Transcript PEXESO - Roska Jihlava

PEXESO
PEKELNĚ SE SOUSTŘEĎ
V neděli 6.4.2014 pořádala jihlavská ROSKA
ve Ville Eden v Jihlavě od 14.hodin
pexesový turnaj
za účasti „zahraničních“, teda mimookresních
amatérských hráčů.
Hurááá
je konec
Byl jsem vášnivým hráčem.
Hrál jsem všechny stolní hry. Nejraději „Halmu“
a ještě víc „Člověče nezlob se.“
Měl jsem svoji oblíbenou kostičku, protože mi na ní
padaly skoro samé šestky.
Byla skleněná, bílá a měla černé puntíky.
To jsem hrával se starším bráchou doma o peníze.
Taky jsme s klukama jezdily na koloběžkách
na švestky. Se ví, že na nezralé, které jsme potom
v odlehlém místě pojídali u karetních her.
Hlavně jsme hráli „DUDÁKA.“
Ale zůstaňme doma. Jednou jsme zase hráli to
člověče. To byl boj, že jsme zapomněli na malou
sestřičku. Byla to taková …… převtělená
za blonďatého kudrnatého andílka. Sotva to umělo
chodit a mluvit a už to bylo zákeřné stvoření.
Nějak si přitáhla židli, vylezla na ní a chvilku nás
sledovala. Vysledovala to největší zlo pro ní. Nee my,
ani figurky, ale kostka byla pro ní ten hlavní viník
nezájmu. Ale ne ta bráchova, ta větší a dřevěná,
ale ta moje, malá skleněná, co ze mě dělala většinou
vítěze, teda boháče.
Šup, to byl fofr. Ruka se mihla a kostka byla v puse.
No a jelikož naše reakce byla pomalá,
následovalo polknutí.
Vzpomněl jsem si na tátovo vyprávění. Znali jsme
stovky příběhů a osudů z nemocnice. Táta opravoval
rentgeny a jezdil i dost po světě.
Spíše na jih, Afrika a tak. Taky jsem si vzpomněl,
jak nám vyprávěl, jak jsou opice chytré.
Že třeba vyndá první pecku z třešně a zkusí ji
na „druhém konci“ jestli projde. No a pak už jedí
třešně i s peckama.
Dodnes nevím, jak to ta ségra odhadla,
aby si neublížila a nás pohanila.
Brácha to taky vše znal a tak začal fofr.
Rvali jsme do ní vše možné, horem i dolem.
Ano, horem samé dobroty a spodem mýdlo.
To účinkuje snad od té doby co bylo mýdlo
vynalezeno, až do dnešní doby. Potom jsme vytáhli
nočník. My měli s bráchou dřív takovej plecháč,
ale sestřička měla takovej fajnovej skleněnej.
Dali jsme ho na stůl, ségru na něj posadili a čuměli
jako na televizi. V té době televize asi nějak začínala
a my jsme ji neměli. Ale dnes vím, že to byla skoro
stejná podívaná. Ta první určitě napínavější.
Jak to dopadlo?
CINK.
A kostička byla na světě.
Od té doby již nejsem vášnivým hráčem
jakýchkoliv stolních her. Karetních taky ne.
To by vám mohl vyprávět kamarád,
jak jdou dohromady švestky, kopřivy a karty.
http://www.testomanie.cz/hry/pexeso.htm