Transcript 05-vyvoj_katastralnich_evidenci

VÝVOJ KATASTRÁLNÍCH
EVIDENCÍ NA ÚZEMÍ
ČESKÉ REPUBLIKY
ING. LUMÍR NEDVÍDEK
Praha, 18. března 2010
1. verze
Slovo katastr je odvozeno z latiny (caput =
hlava, tastrum = soupis, capitastrum = soupis
podle hlav, později podle jakékoliv jednotky) a
znamená krátce asi totéž co soupis .
2. verze
KATASTR
Slovo katastr je odvozeno z původního řeckého
slova katastichon, které znamená soupis a
vzniklo spojením dvou řeckých slov kata stichon,
což znamená „řádka po řádce“.
SOUPIS
KATASTR
Obecně býval slovem KATASTR
označován přehledný soustavný popis
zvláštních vlastností, osob, věcí nebo
práv, zejména pak SOUPIS POZEMKŮ
nebo i výtěžků z obchodů a živností
pořizovaný k účelům daňovým.
SOUPIS
KATASTR
KATASTR = soupis
KATASTRÁLNÍ ÚZEMÍ = soupisové území
KATASTR NEMOVITOSTÍ = soupis nemovitostí
KATASTR LODÍ = soupis lodí
KATASTR DLUŽNÍKŮ = soupis dlužníků
KATASTR PRAŽSKÝCH HOSPOD = soupis pražských hospod
SOUPIS
KATASTR NEMOVITOSTÍ V ČR
JE MULTIDISCIPLINÁRNÍ OBOR
PRÁVO
GEODÉZIE
INFORMATIKA
HISTORII VÝVOJE KATASTRU LZE
SLEDOVAT Z JEHO DVOU RŮZNÝCH
VÝZNAMOVÝCH ASPEKTŮ
1. KATASTR
jako podklad pro daňový systém
2. KATASTR
jako evidence práv k nemovitostem
HISTORICKÁ POSLOUPNOST VÝVOJE KATASTRU
JAKO PODKLADU PRO DAŇOVÝ SYSTÉM
1. HISTORICKÉ BERNÍ EVIDENCE
počátky berních evidencí, první rustikální katastry v
Čechách (1. a 2. berní rula), lánové rejstříky na Moravě,
tereziánské katastry (3. a 4. berní rula, dominikální katastr,
tereziánská rektifikace katastru), josefský katastr,
tereziánsko-josefský katastr,
2. STABILNÍ KATASTR
reambulovaný stabilní katastr
3. KATASTR EVIDENCE DANĚ POZEMKOVÉ
4. POZEMKOVÝ KATASTR
5. JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP)
6. EVIDENCE NEMOVITOSTÍ (EN)
7. KATASTR NEMOVITOSTÍ ČR (KN)
HISTORICKÁ POSLOUPNOST VÝVOJE KATASTRU
JAKO EVIDENCE PRÁV K NEMOVITOSTEM
1. ZEMSKÉ DESKY
Urbáře
Vesnické gruntovní knihy
2. POZEMKOVÉ KNIHY (VEŘEJNÉ KNIHY)
Zemské desky
Pozemkové knihy
Horní knihy
Vodní knihy
Železniční knihy
3. EVIDENCE NEMOVITOSTÍ (EN)
4. KATASTR NEMOVITOSTÍ ČR (KN)
HISTORICKÉ BERNÍ EVIDENCE
počátky berních evidencí,
první rustikální katastry v Čechách
1. berní rula (1650-1684), 2. berní rula (1684-1748),
lánové rejstříky na Moravě (1656-1748),
tereziánské katastry (1748-1789)
3. berní rula (1749), 4. berní rula (1757),
dominikální katastr (exaequatorium dominicale) 1757,
tereziánský katastr (tereziánská rektifikace katastru),
josefský katastr 1789-1790 (patent Josefa II. z 20.4.1785)
z josefského katastru pocházejí pojmy pozemek a parcela
v době josefského katastru mají původ i dnešní katastrální území
tereziánsko-josefský katastr (1792-1860),
HISTORICKÉ BERNÍ EVIDENCE
Počátky jednotné daňové politiky
V období feudálních vztahů byla půda a zemědělská
výroba prakticky jediným zdrojem pravidelných
státních příjmů.
Katastr historicky vznikl především jako berní
instrument a jeho fiskální účel byl po mnoho století
dominantním.
HISTORICKÉ BERNÍ EVIDENCE
Počátky jednotné daňové politiky
Snaha o jednotnou daňovou politiku je patrná již v r.
