Transcript EV5a - GLOBÁLNÍ PROBLÉMY ZEMĚ

Globální problémy Země
EV - 5. kapitola
Globální problémy
- ohrožení postihující celý lidský druh, Zemi a její přírodu,
- důsledek kumulativního nebo synergického spolupůsobení lokálních nebo regionálních vlivů.
Příčiny:
faktory přírodní (výbuch sopky, změna klimatu, změna slunečního záření, zemětřesení)
n. f. antropogenní (hl. posledních 300 let).
Řešení:
pouze lokální n. regionální prostředky.
Snaha o řešení – 2 systémová nebezpečí:
Centralismus - autoritativní státní, bloková nebo i světová globální vláda
Sociální inženýrství – nelze předvídat potřeby budoucích generací ani plánovat a nařizovat
způsoby jejich uskutečnění, nutno ponechat jim veškeré možnosti uspokojit své potřeby tak, jak
samy nejlépe dovedou, rozumným současným hospodařením
Klíčové globální problémy:
ohrožení míru a zbrojení
populační exploze, hlad
stárnutí populace
zdravotní stav obyvatel zemí třetího světa a vyspělých zemí
bohatství a chudoba
ekologická krize, poškozování biosféry
narušení klimatu
využívání zdrojů – energie, suroviny, odpady
lidská sídla
Ostatní globální problémy:
nejsou bezprostřední hrozbou (= je čas a šance se na ně připravit), ale brzy by mohly být;
lidé si zpravidla ani nejsou vědomi jejich existence
problém informací
problémy spojené s vědeckotechnickou revolucí
využití oceánů, moří a Antarktidy
institucionální uspořádání
nový mezinárodní hospodářský řád
využití vesmíru
zaměstnanost, volný čas
biologická revoluce
planetární vědomí
Ohrožení míru a zbrojení
„klasické“ válečné konflikty
výdaje na zbrojení – 1985: každých 20 minut = celoroční výdaje na práci UNEP (Program OSN pro ŽP),
obchod se zbraněmi – více než 300 mld. USD, 75% do rozvojových zemí
- rostoucí kriminalita: rozvojové země – souvislost s chudobou, vyspělé země – odcizení člověka ve
společnosti, ztráta/zmatení hodnotových orientací (20. století: relativizace morálky, chybí absolutní
hodnoty - dobro, zlo, vědění, …)
- terorismus – ohrožuje fungování státních orgánů a institucí
- drogy
- diktatury, rasismus - pohrdání lidskými právy, násilí na jednotlivcích n. skupinách
- náboženský fundamentalismus – pod rouškou boje za nezávislost, svobodu, pravou víru
Populační exploze, hlad
Populační exploze – exponenciální růst počtu obyvatel, nebezpečí vyčerpání zdrojů planety.
Malthus (1824) – jestliže člověk nezabrzdí svou reprodukci, přemnoží se a uplatní se vnější zábrany –
hlad a válka. Přelidnění – roste stres a vnitrodruhová agresivita.
Různé hypotézy, kolik lidí může planeta uživit (nejen holé přežití, ale i rozvoj fyzických, duševních
a duchovních schopností).
Rozvojové země, chudší oblasti – více dětí (péče o rodiče, levná pracovní síla, tradice, problematické
plánované rodičovství, sterilizace, potraty). Teoretické řešení – trvale udržitelný rozvoj a přijatelné
materiální zajištění
Rozvinuté země – exponenciální křivka růstu populace se láme při ročním HDP asi 1000 USD/obyvatele –
sociální zajištění pro staré lidi, gramotnost, méně dětí – slušné materiální zajištění a vzdělání, širší zájmy –
nejen práce a děti, není nutno využívat dětskou pracovní sílu, lepší zdravotní péče, hygiena a výživa - není
třeba mít více dětí, stabilizace populace.
Potravinový problém
Nedostatek potravy - miliarda lidí podvýživa (Afrika – jediný kontinent, který od r. 1970
neprodukuje dostatek potravin pro svou výživu)
X
nadměrná spotřeba potravin - asi 500 milionů lidí přebytek potravy (Evropa, Severní
Amerika, Austrálie aj.), nevhodná skladba, nadváha („bída dobře živených“ – nemoci nervové, trávicí
a cévní soustavy, cukrovka atd.)
Ztráty zemědělské produkce – vyspělé země více než ¼ úrody, rozvojové ještě více.
Zelená revoluce – produkce obilovin, nové odrůdy, pesticidy, hnojiva, zavlažování.
ALE potenciální nebezpečí – nové odrůdy extrémně závislé na počasí, pesticidy, vyřazení
místních odrůd adaptovaných na podnebí, potíže s fungováním institucí (skladování, ošetření,
marketing, distribuce…). Polarizace: chudí rolníci x bohatí farmáři, bankroty, v řadě zemí nutná
i pozemková reforma.
