9.A Autorka : Kristýna Janesková Autor: Ondřej Jurčík Gabriela Charvátová Písmeno M velmi mě zranilo, písmeno M vždy mě zradilo. Písmeno M milé mi kdysi bylo, však jednou.
Download ReportTranscript 9.A Autorka : Kristýna Janesková Autor: Ondřej Jurčík Gabriela Charvátová Písmeno M velmi mě zranilo, písmeno M vždy mě zradilo. Písmeno M milé mi kdysi bylo, však jednou.
9.A Autorka : Kristýna Janesková Autor: Ondřej Jurčík Gabriela Charvátová Písmeno M velmi mě zranilo, písmeno M vždy mě zradilo. Písmeno M milé mi kdysi bylo, však jednou se vše změnilo a nikdy v dobré se nevrátilo. Markéta Ličmanová O je písmeno kulaté, jedním tahem píše se. Připomíná lízátko, které líže se. Je tak sladké a na povrchu hladké. I když špejli nemá, tak mi to nedá, musím jím psát, například ve větě: Mám to rád! Autor: Khangai Narankhuu Lukáš Lysoněk S je osmička poloviční, zatáčka je klikatá, do S se hadi stočí, zásoba S je bohatá. Aneta Ivanovská X je písmeno neznámé, v matice ho poznáme, písmeno cizího původu, nevím, z jakého důvodu! X jsou zkřížené dva meče, kolem nichž historie se vleče. Na x není žádné jméno, snad, možná někde v cizině, tam jsou jiná jména než u nás v krajině. X je křížek na papíře, výskyt má však v menší míře. Marie Mičková Wir haben nach Italien gefahren und dort gern gebaden. Wir haben Oma und Opa den Brief geschrieben, dazu das Bild gemalen. Heute fahren wir nach der Stadt und wir sehen das Schaf, aber das Schaf ist nur das Gasthaus. Morgen fahren wir zum Haus, wir sind alle traurig, aber Oma und Opa sind lustig. Aneta Ivanovská, Ondřej Jurčík This is my dog. He looks like a frog! Oh, my god!!! He is ugly o lot. What did you say? You must some money pay! You are right, he looks like an apple pie, I must new dog buy. Why is your dog so tall? Because his mother is wall! You are liar Yes, but your dad is fire. You are so brutal! Yes, but I´am not FEMME FATALE. I hate you! Oh, thank you! Gabriela Charvátová You are my honey, when give me some money. I think, so it´s funny, my little sweet sunny. Tommorow again, I will need love money. I have a little pet, this is pretty cat. She sleep in big bed. Always I touch she in her head. Yesterday, I saw a one man, I think, he´s spiderman. He had red shirty, like a cherry, but it was dirty such his friend Harry! My mind told me look! His face was such a cream. Oh, my good! It was dream! Aneta Vyorálková Napadá mě spousta věcí, když se nad tím tématem zamyslím. Bohužel se nemusí naplnit. Mohl by být celosvětový mír, žádné války, neznečištěné ovzduší atd. Spíše to bude naopak. Války, gangsteři na ulicích rozbíjející vše, co jim padne do oka. Přibude spousta nezletilých, kteří budou pít alkohol, kouřit cigarety, marihuanu nebo fetovat. Znečištěné ovzduší bude čím dál tím horší, všude se budou válet odpadky. Objeví se spousta nových a neznámých nemocí, na které budou lidé umírat, ale také nové léky proti rakovině, AIDS, ptačí chřipce a jiným nemocem. Za 50 let nemusí Země existovat, může vybuchnout Slunce a smést celou naši sluneční soustavu nebo postupně vyhasnout život, třeba se ocitne bez světla a tepla. Nikdo neví, jak to bude vypadat za 50 let a doufám, že se nenaplní vše špatné, co jsem tu napsala. Rozálie Nováková Když se mám zamyslet nad otázkou, jaký bude svět za padesát let, mám plnou hlavu nápadů, ale padesát let je přece jen dlouhá doba a vlastně vůbec nikdo nemůže vědět, co se stane. První mě napadlo globální oteplování, třeba roztají všechny ledovce a zaplaví celou Zemi, nebo na Zem spadne velký meteorit a zničí všechno živé. Možná Země za padesát let už nebude existovat. Záhy mě napadl pravý opak, možná Země bude vyspělá tak, že když budete potřebovat operaci, bude běžné, že vás budou operovat roboti, nebo budeme jezdit v autech, které už nebudou na benzín. Co se týká techniky, určitě dospěje k velkému pokroku, vždyť počítače a mobilní