Transcript gsksmetlist2.doc

Lucie Cviklová
Problémy interkulturní komunikace
Možnosti řízení interkulturní
komunikace
Kategorizace interkulturní komunikace
Vnímání času v jednotlivých kulturách
Podnikové a národní kultury
• Národní kultura je něčím jako kolektivním vědomím obyvatel, přesněji
tradované hodnoty, normy, pravidla chování (zvyk, zákon, obyčej), etickomorální systém z toho odvozené obrazy světa a člověku
• I když toto kolektivní vědomí podléhá určitým proměnám, dosud je možné
hovořit o rozdílu mezi českou a slovenskou národní identitou
• Příkladem pro takové dlouhodobé změny v naší společnosti je změna
rozdělení práv a povinností mezi mužem a ženou proběhnuvší v posledních
padesáti letech, tak například na základě výzkumu veřejného mínění jsou
ženy viděny jako subjekty nesoucí odpovědnost za výchovu dětí v rodině (v
USA od šedesátých let však už proběhly významné proměny, které
ustoupily od koncepce primárně považující ženy za pečovatelky, ve
srovnání s ostatními kontinenty poměry co se týče postavení žen v České
republice je možné považovat za relativně pokrokové
• Národní kultury jsou zkoumány na základě rozsáhlých mezinárodních
výzkumů, na základě kterých bylo sestaveno šest znaků německé kultury,
které se objevily v interkulturních setkáních všech dotazovaných cizinců
Znaky německé kultury
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
1)věcná orientace
2)orientace na pravidla
3)přímost/upřímnost
4)diferenciace interpersonálního odstupu
5)orientace na hierarchii a autority
6)plánování času
7)oddělování osobnostních a životních oblastí
8)slabý komunikační kontext
Tak například představitelé anglosaské kultury se domnívají, že Němci jsou
bezradní v situaci, ve které nemají předepsané nějaké pravidlo
Jsou kontradikce – nenech se ohnout, i kdyby Tě měli zlomit proti pravidlu nech se
ohýbat, ale nenech se zlomit (německá mentalita proti činské mentalitě)
Na základě tohoto přístupu je možné pozorovat trvalé účinky orientačních systémů
spojených s národní kulturou, které často mohou představovat například kulturní
problém co se týče partnerského soužití
Složky národní kultury
• V rámci národní kultury je možné rozlišovat významné subkultury,
respektive nižší úrovně národní kultury
• a)kultura spojená s určitým etnikem, náboženstvím nebo jazykem (tak
například romskou kulturu v současné České republice či dalších
evropských zemích je možné charakterizovat odlišným jazykem a odlišnými
hodnotami, je možné se jí otevřít nebo ji pochopit jenom na základě
multikulturního přístupu
• b)kultura spojená s náležitostí k pohlaví (maskulinní a femininní kultura),
muži často mají jiné zájmy, čtou si jiné knihy a časopisy, dívají se na odlišné
televizní pořady, v České republice do značné míry dosud převažuje tzv.
kultura „mužského živitele“
• c)kultura spojená s příslušnosti k určité společenské třídě (různé
společenské třídy mají různý spotřební koš, kupují si různé značky aut,
přikládají různý význam vzdělání svých dětí, apod.
• d)kultura organizace, podniku, instituce (tak například ve srovnání s
českými podniky v amerických společnostech jsou častější nařízení typu
dress code, vnitřních směrnic týkajících se sexuálního obtěžování, atd.)