Limity – rozšiřování pouští, nedostatek vody pro zavlažování, změna klimatu, eroze půdy aj.
Možnosti řešení:
Zvýšení produktivity, obdělání nové půdy, nové odrůdy (genové banky - problém „zmrazení“
evoluce, organismus přestává být součástí prostředí a dále se nemůže vyvíjet, plodiny x škůdci, ztráta
odolnosti)!!!, nové zemědělské postupy, nahrazení chovu zvířat pěstováním plodin (snížení
energetické náročnosti min.o 80%), plodiny - i textilní a průmyslové materiály, energetické plodiny –
významný obnovitelný zdroj energie, větší využití moří a oceánů a ostatních vodních ploch (plankton,
řasy, rybolov…)
Stárnutí populace
Rozvojové země - „mladá“ populace (vysoký podíl obyvatel do 14 let – hl. Afrika, Oceánie, střední
Amerika, jz. Asie – 40-52%, = počet obyvatel nadále poroste). Nízký podíl lidí nad 64 let (do 5%), vysoký
podíl mladí/staří (až 49). Nízká střední délka života (kolem 40 let, Afrika - kvůli epidemii AIDS se
může výrazně snížit). Vysoká kojenecká úmrtnost (nad 80-100‰).
Rozvinuté země - „stará“ populace (Evropa – podíl lidí do 14 let 20%, Nepál – 3%, Japonsko – 17%,
potíže s ekonomickým zajištěním obyvatel v postproduktivním věku). Vysoký podíl populace nad 64 let –
Evropa (cca 20%), Japonsko (19%), Austrálie, Nový Zéland (16%). Nízký podíl mladí/staří, nejnižší –
rozvinuté země, Japonsko a Nepál (pod 2). Vysoká střední délka života (75 let a více). Nízká
kojenecká úmrtnost (pod 10 ‰).
Zdravotní stav obyvatelstva
Rozvojové země – zdravotní problémy z chudoby a absence sociálního zajištění, vysoká dětská
úmrtnost, epidemie - hygiena (přístup k čisté vodě, sanitární zařízení), nedbalost či neznalost
základních pravidel při manipulaci s chemickými látkami (smrt, otravy)
Vyspělé země – nejsou epidemie (mor, cholera, malárie..), zdravotní problémy ze stylu života
(nemoci oběhového systému, nádorová onemocnění, psychický stres, alergie…)
Devastace ŽP – smog…
Nehody (včetně autonehod), pracovní úrazy. Jedy – drogy, alkohol, kouření.
„Časované bomby“ – skladování nebezpečných chemických látek a odpadů (radioaktivní…)
AIDS – střední Afrika, USA, jv. Asie…
Bohatství a chudoba (bohatý sever, chudý jih)
Chudé země – rozvojové, ale i tam obrovské rozdíly (mají x nemají nerostné suroviny
a fosilní paliva).
Země bohaté na nerostné suroviny – větš. neochota zajistit důstojné podmínky nemajetným
a výrazněji pomoci sousedům, často chybí životaschopný politický a hospodářský systém,
dostatek vzdělaných, korupce, byrokracie, protekce…Velká zátěž = zadluženost (poskytnuté
prostředky promrhány, neschopnost splácet půjčky, ani úroky). Nebezpečí - orientace na 1 plodinu či
surovinu určenou na export (pokles ceny = chybí finance). Odpouštění části dluhu - ostatní
povzbuzováni k podobnému jednání.
Obyvatelstvo – někdy emigrace, migrační vlny, problémy s imigranty.
Vyspělé země - v 70. letech závazek poskytovat 0,7% ze svého HDP na rozvojovou pomoc.
Bohaté země – lidé „na dně“ (pod hranicí chudoby, postižení, jazyková bariéra…)
„Být nežádoucí“ – od narození v bídě, nemilován a nevítán na světě – problém morálně
závažný, i když skrytý
Ekologická krize, poškozování biosféry
Ekologická krize – kolik zbývá času k dosažení prahových hodnot, po nichž následuje
zhroucení velkých systémů biosféry.
Ekosystémy schopny tlumit negativní působení antropogenních i přírodních faktorů = určitou dobu je lze
narušovat, ale při překročení prahové hodnoty zhroucení (stačí poměrně malá změna). Tyto prahové
hodnoty neznáme!!!
A) Rozmanitost života (genová – molekulární biologie a genetika; druhová, ekosystémová –
nejlepší ochrana druhové diverzity = ochrana celých ekosystémů, kde druh žije - může přežít
a dál se přirozeně rozvíjet - náročnější na prostor, organizaci i finance; kulturní – rozmanitost kultur
a civilizací, nutnost chránit původní obyvatele a jejich způsob života).
Proč je rozmanitost důležitá?