telefony byly obrovským vynálezem, a proto mě zajímá, co další lidé vymyslí za padesát let. Skvělé by bylo, kdyby lidé objevili novou civilizaci na jiné planetě, ne zrovna malé zelené mužíky, vlastně jakýkoliv nový život by byl obrovským objevem. Za padesát let nebudu žít v České republice a pokud ano, pravděpodobně budu platit eury,vlastně možná žít vůbec nebudu - nikdo neví,co ho v životě potká. Takže odpověď na otázku, jaký bude svět za padesát let, nezná nikdo, ale asi každý by si to přál. Tato odpověď nám všem prozatím zůstává utajená. Marie Mičková Sedím v čekárně a poslouchám, jak se z ordinace ozývá dětský křik a pláč. Při představě, že za malou chvíli budu v té ordinaci já, mě přejede mráz po zádech. Dítě ze dveří přímo vyletí a už ho není vidět. Vtom se ozve sestřička vykřikující moje jméno. Rozklepu se a vejdu do ordinace. Podívám se na zubařské křeslo a začnou mi cvakat zuby. Křeslo se na mě zamračí a vycení velké bílé zuby. Pan zubař mě pobídne, ať si sednu na to zlé křeslo. Se strachem si sedám a otvírám ústa. Křeslo něco povídá, ale vůbec mu nerozumím. Než se naději, tak ke mně pan zubař promluví: ,, Hotovo, můžeš jít domů.“ Vyjdu z ordinace jako omráčená a ještě jednou se otočím na zubařské křeslo. Už se na mě nemračí jako před tím, ale usmívá se. Uvědomím si, že na mě nemluvilo to křeslo, ale pan zubař. Michal Elšík Při pohledu na zubařské křeslo se mi vybaví strach a bolest. Naštěstí nechodím k zubaři často, ale stejně se mi poprvé vybaví strach ze zubaře a bolest zubů. Vždy, když vidím to temné a nebezpečné křeslo, které vůbec nemám rád, tak mě začnou bolet zuby. Ale pokaždé, když odejdu od zubaře, všechno mě přestane bolet a jsem šťastný jako před vstupem k temnému zubařskému křeslu. Ondřej Bečica Je čas zamyslet se, čím bych opravdu chtěl být. Asi před rokem jsem začal pomalu přemýšlet, čím bych chtěl být a na jakou školu se dát. Mým vysněným povoláním už od mých 5-ti let je stát se policistou. Po vystudování střední školy, bych chtěl jít na vysokou školu studovat kriminalistiku. Myslím si, že toto povolání jistě vyžaduje spolehlivost, obětavost, poctivost, zásadovost, čestnost. Je to opravdu to, čím bych se chtěl zabývat do konce života? Domnívám se, že by mě bavilo např. u kriminalistů vyšetřování těch nejzávažnějších případů, bavilo by mě pomáhat a chránit. Maminka mi často říká, že ze mě bude dobrý policista, že bych se na tu práci hodil. Dostanu se na tu školu, na kterou chci? Kdybych se dostal na policejní školu, byl bych velmi rád. Pokud by se mi to nepodařilo, pokusil bych se o přijetí na vysokou policejní. Autorka: Markéta Ličmanová Ondřej Jurčík Jako mé budoucí povolání jsem si vybral psychologii. Proč zrovna psychologie? Na tohle nebude těžké odpovědět. Psychologie je mým drobným koníčkem. Tento obor mi přijde jako velmi užitečný a nápomocný pro lidi, nejen v mém okolí. Přemýšlel jsem i o možných rizicích, která tato profese skýtá. Například každodenní naslouchání lidem a jejich životním příběhům bývá často vysilující a nerad bych skončil někde na psychiatrické léčebně jako pacient. Myslím, že jsem silná osobnost, a tak tento problém překonám. Uživím se v budoucnu? Doufám, že ano. Můj názor je takový, že pokud člověk chce a snaží se, může se stát mistrem svého oboru, a proto se uživí téměř vždy. Tato nebezpečí si velmi dobře uvědomuji, ale zvědavost, jak lidé přemýšlejí a touha pomáhat jim s jejich osobními problémy, ať už doma nebo v zaměstnání, je daleko silnější. Vybraná profese mě k sobě přitahuje jako magnet. Jakoby mi něco říkalo: „ To je pro tebe to pravé. “ Nebudu ale předbíhat. Teď mě čeká ještě dlouhá doba studia na gymnáziu a vysoké škole. Ještě se může hodně změnit. Myslím si, že má volba je jistě správná, protože není nic lepšího, než když se snoubí pomoc druhým spolu s povoláním a koníčkem, který mě naplňuje. Jitka Hrbáčková Sedím doma v