Tepelné zpracování v praxi Tepelné zpracování Druhy tepelného zpracování: 1. Žíhání 2. Kalení 3.

Download Report

Transcript Tepelné zpracování v praxi Tepelné zpracování Druhy tepelného zpracování: 1. Žíhání 2. Kalení 3.

Tepelné zpracování v praxi

Tepelné zpracování Druhy tepelného zpracování: 1. Žíhání 2. Kalení 3. Popouštění Druhy chemicko tepelného zpracování: 1. Cementace 2. Nitridace 3. Nitrocementace

Tepelné zpracování     princip tepelného zpracování tepelným zpracováním jsou ovlivněny mechanické vlastnosti změna struktury průběh difúze

Tepelné zpracování - žíhání Podstata žíhání  ohřev na požadovanou teplotu, výdrž na teplotě a pozvolné ochlazení Ocel žíháme - bez překrystalizace - s překrystalizací

Tepelné zpracování - žíhání Základní druhy žíhání  naměkko    na odstranění vnitřního pnutí rekrystalizační normalizační

Tepelné zpracování - žíhání Naměkko  zmenšení pevnosti a tvrdosti  zlepšení schopnosti ke tváření za studena Na odstranění vnitřního pnutí  odstraníme vnitřní pnutí např. po obrábění, po tepelném zpracování, po svařování, po tuhnutí odlitku apod.

Tepelné zpracování - žíhání       Rekrystalizační probíhá všeobecně za nízkých teplot mikrostruktura kovu zůstává nezměněna orientace mřížky v jednotlivých zrnech zůstává v podstatě zachována hustota mřížkových poruch se výrazněji nemění mizí původní deformovaná zrna vznikají zrna nová, obnovuje se zrno

Tepelné zpracování - žíhání Normalizační       nejčastěji používaným a nejdůležitějším postupem užívá se převážně u podeutektoidní oceli cílem je dosažení rovnoměrné a jemné struktury bez vnitřních pnutí a s dobrými mechanickými vlastnostmi prohřátí musí být dostatečně dlouhé,ochlazení probíhá na vzduchu provádí se téměř vždy u výlisku a výkovku odstraňuje se nerovnoměrnost struktury

Tepelné zpracování - kalení Podstata kalení :   zahřátí součásti na požadovanou teplotu, výdrž na teplotě a následné rychlé ochlazení účelem kalení je zvýšit tvrdost součástí

Tepelné zpracování - kalení Princip kalení    přeměna měkkého a houževnatého austenitu v martenzit nebo bainit uhlík v železe je násilně uzavřen dochází k deformaci krystalické mřížky

Tepelné zpracování - kalení Chladící prostředí    VODA – prudké ochlazení působí trhliny OLEJ – nejčastější VZDUCH – samokalitelné oceli

Tepelné zpracování - kalení Martenzit  přesycený tuhý roztok uhlíku v železe alfa  vysoká tvrdost a pevnost Bainit   feriticko- karbidická směs jehlicovitého tvaru tvrdý, tvárný, houževnatý a feromagnetický

Tepelné zpracování - kalení Povrchové kalení  dosažení dostatečně tvrdého povrchu při zachování houževnatého jádra Způsoby kalení   a) plamenem b) vysokofrekvenčně

Tepelné zpracování - kalení Plamenem  při jednorázovém kalení se ohřívá rychle rotující součást a sprchou se zakalí celý povrch součásti  při postupném kalení se je pomalu postupující hořák následován vodní sprchou.

Tepelné zpracování - kalení Vysokofrekvenční povrchové kalení     v povrchu se indukuje vysokofrekvenční proud ohřev je velmi rychlý po ohřevu následuje ihned ochlazení získáváme tvrdý povrch při houževnatém jádru

Tepelné zpracování - popouštění Princip popouštění    provádí se především po kalení účelem popouštění je odstranit pnutí v materiálu po předchozím tepelném zpracování tvrdost součásti zůstává zachována

Tepelné zpracování - popouštění Druhy popouštění   za nízkých teplot – teploty do 250° - účelem snížit vnitřní pnutí po kalení a zlepšit houževnatost - martenzitická struktura zůstane zachována, mění se jen krystalická mřížka.

za vyšších teplot – teploty nad 450° získáváme strukturu s příznivějšími mechanickými vlastnostmi - velkou houževnatostí při vysoké mezi kluzu.

Použité zdroje: FISCHER, Ulrich.

Základy strojnictví

. 1.vyd. Praha: Europa Sobotáles, 2004, 290 s. ISBN 80-867-06095.

HLUCHÝ, Miroslav, Rudolf PAŇÁK a Oldřich MODRÁČEK.

Strojírenská technologie 1

. 3., přeprac. vyd. Praha: Scientia, 2002, 173 s. ISBN 80-718-3265-0.

KOCMAN, K., PROKOP, K.

Technologie obrábění

. Brno: Akademické nakladatelství CERN Brno,s.r.o.,2001. 274 s. ISBN 80-214-196-2.

KŘÍŽ, R., VÁVRA, P. a kol.

Strojírenská příručka.

Praha: Scientia, spol. s r. o., 1996. 220 s. ISBN 807183-024-0.