Důvody etické – nemáme právo zneužít své moci k ničení či ohrožování ostatních forem
života, omezujeme tím možnosti další evoluce
Důvody ekologické – druhy tvoří živou složku ekosystémů, funkční ekosystémy jsou nezbytné
pro uchování života na Zemi
Důvody ekonomické – genetické bohatství je dosud málo oceněným přírodním zdrojem
B) Úbytek tropických pralesů
Odlesňování obecně – zisk zemědělské půdy, rozvojové země - 80% dřeva = palivo pro
domácnosti, těžba dřeva (vývoz), rozvinuté země – poškozování lesů (imise oxidů S a N, biotičtí
škůdci, monokultury), nevhodné způsoby těžby – oslabení, chybí odolnost vůči klimaticky
způsobeným kalamitním situacím.
Tropické deštné pralesy – „plíce planety“, produkce více než 1/3 kyslíku na Zemi, pohlcování
CO2. Celosvětově jen asi 6% povrchu Země, ale žije v nich 40% všech druhů živočichů
a rostlin, často vysoce specializovaných. Nedostatečná ochrana (bylo by třeba chránit nejméně
10% rozlohy).
Ničení:
mýcení– šíření pouští (pralesy – vláha),
těžba dřeva – nejcennější druhy (export – Severní Amerika,
Japonsko, Evropa), znovu zalesněna jen asi ¼ vykácené plochy,
vypalování (zisk zemědělské půdy, ALE tropy – většina
biomasy a org. látek v nadzemní části, půda = jen tenká vrstva,
po 3-4 letech vyčerpání živin, opouštění, stěhování a další
vypalování pralesa).
Chudoba a zadluženost – brání snaze o ochranu tropických
pralesů.
C) Šíření pouští
Pouště – 28,5% povrchu Země (vč. polárních – Antarktida, Grónsko), produktivita do 1t org. hmoty
/ha/rok. Tundra (polopoušť)– 5,4% povrchu, 2,5t org.hm./ha/rok.
Extrémně suché oblasti – asi 35% plochy pevnin, přes 6 mil. km2 ploch (pod 25 mm srážek
a velmi nízká relativní vlhkost), zbytek pásmo aridní (pouštní step, 33 mil. km2, nadměrné spásání
trav a vypalování křovin – eroze, dezertifikace; salinizace = zasolení půd ) a semiaridní (nadměrné
spásání, úbytek krmných druhů rostlin, vytlačovány nepoživatelnými).
Příčiny šíření pouští:
nadměrná pastva
zavlažování a zasolení půdy
nesprávné obdělávání
nadměrné kácení stromů a dřevin
ničení tropických pralesů,
změny klimatu.
D) Hospodaření s vodou (včetně oceánů) – kvantita i kvalita
Člověk – spotřeba 3-5 l pitné vody / den (=1,1 -1,8 m3/rok), vč. zemědělství, průmyslu apod.
1200-1500 m3/obyvatel/ rok (USA), 600m3 (Francie) x 40m3 (některé státy rozvojové).
Voda – nevyčerpatelný obnovitelný zdroj,
často regionální nedostatek n. zcela nedostupná
pro využití člověkem.
Vodní nádrže – energetika, často negativní účinky –
zasolování půdy, sedimenty…
Kvalita povrchové vody
Oceány – znečištění (hlavně ropa)
Pitná voda – rozvojové země – často chybí přístup
ke kvalitní pitné vodě.
E) Ohrožení půdy (plošné úbytky, eroze, snižování produkční schopnosti)
orná půda - 10% povrchu pevnin (6 mil. km2), louky a pastviny - ¼ povrchu.
Ledovce, tundra, pouště, hory – nelze využít pro zemědělství.
Zalesněné plochy – nerozumné převést na ornou půdu, navíc jejich využití = problematické,
nákladné a krátkodobé (viz amazonský prales).
„Nové“ státy (USA, Kanada, Austrálie, Rusko) – velká plocha půdy na obyvatele, nemusí šetřit
půdou a šetří lidskou prací (mechanizace, velkoplošné obdělávání pozemků – často negativní následky –
větrná eroze…)
x staré národy a kultury (Evropa, Indie, Čína) – málo půdy na obyvatele, šetří půdou a nešetří tolik
prací lidí (obdělávání těžko přístupných svažitých pozemků, ohrožení vodní erozí, sesuvy), terasování...
Evropa – degradace půd okyselováním (vliv oxidů S a N –
reakce se vzdušnou vlhkostí na slabou kyselinu sírovou a dusičnou
a jako kyselé srážky do půdy (uvolňování Al z vazeb – stává se
toxickým, uvolňování a vymývání živin důležitých pro rostliny –
Ca, Mg, K, změny mohou být nevratné).
Asie, Afrika, Latinská Amerika – odlesňování a postup pouští.
Chemizace (průmyslová hnojiva, chemické ochranné prostředky),
těžká mechanizace, scelování pozemků – monokultury,
odstranění krajinné zeleně, nevhodné meliorace
(vysoušení krajiny).
