Transcript Determinace lidské psychiky

2. přednáška
Jedním z důležitých témat psychologie a také
vědecký sporem je otázka:
V jakém poměru je naše osobnost determinována
(určována, vymezena)
 vnitřními
vlivy (biologickými, zděděnými
danostmi)
a/nebo
 vnějšími vlivy (prostředí a výchova)?

Co upřednostňují environmentální
(environment – prostředí) teorie?

Vysvětlují, že vývoj jedince a celá jeho osobnost je určena vnějšími
faktory.

Např. John Locke: člověk se rodí jako „tabula rasa“ a teprve až zkušenost
jej formuje do určité podoby.

J. Watson – jakékoli zdravé dítě je schopen „vycvičit“ (vychovat) tak, že se
z něho stane to, co on sám bude chtít (lékař, právník, umělec, obchodník,
ale také zloděj a žebrák). To vše bez ohledu na jeho talent, sklony,
schopnosti a také bez ohledu na povolání a rasu.
Tzv. výchovný utopismus přeceňuje vliv výchovy, přičemž význam
ostatních, zejména biologických, faktorů zůstává nedoceněn.
Základem uvedených utopistických názorů je přesvědčení, že všichni
lidé jsou v podstatě stejní, mají stejné schopnosti. Rozdíly, které jsou
mezi nimi, jsou výsledkem vnějších vlivů jako i vlivů výchovy.


Nativistické teorie vycházejí z teze, že duševní vývoj
jedince je určen vrozenými mechanismy.
Tyto přístupy přeceňují biologickou determinaci.
Dva směry: (a) iracionalistické – např. S. Freud: rozvoj
osobnosti je určen vrozeným programem (pud života a
pud smrti), (b) racionalistické – dispozice jsou pouze
předpoklady k vývoji, nejsou hotovými vlastnostmi.
tzv. výchovný pesimismus




Psychický vývoj se uskutečňuje na základě vzájemného
působení dědičných dispozic a vlivu prostředí.
Důležité je, že člověk není jen „pasivním kuřákem“
(vstřebáváním vnějších vlivů) a pouze biologicky
determinovanou osobností, ale je důležitá i aktivita
samotného jedince.
Člověk je vybaven určitým vnitřním potenciálem k vlastními
rozvoji, vliv prostředí tento potenciál může ovlivňovat
negativně nebo pozitivně.
Cesta k seberealizaci je spojena se svobodnou vůlí a
aktivitou jedince samotného.
tzv. výchovný optimismus
Představte si situaci v autobuse, ve kterém ráno jede
do školy skupina dospívajících studentů. Všichni spokojeně
sedí, když na jedné zastávce nastoupí tři starší lidé, jeden
dokonce s hůlkou. Nemají si kde sednout a postávají nad
mladými lidmi.
Co by dospívající studenti měli udělat?
Jejich chování je dáno determinací biologickou nebo
socio-kulturní?
a) společnost, resp. obecné kulturně podmíněné faktory –
jazyk, hodnoty, způsob chování aj.