Scheinova definice podnikové kultury
•
•
•
•
•
•
Podle Scheina podniková kultura je „vzorec základních a rozhodujících představ,
které určitá skupina nalezla či vytvořila, v rámci nichž se naučila zvládat problémy
vnější adaptace a vnitřní integrace
Někteří členové organizace jsou vyzváni je zvládnout, ztotožnit se s nimi a jednat
podle nich
1)materiální a nemateriální artefakty, které je sice možné snadno vypozorovat, ale
podle jejich účinku na chování členů podniku jen těžce dešifrovat a interpretovat
2)hodnoty, normy a pravidla chování ovlivňující prožitek a chování členů
organizace větší měrou než výše jmenované artefakty
c)masivně akceptované hodnoty úspěšné při dosahování podnikových cílů se
během času upevňují a stávají všeobecně sdílenou základní akceptací (kolektivním
vědomím), i když si je členové podniku neuvědomují a kriticky neanalyzují, přesto
vysokou měrou ovlivňují jejich vnímání, myšlení, hodnocení a jednání
Tyto základní akceptace nebo základní premisy jsou hlavními stavebními kameny
kulturního orientačního systému podniku
Podle Kasperse lze podnikovou kulturu
vymezit deseti znaky
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
1)podniková kultura je tvořena lidmi a má individuální charakter
2)je výsledkem kolektivního jednání
3)působí jako regulátor vědomí
4)její základní předpoklady jsou členy podniku všeobecně akceptovány
5)traduje se
6)lze si ji osvojit prostřednictvím symbolů a modelovým učením
7)je schopná přizpůsobit se novým skutečnostem a organizačním
požadavkům
8)všechny aspekty podnikové kultury jsou pro členy v podstatě vědomé
9)přesto je mnoho znaků nevědomých a ne přímo zachytitelných
10)podnikovou kulturu lze konečně chápat jako výsledek i jako proces
specifického vývoje podniku
Podnik je třeba chápat jako subsystém národní kultury a podnikové
subkultury jako systém „v sobě vložených a prolínajících se subkultur“
Hofstedeho kulturní dimenze I
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Jádrem výzkumu je vysvětlit odlišné chápání základních parametrů života lidí
promítajících se významně do jejich práce, výsledky jsou vyhodnocením rozsáhlého
průzkumu, který provedl mezi 116 tisíci zaměstnanci společnosti IBM v 65 státech
světa
Původní šetření byla prováděna pro potřeby interkulturního managementu, ale
výsledky šetření byly také s úspěchem využity v marketingu, a to zejména v oblasti
kulturních rozdílů v chování zákazníků a v marketingové komunikaci
Pro potřeby analýzy a možnosti interkulturního srovnání vytvořil Hofstede indexy
pro každou ze svých čtyř dimenzí, a to v hodnotách 0 (představujících nejnižší
možný výsledek) až 100 (nejvyšší možná hodnota)
Hofstede vytvořil pět základních dimenzí:
1)vzdálenost mocenských pozic
2)snaha vyhýbat se nejistotě
3)míra individualismu
4)míra maskulinních hodnot
5)krátkodobá, popřípadě dlouhodobá časová orientace
Hofstedeho kulturní dimenze II
•
•
•
•
•
•
•
1)vzdálenost mocenských pozic vyjadřuje akceptaci nerovnosti mezi lidmi v tom
smyslu, že v zemích s indexem vyšším než 50 je preferován spíše autokratický či
paternalistický styl řízení – instituce mají formální hierarchickou strukturu a
důležitou součástí vedoucího postavení je zdůrazňování statusu, popřípadě
bohatství
Nositelé moci mohou rovněž být silným, neformálním zdrojem informací o
produktu či opinion leaders a účinným apelem v reklamě jsou často symboly
statusu
Malá vzdálenost mocenských pozic se naopak projevu tím, že všichni členové mají
stejná práva, lidé chtějí vypadat mladší a mocní chtějí vypadat méně mocní
Schopnosti, bohatství moc a status nejsou vzájemně spojovány
Pro řízení a rozhodování v podnicích těchto zemí je typické, že zásadní rozhodnutí
je záležitostí spíše konsensu než příkazu
Nejvyšší hodnoty dosahuje tento index ve Francii (68), Belgii(65), Portugalsku (63)
a Řecku (60), nejnižších hodnot na první pohled překvapivě v Rakousku (11),)
následuje Dánsko, Irsko a Švédsko
Hodnoty zjištěné v České republice jsou nadprůměrné
Hofstedeho kulturní dimenze III
• 2)Snaha vyhýbat se nejistotě – země, které se vyznačují vysokým indexem
UAI (Uncertainity avoidance index) se vyznačují množstvím podrobných
zákonů, vyhlášek a předpisů, jsou země s vysokým indexem vztahu k
nejistotě a nižší vzdáleností mocenských pozic (Německo a Rakousku) a
země s oběma indexy na vysoké úrovni (Francie, Itálie, Česká republika)
• Pro země s nízkými hodnotami indexu UAI je typické malé množství zákonů