F) Znečištění atmosféry, narušení klimatu
3 klíčové jevy pro fungování atmosféry:
1) Narušení ozónové vrstvy (15-18 km nad Zemí, chrání povrch Z. a vše živé na něm před dopadajícím
UV a kosmickým zářením = proniká jen asi 1% UV záření) - chlorofluorouhlovodíky (tzv. CFC látky =
freony, vyvinuty ve 30. letech – hnací médium - spreje, ledničky, klimatizace). Cl a F – při uvolnění do
atmosféry reakce ve stratosféře s ozónem, mění se na obyčejný kyslík (podobně i oxidy N uvolňované při
spalování - letadla, auta). Důsledek – zvýšená intenzita UV záření (rakovina kůže, narušení imunitního
systému, ohrožení zraku, snížené zemědělské výnosy, ohrožení některých ekosystémů atd.).
Posledních 20 let výrazné úbytky koncentrace ozónu (3-9%). Nejnebezpečnější – krátkodobé výrazné
výkyvy (snížení o 50% = ozónová díra – hl. jižní polokoule - Antarktida, jih Jižní Ameriky, Austrálie, Nový
Zéland, zima 1992 a 1993 – i střední Evropa několik dní pokles o 30-40%).
2007 - Zpráva UNEP (Program OSN pro ŽP) - v posl. 20 letech o 95% snížení emisí látek poškozujících
horní ozónovou vrstvu.
Foto Lukáš Shrbený.
2) Skleníkový efekt – spalování fosilních paliv - růst koncentrace CO2 a tzv. skleníkový efekt:
CO2 brání unikání tepla do vesmíru (světelné záření - po dopadu na Zemi změna v tepelné, to se
odráží od Země, ohřívá atmosféru a částečně uniká zpět do vesmíru).
Skleníkový efekt – asi 50% podíl CO2, další skleníkové plyny – freony (14%), metan (18%), oxidy dusíku
(6%). Zbytek - méně významné sloučeniny. Teoreticky možné důsledky: ohřívání atmosféry, změny její
světové cirkulace, posuny klimatických pásem (tání ledovců, …)
Diskuse:
Politika ochrany klimatu: základ - hypotéza, že vlivem emisí skleníkových plynů, zejména CO2, by se
zemské klima oteplovalo. Východisko: modelové výpočty mezinárodního panelu o změnách klimatu IPCC
(International Panel on Climate Change), podle nichž je nutné do roku 2100 počítat s průměrným zvýšením
teploty o 1,4 až 5,8 K. Předpoklad: zdvojnásobení množství CO2 oproti začátku průmyslového rozvoje.
Spalování fosilních paliv = tvorba a uvolňování CO2, z čehož vyvozen závěr, že lidská činnost je jedinou
nebo téměř jedinou příčinou očekávané změny klimatu.
ALE mnohé výzkumy této tezi odporují:
Pochybnosti:
a) Předpoklady pro modelové výpočty přijaté pro příštích sto let - pravděpodobně nereálné.
důkazy, že CO2 a další skleníkové plyny mají mnohem menší vliv na klima, než se dosud uvažovalo,
závěry IPCC čtyřnásobně přecenily vliv CO2. Zdvojnásobení obsahu skleníkových plynů v ovzduší =
teoretické zvýšení teploty maximálně o 0,7 K - pro světové klima zcela nevýznamné.
b) Neexistuje důkaz o správnosti matematicky algoritmizovaných souvislostí mezi vývojem klimatu
a množstvím externích vlivů, které se samy stále mění a vzájemně se ovlivňují.
změna klimatu podléhá mnoha vzájemně působícím vlivům, které nejsou ještě zdaleka prozkoumány
a mnohé v používaných modelech vůbec zahrnuty - nelze předpovídat světovou energetickou potřebu
a její strukturu pro období sta let (= nezbytné vstupní údaje pro klimatické modely).
= dosud nejsme schopni modelovat skutečné komplexní souvislosti tak, aby je bylo možné použít
k prognóze vývoje klimatu, principiálně nelze odvodit podrobné klimatické předpovědi (stejně jako
dlouhodobé předpovědi počasí).
- klima není ovlivňováno jen vyššími nebo nižšími emisemi CO2, a tedy ani nemůže být „chráněno“
jejich řízením. Zemské klima se měnilo vždy, nikdy nezůstávalo stálé = jaké klima má být
chráněno?
„Ochrana klimatu“ = slovní spojení bez definovaného vědeckého obsahu, slouží výlučně ideologicky
motivovaným úmyslům ovlivnit hospodářství a společnost.
Ekonomika: Širší využívání obnovitelných zdrojů energie, ekologická daň, obchod s emisními certifikáty,
ztráta konkurenceschopnosti na světových trzích, inflace aj. - zvyšování nákladů na energii. Důsledek –
nebezpečí přesunu energeticky náročných průmyslových odvětví do jiných regionů.
Životní úroveň. Růst cen energie = růst nákladů (výdajů) na zboží a služby, ztráta pracovních míst = růst
nezaměstnanosti.