tlaky společnosti: tradice x proměnlivost
vliv médií
Každý jsme ovlivněni charakterem doby, ve které
žijeme.
b) sociální vrstva, k níž jedinec patří
-
má své normy, hodnoty a s nimi související styl života,
ty jsou zřejmé např. v různých minoritních skupinách.
(c ) sociální skupina
-
přímý kontakt všech členů, vymezení rolí
parta, sportovní klub, pracovní skupina aj.
-
RODINA: poskytuje základní zkušenosti, citové zázemí
(zdroj jistoty a bezpečí), potřeba pozitivní akceptace
-
ŠKOLA
Co se stane, když člověk vyrůstá mimo lidskou společnost? Jak
vypadá život těchto lidí? Jaká je jejich osobnost? Jak se chovají?
Jak se vyvíjí jejich psychika?
Životní příběh AMALY (18 měsíců) A KAMALY (8 let)
- byly nalezené v Indii, projevovaly vlčí chování:
ožívaly hlavně v noci, neměly rády slunce, velmi dobře viděly ve
tmě, měly pronikavý čich a sluch, měly rády syrové maso a jedly z
misky na zemi.
Dívky projevovaly hypersenzitivitu k dotekům a nesnášely nosit
oblečení, nebyly citlivé na chladno a horko. Projevovaly jen málo
lidských emocí jakéhokoli druhu – kromě strachu.
Kamala se nakonec naučila čistotnosti a zvykla si na společnost
ostatních lidí. Byla schopna chodit i vzpřímeně, ale nikdy ne
dokonale (často se vrátila na všechny čtyři když potřebovala jít
někam rychle).
Když byly nalezeny, neznaly lidskou řeč. Obě dívky vydávaly
vysoké naříkavé zvuky podobné vlčímu vytí. Zatímco Amala před
svou časnou smrtí začala projevovat známky pokroku v lidské
řeči jako normální batole, Kamalin pokrok byl mnohem pomalejší.
Po několika letech se naučila pouze okolo 40 slov, jen chabě
ovládala gramatiku.
sourozenci vyrůstají ve stejné rodině.
liší se pohlavím, věkem, vlastnostmi …
tím vyvolává
jiné reakce
rodičů než
druhý
sourozenec
rodině na ně
kladou jiné
nároky, mají
rozdílná
očekávání …
dítě na tyto
nároky a
očekávání
reaguje podle
svých
dispozic





DĚDIČNOST – přenos určitých dispozic z jedné generace na druhou.
Soubor dědičných předpokladů, které si jedinec přináší na svět, je
nazýván genotyp.
Výsledkem dlouhodobých a složitých vztahů mezi souborem
dědičných dispozic jedince (genotypem) a faktory životního
prostředí, v němž se tyto dispozice v průběhu vývoje projevují, je
fenotyp (Ridley, 2001).
Tak jako většina z nás i vědci neustále pátrají po tom, které
vlastnosti a projevy osobnosti jsou dědičností podmíněny nejvíce.
Je známo, že dědičná může být například: agresivita, odolnost vůči
chemickým závislostem, alkoholismus, sklony k depresím, ale také
schopnost energicky prosazovat vlastní potřeby, schopnost někoho
vést, schopnost učit se cizím jazykům, odolnost vůči stresům,
temperamentové vlastnosti a mnoho dalších.



Francis Galton (1822–1911) provedl experiment s porovnáním 35
dvojčat (jednovaječných) s 20 páry dvojčat (dvojvaječných).
Jednovaječná dvojčata si byla velmi podobná i v dospělosti. Podobala
se nejen fyzicky, ale i osobnostně, inteligencí, zájmy a profesní dráhou.
Je známo, že jednovaječná dvojčata mají v podstatě stejnou dědičnou
výbavu. Vznikla totiž rozdvojením již oplodněného vajíčka a všechny
geny jsou u nich stejně zastoupeny.
 Jsou
si podobnější jednovaječná dvojčata, která
vyrůstají společně, nebo jednovaječná dvojčata,
která vyrůstají odděleně (například při adopci,
kdy každé z dvojčat vyrůstá v jiné rodině)?





Případ jednovaječných dvojčat (Beth a Amy) vychovávaných odděleně. Po
narození byla dvojčata dána k adopci novým rodičům, v obou případech to
byly židovské rodiny ze státu New York.
Matka Amy byla obézní, nejistá, žárlivá a nemilující.
Matka Beth byla atraktivní, plná radosti a lásky k dítěti.
Amy nikdy nezapadla do rodinného prostředí, vyrůstala s emočními
problémy. Už jako malá byla ukňouraná a vyžadovala stálou pozornost. Tyto
vlastnosti jí vydržely až do dospělosti.
Beth vyrůstala v milující rodině a byla středem pozornosti od chvíle, kdy si ji
přinesli domů. Beth se dostávalo všeho, přesto byla Beth problémovým
dítětem a pořád plakala, stejně jako Amy. Jako dospělá byla protivná,
neurotická a nesnášenlivá žena, stejně jako Amy (dle Hammer, Copeland,
2003).
Znovu si připomeňme tzv. výchovný (pedagogický) pesimismus …
 MOZEK


a NERVOVÁ SOUSTAVA
J. Delgado: zastavil rozzuřeného býka v aréně pouhým
zmáčknutím tlačítka, které aktivovalo elektrodu v mozku
zvířete.
Delgado potlačil minimálním elektrickým impulsem v
určité části mozku agresivní chování a proměnil
rozzuřeného býka v beránka.