a předpisů a nejistota je považována za normální součást života a změny
jsou akceptovány a běžně přijímány
• Převládá tolerance k jiným názorům a opozice vůči názorům druhé osoby
nebrání vzájemným dobrým osobním vztahům
• Organizace bývá více otevřena vůči nově příchozím osobám a mladým
lidem, změny v práci jsou akceptovány a brány jako normální součást jejího
vývoje
• V zemích Evropské unie prokazují nejvyšší hodnoty indexu vyhýbání se
nejistotě Řecko (112) a Portugalsko (104), v menší , ale stále vysoké míře
Belgie, Francie a Španělsko
Hofstedeho kulturní dimenze IV
•
•
•
•
•
•
•
c)Individualismus a kolektivismus
V individualistické kultuře jsou pouta a vazby mezi jednotlivcem a skupinou volnější a jednotlivec
má silné povědomí nezávislosti a odpovědnosti za sebe, v organizačních strukturách se
individualismus projevuje větší rozhodovací pravomocí a větší volností ve vlastním přístupu k
výkonu profese
Každý jednotlivec má nárok na soukromí a toto soukromí je pro ostatní tabu, otevřená, asertivní
komunikace, stejně jako střet názorů jsou považovány za samozřejmé a žádoucí
V podnicích a organizacích v zemích s převládající individualistickou kulturou je vztah mezi
vedoucím organizace a podřízeným pracovníkem chápán spíše jako transakce na trhu práce
V kolektivistické kultuře obecně převládá skupinový zájem nad zájmem jednotlivce a hlavní snahou
lidí je dosažení konsensu – soukromý život může být zvenčí narušován skupinou či skupinami a od
zaměstnance se očekává, že se bude chovat především jako loajální člen kolektivu
Nejvyšší míra byla naměřena v USA, pak ve Velké Británii a nakonec v Nizozemsku
Pro českou kulturu je typický takový styl komunikace, který klade silný důraz na implicitní
komunikaci a silný situační kontext – mnoho informací musí partner v komunikaci pochopit z
neverbální komunikace a z kontextu situace, ve které se komunikace odehrává
Hofstedeho kulturní dimenze V
• d)mužské a ženské hodnoty hrají v každé společnosti důležitou úlohu, v
tradičních společnostech se od mužů očekává, že budou silní, asertivní a
od žen se očekává, že se budou spíše starat o rodinu a domácnost, děti a
lidi obecně – toto pracovní pojmenování vede k nesprávnému spojování
těchto hodnot s postavením muže a ženy ve společnosti
• V maskulinní společnosti je uznávána výkonnost a síla a tato společnost
preferuje rozhodnost a silné vedení, maskulinní kultury jsou méně
tolerantní než kultury femininní (matka spíše odpouští než přísný otec)
• Ideálem feminní společnosti prosperita sociální péče, v rodině nejsou děti
vedeny ke ctižádosti a úspěchu, ale spíše ke slušnosti, skromnosti a
zdrženlivosti
• Nejvyšší naměřené hodnoty indexu maskulinity dosáhlo v tomto průzkumu
Japonsko, ze zemí Evropské unie byl nejvyšší index naměřen v Rakousku
(79), Itálii (70), Irsku (68), Velké Británii a Německu (66)
• Mezi země uznávající feminní hodnoty patří Švédsko (7), Nizozemsko (14) a
Portugalsko (31)
Hofstedeho dimenze VI
•
•
•
•
•
e)krátkodobá a dlouhodobá orientace
Krátkodobě orientovaná společnost klade hlavní důraz na současnost, popřípadě
na minulost a členové společnosti se orientují více na činnosti přinášející
krátkodobý nebo současný efekt a pro tuto společnost je charakteristické
respektování tradic
Existuje zde tendence ke konzumnímu způsobu života, tendence žít na dluh a vést
spíše nehospodárný a nešetrný život
V dlouhodobě orientované kultuře jsou uznávány hodnoty jako spořivost,
houževnatost a vytrvalost, tyto kultury vycházejí z prastaré konfuciánské filozofie a
uznávají následující hodnoty: vytrvalost a houževnatost, respektování nerovného
postavení ve společnosti podle statusu, šetrnost a hospodárnost, pokora, respekt k
tradicím, ochrana vlastní důstojnosti, sebeúcty a postavení, oplácení přízně,
laskavosti a darů
USA a země Evropské unie jsou příkladem krátkodobě orientovaných společností,
na opačném pólu této stupnice jsou asijské země, které se vyznačují velmi vysokým
indexem dlouhodobé orientace
Kulturní dimenze podle Fonse
Trompenaarse I
• Podle Trompenaarse způsob uvažování a chování příslušníků
jednotlivých kultur je ovlivněno především problémem jejich vztahu
k jiným lidem, vztahu k přírodě a vztahu k času
• Trompenaars také uskutečnil původní dotazníkový průzkum u 15
tisíc řídících a administrativních pracovníků ve 28 zemích světa, aby
podchytil rozdíly v sedmi jím stanovených kulturních dimenzích u
jednotlivých zemí
• 1)universalismus versus partikularismus