Životní prostředí. Zejména větrné elektrárny mají vliv na přírodu a zemědělství.
Spolehlivost zásobování. Dodávky energie z větrných a slunečních zdrojů není možné plánovat.
Z nynějších částečných vědeckých poznatků je nezodpovědné vyvozovat tak rozsáhlá ekonomická
a energetická opatření a prosazovat je.
(Zdroj: M. Slobodník, 2007)
Vývoj průměrných teplot
zemského povrchu
Eustatické změny hladiny
světového oceánu v mezozoiku
a kenozoiku (Pokorný a kol.)
3) Kyselý déšť – vznik působením oxidů S a N.
Spalování uhlí (hl. hnědé - asi 1% S,často mnohem více) - oxid siřičitý, v ovzduší reakce s vodní párou
nejdříve na kyselinu siřičitou, pak sírovou.
Spalování ropných látek – oxidy N, kyselina dusičná.
Snižování pH (zvyšování kyselosti) dešťové vody z normálního 6,5 na méně než 4,5 (i pod 3),
poškozovány hlavně lesní ekosystémy (více jehličnany, méně listnaté - opad listí), koroze kovů, stavebních
památek apod. Z půdy uvolňován Al (v nevázané formě toxický pro kořenové systémy rostlin), uvolňování
a vymývání živin důležitých pro rostliny (Ca, Mg, K), degradace půd, okyselování jezer (ohrožení rybolovu)
- především klasické průmyslové oblasti (stř. Evropa, V. Británie, vých. pobřeží USA, Japonsko), ale
cirkulací atmosféry přenos části emisí jinam, např. do Skandinávie. Proces začíná i v rozvojových zemích.
Řešení:
odlučovače u tepelných elektráren – snížení obsahu SO2 ve spalinách o 80-95%, technologicky
náročné, vysoká pořizovací cena, zvýšení nákladů na elektřinu o 10-15%.
fluidní spalování – drcené uhlí spalováno v proudu vzduchu s drceným vápencem, ten váže asi 90%
vznikajícího SO2. Tvorba oxidů N omezena - spalování probíhá při poměrně nízké teplotě.
Stromy zasažené kyselým deštěm odumnírají.
Jizerské hory. (Foto: Wikipedia.)
Využívání zdrojů – energie, suroviny, odpady
A) Energie – podmiňuje fungování přírody i lidské společnosti.
Příroda: rostliny schopnost fotosyntézy – využití slunečního záření.
Lidstvo – energie vzrostlé biomasy, posledních cca 300 let energie fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn).
Problém - vysoká spotřeba energie, stále stoupá znečišťování ŽP a drancování přírody.
Předpoklad – nároky na energii budou stoupat, lze získávat z neobnovitelných n. obnovitelných zdrojů.
Neobnovitelné zdroje:
Fosilní paliva (uhlí, ropa, zemní plyn), spalování – vznik CO2, u uhlí i SO2 – kyselé deště =
– akutní ohrožení přírody i lidské společnosti.
Atomová energie – relativně bezpečná, ale dlouhodobé potenciální ohrožení přírody i lidí
(vyhořelé palivové články – ještě 100 tisíc let), vysoká pořizovací cena, vysoké náklady na
zakonzervování po dožití, krátká životnost (asi 35 let), problémy s ukládáním vyhořelého
paliva, ovlivnění mezoklimatu výparem vody z chladících věží (Dukovany – asi 2000 l/s),
značné ztráty rozvodem na velké vzdálenosti aj. Současné reaktory – využité jen 0,5% energie uranu,
vedlejší produkt plutonium - výroba jaderných zbraní (nejtoxičtější látka na Zemi).
Obnovitelné zdroje:
Původně považovány za málo významné, dnes asi 21% světové spotřeby energie (větš. biomasa,
hl. palivové dříví - 15% a vodní energie - 6%), předpoklad - nárůst a později spolu s úsporami
energie hlavní pilíře energetické strategie lidstva. Nutno více prostředků na výzkum a vývoj.
Větrná energie: větrné elektrárny, větrné farmy – Kalifornie, Holandsko, Dánsko, Švédsko, Rusko aj.
Nevýhoda – zábor půdy, hluk, neslyšné vibrace. Zásahy do vzhledu krajiny.
Energie z biomasy: palivové dříví, zbytky úrody, trus hospodářských zvířat – zdroj energie hlavně
v rozvojových zemích. Dřevo – nedostatek, kácení (Sahel, centrální a jv. Asie). Hobliny, zbytky po těžbě,
odpad z celulózek (Švédsko, Kanada…)
Spalování alkoholů: etanol – pohonná látka pro automobily (třtina aj.). Nevýhody – zábor velkých ploch
nejlepší půdy, produkce dotována státem a vytlačuje plodiny pro výživu lidí, drobní rolníci nemohou
konkurovat velkopěstitelům, rozvojové země - polarizace bohatých a chudých.
