Slide 1

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 2

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 3

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 4

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 5

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 6

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 7

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 8

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 9

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 10

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 11

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 12

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 13

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 14

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 15

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 16

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 17

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 18

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 19

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 20

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 21

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 22

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 23

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti


Slide 24

Mistr Jan Hus
6. července 1415

Český náboženský myslitel, kazatel a reformátor
Mistr Jan Hus se narodil dle různých zdrojů mezi
lety 1368 až 1374 v Husinci u Prachatic. O jeho
dětství mnoho nevíme.

Studoval na pražské univerzitě artistickou
fakultu, kde získal v roce 1396 titul
mistra svobodných umění.

Hus jako student

V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu
a byl vysvěcen na kněze. Jako učitel používal v psaném projevu
hlavně latinu.

Husovým vzorem byl Jan Viklef, jehož učení z Anglie proniklo
do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy
a tím si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Od roku 1402 kázal Hus v Betlémské kapli.
Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a
nešvary bohatého panstva.

Získal si tím obdiv široké vrstvy pražských
obyvatel, od chudých lidí až po královskou
společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší
názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.

Do doby, kdy měl Hus sympatie arcibiskupa
Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny
Žofie, byla mu jeho kázání tolerována.

V roce 1408 se ale
arcibiskup postavil proti
každému, kdo uznával
Viklefa a přikázal všem
odevzdat jeho spisy. Čeští
mistři i studenti odmítli
poslušnost a spisy nevydali.
Pražský arcibiskup dal v
roce 1410 spálit Viklefovy
spisy jako kacířské a na
Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral
však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení.
Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Hus byl nucen
opustit Prahu a odejít na venkov.

Usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách
a v roce 1414 na Krakovci.

Kozí hrádek

Krakovec

Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho
nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české
království nařčeno z kacířství.

Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy
vyhlášené roku 1412 Janem XXIII. proti králi
Ladislavu Neapolskému. V této bule papež
vyhlásil odpustky každému, kdo se bojů
zúčastní; ve viklefovských kruzích byl odpor
proti odpustkům již delší dobu zakořeněn. Jan
Hus 17. června napadl odpustkovou bulu a
nazval papeže antikristem. Následovaly lidové
bouře, které znepokojily i krále.

Koncil, který svolal Jan XXIII. na naléhání římského krále Zikmunda na
1. listopad 1414, měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve.
Jan Hus se na pozvání krále Zikmunda 11. října (dosud bez královského
glejtu) vydal na koncil v domněnce, že mu bude umožněno svobodně
disputovat o jeho nauce a víře, avšak neuvědomil si, že již od začátku s
ním byl v Kostnici veden právní proces. Glejt, který na cestu Husovi
vystavil král Zikmund, nemohl – jak to souhlasí i s jeho zněním –
zaručit nic víc než bezpečnou cestu Zikmundovým územím do Kostnice;
církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci. Spolu s Husem
cestovali Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a to se dvěma vozy a více než
třiceti koňmi. V Kostnici se k Husovi přidružil zástupce univerzity, Jan
Kardinál z Rejnštejna a písař poselstva, Petr z Mladoňovic.

Hus věděl, že jako kněz - kacíř může dostat trest
doživotního žaláře, pokud se omluví, nebo bude
upálen, pokud omluvu odmítne. Církev ho obvinila i z
názorů, které nikdy nehlásal.

Komise několikrát žádala
Husa, aby se podrobil
rozsudku 12 či 13 mistrů,
avšak on se chtěl zodpovídat
jedině sněmu; při vyšetřování
se nepřiznal k žádnému
z Viklefových názorů. Jan
Hus poté onemocněl, jednání
bylo přerušeno, avšak u Husa
vypovídali pod přísahou
pražští i jiní vyučující.

Král Zikmund po svém příjezdu
do Kostnice žádal kardinály o
Husovo propuštění, ti však
pohrozili, že se sněm rozejde.
Král kvůli zachování důležité
věci odstranění rozkolu v církvi
nakonec na nátlak 4. ledna
1415 ustoupil, dostalo se mu
však slibu, že Janu Husovi bude
zajištěno veřejné slyšení.

Prvního slyšení se Husovi dostalo 6. června 1415, pro rozlehlost
látky bylo nakonec zapotřebí slyšení tří. Přesvědčeni o Husově
nevině jeho průvodci poskytli koncilu Husovy traktáty. Jan Hus
během slyšení neměl možnost vyjádřit se k ničemu jinému než k
předloženým článkům. Pro Husovu zdlouhavost ve výkladu
ztráceli přítomní při slyšení trpělivost.

Mistr Jan Hus po předsedovi koncilu Petrovi z Ailly
žádal, aby mu dokázal, že jeho články jsou bludné. To
bylo vyloženo jako vzpírání se autoritě koncilu, a proto
byla žádost odmítnuta a Jan Hus se měl bludných článků
zříci. Ten však žádal, aby byl poučen o opaku, a pak že
odvolá; nakonec odvolat odmítl. Král Zikmund údajně po
slyšení kardinály vybízel, aby Husa upálili nebo s ním
nějak naložili, ale aby nedopustili jeho návrat do Čech.

Členové sněmu se nevzdávali naděje, že
Jan Hus odvolá a 18. června předložili
mu zúžený seznam článků, které měl
odvolat. To však odmítl. 20. června
byly Husovy spisy odsouzeny ke spálení,
Husovo učení bylo zavrženo. Ještě téhož
dne přátelům, kteří se jej ještě snažili
přesvědčit, odpověděl, že by byl
ochoten pokorně odvolat, kdyby se cítil
vinný.

Hus byl vržen do temného, vlhkého a smrdutého
vězení v dominikánském klášteře, kde se brzy
těžce rozstonal. Přes to vše komise, zřízená k jeho
vyšetřování, k němu posílala svědky, aby před
ním vypovídali, následky rozčilování jeho chorobu
zhoršily tak, že kolísal mezi životem a smrtí.
Připuštěni však byli pouze svědkové proti Husovi,
nikoli obhájci, ač o to Hus snažně prosil. Teprve
osobní přímluvy Zikmundovy vymohly, že byl
vězeň přenesen do slušnější cely klášterní a byla
mu poskytnuta lékařská pomoc.

6. července 1415 jednalo XV. zasedání sněmu v
případu mistra Jana Husa. Byl přečten průběh
procesu a Husovy nauky označeny za heretické.
Hus se chtěl znovu hájit, avšak byl umlčen,
protože obsahem jednání již nebylo slyšení, ale
vynesení rozsudku. Hus byl obviněn z šíření
Viklefových nauk. Jeho knihy bylo nařízeno spálit
a samotný Hus prohlášen za zatvrzelého kacíře.
Hus však znovu odmítl odvolat. Sněm prohlásil,
že s ním již nemá nic do činění a předal jej
světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřen
jeho život.

Král Zikmund, zastupující svého bratra
Václava, odevzdal Husa místnímu pánu,
který jej vydal k provedení rozsudku radě
města Kostnice. Popraviště mělo být za
městskou branou na cestě k hradu
Gottlieben. Hus cestou zpíval mariánskou
píseň a přesvědčoval lid, že neučil
bludům. Poté, co byl přivázán k hranici,
přijel Zikmundův maršálek a nabídl
Husovi z králova rozkazu odvolání, aby si
zachoval život. Hus odmítl.

Hledej
pravdu,
slyš
pravdu,
uč se
pravdě,
miluj
pravdu,

prav
pravdu,
drž
pravdu,
braň
pravdy až
do smrti