KLASICISMUS KLASICISMUS Petrásek Jan A1 Petrásek Jan A1 STRUČNÝ PŘEHLED umělecký sloh, který vznikl ve Francii 17.
Download
Report
Transcript KLASICISMUS KLASICISMUS Petrásek Jan A1 Petrásek Jan A1 STRUČNÝ PŘEHLED umělecký sloh, který vznikl ve Francii 17.
KLASICISMUS
KLASICISMUS
Petrásek Jan A1
Petrásek Jan A1
STRUČNÝ PŘEHLED
umělecký sloh, který vznikl ve Francii 17. století
První fáze je také nazývána barokní klasicismus
Po něm přichází rokoko, odvracející se od něj
Nový nástup klasicismu přinesla až Velká
francouzská revoluce
Období v naší literatuře nazývané klasicismus,
bývá v anglické a francouzské literatuře nazýváno
neoklasicismus
doznívá v první polovině 19. století
CHARAKTERISTIKA
Klasicismus
Klasicismus prožívá
se snažilnejvětší
být střídmý
rozkvět
a jednoduchý
v době
absolutistických
Přebral mnohomonarchií
prvků z antiky
v Evropě
a renesance
Pravidla
(řádová architektura)
inspirována renesancí
Vyznačoval
zdůrazňovalserozum
filosofickými
člověka úvahami a
abstraktním
zdůrazňuje,
pojetím
že jedinec
obecně
se musí
rozšířených
podrobit
ideálů
snaha
společnosti
o věrné vyobrazení různých
charakterových
Klasicismus svazuje
rysů člověka,
člověka
aťi už
uměleckou
je jakýkoli
Formy
tvorbu řadou
vzniklé
velmi
v tomto
přísných
období
a striktních
jsou pravidel
,,nesmrtelné“
ARCHITEKTURA
Stavby jsou jednoduše zdobeny
mají trojúhelníkové štíty, rovné čisté linie,
používají se antické sloupy
Staví se banky, úřady, nemocnice a divadla,
nikoli církevní stavby
Typické jsou francouzské parky a zahrady symetrický, důmyslný systém cestiček,
uspořádaných do geometrických tvarů.
Vše se vyznačovalo přísným řádem a pevnými
pravidly.
LITERATURA
Panovala
• salony se přísná
významně
estetická
podílely
pravidla
na utváření
Dramata
uměleckého
musela
vkusu
dodržovat
a ovlivňovaly
trojí jednotu
veřejné(času,
děje
názory
a místa)
požadavek
• Vedle salonů
přesnosti,
vznikalysrozumitelnosti
také literární akademie,
a jasnosti
vyzdvihuje
jejichž úkolem
nutnost
bylospolečenského
dbát na jazyk řádu a pevné
morálky
uměleckých děl a také preciznost jejich formy
Na
• V období
rozdíl od
klasicismu
baroka jezakrňuje
zastáncem
rozvoj
střídmosti,
poezie
kázně
• naopak
rozumu
závratného rozmachu se dočkává
Typické
dramatická
jsoutvorba
literární salony
DĚLENÍ LITERATURY
vysoká – eposy, ódy, hymny, tragédie,
zpracovávaly vznešená témata, líčily urozené
hrdiny. Náměty většinou z antiky
nízká – komedie, bajka, satira, zobrazovaly
život měšťanstva, většinou pojaty směšně
AUTOŘI - PŘEHLED
Molière =>
Pierre Corneille =>
Jean Racine =>
Carlo Goldoni =>
AUTOŘI - MOLIÈRE
vlastním jménem JeanBaptiste Poquelin, (15. ledna
1622 – 17. února 1673) byl
francouzský herec, spisovatel a
dramatik
AUTOŘI – MOLIÈRE - ŽIVOT
Syn měšťana, proti vůli rodiny se stal hercem
Byl kočovník
Brzy se svými hrami proslavil, především mezi
chudinou
ve svých hrách kritizoval a zesměšňoval
společnost (předváděl mravy své doby), dostával
se do častých sporů s královským dvorem
patří k nejslavnějším dramatikům éry klasicismu
AUTOŘI – MOLIÈRE - ŽIVOT
Jeho díla byla v tehdejší době velmi odvážná
zejména v kritice společenských poměrů své doby
V satirických veselohrách zesměšňoval
pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku a v
neposlední řadě v 17. století zatracovanou církev
Tvořil v typově barvité škále veseloher
Problematika jeho díla je velmi rozsáhlá (lakota,
pokrytectví, zištnost, cynismus, postavení žen ve
společnosti atd.).
