Transcript Aurignacien - eLearning FPF SU

Aurignacien
Ondřej Mlejnek
Opava, 1.4.2014
Aurignacien
•
•
•
•
•
•
První evropská kultura tvořená prokazatelně moderními lidmi (viz
Mladečské jeskyně). Pestera cu Oase v Rumunsku je starší, ale
bez kulturně signifikantních nálezů.
Mladopaleolitická čepelová technologie. Kýlovitá škrabadla,
obloukovitá polyedrická rydla, aurignacké čepele piškotovitého
tvaru.
KPI: Nástroje opracované po celém povrchu, hroty s rozštěpenou
bází, mladečské hroty, šídla, spatuly, flétny…
Umění: parietální (jeskyně Chauvet) i mobilní (Achtal, Lonetal,
Stratzing).
Rozšíření od Pyrenejského poloostrova po Don. V Asii příbuzné
kultury – např. ahmarien (levantský aurignacien) na Blízkém
východě. Podobně ve střední Asii.
Přírodní podmínky: Období interplenigleciálu přerušované
několika stadiály. Nejchladnější období (Heinrich event 4)
následovalo po výbuchu sopky na Flegrejských polích u Neapole
(Campanian Ignibrite) asi před 39 800 lety. V této době končí
přechodné kultury a nastává rozmach aurignacienu. Tvorba
iniciálních půd - špatné dochování kostí.
Vznik pojmu
• Pojem aurignacen poprvé použili Henri Breuil a
Émile Cartilhac roku 1906 podle jeskyně Aurignac
(Haute-Garonne) zkoumané É. Lartetem v roce
1860. Mělo se jednat o industrii chronologicky mezi
moustérienem a solutréenem s otupenými hroty a
zabíhající retuší. Vydělili tři chronologické fáze
(časný, střední, pozdní aurignacien).
• Denis Peyrony vyňal roku 1933 z aurignacienu
větev s otupenými hroty a nazval ji périgordienem.
Jím definovaný starší périgordien je dnes nazýván
châtelperronienem a mladší périgordien
gravettienem.
Materiální kultura
• Mladopaleolitická štípaná industrie – čepelová technika,
kýlovitá a vyčnělá škrabadla, kanelovaná obloukovitá
rydla, retušované čepele, odštěpovače, hroty typu
Krems, čepelky typu Dufour.
• Kostěná industrie – hroty s rozštěpenou bazí, mladečské
hroty, hladidla.
• Umění (mobilní i parietální, hudba) a ozdoby (provrtané
zuby, mušle, korálky).
• Doklady obytných staveb (Tibavá – oválné objekty,
Stratzing – dlažba kolem ohniště, Muralovka – dlažba).
• Domestikace psa – na základě genetických analýz asi
před 35000 lety.
Datování
• Časný aurignacien (Willendorf AH3, Švábská Jura) a
protoaurignacien (Francie, Itálie, Kantábrie, snad i
Bačo Kiro) – 43-36 ky BP.
• Nejrozšířenější je střední aurignacien (36-30 ky BP).
• Následuje epiaurignacien (Alberndorf,
Langmannersdorf, j. Bockstein). Špatně datovaný,
ale asi 30-20 ky BP.
• Závěr aurignacienu je nejistý. Aurignacoidní
industrie se v některých oblastech (Rumunsko,
Moldávie, Mohelno-Plevovce) udržují zřejmě i po
LGM. Nejistá je ale přímá vývojová souvislost mezi
aurignacienem a těmito industriemi.
Střední Podunají
Umění
• Parietální umění: jeskyně Chauvet, uhlové malby
nosorožců, koní a lvů.
• Akvitánské umění: hluboké rytiny na spadlých
kamenech, symboly vulvy, zvířata – La Ferassie, Abri
Cellier.
• Mobilní umění : Jeskyně Švábské Jury (Vogelherd,
Hohefels, Geissenklösterle, Hohlestein-Stadel) –
figurky zvířat, Löwenmensch z Hohlestein-Stadel,
nejstarší venuše z Hohefels, řezby zvířat, flétny,
malovaný oblázek z Geissenklösterle, ozdoby
(provrtané zuby)… Stratzing v Rakousku – Tanzende
Venus (Fanny). Abri Fumane – červeně malované
kameny.
Balkán
• Řecko: Jeskyně Franchthi - Pelopones, mladší
aurignacien, stratigrafie až do neolitu.
• Bulharsko: Jeskyně Temnata Dupka a Bačo Kiro.
Bačokirien a časný aurignacien.
• Rumunsko: Mitoc (na řece Prut, bohatá stratigrafie),
Ripiceni Izvor (objeví se i listovité hroty), Tincova
(Banát, vysoká škrabadla, čepelky typu Dufour).
• Chorvatsko: Velika Pečina (mladečské hroty).
• Slovinsko: Potočka Zialka (mladečské hroty, S.
Brodar). Lokality v Julských Alpách – Mokrička
Jama, Vysoko Brdo.
Franchthi
Temnata Dupka
Bačo Kiro
Velika Pečina
Potočka Zialka
Východní Evropa
• Muralovka – Rusko. Epiaurignacien s čepelkami
typu Dufour, 20 ky BP.
• Kostěnki I, vr. 3 – Rusko. Aurignacien, vysoká
škrabadla, kostěná hladidla.
