Politické ideologie Ideologie je více či méně provázaný soubor idejí, které se stávají základem organizovaného politického postupu, ať už má tento postup stávající systém moci zachovat, pozměnit nebo svrhnout

.

Všechny ideologie: přicházejí s určitým hodnocením stávajícího uspořádání předkládají model nějaké žádoucí budoucnosti, vizi „dobré společnosti“ objasňují, jak by se politická změna mohla a měla přivodit

Neutrální pojem ideologie

základních hodnot a principů, představ o člověku a povaze společnosti, průnik s politickou filosofií , ideologie jsou „paradigmata“ – verze hledání

Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“...

SVOBODA

Pospolitost Demokracie Sociální stát Blahobyt

ROVNOST SPRAVEDLNOST

„sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici

Politické ideologie

klasický klasický Liberalismus moderní (sociální)

neoliberalismus libertarianismus

Konzervatismus paleokonzervatismus neokonzervatismus

Politické ideologie

Socialismus komunismus demokratický socialismus New labour Nové formy

Ultralevice Ultrapravice neostalinismus anarchismus neonacismus neofašismus nacionalismus

Systemizace politických ideologií

levice x pravice

hierarchie a reakce x rovnost a revoluce

pokrokáři x konzervativci liknavci x mravokárci extremisté x umírnění budoucnost x minulost ateismus x náboženská inspirace inovace x tradice rovnost x hierarchie komunismus – socialismus – liberalismus – konzervatismus – fašismus

Rovnost

Italský politolog Norbert Bobbio (kniha Pravice a

levice.

Důvod a smysl rozdělení politické scény)

- za základní rozlišovací kritérium považuje v postoji vůči myšlence rovnosti, levice se zasazuje o rovnost a pravice o diferenciaci. Je to vlastně spor o přirozenou míru diferenciace a o míru potřeby jejího odstraňování. Na jedné straně stojí ti, kdo se domnívají, že lidé si jsou spíše rovni, na druhé ti, kdo si myslí, že si spíše rovni nejsou. Tento protiklad je také doprovázen odlišným hodnocením vztahu mezi rovností a nerovností přirozenou a sociální a dále odlišným hodnocením toho, zda s nerovností něco více či méně dělat. Levice má sklon zasahovat do chodu společnosti za účelem dosažení rovnosti, pravice je ochotnější přijmout to, co je přirozené.

Dvourozměrné spektrum Hans Eysenck (Smysl a nesmysl v psychologii, 1964)

http://www.politicalcompass.org/ http://www.theadvocates.org/quiz.html

http://liblog.alesuv.net/kompas.php

www.volebnikalkulacka.cz

Systemizace politických ideologií

Teorie konfliktních linií (cleavages) Národní revoluce Průmyslová revoluce Teritoriální dimenze konfliktní linie centrum periferie konfliktní linie město venkov Funkcionální dimenze konfliktní linie stát-církev

konfliktní linie vlastníci-pracující

„rozmrznutí“ (unfreezing) stranických systémů Arend Lijphart (1990) identifikuje 7 hlavních ideologických dimenzí socioekonomická náboženská kulturně-etnická urbánně-rurální postmaterialismus (materiální a nebo nemateriální hodnoty) podpora režimu (obhajoba nebo systémová reforma) zahraniční politika (spor o prohlubování a charakter evropské integrace)

Socialismus – člověk není svobodný, je determinovaný zejména ekonomicky, jeho svoboda spočívá zejména v hmotném zabezpečení, lidé by si měli být rovni materiálně, formální rovnost je nedostačující, spravedlnost je především spravedlností sociální Liberalismus – člověk je svobodný a jeho svobodu je třeba chránit před mocí druhých i státu, lidé jsou si rovni zejména morálně a před zákonem, sociální nerovnost je spravedlivá, protože odráží přímo nebo nepřímo zásluhy člověka Konzervatismus bytost, – člověk je plně svobodná a odpovědná má ovšem výrazné sklony konat zlé věci a proto je třeba na něj být přísný, přirozeným zákonem a tradicí rovnost je pojem spíše transcendentní, spravedlivé je to, co je v souladu s