• 2)individualismus versus kolektivismus
• 3)neutrální versus emocionální
• 4)difúzní versus specifický
• 5)úspěch versus přisuzování
• 6)vnitřní nebo vnější orientace
• 7)chápání času následné nebo synchronní
Kulturní dimenze podle Fonse
Trompenaarse II
• Universalismus versus partikularismus
• Universalismus znamená, že lidé se spíše řídí pravidly než
konkrétními lidmi a vztahy mezi nimi, podle nich existuje jedna
pravda a realita, z níž není možné činit vyjímky a dodržování těchto
zásad je zárukou úspěšného fungování celého systému
• Partikularismus klade důraz na osobní aspekt a individuální přístup
k jednotlivým lidem a obchodům a nad předpisy a pravidly převládá
zaměření na osobní vztahy, připouští se tak různá pravda a pohled
na realitu, které jsou vztahovány k určité osobě nebo osobám
• Za důvěryhodného je možné považovat takového člověka, který
respektují měnící se okolnosti v návaznosti na měnící se sociální
vztahy
• Příkladem universalistické kultury je Švédsko, mezi partikularistické
patří například kultury zemí kolem Středozemního moře – česká
kultura je spíše partikularistická
Tropenaars III/Neutrální a emocionální
dimenze
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Kulturní dimenze podle Fonse Trompenaarse
Příslušníci národa, ve kterém převládá emocionální kulturní dimenze, prokazují v
komunikaci rychlou verbální reakci, která je často doprovázena expresivními a
výmluvnými gesty a mimikou
Běžné je i emotivní zvyšování hlasu, projevy nadšení nebo smutku, smích nebo
pláč
Při argumentaci je často používána velká nadsázka a přehnané argumenty
Bližší fyzický kontakt je většinou akceptován a příkladem může být kultura italská
V případě neutrální kultury není zvykem vyjadřovat své pocity, emoce nebo to, co
si o věci nebo o lidech myslíte
Veřejné projevení emocí se považuje za selhání, trapnost a popřípadě profesionální
selhání
Projevy verbální a neverbální komunikace jsou více než přiměřené
I když i členové neutrálních kultur mají své prožitky, pocity, city a nálady, nejsou
vedeni k tomu, aby je kontrolovali a neprojevovali veřejně
Neutrální kultura je typická mimo jiné pro skandinávské země
Tropenaars IV /Specifická versus
difúzní dimenze
•
•
•
•
•
•
•
•
Podle Tropenaarse specifická kultura vychází ze zásady, že život každého z nás se
skládá z mnoha komponent, které nelze zaměňovat a z tohoto důvodu jsou jasně
odděleny pracovní a soukromé záležitosti
V modelu specifické kultury je veřejná zóna mnohem rozsáhlejší než zóna
soukromá
Lidé se jeví více otevření, přímí a extrovertní, ale takové chování ovšem na některé
lidi může působit přinejmenším trochu neomaleně/za specifickou bývá označována
například kultura německá
Lidé z difúzně orientované kultury vycházejí z celku a na každou komponentu se
dívají z pohledu tohoto celku
Je vyžadován konzistentní, komplexní přístup k jednotlivým složkám života a
všechny části celku jsou ve vzájemném vztahu/proto je není možné oddělovat
Pro difúzní kulturu je typická velká soukromá zóna a malá zóna veřejná a nově
příchozí jsou v organizaci obtížně akceptováni a přijímáni, jakmile jsou však jednou
akceptováni, jsou přijati většinou i do dalších sfér soukromého života
Přístup k jednotlivci je konzistentní za všech okolností, zejména i při použití titulů,
pan doktor zůstává doktorem jak v práci, tak i v hospodě
Česká kultura patří mezi kultury difúzní
Tropenaars V/Úspěch a přisuzování
•
•
•
•
•
•
•
V různých společnostech existují různá kritéria pro ustavování společenského
statusu- každá společnost posuzuje rozdílně, jak jednotlivec statusu dosahuje
Například severoamerická kultura odvíjí status jednotlivce od toho, jakého úspěchu
dosáhl, respektive jakou činnost vykonává
Přitom není ani tak důležité, v jakých souvislostech úspěchu bylo dosaženo a své
postavení musí jednotlivec svou činností a aktivitami neustále potvrzovat
Přisouzený status představuje osobnost jedince ve smyslu jeho společenského
původu, vzdělání, zaměstnání, příslušnosti k určité společenské skupině, jeho věku
ad. Osoba s přisouzeným statusem jej nemusí svou činností a úspěchem
potvrzovat, přísluší jí pouze na základě toho, že existuje a že se například narodila v
dobré rodině
V oblasti pracovní komunikace může docházet k zásadním nedorozuměním, pokud
nevím, jaký status náš partner při jednání má a zda má právo rozhodovat v oblast s
ním projednávané
Z toho se odvíjí závaznost prohlášení, nabídky, dodržení podmínek apod.
