tvrdí se, že je prvním známým Čechem, jenž zemřel na syfilis
Dílo:
- překlad 11 povídek („novel“) z Dekameronu a připsal jednu
vlastní
- zábavná erotická próza, např.: O jedné pěkné paní,
jménem Salomeny, a o jejím velmi netrefném
manželu
- poezie: Májový sen, Stesk na ženitbu
Hynek z Poděbrad: Májový sen
 Silně erotická básnická skladba (některé části se
z rukopisů ztratily)
 Mladý muž má milostný sen, v němž k němu přichází
ideální dívka, s níž chce prožít noc. Po jeho
přemlouvání a jejím prvotním zdráhání téměř dojde
ve snu k fyzickému splynutí, avšak muž se těsně
předtím probudí.
 Příběh končí kupodivu silně moralizujícími (a snad i
pokryteckými) naučeními o tom, že takovým snům se
nemá věřit, že muž by měl svou ženu milovat a ctít
(viz následující ukázka).
Daniel Adam z Veleslavína (1546−1599)
 Podle něj se označuje tato epocha jako doba veleslavínská .
 Dbal na obsah a na jazyk : veleslavínská čeština
 Zeť předního pražského tiskaře Jiříka Melantricha: získal dostatek prostředků
pro vydávání děl
k povznesení širších vrstev čtenářů.
 Po smrti tchána zdědil tiskárnu a fakticky ji změnil ve vydavatelství –
spolupracoval s mnoha spisovateli, nakladateli a překladateli.
 Díky němu byla přeložena řada významných prací, vydaná díla vynikala
vkusnou grafikou a vynikající jazykovou úrovní.
 V úvodech překladů vždy uváděl svůj vztah k vlasti a češtině.

1598 - vydal čtyřjazyčný slovník česko-latinsko-řecko-německý
Václav Hájek z Libočan (?–1553)
 Dílo: Kronika česká (1541)
 - velmi oblíbená
- psaná prózou
- historicky silně nepřesná, Hájek si vymýšlel letopočty,
dokonce i z předkřesťanských dob; podrobena kritice
v době národního obrození (historik Gelasius Dobner)
- psaná jadrným jazykem
 Dějiny českého národa od příchodu praotce Čecha až po
korunovaci Ferdinanda Habsburského českým králem
(1526)
Mikuláš Dačický z Heslova (1555–1626)
 Dílo: Paměti, dovedené až do roku 1610
 Události v Kutné Hoře, ale i v celé zemi (i cizina), ostře





protiněmecká, národnostně založená kniha
Vychází z vlastního pozorování, z úředních písemností a
dobových novin; byl sám známý frejíř, vskutku renesanční
muž
Poslední zápisy (1610-1626) psal jeho otec
+ básnická sbírka Prostopravda (1619-1620)
Satirické verše na společenské poměry a římskou církev
Na motivy Pamětí vznikl známý prvorepublikový film rež.
Otakara Vávry Cech panen kutnohorských (1938) –
Mikuláše hrál Zdeněk Štěpánek, povětrnou Rozinu Adina
Mandlová
Paměti M. Dačického
Léta 1419
Na den památky sv. Abdona stal jse jest mord veliký v Novém Městě
pražském od měšťanův a obce téhož města, takže jsou zabili třinácte
mužuov, konšeluov a rychtáře Nyklasa, smetavše je z rathauzu, a rathauz
jsou osadili mocí. Na den pak po památce blahoslavené Panny Marie umřel
jest Václav, římský a český král, na Novém hradě nedaleko Prahy. A hned
potom ve středu a ve čtvrtek obec pražská učinili útok na kláštery, kostely a
domy kněžské, tepúce varhany a obrazy kazíce. V pátek pak vypálili jsou
Kartousy a kněží z kláštera vedli jsou do Starého Města pražského. Potom
na den památky sv. Michala archanjela bylo veliké sebrání lidů u Křížkuov,
na té silnici jdouce od Benešova k Praze, a šli valem s sviecemi do Prahy. A
v sobotu před památkou sv. Martina měšťané Starého a Nového Města
pražského zloupili jsou město pražské, Malou Prahu pod hradem pražským,
a potom je vypálili. A tu Jan Žižka vzat na slovo od lidu a počal bojovati.
V tu zimu po památce sv. Martina učiněno jest příměří mezi Pražany a
pány, královú stranú, až do sv. Jiří. A Žižka hned jel do Plzně; jměl jest
mnohé války se panem Švanberkem a zemany.
Jan Blahoslav (1523–1571)

Jedna z největších osobností české
renesance, básník, překladatel,
historik, jazykovědec, hudební teoretik

Byl biskupem Jednoty bratrské česká
protestantská církev).

Přeložil do češtiny Nový zákon.