Geotermální energie: uvolňovaná při diferenciaci zemského nitra a radioaktivním rozpadu prvků, zdroj
tepla (horké prameny, gejzíry) – koupání, vaření, topení, výroba elektřiny. Island (75% topení vodou
z geotermálního ohřevu), Filipíny, USA, Mexiko. Nedostatek – rozpuštěné minerální látky (koroze
a zanášení rozvodných systémů).
Sluneční energie: šance pro rozvojové země tropů a subtropů.
Sluneční kolektory (zachycují teplo na principu skleníkového efektu) – hlavně ohřev užitkové vody
(USA, Japonsko). Nedostatek – vysoké pořizovací náklady.
Elektřina ze slunečního tepla (zachycené teplo mění vodu na páru, ta pohání turbínu a generátor).
Problém – koncentrace rozptýleného slunečního záření (např. parabolická zrcadla). Vysoké pořizovací
náklady, pro využití nutné dokonalejší technologie, ale i slunné podnebí, velké plochy a hojnost vody.
Sluneční baterie (z fotoelektrických článků - mění světelnou energii Slunce přímo na elektrickou energii).
Vysoké pořizovací a provozní náklady – elektřina podstatně dražší než při využití klasických (fosilních)
zdrojů, ale předpokládá se nárůst využití. Výhody - tam, kde není zavedena elektrická rozvodná síť
(Aljaška, australský buš, horské oblasti…).
Vodní elektrárny – více než ¼ světové elektřiny z energie proudící vody. Velké přehrady
(Brazílie/Paraguay, Čína, Egypt, Železná vrata mezi Rumunskem a Srbskem aj.) - problémy –
vysídlování obyvatel, zatopení zemědělské půdy a cenných přirozených ekosystémů, vysoké náklady
na stavbu, zanášení nádrží půdou (snižování životnosti).
Malé vodní elektrárny – není třeba dálkový elektrický rozvod, nedochází ke ztrátám, ekologicky prakticky
bezproblémové.
Přílivové elektrárny – v zemích s přístupem k oceánu či k moři. Technologicky dosud málo vyvinuté
a celkově nákladné. Nevýhody – narušení rytmu přílivu a odlivu v zálivech, zvýšení hladiny vody, riziko
průniku slané vody do okolních zdrojů sladké vody.
Voda – nevyčerpatelný obnovitelný zdroj
Země – 1350 mil. km3 vody, z toho 97,2% slaná voda oceány, 2,5% sladká voda ledovce, 0,009%
sladkovodní jezera, 0,0001% vodní toky, 0,001% atmosféra, 0,0005% živé organismy (lidské tělo 60% vody,
rostliny až 90%), dále – půda, podzemní voda, vnitrozemská slaná jezera.
Hospodaření s vodou (vč. oceánů) – kvantita i kvalita, regionálně mnohdy nedostatek n. zcela nepřístupná
pro využití
Vodní nádrže – důvody hlavně energetické, mnohdy nezamýšlené účinky – zasolování půdy, usazování
sedimentů, zatopení sídel, ztráta půdy, ….
Kvalita povrchové vody – problém znečištění
Oceány – znečištění, hlavně ropa vč. podmořské těžby, odpady (nejvíce znečištěná – Středozemní, Severní,
Baltické, Karibské a Rudé m. - velmi intenzívní doprava, malá výměna vody se sousedními oceány)
Pitná voda – často prodej (=ekonomicky ohodnocený přírodní zdroj!), rozvojové země – často chybí přístup
ke kvalitní pitné vodě.
B) Suroviny – přírodní, zejména neobnovitelné zdroje, hl. fosilní paliva
Exponenciální nárůst tempa čerpání – dnes 30% lidí na planetě spotřebovává 90% energie
a surovin (hl. strojírenství, výroba automobilů, ocelářství, chemický a elektrotechnický průmysl).
Vyspělé země - postindustriální éra (rozvoj informatiky, služeb, přesun váhy z dělnických
profesí na zaměstnání s převahou duševní práce). Tempo růstu spotřeby surovin, příp. i energie
obvykle klesá (nemusí klesat absolutní spotřeba!). Vyspělé technologie – lepší (nová) využití
surovin.
1972 – první zpráva pro Římský klub (Limity růstu). Prognóza – rychlé vyčerpání zásob surovin – dosud
se nenaplňuje.
Možné důvody:
a) U většiny surovin opravdu objevena nová významná ložiska (zejména ropa)
b) Vynalezeny a aplikovány nové technologie, které suroviny více šetří
c) Se surovinami se začalo více šetřit, uplatnění recyklačních technologií
Teoreticky na Zemi surovin dostatek:
např. mořská voda - minerální látky a prvky, těžba soli, deuterium, Mg, mořské dno – fosfority,
rudonosné jíly, Mn konkrece v hlubokých částech oceánů – kolem 25 prvků , Mn, Co, Ni, Cu, Fe rudy
(pokusná těžba - Japonsko), Sn (Thajsko, Indonésie), Ti, Zr (Austrálie),
zemská kůra – prakticky neomezené množství surovin, ale neznáme způsob, jak získat prvky ve velmi
malé koncentraci.