Vhodným příkladem může být kultura anglická
TropenaarsVI/vztah k času
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
V každé kultuře se vyvinul určitý vztah k času a k časové orientaci existují dva základní přístupy – jeden přístup
chápe čas jako sled po sobě jdoucích událostí a z toho se odvíjí i organizování a využití času
Důraz se klade na jeho přesné naplánování, segmentaci a rychlost
Lidé žijící v kulturách, které upřednostňují tento přístup, „rozškatulkovávají“ činnosti a dění a soustředují se pouze
na jednu činnost vykonávanou v určitém čase
Ve vymezené době je možno uskutečnit pouze několik činností, a to v přesně stanoveném časovém pořádku
Důraz je kladen na přesné dodržování stanovených časových termínů a důraz je kladen na přesné dodržování
stanovených časových termínů
Komunikace a argumenty jsou založeny na logice a kultura orientovaná tímto způsobem je většinou zaměřena na
činnost a budoucnost (jedná se například o kulturu německou a nizozemskou)
Souběžné (cyklické, synchronní) vnímání času znamená vzájemné překrývání jednotlivých činností a aktivit,
případně jejich současné vykonávání
Lidé žijící v této kultuře berou čas jako něco pružného, co se nám přizpůsobí, a proto jeho přesné dodržování se
nebere příliš vážně, plány je možné dle potřeby měnit
Typický je výkon více činností v jednom okamžiku a důraz je kladen na osobní angažovat, ochotu plnit činnosti včas
a rychlost uskutečnění určité aktivity závisí značně na osobním vztahu ke druhé osobě
Mezi kultury, jejichž vztah k času je typicky následný, patří například Německo, Nizozemsko nebo Švédsko, mezi
souběžné kultury patří kultury arabské, asijské a, latinskoamerické
Česká kultura se v chápání času pohybuje někde mezi těmito dvěma póly
Češi podle vymezení Hofstedeho
dimenzí I
•
•
•
•
•
•
Čeští řídící pracovníci jednoznačně preferují hierarchickou strukturu řídících vztahů,
v jejímž rámci je určitá skupina pracovníků pod bezprostřední kontrolou jediného
šéfa a odmítají možnost neformální struktury
Podřízení jsou často podceňováni a jejich účast na procesu rozhodování odmítána
Komunikace se často uskutečňuje pouze předáváním příkazů a kontrolou jejich
plnění a na pracovišti podřízení spíše očekávají centralizaci rozhodování a řízení
Podřízení očekávají pokyn nebo příkaz, co mají dělat a často proto, aby jej mohli
kritizovat
Hierarchie firmy odráží a respektuje nerovnosti v postavení pracovníků a nadřízení
často vnímají podřízení jako bytosti jiného druhu a opačně, manažeři také často
podceňují ambice a rozvojový potenciál svých podřízených
Za ideálního šéfa je považována charismatická osobnost s vysokou autoritou
Češi podle vymezení Hofstedeho
dimenze II
• Lidé s vyšším dosaženým vzděláním a tituly jsou ve větší míře nositeli
autoritářských hodnot než lidé se vzděláním nižším, ukazuje se rovněž, že
Češi citlivě rozlišují mezi mocí a autoritou v tom smyslu, že moc je pro ně
dána formálním jmenováním do určité funkce, ke které mají či nemají
osobní vztah, úctu a respekt
• Na první pohled je překvapivý velmi nízký index maskulinity a od řídícího
pracovníka podřízení především očekávají, že bude využívat svou intuici a
různé konflikty či problémy se bude snažit velmi citlivě a slušně,
konsenzuálně a kompromisem, a to tak, aby nedošlo na pracovišti k
narušování pracovní pohody
• Ve srovnání s ostatními národy je pro Čechy typická schopnost improvizace
v tom smyslu: i když na jedné straně volají po existenci jasných pravidel a
předpisů, na druhé straně je jejich dodržování většinou ignorováno
• Ve srovnání s Němci, Švédy a Nizozemci považujícími improvizaci za
důsledek neprofesionální přípravy, pro Čechy je výrazem flexibility,
vynalézavosti, adaptability a odbornosti na nejvyšší úrovni
Češi podle vymezení Tropenaarsovy
dimenze I
•
•
•
•
•
•
Pro českou kulturu je typické velmi časté a intenzivní pronikání a propojování
jednotlivých oblastí života a u německé nebo nizozemské kultury je tomu přesně
naopak
Jedná se o prolínání práce a mimopracovních aktivit, sociální a pracovní role,
vlastní osobnosti a formálních a neformálních struktur a způsobu komunikace
Tak například v pracovní době Češi tráví poměrně dost času vytváření, udržování a
rozvíjení osobních vztahů
Na pracovišti jsou utvářeny neformální vztahy, které vedou k vytváření
neformálních skupin sehrávajících mnohdy velmi důležitou a rozhodující roli při
rozhodování a řešení některých pracovních problémů
Difůze je neoddělitelným rysem české kultury a její nerespektování vede například