AUTOŘI – MOLIÈRE - DÍLO
Zápletka komedií nebývá příliš důmyslná, většinou
se točí kolem sbližování milenců nebo nevěry
Používá ovšem velmi důmyslný jazyk a humor - zde
vždy činí rozdíl mezi cílovou skupinou, pro niž je ta
která hra určena - a břitkou a výstižnou satiru.
Některé postavy a fráze z jeho her jsou natolik
známé, že přešly i do běžné řeči (např. slovo harpagon
označuje lakomce).
A U T O Ř I – M O L I È RE – D Í L O LAKOMEC
Literární druh: drama
žánr: klasicistní komedie, prvky satiry
Dějiště: Paříž
Jazyk: hovorový, zvláštní slovosled, zvláštní
vyjadřování(bratr a sestra si vykají)
Kompozice: chronologická
Téma: Lakomství pana Harpagona
Děj se odvíjí pomocí dialogu, někdy monolog
Dělení na 5 dějství, ještě se dělí na jednotlivé výstupy,
scénické poznámky
AUTOŘI – MOLIÈRE – DÍLO –
LAKOMEC - DĚJ
Lakomec Harpagon je nenasytný po stále větším majetku
Pomocí své lásky k penězům a majetku řídí veškeré vztahy ve své rodině i
okolí. Dceru nutí, aby si vzala bohatého ale starého muže, Svému synovi
Kleantenovi se snaží odloudit chudou snoubenku Marii, kterou si sám oblíbil
Byla ukradena skříňka s penězi a Lakomec jí hledá.
Lakomec se chystal ke svatbě s Marií, ale pro ztrátu peněz se jí vzdá a
chce jen, své peníze zpět. To se stane a on dovolí Kleantenovi, aby si ji vzal.
Sám je neuvěřitelně šťastný, že má zpátky své peníze
A U T O Ř I – M O L I È RE – D Í L O PŘEHLED
Létající doktor (1645), fraška Molièrovy kočovné společnosti, česky též
jako Podvodný lékař nebo Příležitost dělá lékaře
Potřeštěnec (1655), premiéra v Lyonu, česky Popleta aneb láska s
překážkami,
Hoře lásky (1656), premiéra v Béziersu, česky též jako Trampoty
zamilovaných,
Zamilovaný doktor (1658, Le Docteur amoureux), fraška, inspirovaná
komedií dell'arte, úspěšně sehraná v Louvre před králem Ludvíkem XIV.,
počátek Molièrova působení v Paříži a u královského dvora
A U T O Ř I – M O L I È RE - S M R T
Před představením své poslední hry Zdravý nemocný
Moliére řekl: "Dnes se mi bude špatně hrát“
Sám nemocný odmítl zrušit představení
Po představení jakmile zmizel z jeviště, spadl na zem.
Začal silně kašlat a na rtech se mu objevily krvavé sraženiny.
Jeho kolegové nevěděli, jak Moliérovi pomoci, a odvezli ho
domů. Pak ale dostal další záchvat chrlení a v deset hodin
večer zemřel
AUTOŘI – PIERRE CORNEILLE
(6. června 1606 – 1. října 1684) byl francouzský dramatik, básník a lyrik.
Jeho otec, byl královským advokátem pro Normandii a správce lesů a vod
rouenského vikomství. Matka, Marthe Le Pesant de Bois-Guilbert, rovněž
pocházela ze vznešené rodiny.
Ze sedmi dětí byl Pierre nejstarší. Kromě něj se proslavil i mladší bratr
Thomas Corneille a jejich synovec, slavný Bernard le Bovier de Fontenelle.
Vzdělání získal na jezuitské koleji v Rouenu a advokátem se stal jen, aby
nezklamal svého otce. Přísahu složil v roce 1624.
AUTOŘI – PIERRE CORNEILLE –
DÍLO - CHARAKTERISTIKA
Jeho díla ovlivnila především antika. Jeho hrdinové jsou
čestní a vlastenci, toto pojetí dramatu ovlivnilo celý
klasicismus.
Jeho dílo stojí na následujících morálních principech:
Filozofie stoicismu:
Hrdina je schopen ovládnout své vlastní pocity a vášně.
Křesťanská morálka:
Teorie kladných (láska, přátelství, lítost) a záporných
(nenávist, hněv, žárlivost, touha po pomstě) vášní.