C) Odpady – negativní důsledek čerpání přírodních zdrojů, ročně cca 700 mil. tun.
Produkce toxických látek – odhad 375 mil. t/rok, úložišť mnoho, astronomické náklady
na zneškodnění. Transport toxických odpadů přes hranice států (1-2% z celkové produkce, záp.
Evropa → vých. Evropa, rozvinuté země → rozvojové země).
Radioaktivní odpad (vyhořelé palivo z atom. elektráren) – úložiště podzemní n. podmořská
(od 1983 vybrané lokality - Severní moře a sev. část Atlantiku). Potenciální hrozba na desítky tisíc let.
Recyklace – „druhá průmyslová revoluce“
Organický odpad = kompostování, anorganický = průmyslová úprava. Dosud primitivní technologie,
nedostatečné ekonomické nástroje podporující recyklaci, minimální organizační zajištění.
Teoretický konečný cíl – napodobení fungování přírody = odpad neexistuje, vše = koloběh látek, pouze
část energie se spotřebovává a mění nevratně v odpadní teplo.
Lidská sídla – „revoluce měst“ – asi od 1950 nárůst počtu lidí ve městech. Velká spotřeba energie, vody
a potravin, produkce odpadů, nemoci…
Hlavně rozvojové země - centralizace, obrovské aglomerace, nekontrolovaný růst, slumy, hygiena,
zdravotnictví, žebráci, kriminalita, kulturní vykořeněnost
Rozvinuté země – v posledních letech ustálení centralizace a urbanizace, spíše decentralizace
osídlení – satelitní oblasti kolem měst, malá města, venkov. Kontakty – telekomunikace, televize, rozhlas,
počítače. Služby atd. – výhody, lepší životní prostředí, méně stresu…Nevýhody – doprava, ničení půdy,
odpady…
Ostatní globální problémy –
nejsou bezprostřední hrozbou (=máme čas a šanci se na ně připravit), ale brzy by mohly být,
lidé si zpravidla ani nejsou vědomi jejich existence
Problém informací – nejrozvinutější země - vstup do postindustriální (informační) éry,
nejvýznamnější nástroj moci = vědění a informace. Vzrůstá počet zaměstnaných v této sféře.
Váhy nabývá celoživotní vzdělávání, více volného času a prostoru pro tvůrčí činnost, snadný
přístup ke vzdělání a informacím.
Otázky:
Mohou do této éry vstoupit i méně rozvinuté země (např. postkomunistické)? Jsme na to ve školách
připravováni – odborná, jazyková i počítačová gramotnost? Mohou rozvojové země přeskočit n. urychlit
období industrializace? Je tento typ civilizace přijatelný celosvětově nebo jen pro euroamerickou kulturu?
Problémy spojené s vědeckotechnickou revolucí – obrovský rozvoj vědy a techniky
v posledních 300 letech - víra, že všechny problémy, které se objeví, vyřeší věda v pravý čas.
Nadměrný optimismus, absence skromnosti a pokory, nedostatek pocitu zodpovědnosti.
Současnost – nejperspektivnější odvětví:
elektronika,
biotechnologie a genové manipulace,
nové zdroje surovin a využívání zdrojů oceánů,
vstup člověka do kosmu,
nové zdroje energie.
Využití oceánů, moří a Antarktidy = oblasti, které nemá pod správou žádný stát (commons).
Potenciálně značný strategický význam - mohou být rozhodující pro prosperitu a přežití lidstva
n. států, které si vymohou právo je užívat. Bohaté zásoby téměř všech prvků a fosilních paliv,
moře a oceány – potenciální zdroj obživy pro miliardy lidí (pěstování řas, budování měst na hladině
n. pod ní…), rybolov.
1982 – konvence OSN o mořích, volná moře rozdělena vyhraničením 200 mílových výlučných
hospodářských zón (pobřežní státy zde právo suverenity s podmínkou respektování péče
o zdroje živé i neživé ve vodě, na dně i v podmořských vrstvách).
Ustanovena i „Mezinárodní správa mořského dna“ – má řídit těžbu na dně moří a oceánů
v mezinárodních vodách.
1959 – mezinárodní Antarktická smlouva – zóna míru, ochrana přírodních zdrojů.
Dnes – právo rozhodovat o Antarktidě má 18 států, 17 států statut pozorovatele.
Státy, které mají v Antarktidě svou polární stanici, si mohou činit větší nároky na budoucí
využívání tohoto území. Argentina x Velká Británie – válka o Falklandské ostrovy = vstupní bránu
do Antarktidy.