v případě zahraničního managementu firem ke stížnostem českých zaměstnanců
na „necitlivost“ nebo dokonce „aroganci“ zahraničních šéfů
Přístup Čechů k času je možné označit za polychronii projevující se malým tlakem
na dodržování časového rozvrhu pro plnění nějakého úkolu
Češi podle vymezení Tropenaarsovy
dimenze II
• Problémy se začínáme zabývat až v momentě, kdy skutečně hoří
termín a pak na úkolu pracujeme s velkou intenzitou
• Dalším rysem českých kulturní dimenzí je české sebevědomí nebo
často spíše sebevědomí – velmi často dochází u nás k velmi nízkému
sebevědomí, které má v porovnání s jinými kulturami za následek
sebepodceňování
• Češi často začínají komunikaci s cizinci omluvami a očekávají od
svých partnerů, že nás budou chválit za snahu nebo že se nám také
omluví hned na začátku
• Pro lepší pochopení kultury je nutné kromě analýzy kulturních
dimenzí znát rovněž i její kořeny a příčiny jejích změn v čase, kultura
se může měnit jenom pomalu – na jedné straně jednotliví členové
společnosti chrání svou kulturu před změnami a na straně druhé
dynamické změny v prostředí, ve kterém kultury existují vedou k
tomu, že na ně jedinci reagují a mění své hodnoty a preference
Verbální komunikace
•
•
•
•
Jazyk odráží způsob myšlení určité kultury a je nejdůležitějším prostředkem pro
zprostředkování kulturních hodnot a norem (Eskymáci mají desítky slov
vyjadřujících a popisujících sníh a obyvatelé jižní Indie mají sem výrazů pro bambus
a některé súdanské kmeny desítky výrazů pro krávu)
Jazyk vytváří kategorie, ve kterých se odráží reálný svět a hodnoty příslušného
národa, kultury nebo subkultury a jazyk je současně jedním z nejdůležitějších
charakteristických rysů každého národu a jednou z klíčových částí kulturního mixu
Anglosaská kultura je velmi individualistická a mnoho složenin začíná self, ve
srovnání s tím při komunikaci s představiteli kolektivistické kultury může být
vnímáno zdůrazňování výjimečnosti individuality považováno přinejmenším za
podivné – národní jazyk je nástrojem zprostředkování sociálních a kulturních
norem uvnitř společnosti a jejich uchování
V zemích s nízkým komunikačním kontextem (Německo, Švýcarsko, Skandinávie)
obvykle ano znamená jasný souhlas a říci ne znamená nesouhlas – jasné a přímé
vyjádření souhlasu a nesouhlasu nemusí být zrovna akceptovatelné v zemích s
vysokým komunikačním kontextem a může být považováno přinejmenším za
neslušné
Bariéry komunikace
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
V mezinárodní i národní komunikaci často vznikají bariéry, které je třeba odstraňovat, komunikační
bariéry mohou být interní v tom smyslu, že jsou dány nějakými osobnostními problémy
komunikujícího a externí, jako rušivý element prostředí
a)obava z neúspěchu (působí na jedince svazujícím pocitem), kdy komunikující se obává selhání
b)bariérou mohou být i osobní emoce jako zlost, které vedou ke snížené sebekontrole, kdy v první
řadě bývá narušena kontrola morálních pravidel, slušného chování, úcta k partnerovi
c)jako překážka v komunikaci působí rozdíly mezi oběma účastníky komunikace, kdy nejsme ochotni
anebo schopni respektovat například nižší úroveň komunikačního partnera, dále si někdy účastník
nechce připustit, že vypadá jako nedouk, a proto se tváří, že všemu rozumí
d)bariéry postoje v podobě xenofobie, neúcty, povýšenectví, případně odporu nebo nesympatie
vůči komunikačnímu partnerovi
e)skákání do řeči, čtení myšlenek, kdy účastník myslí na odpověď místo toho, aby naslouchal, co říká
ten druhý
f)nepřipravenost na komunikování (například účastník komunikace nemá k dispozici nezbytné
materiály
g)fyzické nepohodlí, které snižuje výkonnost v poslouchání i ve verbálním projevu
h)nesoustředěnost na komunikaci, účastník může být duchem úplně někde jinde a nezajímá jej, o
čem se hovoří ani osoba, s níž komunikuje
i)stereotypizace a zařazování komunikačního partnera do kategorie, pomocí níž mu přiřazuje
všechny další vlastnosti, které určitá kategorie obsahuje - například žena v určitém věku a určitém
společenském postavení
Proxemika
•
•
•
•
•
•
•
•
Proxemika – jako správná vzdálenost od druhé osoby je dalším projevem kulturních odlišností, které
je nutné respektovat, při stanovení této vzdálenosti hrají roli i další aspekty, ke kterým patří
například, věk, pohlaví a status druhé osoby – u Italů, obyvatel jižní Francie, u Arabů a obyvatel
latinské Ameriky je tato vzdálenost větší
V některých zemích jsou při sociálním a pracovním kontaktu běžné dotyky (haptika) a polibky,
dokonce i mezi osobami stejného pohlaví - pro jižní národy je typický bližší kontakt, měkčí stisk ruky