Systemizace politických ideologií Liberalismus Konzervatismus

Komunitarismus

Socialismus

Příklady z naší reality

k úvaze a debatě

ODS – Neoliberalismus s pravicí ČSSD – Socialismus inspirace konzervativními prvky, inspirace Novou silně ovlivněný moderním liberalismem,

New Labour

TOP 09 – Klasický liberalismus s konzervativními prvky, europeismus KDU ČSL – Mix prvků moderního a klasického liberalismu, „křesťanská demokracie“ SZ – Moderní liberalismus s prvky anarchismu, socialismu a ekologismu Piráti – Moderní liberalismus s prvky anarchismu SSO – Libertarianismus SPOZ?

Ano?

Hlavu vzhůru?

Úsvit?

Eugene Delacroix:

Svoboda vede lid na barikády

Liberalismus

Liberalismus je jakási „metaideologie“ v tom nejširším slova smyslu, ve všech svých variacích formující Západní civilizaci…

Všechny současné hlavní ideologické proudy přijaly v jisté formě dědictví liberalismu (svoboda, lidská práva, ústavní demokracie, vláda práva)

Liberalismus - jako - jako politická doktrína ekonomická doktrína

POPPER, K. R.

Otevřená společnost a její nepřátelé

-

Tíha modernity Tíha svobody Tíha odpovědnosti

-

Neodbytný sentiment po kmenové uzavřené společnosti, která skrývala individuum pod křídla

-

kolektivismu Odvěký útok na svobodu a rozum, vzpoura proti civilizaci

Konec dějin? (Fukuyama)

Podle Fukuyamy (Konec dějin a poslední člověk, 1993) znamenal zánik komunismu definitivní vítězství osvícensko-liberálního projektu společnosti založené na trhu, lidských právech a zastupitelské demokracii.

„...jsme svědky konce historie jako takové: tj. konce ideologického vývoje lidstva a univerzalizace západní liberální demokracie jako definitivní formy politického uspořádání

“.

„

Konec historie prvních principech pak

“.

neznamená konec světových událostí, ale konec vývoje lidského myšlení o těchto

Hodnoty liberalismu



společností)

 

svoboda

(co nejširší svoboda sladitelná se svobodou druhých)

rovnoprávnost (nikoli rovnost)

 

rozum

(vychází z osvícenství, proti „předsudkům“)

spravedlnost

(rovnost příležitostí, meritokracie)



individualismus

(primát jednotlivce před

tolerance a rozmanitost (pluralita)

Liberalismus

John Gray, Liberalismus (1986)

Liberalismus je :

   

individualistický egalitářský univerzalistický melioristický

Kořeny klasického liberalismu

John Locke (1632 – 1704) ideál konstituční monarchie, smluvní teorie státu moc zákonodárná, výkonná (soudní), federativní Dvě pojednání o vládě (1689), Dopis o toleranci (1689) Charles Montesquieu (1689 – 1755) O duchu zákonů (1748) Dělba moci: zákonodárná (legislativa) výkonná (exekutiva) soudní (justice) Realizováno v ústavě USA

Základní lidská práva

John Locke: Právo na život, svobodu, majetek (life, liberty, property) Thomas Jefferson: Právo na život, svobodu a sledování štěstí (life, liberty, pursuit of happines)

Adam Smith

Otec ekonomie Adam Smith

Pojednání o podstatě a původu bohatství národů

(1776) Idea

laissez faire

je spojována s tzv. neviditelnou rukou trhu.

- idea přirozeného (spontánního) řádu - spojuje jeho svobodou prosazování v hospodářství s ekonomickou harmonie individuálního a společenského zájmu (že egoismus individua se nemusí stát nutně neslučitelným se zájmem celku

Bohatství Merkantilismus drahé kovy Klasická politická ekonomie statky Zdroj bohatství obchod výroba Přístup k hospodářství státní regulace Obchod liberalismus doktrína obchodní bilance doktrína svobodného obchodu

klasický

Liberalismus

moderní (sociální)

Klasický liberalismus

- individualismus - svoboda - rovnost