Gramatika česká (1551–1571):
prosazuje vytříbený a spisovný jazyk

Muzika (1558)
- rady hudebníkům

Bible kralická (1579–1593)
česká tištěná bible, přeložená
z původních biblických jazyků

Filipika proti misomusům (1567),
polemiky s tím, že vyšší vzdělání je pro
křesťany nevhodné
Cestopisy
 OLDŘICH PREFÁT Z VLKANOVA (1532−1565)
 KRYŠTOF HARANT Z POLŽIC A BEZDRUŽIC
(1564−1621)
 VÁCLAV VRATISLAV Z MITROVIC (1576−1635)
 Sloužily k rozšíření obzorů obyvatelstva i k pobavení.
Ukázka: Příhody Václava Vratislava, svobodného pána z
Mitrovic
Kniha První – Výjezd císařského poselství z města Vídně až do
Konstantinopole
Léta Páně tisícího pětistého devadesátého prvního byl jsem dán já, Vácslav
Vratislav z Mitrovic, za pachole komorní panu Fridrichovi Krekvicovi, ktery
od J. M. Císařské Rudolfa za orátora neb posla k sultánovi Amuratovi do
Konstantinopole s presentem poslán, u kterýhožto v městě Vídni několik
měsícův byvše na present, totiž na klínoty, hodiny a jiné znamenité dary,
které pán můj jak císaři tureckému, tak jeho bašům a officírům darovati a
presentirovati od J. M. Císařské měl, jsme očekávali, aby z Augšpurgku
přivezeny byly; zatím pan orátor šífy, na kterýchž sme až do Komárna jeti
měli, i jiné potřeby, na touž cestu náležející, sobě přihotovil. Když pak již
všeckno spraveno a do Vídně přivezeno bylo, tehdy pan orátor se všemi,
kteří do Konstantinopole jeti měli, u J. M. arciknížete Arnošta audiencí měl
a J. M. ruku políbivše, prvního dne měsíce září léta 1591, rozžehnavše se s
milými přátely, na šífy sme vsedli a po Dunaji do Višemundu, města
uherského, čtyry míle od města Vídně vzdáli, kdež jeden rakouský pán,
Unfercokt jménem, na nás ačekával, přijeli. Na zámku jeho týž pan
Unfercokt pankyt držel a velmi dobře nás choval. V témž městě jsme dva
dni zůstali; nebo ještě některé listy a postranní dary, které jsme u porty
presentirovati měli, přihotoveny a nám odeslány nebyly.
Knižní zdroje
 KOL. AUTORŮ: Dějiny české literatury I. 1. vyd. Praha : Nakladatelství






Československé akademie věd, 1959
DOLEJŠÍ, Pavel. Školní slovník českých spisovatelů.Pelhřimov : Pavel
Dolejší, nakladatelství a vydavatelství, 2005.ISBN 80-86480-58-5
NEZKUSIL, Vladimír. Česká a světová literatura. Praha : Nakladatelství
Fortuna, Praha, 2002. ISBN 80-7168-653-0
NEZKUSIL, Vladimír. Čítanka české a světové literatury pro 1. ročník
středních škol: Nejstarší literární památky, počátky českého národního
obrození; Praha : Nakladatelství Fortuna. ISBN 80-7168-497-X
SLANAČ,Otakar. Čítanka 1 k literatuře – přehledu SŠ učiva. Třebíč :
Nakladatelství PV, 2006. ISBN 80-902571-8-6
SOUKAL, Josef a kol. Literatura pro 1. ročník gymnázií. Praha : SPNPedagogické nakladatelství, akciová společnost, 2006. ISBN 80-7235-154-0
ULRICHOVÁ, Libuše. Obsahy z děl české literatury: Pelhřimov : Pavel
Dolejší, nakladatelství a vydavatelství, 2007.ISBN 978-80-86480-87-9
Webové zdroje













http://www.gvp.cz/~pfannova/literatura/stranky/uvod.php
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6644
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dekameron
http://www.cesky-jazyk.cz/slovnicek-pojmu/renesance/
http://www.vysokeskoly.cz/maturitniotazky/cesky-jazyk/renesance-ahumanismus
http://splhej.wz.cz/referat/obcanka/8/Renesance/
http://literatura2.topsid.com/index.php?war=renesance_a_humanismus
http://texty.citanka.cz/dacicky/pam1-1.html
http://www.phil.muni.cz/clit/ekscl/renesancni_poesie.pdf
http://texty.citanka.cz/mitrovic/pr1-1.html
http://nb.vse.cz/~prochazd/umeni/Malirstvi/michelangelo.htm
http://www.artmuseum.cz
http://www.artchiv.info/GALERIE/ZEME/10001--Ceske-malirstvi.html