a často položení levé ruky na paži či rameno druhé osoby
Proxemika označuje vzdálenost při komunikaci v horizontálním i vertikálním významu – muži mají
tendenci udržovat menší vzdálenost než ženy, a to jak k mužům, tak k ženám – každý jedinec v
souvislosti s vlastním kulturním zázemím má svoji stabilní distanci, kterou dodržuje a cítí se v ní
nejbezpečněji
1)intimní vzdálenost – od úplného dotyku do půl metru a vyhovuje intimním vztahům, v této
vzdálenosti se necítí dobře lidé, kteří vedou běžný pracovní rozhovor
2)osobní vzdálenost – od 0,5 m do 2 metrů (záleží na tom, o čem se hovoří, jak hlučné je prostředí,
kolik času mají partneři k dispozici a kde se rozhovor odehrává
3)skupinová vzdálenost – od 1m do 10 metrů, jde o situace, kdy jedinec mluví ke skupině, která se
nachází v místnosti (třída, pracovní hala nebo kancelář)
4)veřejná vzdálenost – od 2 m do 100 metrů a příkladem může být herec v divadle či politik ve
veřejném prostoru
Osobní prostor je možno označit za určitý rudimentární projev v našem chování, který se přenesl i
do různých kultivovaných forem
Paralingvistické aspekty verbálního
projevu
•
•
•
•
•
•
Paralingvistika je dotváření denotačního významu jazyka konotativními prvky, svrchními tóny řeči,
tím, co řečník zesiluje nebo zeslabuje, zpochybňuje nebo potvrzuje v obsahu projevu, dává najevo
postoj, zaujetí, vřelost, sympatii a zlobu – dobrý řečník je dobrý především díky paralingvistickým
prvkům uplatňovaným v projevu
Velmi rychlá řeč se obtížně vnímá a obtížnější je to vždy pro lidi, kteří mají své osobní tempo
pomalejší – velmi rychlá řeč vede snadno k únavě, protože vnímající se musí soustřeďovat s větším
úsilím, aby vše postřehl, a to následně vede k rychlejší oscilaci pozornosti
Neúmyslné pomlky působí většinou rušivě jako projev nižší úrovně mluvy a úmyslné mohou naopak
zesílit účinnost projevu, protože mohou mít různý smysl – správné členění slov a pomlk v podobě
frázování upřesňuje to, jak má být chápán obsah zprávy
Intonace a proměnlivost hlasového zabarvení bývá často projevem emočního prožitku mluvčího –
když člověk mluví monotónně, působí jeho projev jako hypnotikum a je vnímán jako nudný a
chladný
Slovní vata či parazitická slova – mají charakter obsedantnosti a často jsou to různá citoslovce či
adjektiva (že ano, prostě, abych pravdu řekl, tedy, jaksi, co, vole…)
Jde o to, do jaké míry je sdělení věcné a srozumitelné nebo rozvláčné, neurčité, nepřesné a jaká je
míra redundance ve sdělení
Gestika
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Gestikou se většinou míní záměrné pohyby rukou, hlavy a případně i nohou, které mohou dokreslit
verbální sdělení a případně ho zastoupit – používají se při popisování velikosti, tvaru a rozdělení
Někteří lidí neúměrně ke svému verbálnímu sdělení automaticky použivají dvě až tři gesta
Gesta mají v sociálních vztazích určitý domluvený smysl,, tak jako verbalizovaná komunikace (už ve
starověku se dokonce považovala gestika za jednu z nejdůležitějších složek rétorického umění
Ilustrativní gesta – jsou používány současně s verbálním sdělením a je jimi dokreslován výklad a
ukazován směr
Sémantická gesta– zvednutý palec znamená, že je to výborné a naopak palec směrem dolů
znamená, že je to špatné
Adaptéry – uspokojují určitou osobní potřebu aktéra (jedná se například o hlazení hlasů, hraní si s
náušnící, třásněmi u šátku, apod.)
Regulační gesta – gesta jako regulátory chování (ukazujeme na někoho prstem, kdo nedává pozor
nebo když chce říct názor) jako upozorňování na někoho nebo na něco
V této souvislosti je namístě poznamenat, že různé národy mají různé kultury gest – totéž gesto pro
příslušníka jednoho národa může znamenat ano a pro příslušníka druhého národa ne, některé
národy mají specifická sémantická gesta, která nejsou používána příslušníky dalších národů
Posturika a kinezika
•
•
•
•
•
•
•
Pod pojmem posturika se rozumí držení těla, napětí nebo uvolnění, náklon, poloha
rukou, nohou, hlavy, konfigurace všech částí těla a směr natočení těla – signalizuje
emoční stav, zaujetí, postoj k partnerovi a ke sdělení (někdo se krčí a někdo jde
zpříma)
Můžeme hovořit o souvztažnosti těl – když si dva lidé sdělují těžkosti nebo radosti,
tak je to možné vypozorovat z jejich držení těla
Kinezikou se většinou rozumí spontánní pohyby různých částí těla nemajících
význam gest
Můžeme hovořit o mimovolném a mnohdy diskrepančním kinezickém pohybu,
který je individualizován (potahování se z nos, žmoulání oka, kousání rtu,