Existuje úzká spojitost mezi mozkem
a prožívám a chováním.
Římský císař Caligula po zánětu mozku údajně zešílel,
začal být neuvěřitelně krutý a agresivní.
Josef Mánes po horečnatém onemocnění, které zřejmě
postihlo jeho nervovou soustavu, trpěl velkými bolestmi
hlavy, jeho organismus byl vyčerpaný a choval se
„podivně“.

dirigent, generál, šéf
1928 Neurolog Tilney prohlásil, že celá lidská evoluce se má
chápat jako „věk čelních laloků“






přijímají a koordinují informace z dalších laloků,
kontrola pohybu,
produkce řeči,
vyšší kognitivní funkce jako myšlení, emoce, paměť
sebereflexe, sebeuvědomění,
sídlo plánování, předvídání, záměrů
Pacient s onemocněním čelních laloků si uchovává schopnost
pohybu, užívá jazyka, poznávání předmětů, pamatuje si nové
informace, ale stejně jako armáda bez velitele se rozpadá, i
poznávací funkce bez čelních laloků se začnou postupně
rozpadat.
(Goldberg, 1994, s. 39).
temenní laloky: interpretace
tělových pocitů
spánkové laloky: slyšení,
porozumění jazyku, paměť a
část emoční kontroly
týlní laloky: vzadu; vidění,
vizuální percepce
•
přerušení corpus
callosum poskytuje
informaci o roli a
funkcích levé a pravé
hemisféry
•
•
Je uvedený „seznam“ specializací
hemisfér za všech okolností stále platný?
Názor neurochirurgů: „U velmi malých dětí je
poškození pravé hemisféry doslova ničivé,
zatímco důsledky poškození levé hemisféry
jsou poměrně malé.“ U dospělých je to přesně
naopak.
Jak to vysvětlit?
(Goldberg, 1994, s. 59).
Experiment Bever-Chiarelliho se
zpracováním hudebních zkušeností

Muzikálně nerozvinutí lidé zpracovávají hudbu P
hemisférou. Hudebníci však zpracovávají hudbu L
hemisférou. => stará představa o vazbě na hudební
informace na P hemisféru platí jenom omezeně.
Experiment A. Martina a kolegů se
slovními a neslovními informacemi

Přesun aktivace zprava doleva
Experiment A. Martina a kolegů se slovními a neslovními
informacemi
Přesun aktivace zprava doleva. Vztah činnosti PH k novým
informacím a LH k rutinám nezáleží na druhu činnosti, ale je
obecný. (Goldberg, 2004, s. 66).
Platí
pro symboly
(podle ortodoxní teorie by měly být zpracovávány LH)
 pro tváře
(podle ortodoxní teorie by měly být zpracovávány PH)
Neuroplasticita znamená, že lidský mozek
dokáže proměňovat sebe sama.
Jestliže určité „součásti“ selžou, jiné části
mozku někdy dokážou jejich úlohu převzít.
(Doidge, 2012)
Ta dobrá zpráva je, že mozek dokáže změnit vlastní
strukturu a funkci prostřednictvím myšlení a aktivity.
Naše mozky jsou vynalézavé, ale také zranitelnější a
citlivější na vnější vlivy.
„Plastický paradox“ – jakmile se v mozku objeví určitá
změna a dobře se „zabydlí“, může zabránit výskytu
jiných změn. Problém závislostí, rigidity chování atd.

Psychický vývoj – co to je?
– na čem je závislý?
Psychický vývoj je proces postupné přeměny jednotlivých psychických
funkcí i celé osobnosti.
Jeho průběh závisí na individuálně specifické interakci vrozených dispozic a
komplexu různých vlivů prostředí.
(Vágnerová, 2010, s. 24-33)
Co je zrání a učení?
Proces zrání je předurčen genetickým programem. Projevuje se zákonitou
posloupností určitých změn, které lze chápat jako stav připravenosti k
dalšímu vývoji.
Učení tyto předpoklady dále rozvíjí.
(Vágnerová, 2010, s. 33-35)