AUTOŘI - JEAN RACINE
(22. prosince 1639 – 21.
dubna 1699) byl francouzský
dramatik, jeden z „velké trojky“
francouzských dramatiků 17.
století (spolu s Molièrem a
Corneillem)
12. ledna 1673 se stal, na
přání Ludvíka XIV., členem
Francouzské akademie
AUTOŘI - JEAN RACINE - ŽIVOT
Racine byl synem písaře v solném mlýně. Ve
třech letech se stal úplným sirotkem. Starala se o
něj babička a tety
Od deseti let studoval v Port-Royalu. Roku 1653
odchází na kolej do Beauvais. Vratil se roku 1655
a o tři roky později odchází do Paříže na roční
pobyt na Harcourtskou kolej
Roku 1677 se oženil s Kateřinou Romanetovou,
dcerou královského pokladníka z Amiens. Měli
spolu sedm dětí
AUTOŘI - JEAN RACINE - DÍLO
Psal především tragédie, ale máme od něj i jednu
komedii
Britannicus
Berenika
Bajazid
Mithridates
Ifigenie
Faidra
Ester
Atalia
AUTOŘI - JEAN RACINE – DÍLO FAIDRA
Jeho nejznámější tragédie
Děj se odehrává ve starověkém Řecku
Král Theseus se podruhé ožení s mladou dívkou Faidrou, jeho syn
Hippolytos to těžce snáší. Faidra je však do Hippolyta zamilovaná, ale
snaží se své city potlačit.
Faidra se dovídá o tom, že Theseus v cizině zahynul. Rozhodne se
Hippolytovi vyznat ze svých citů, ale ten její návrhy odmítá. Nabídne
mu, že se s ním podělí o athénský trůn.
Theseus však mrtvý není a vrací se z ciziny. Faidřina chůva mu
poví, že se Hippolytos pokusil zneuctít Faidru. Theseus ho okamžitě
vyžene z domu.
Faidra si uvědomuje, že byl Hippolytos nařknut neprávem, vypije
jed, ale předtím se ještě přiznává Theseovi, že byl oklamán.
AUTOŘI - JEAN DE LA FONTAINE
(8. června 1621, Château-Thierry - 13. dubna 1695,
Paříž) byl francouzský bajkař a básník
Studoval na koleji v Château-Thierry, kde se skvěle
naučil latinu, ale, ať už tomu bylo z nedbalosti nebo z
lenivosti, poněkud opomínal řečtinu
V roce 1641 se přemístil do pařížského kláštera v ulici
St Honoré, kde se věnoval modlitbám a Bohu. Mnišský
život jej ale neuspokojoval o nic víc než předchozí studia.
Znova se vrátil ke studiím práv a v roce 1649 získal v
Paříži titul.
AUTOŘI - JEAN DE LA FONTAINE - DÍLO
Jedná se o snad nejznámějšího klasicistního básníka
vůbec
Jeho bajky byly komponovány spíše jako malá dramata,
která se vyznačovala výraznou alegoričností
Své bajky také často aktualizoval podle vývoje a potřeb
společenské kritiky
Inspirací mu bil Ezop
1654 Eunuque a překlad divadelní hry od Térence
1658 Dopis abatyši z Mouzon - Adonis
1659 Le Songe de Vaux
AUTOŘI - CARLO GOLDONI
(25. února 1707, Benátky – 6. února
1793, Paříž) byl proslulý italský
dramatik, především autor mnoha
desítek komedií
Narodil se v rodině lékaře Giulia
Goldoni a Margherity Salvioni
Číst a psát se naučil už ve čtyřech
letech, svou první hru napsal v devíti
letech
AUTOŘI - CARLO GOLDONI - ŽIVOT
Stěhovavý život nezdařile podnikavého otce a vlastní neposednosti
jej hnaly od dětských střevíčků nejrůznějšími městy severní Itálie: než
ve 40 letech zakotvil k trvalejšímu pobytu jako profesionální dramatik
v Benátkách
. Pokusil se studovat filosofii u dominikánů v Rimini (1720–1721),
práva, která dokončil až v roce 1731 v Ravenně. Mezitím psal další
hry, kočoval s hereckou společností, pracoval v různých advokátních
kancelářích
V roce 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských
dcer a psal další komedie.
V letech 1784–1787 napsal své Paměti. V roce 1792 mu Národní
konvent zastavil penzi. Obnovil mu ji na přímluvu přátel v únoru 1793.
Zemřel v chudobě den před tímto rozhodnutím.
AUTOŘI - CARLO GOLDONI - DÍLO
Kolos (1724) – satira, kvůli níž byl vyloučen z koleje v Pavii
Belisar (1734) – první kompletní hra, hraná v kamenném
divadle
Světák Jerolým (1738) – autorova první komedie s psanými i
improvizovanými částmi
Komteska (1743) – první realizované libreto ke komické
opeře
Sluha dvou pánů (1745)
Lhář (1750-1751)
INFORMACE O PREZENTACI
Vytvořil: Petrásek Jan
Datum: 18.11.2010
Třída: A1
Předmět: Český jazyk
Kompatibilita: Office 2010 (doporučeno),
Office 97-2003