Institucionální uspořádání – dnešní státy – příliš velké pravomoci a odpovědnost,
nedotknutelný princip státní suverenity = řada naléhavých problémů neřešitelná – např. poškození
ŽP v 1 státě – ostatní mohou jen přihlížet n. se domluvit na hospodářských sankcích, vyloučení
z mezinárodních organizací apod.), celoplanetárně nezastupitelné ekosystémy nemůže suverénně „vlastnit“
některý stát či národ, růst počtu států a členů OSN, aktuální nebezpečí nových konfliktů.
Řešení: nutnost změny - část pravomocí nadnárodní nebo globální organizace (OSN?), ale
viz EU – nutno být realistou a čekat dlouhodobý proces.
Opačný trend – decentralizace, snaha ponechat co nejvíce pravomocí na co nejnižší úrovni –
rel. soběstačné, samosprávné regiony, aktivní participativní forma demokratického řízení.
Vertikální uspořádání institucí oslabeno, spíše instituce s horizontálním uspořádáním – tzv.
„deštníkovité typy“ (není nadřízený a podřízený, síť rovnocenných partnerů, max. někým koordinovaná,
ne direktivně řízená).
Nový mezinárodní hospodářský řád – pravidla dnes určují nejbohatší, rozvinuté země –
principy tržního hospodářství volné soutěže, ALE aspoň 2 ze 4 základních podmínek volného
trhu nejsou a nebudou splněny, protože by se rozvinutý svět zhroutil:
- Splněna podmínka volného pohybu kapitálu a zboží
- Nesplněna podmínka volného pohybu pracovních sil (obavy před imigranty z Jihu i Východu –
rozvrat právního řádu, demokratického politického systému i tržní ekonomiky), nová „elektronická“ opona.
- Nesplněna podmínka dokonalého konkurenčního prostředí – rozvinuté státy se brání konkurenci
levné pracovní síly i zboží (celní bariéry), v každém odvětví nejúspěšnější producenti tendence obsadit trh,
vytlačit konkurenty a ovládat pravidla hry (hl. tvorbu cen) – nutno zavádět antimonopolní zákony.
- Měřítko ekonomického růstu - pouze HDP (ten nezahrnuje řadu parametrů - práce žen v domácnosti,
náklady na škody se neodečítají, ale započítávají do hodnoty výroby, nemateriální statky - estetická
hodnota krajiny, cena vyhubeného druhu atd.) nemají přisouzenu ekonomickou hodnotu
Rozvojové země - požadavky bezplatného přístupu k technologiím, know-how, ale pro rozvinuté země
nepřijatelné (informace = nejvíce ceněný obchodní artikl).
Využití vesmíru – lze očekávat i expanzi lidstva do vesmíru (srv. s výstupem života z oceánu
na pevninu).
Družice (komunikační, meteorologické, vojenské – 36 000 km nad rovníkem) – omezený, cenný společný
zdroj (lze rozmístit jen omezený počet; příjmy z prodeje kosmických informací, výrobky vyrobitelné jen
ve vesmíru - slitiny kovů…, vliv na průmysl a vědu). Další vývoj nelze předpovědět, řada otázek – např.
zavlečení cizích forem života na Zemi, vztahy lidských „kolonistů“ se Zemí atd.
Dnes - žádná mezinárodně uznávaná pravidla řídící činnost a chování lidí ve vesmíru. Mezinárodní dohoda
o kosmu (1967) – vesmír včetně Měsíce a dalších kosmických těles není předmětem vlastnictví žádného
národa.
Zaměstnanost, volný čas – rozvoj vědy a techniky, zrychlování životního tempa, nárůst stresu,
nezaměstnanost –„přebyteční lidé“.
3 možnosti řešení
- investice do zvýšení mezd (bezprostřední dopad, růst životní úrovně, prosperita),
- investice do životního prostředí (dlouhodobější horizont)
- investice do volného času (smysluplné využití – decentralizace, individualizace práce s možností
volby místa i času…, ale asi bude nutná změna ekonomického systému).
Volba – buď nezřízený konzum za cenu velkého pracovního zatížení nebo materiálně
skromnější život s dostatkem času pro rodinu a rozvoj osobnosti.
Biologická revoluce – biotechnologie, genetické inženýrství, lékařské vědy, psychologie –
šance pro lidstvo, ale i zodpovědnost a riziko potenciálního ohrožení: např. genové manipulace
Planetární vědomí = potřeba vědomí globální vzájemné závislosti (Země = „člun“, z něhož
není úniku) – nejspíše dlouhodobý proces
Vernadskij (1926) – noosféra = celá biosféra, přetvořená/zdokonalená lidskou inteligencí.
Duvigneaud (1988) – může se však změnit v „kupidosféru“ ovládanou duchem zisku, průměrnosti,
nedostatkem sociálního cítění, ideálem destrukce a egoistickou doktrínou „po mně potopa“.
Teilhard de Chardin (1990) – „kosmické vědomí“ – zahrnuje do něj i vesmír s mezihvězdným prostorem…