pohupování rukama, kroucení prstů, procházení se po místnosti tam a sem)
Každý jedinec má své specifické pohyby, podle nichž se dá rozpoznat už z určité
vzdálenosti a dá se z nich někdy také vyčíst určitá informace
Jeden pohyb samozřejmě může mít více významů v závislosti na tom, jak si jej ti či
oni aktéři interpretují
Chronemika a haptika
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Chronemika – chápání času a přisuzování toho, jaký význam čas má v našem životě, je důležitým aspektem každé
kultury , zatímco například Němci či Švédové mají pracovní poradu přesně naplánovanou včetně přesného času
jejího zahájení, u jižních národů je běžné pouze stanovení času zahájení (počítá se ovšem s pozdním příchodem) a
jednání probíhá tak dlouho, dokud se nevyřeší všechny body jednání – Češi jsou někde uprostřed
Pokud je jedinec řadovým zaměstnancem, není u něj akceptováno, když přijde později do práce nebo na poradu,
jako je tomu u manažera
Protože přijít pozdě může být demonstrováním sociální síly v pracovních vztazích, právě proto by manažer takto
neměl předvádět svoji sílu a měl by jít spolupracovníkům příkladem svou dochvilností
Haptika – dotyky v průběhu komunikace mezi lidmi mohou mít různý význam: formální, neformální, přátelský a
intimní
Můžeme rozlišovat tři pásma doteků:
a)pásmo společenské, profesionální a zdvořilostní (ruce a paže)
b)pásmo osobní, přátelské (paže, ramena, vlasy, obličej)
c)pásmo intimní, erotické a sexuální (neomezené)
V euroamerické kultuře je důležité umět správně a ve správný okamžik podat ruku –držení rukou by mělo trvat asi
5 vteřin a ruce by se měly setkat na horizontální úrovni, což vyjadřuje rovnocennost vztahu - neměla by se
používat vedle pravé ruky i ruka levá (majetnické sevření ruky partnera do obou rukou)
Jako první podává ruku člověk s vyšším statusem, člověk starší, žena
Mimika
•
•
•
•
•
Mimika jsou pohyby svalů v obličeji, které jsou nejvýraznějším sdělovačem emocí a
mimika vyjadřuje to, co jedinec prožívá, ale také to, jaký má vztah ke sdělení a k
objektu, o němž se hovoří – signalizuje posluchači prožitek mluvčího
Nejedná se jenom o empatické vcítění do emočního stavu druhého, ale i o
signalizování, že jsme přijali jeho mimický výraz emocionálního stavu jako sdělení o
tomto stavu a že tomuto sdělení adekvátně rozumíme
Miminka nemusí stoprocentně souhlasit s prožitkem (někdo se usmívá, i když je
kárán a může to vypadat jako provokace, nebo že je mu lhostejně nějaké kárání,
někdo se usmívá i když má vztek, to jsou individuální disonance, ale mohou to být i
kulturně podmíněné odlišnosti – například v Číně (z obličeje je možné vyčíst těchto
osm
základních
emočních
dimenzí:
radost/smutek,
štěstí/neštěstí,
překvapení/splněné očekávání, klid/rozčilení, vztek, spokojenost/nespokojenost,
zájem/nezájem, strach, bázeň/pocit jistoty
Překvapení a údiv se projevují na čele, ale zapojeny jsou i oči a ústa
Pocit radosti se nejvýrazněji projevuje na dolní polovině obličeje, ale je možno jej
rozeznat i na očích, stažený spodní ret může signalizovat rozpaky a podřízenost a
když má člověk bradu podepřenou klouby prstů, většinou to znamená, že je zaujatý
tím, čemu naslouchá
Pohledy očí
•
•
•
•
•
•
•
•
•
I když v průběhu komunikace člověk používá všech šest smyslů, tak oči hrají v komunikaci velmi
důležitou úlohu v tomto smyslu: čím menší je oční kontakt, tím nejistěji se cítí příjemce zprávy
Srovnání různých komunikačních s větším či menším očním kontaktem ukázalo, že lidé, kteří nebyli s
řečníkem ve vizuálním kontaktu, hodnotili dojem o 50% níže
Při pohledech je důležitých několik souvisejících aspektů:
a)zacílení pohledu
b)délka doby pohledu: jednak sumární délka, průměrná délka jednotlivých pohledů a podíl z
celkového času komunikace (déle se díváme na osobu, o kterou se zajímáme a které si vážíme),
příliš dlouhý, utkvělý pohled může zvyšovat napětí a podrážděnost a může být považován za
provokaci
c)pootevřenost víček (lidé jsou schopni rozlišit více než 10 odlišných možností, kterým přisuzují
význam, ale nejsou schopni regulovat míru přivření nebo pootevření sami u sebe
d)počet mrkání (nervozita a nejistota mohou vést až ke 100 mrknutí za minutu), ve stavu suverenity,
sebejistoty a klidu to bývá 5 krát až 6 krát za minutu
e)pootevřená zornice (pupila se obvykle rozšiřuje zejména při menším množství světla, ale děje se
to spontánně i při zvýšeném zájmu, při zvýšené upřímnosti a otevřenosti, zužuje se při velkém
množství světla, při nedostatku zájmu, nespokojenosti, nedůvěře, nenávisti, nedůvěře, apod.
f)vrásky a napnutí svalů kolem očí