Transcript Konduktometrie

Konduktometrie
Konduktometrie je elektroanalytická
metoda, založená na měření elektrické
vodivosti elektrolytů

v roztocích je elektrický proud přenášen
ionty (elektrolyt je vodič 2. druhu)

veličina, která děj popisuje je elektrická
vodivost G jednotka S (Siemens)
1
G  S  S  
R

1
vodič 1.druhu – kov; (elektrický proud je
přenášen elektrony)
Elektrická vodivost elektrolytu závisí:

počtu iontů v jednotce objemu
(koncentrace)

na pohyblivosti iontů

na počtu nábojů, které přenášejí

na teplotě
Měrná (specifická) vodivost

slouží k porovnávání vodivosti různých vodičů –
nezávisí na velikosti a uspořádání elektrod
l
  G. S.m
S
1

menší jednotkyS .cm
1


je definována jako vodivost vodiče jednotkové délky (l)
a jednotkového průřezu (S)

v roztoku elektrolytu je délka vodiče l vymezena
vzdáleností dvou stejných elektrod (nejčastěji
platinových), průřez je dán plochou elektrody S
Molární vodivost

je měrná vodivost daného elektrolytu vztažená na jednotkovou
koncentraci


S.m .mol   c  mol.m 
c
 .1000

c

2
1
3
S.cm .mol    S.cm
2
1
1
c  mol.dm
3

molární vodivosti iontů jsou uváděny v tabulkách, hodnoty pro
jednotlivé ionty (s výjimkou H3O+ a OH- ) se příliš se neliší.
Určení koncentrace pomocí měření elektrické vodivosti není
selektivní.
Využití konduktometrie v analytické
chemii


Přímá konduktometrie – slouží ke kontrole
čistoty některých látek, zejména destilované
vody
Nepřímá konduktometrie – konduktometrická
titrace – slouží ke stanovení stavu ekvivalence ze
změny vodivosti roztoku. Z naměřených hodnot
je sestavena titrační křivka a stav ekvivalence je
určen z grafu
Přímá konduktometrie
Konduktometr
Příklad konduktometrické titrace:
tabulka naměřených hodnot:
V = objem odměrného roztoku
G = vodivost elektrolytu
V [ml]
0
0,1
0,2
0,3
0,4
0,5
0,6
0,7
0,8
0,9
1
1,1
1,15
1,2
1,25
1,3
1,35
G [uS]
735
751
782
815
848
879
911
942
972
1001
1031
1059
1075
1110
1281
1435
1583
G [uS]
Graf závislosti vodivosti na přídavku odměrného roztoku
(stanovení tetraboritanu sodného - HCl )
1800
1600
1400
1200
1000
800
600
400
200
0
0
0,5
1
V [ml]
Stav ekvivalence se určí z průsečíku dvou
přímkových větví grafu.
1,5