kuchyni a přemýšlím, co bude k snídani. Už jsem na to přišla! Už to mám! Pár omelet si udělám! Jakmile to dořeknu, otevře se skříňka a já pokleknu. Chytím pánev za ucho, Vtom se zapne sporák na sucho. Už skáče z ledničky, pár vajíček maličkých! Sednu si a koukám se, Jak moje omeleta smaží se. Pánev už je rozehřátá a vajíčko se na ni již rozklepává. Pánev syčí jako had a omeleta lítá vzduchem jako drak. Za chvíli je na talířku a mě už kručí v bříšku. Příbory jsou nachystány, talíř skáče přes nástrahy! Omeleta je načatá, chce to jen přidat rajčata. Po jídle všechno odskáče a já s klidem sedím v sedačce. Takhle si žít za pár let , bezstarostný by byl náš svět. Jiří Kouřil, Ondřej Bečica, Khangai Narankhuu Sova je úžasný pták, má bystré oči a velký zobák. Ve dne spí, v noci žije, na lovu se chová jako zmije. Sova, krásná a nebezpečná, setkání s ní nejsou běžná. Velká křídla, krásné peří, nepřítele pohledem změří. Jitka Hrbáčková Jako malá jsem často trpěla zánětem průdušek, a proto se mnou moji rodiče jezdívali do Vysokých Tater. Tyto slovenské hory jsme projeli křížem krážem a prožili jsme velké množství zajímavých příhod. Událost, kterou bych ráda vylíčila, začala zcela nevinně a legračně. Při procházce Tatranskou Lomnicí zalitou sluncem jsme se zastavili u lanovky na Skalnaté pleso pod Lomnickým štítem. Tato lanovka bývala pořád velmi vytížená a sehnat jízdenky byl poměrně velký problém. No, ale zrovna v tu chvíli u lanovky nestála žádná řada a my jsme se bleskurychle rozhodli vyjet nahoru na Skalnaté pleso. V kabince jsme jeli skoro sami – rodiče se mnou a s bratrem, dva Angličani a průvodčí. Počasí bylo překrásné, ale ani ne v polovině cesty začal foukat silný vítr. Kabinka se houpala a naše dobrodružství začalo. Pan průvodce byl vysílačkou informován, že vedlejší lanovku z důvodu silného větru zastavili a zpáteční jízda kabinky bude pro dnešní den poslední. Čím jsme postupovali výše, tím byl vítr silnější a začínal padat sníh. Obloha zešedla a místo krásného slunečného výletu jsme bojovali o přežití. Měli jsme ale štěstí, protože pan průvodce nám řekl: ,,Máte s těmi dětmi přednost, proto pro vás na zpáteční cestě nechám místo.“ Když jsme vysedli na Skalnatém plesu, nebylo vidět ani na krok a bratrovi vichřice se sněhem vzala kšiltovku. Táta běžel koupit zpáteční jízdenky a pan průvodce i přes protesty déle čekajících lidí nás upřednostnil. Rodiče si vyslechli několik výtek, že s takovými malými dětmi je nerozum vydat se tak pozdě na odpolední výlet. Vítězstvím pro nás bylo vysednutí z lanovky zpět v Tatranské Lomnici. Tento červencový minivýlet nás stál hodně peněz, ale my jsme byli šťastni, že jsme zpět v městečku a další výlety jsme již plánovali obezřetněji a s trochou úcty k vysokým slovenským horám. Přání Přejeme pěkné prožití prázdnin, plné pohádek a perníčků, protože perníčky patří do pusy a pohádky k pohodě. Parádní Vánoce přejí Ondřej Jurčík, Kristýna Janesková, Marie Mičková O půlnoci petardy praskají, pochoutky papkáme a parádním přípitkem si pak popřejeme… Kristýna Janesková Přes vánoční volno si vyberte veselou výzdobu, k večeři si vezměte výbornou vánočku, po večeři vybalte vánoční výslužku. Veselé Vánoce Vám vinšují Marie Mičková a Jitka Hrbáčková Vánoční víra venku vane a všichni vyčkávají vánoční večeři. Veselé Vánoce všem vespolek Vám vinšuje vážená velmoc Vyorálkových! Gabriela Charvátová, Lukáš Krčma Pan Prodavač Pavel P. prodal paní Pospíšilové pastu a pero. Pero pocházelo až s Paříže a pasta z Plzně. Pan Pavel přišel proměnit peníze na poštu v Praze. Pan prodavač pospíchal z paní Pospíšilovou, které prodal prošlou pastu. Stalin se starými staviteli Sovětského svazu sestavili společně slavný Stalingrad??? Ondřej Bečica, Lukáš Lysoněk, Jana Gerychová Prezentaci zpracovala: Kristýna Janesková Editovala: Marie Janíková Děkuji žákům třídy 9.A (školní rok 2008/2009).