Transcript Klasická japonština 中古日本語

Historický vývoj japonštiny
Jednotlivé etapy
Hlavní vývojové rysy jazyka

vyrovnávání se s vlivem čínštiny

vzdalování jazyka psaného od jazyka
mluveného a opětné sjednocování obojího
Archaická japonština
上古日本語
Nara (asi do 9. st.)
 z památek dochovaných hlavně z 8. st.
 Manjóšú
 kronika Kodžiki (712)
 císařské výnosy semmjó

Typické rysy:
 manjógana
 velmi malý počet přejatých čínských slov
 bohatší samohlásková základna
 bohatě rozvinutý slovesný systém
 málo rozvinutý systém partikulí
Klasická japonština
中古日本語

Heian (9. – 12. st.)

bohatý materiál z oblasti prózy i poezie¨
 oficiální a učená próza – čínštinou
 literární próza – mluvený jazyk
Typické rysy:

oproti archaické J zjednodušená soustava slovesných sufixů

přejímání z Č zatím stále poměrně malé

katakana používána při zapisování japonského čtení čínských
znaků

tzv. wokototen (značky pro čtení čínských znaků)

samohlásky stabilizovány na 5
Středověká japonština
中世日本語

Kamakura, Muromači (13. – 17. st.)

více materiálu, lépe probádaná

J proniká do učených a oficiálních textů
Typické rysy:
 začíná se oddělovat psaný a mluvený jazyk
 na úrovni fonetické se přestávají rozlišovat
v některých hláskových kombinacích hlásky „w“ a
„h
 dále se zjednodušuje soustava slovesných sufixů
Novodobá japonština
近世日本語

Edo (17. st. – 1. polovina 19. st.)
Typické rysy:
 velká diferenciace jazykových stylů v psaném projevu
 pokusy o vymýcení Č i z jazyka bádání, vytváření
japonských slov
(1. filologické pokusy – 18. st.- Motoori Norinaga)


měšťanská literatura – zjednodušená klasická
japonština s menší příměsí sinojaponských prvků a
s podílem jazyka mluveného (náznaky dialektů)
Novodobá japonština
近世日本語

pol. 19. st. - 4 hlavní styly :
◦ Kambun 漢文
◦ Sóróbun 候文
◦ Wabun 和文
◦ Wakan konkóbun 和漢混こう文
Moderní japonština
現代日本語




1868 – restaurace Meidži
velké množství jazykových stylů a dialektů →nutnost
vytvoření národního jazyka, zvýšit gramotnost, moderní slovní
zásobu
řada organizací usilujících o reformu jazyka
原文一致運動 - Hnutí za sjednocení hovorového a psaného
jazyka

mnohaleté diskuse jap. lingvistů, vědců, literátů i cizinců žijících
v J – vytvoření národního jazyka (国語) – iniciátorem Ueda
Kazutoši

2 odlišné formy japonštiny – 文語 a 口語
Standardní jazyk
標準語

přijal značný podíl sinojaponských slov z jazyka bungo,
zejména slova nově vytvořená pro pojmy evropské
vědy a techniky od konce 19. st.

zjednodušená slovesná soustava

přízvuk tokijského dialektu

3 styly různé zdvořilostní úrovně: zdvořilý
(desu/masu), neutrální (de aru) a důvěrný (da)

kodifikován jazykovou reformou z let 1947-1950,
která se týkala zejména zjednodušení písma a
pravopisu
↓
hovorová forma standardního jazyka - 共通語 –
blízká tokijské hovorové J

Přečtěte:
 上古日本語
中古日本語
 中世日本語 近世日本語
 漢文
和文
 現代日本語 国語
 文語
口語
 標準語
共通語