• Kuličivka – Ukrajina, aurignacien, velká vysoká
škrabadla.
• Siuren – Převis na Krymu, 2 vrstvy, čepelky typu
Dufour.
Polsko a Maďarsko
• Polsko: Aurignacké vrstvy v Krakově – Spadzista
ulice a v Mamutové jeskyni (mladečské hroty) pod
gravettskými vrstvami. Dále Kraków – Zwierzinec, vr.
12 a 13 (převaha rydel nad škrabadly). Dílny v
Piekarech u Visly.
• Maďarsko: Jeskyně Istállóskö v Bukových horách –
spodní vrstva s hroty s rozštěpenou bází a čepelemi,
horní vrstva s mladečskými hroty , flétnou a lebkou
medvěda. Zkoumal J. Peskö.
Istállós-kő-barlang
Rakousko
• Willendorf II – AH2 – 45ky – nepočetná industrie, snad
ještě konec středního paleolitu nebo některý z
přechodných technokomplexů, AH3 – 41ky – časný
aurignacien, AH4 – 35 ky - typický aurignacien s
mladečskými hroty. Zkoumal J. Bayer, později P. Nigst.
• Krems-Hundsteig – radiolaritová industrie, starší
aurignacien, mladečské hroty s protáhlou špičkou,
čepelky Dufour, hroty Krems, kýlovitá škrabadla.
• Stratzing – ohniště obložené kameny, tančící venuše
Fanny, zkoumala Ch. Neugebauer-Maresch.
• Alberndorf – loviště mamutů, 28 ky BP, vysoká škrabadla,
rydla, rohovec KL3, zkoumal G. Trnka.
• Langmannersdorf – epiaurignacien, 22 ky BP, jáma se
dvěma kostrami vlka (psa?), lebka mamuta.
Willendorf II
Strazing
„Fanny“
Německo – Švábská Alba
• Jeskyně v údolích řek Lone a Ach ve Würtembersku.
Časný aurignacien. Mezi středním paleolitem a
aurignacienem je zde hiát. Mobilní umění. Zkoumá N.
Conard z Tübingen.
• Vogelherd – Lonetal, vr. 5 – hroty s rozštěpenou bází,
šídla, hladidla, vr. 4 – kýlovitá škrabadla, zvířecí řezby
(koník), val z mamutích kostí.
• Geißenklösterle – Achtal, hroty s rozštěpenou bází,
provrtané kosti, flétna, řezby zvířat.
• Hohle Fels – Lonetal, časný aurignacien, nejstarší
venuše, řezba lvice, labutě, muže.
• Hohlenstein-Stadel – Lonetal, skulptura muže se lví
hlavou – Löwenmensch.
• Silberstein – aurignacká škrabadla.
• Bockstein Höhle – Lonetal, epiaurignacien (25 ky BP) s
převahou rydel.
Vogelherd
Geißenklösterle
Hohle Fels
Hohenstein - Stadel
Bockstein Höhle
Německo
• Breitenbach – aurignacká lokalita ve středním
Německu (Sasko-Anhaltsko), kýlovitá škrabadla (L.
Moreau).
• Lommersum – aurignacká lokalita s ohništěm,
zkoumal J. Hahn.
• Wildscheuer – lokalita v Hesensku s mladečskými
hroty
• Wildhaus – nález mladečského hrotu.
Breitenbach
Francie
• Ve Francii byl aurignacien popsán a periodizován.
Eponymní lokalita- jeskyně Aurignac leží v dept.
Haute-Garrone v jz. Francii. Zkoumal É. Lartet.
• Aurignacien se dělí na protoaurignacien (aurignacien
O) v jz. Francii (ca 40-38 ky BP); aurignacien 1 s hroty s
rozštěpenou bází (bergeracký pazourek, piškotové
čepele, kýlovitá škrabadla (ca 38-36 ky BP);
aurignacien 2 s mladečskými hroty (ca 36-33 ky BP),
aurignacien 3 a 4 – mladší aurignacien, nejednotné a
aurignacien 5 (epiaurignacien) – dílna na ŠI v
Laugerie Haute (mezi solutréenem a badegoulienem).
• Lokality: Aurignac, Castanet, La Ferassie (akvitánské
umění), Pinet, Barbas (dílna), jeskyně Chauvet u Vallon
– Pont d´Arc(parietální umění, objevena 1994)…
Aurignac
Aurignac
Abri Castanet
Chauvet
Španělsko
• Aurignacké osídlení hlavně na severu (Kantábrie) –
na jihu přežívali neandrtálci?
• El Castillo – nejstarší aurignacien (až 43 ky BP),
vysoká škrabadla, drásadla podobná charentienu.
• Další lokality: L´Abreda, El Pindo – interstratifikace
châtelperronienu, Cueva Morin.
• Katalánsko – aurignacien v jeskyni Reklan.
El Castillo
Itálie
• Snad vývoj z ulluzienu (40 ky BP) přes
protoaurignacien (38 ky BP) k vyvinutému
aurignacienu (35 ky BP).
• Lokality: Osídlena hora Monte Circero, jeskyně La
Fabrica a snad již i jeskyně Grimaldi v Ligurii.
• Abri Fumane (37 ky BP) – červené malby na
kameni, malovaná postava.
Abri Fumane
Abri Fumane
Přestávka