1022, kdy český kníže Oldřich (†1034) z rodu
Přemyslovců zavedl vybírání daně z lánu
Oldřich († 9.11.1034)
český kníže (1012–1033 a
1034) z dynastie Přemyslovců.
HISTORICKÉ BERNÍ EVIDENCE
Počátky jednotné daňové politiky
V r. 1250 nacházíme v království Českém počátky
daně pozemkové, která byla vyměřována podle honů
a lánů (Hubenbesteuerung).
V roce 1268 byly za krále Přemysla Otakara (*1228 †1278) stanoveny míry zemské pro měření
pozemků. Později uvádí se tato daň roku 1327, 1406,
1535 jakožto způsob, dle kterého daň pozemková a
berně vyměřovány byly.
ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964)
Soukromá práva na majetek si začala šlechta
počátkem 14. století zajišťovat zápisem v zemských
deskách.
Původně tyto zemským soudem vedené knihy sloužily
k zápisům o soudních sporech. Zemské desky se
vyvinuly ze záznamů soudního písaře nedlouho po
vzniku zemského soudu.
První písemný doklad o zápisech je ve formuláři
zemského písaře z r. 1278. Podle českého vzoru byly
na Moravě roku 1348 zavedeny desky zemské u
soudu brněnského a olomouckého a začátkem 15.
století i ve Slezsku u soudu Opavského.
ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964)
Dne 2.6.1541 byly české zemské desky (uložené ve sklepě
Pražského hradu) při požáru Malé strany a Hradčan zničeny
(přes 100 knih s více jak 60.000 vklady, s výjimkou jediné knihy
z let 1316 - 1325), což bylo pohromou pro právní řád celé země,
neboť byly zničeny všechny soukromé i veřejné právní jistoty.
Usnesením zemského sněmu v červenci 1541 byla činnost
zemských desek oživena a v prosinci téhož roku byl stanoven i
způsob obnovy shořelých vkladů. Obnova zápisů se děla podle
předkládaných písemných dokladů nebo i jen na základě
ústních prohlášení (přiznání), do zvláštních knih zvaných
„communitatis“ nebo „kde sami kladou“. Pokud proti prohlášení
nevznesl nikdo v zemské lhůtě (t.j. do tří let a osmnácti neděl)
námitku, stal se vklad platným. Obnovované zemské desky se
již psaly pro jistotu dvojmo a duplikáty psané na pergamen byly
uloženy na hradě Karlštejně.
ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964)
Po ústavních změnách formovaných v Obnoveném zřízení
zemském vydaném roku 1627 se změnil i úřední postup při
zapisování do desek zemských. Nestačilo už jen osobní
přiznání, ale každý, kdo chtěl zapsat majetkovou změnu nebo
zadlužení, musel předložit písemný doklad.
Zemské desky v 16. – 18. století
ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964)
Zemské desky se staly na počátku
18. století vzorem pro zápisy
v pozemkových knihách i ve všech
dalších zemích habsburské říše.
ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964)
Patentem z r. 1783 byly zrušeny všechny feudální
soudy a také Úřad desek zemských. Zemský soud byl
reorganizován. Byl oddělen trestní a civilní proces a
desky zemské byly připojeny přímo k registratuře
civilního zemského soudu. Jejich obsah se zúžil.
Přestaly se do nich zapisovat soudní pře a staly se
v podstatě pozemkovou knihou pro svobodný
majetek. Zaznamenávaly pouze majetkové převody,
dluhy, testamenty a nobilitace.
V zemských deskách můžeme hledat toliko
majetek šlechty, církevních řádů a bývalých
královských měst.
ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964)
Zápisy v zemských deskách byly prováděny v časové
posloupnosti za sebou do jedné knihy, takže trpěly
značnou nepřehledností.
Proto roku 1795 vznikl nový knihovní systém, který
v podstatě přetrval do dnešní doby. Základem se stala
hlavní kniha desková a v ní zřízené rubriky (folia)
pro každý šlechtický statek.
ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964)
Zrušením poddanství a feudálních povinností v roce
1848 (7. 9. 1848) zanikl rozdíl mezi svobodnými
statky evidovanými v deskách zemských a
poddanským majetkem zapisovaným do
pozemkových knih.
Evidence svobodných statků však nesplynula
s pozemkovými knihami, neboť dostala nový, politický
význam. S vlastnictvím tzv. deskových statků
zapsaných v deskách zemských byla spojena určitá
politická práva, zejména právo volební (oprávnění
volit do zemského sněmu).
ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964)
Zákon č. 92/1874 z. z. Č., o založení nových pozemkových
knih pro království České a jejich vnitřním zařízení upřesnil
zápisy do hlavních knih deskových a přizpůsobil je novému
správnímu rozdělení. Zemské desky začaly být považovány
v širším slova smyslu rovněž za pozemkovou knihu a bylo
stanoveno, že knihovní vložky obsahující nemovitosti
zapsané v deskách zemských v obvodu království Českého,
tvořily dohromady jednu hlavní knihu.
Postupně byly deskové zápisy uzavírány a přecházely do
evidence pozemkových knih. Teprve rokem 1964
definitivně končí existence desek zemských.
ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964)
Původní zemské desky jsou uloženy ve Státním ústředním
archivu v Praze a dne 13. prosince 1989 byly prohlášeny
kulturní památkou.
ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964)
Zemské desky vedené podle principů obecného
knihovního zákona z roku 1871 jsou dnes uloženy na
katastrálních úřadech.
Pro historické Země české obsahují 1714 knih a jsou uloženy
u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu.
Pro historické Země moravské obsahují 488 knih a jsou
uloženy u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, na
Katastrálním pracovišti Brno-město.
Pro historické Země slezské obsahují zemské desky 13 knih
zemských desek opavských a 16 knih zemských desek
těšínských a jsou uloženy u Katastrálního úřadu pro
Moravskoslezský kraj, na jeho Katastrálním pracovišti
Opava.
URBÁŘE (14. stol.-1650)
Vrchnosti si před rokem 1650 dávaly zapisovat veškeré své
držebnosti (zejména ale práva požitková) do knih zvaných
urbáře. Do urbářů byly mimoto zanášeny i držebnosti
poddaných a jejich povinnosti k vrchnosti (např. roboty,
naturální a peněžité dávky) jakož i to, čím byly naopak
vrchnosti povinny svým poddaným. Urbáře tedy byly vrchností
pořízené seznamy a jejich správnost byla podmíněna jen jejich
spravedlivostí.
URBÁŘE (14. stol.-1650)
Urbáře byly přechodem z právních
poměrů, spočívajících na ústním
podání, obvyklostech a lidské
paměti založených práv, stvrzených
jednostrannou panskou listinou.
Pozemky připsané v urbářích
poddaným a svobodníkům byly
nazývány pozemky urbárními,
rustikálními, později též
kontribuentními. Na rozdíl od
pozemků vrchnostenských, které
se nazývaly panské, dominikální
anebo dvorské, které nebyly až do
roku 1706 podrobeny žádné dani.
URBÁŘE (14. stol.-1650)
Právní platnost urbářů v soudních rozepřích byla jen
výminečná, jelikož „soukromé listině, jednou stranou sdělané,
nemá se žádná víra dávati ku prospěchu toho, kdo ji sdělal“.
Poddanské povinnosti, neobsažené ve starých ložních knihách
(Stiftbücher), ani v knihách zákupních (Kaufbriefe) a ani
v základních urbářích (Stock-Urbarium) mohly být
vyžadovány jen tehdy, když byl vrchnostenský urbář opatřen
podpisy dotčených poddaných.
Jen v tom případě, že vrchnost mohla prokázat nepřerušené a
pokojné užívání sporného práva po dobu 32 let, mohl se
vrchnostenský urbář považovat za právoplatný důkaz proti,
avšak nikoli ve prospěch toho, kdo jej sepsal.
Zachovány byly např. urbáře kláštera ostrovského z r. 1388,
kláštera břevnovského z r. 1406, kláštera strahovského z r.
1410, nebo panství pardubického z r. 1680.
VESNICKÉ GRUNTOVNÍ KNIHY
(15. stol.-1650)
Vesnické gruntovní knihy vznikají v 15. století a byly
do nich zaznamenávány právní poměry
k poddanským nemovitostem tzv. rustikálu.
Zápisy v nich byly prováděny hned od počátku podle
jednotlivých usedlostí a to povinně.
Bylo totiž především v zájmu šlechty (poplatkové
hledisko) mít podchycenou každou poddanskou
nemovitost.
Neplatila však ještě intabulační zásada a důsledně
ani zásada publicity.
PRVNÍ BERNÍ RULA (1650-1684)
(berní rula, catastrum rollare, Militare ordinarium,
Steuerrolle 1650, Rusticalgrundsteue)
V roce 1650 se sněm království Českého usnesl na tom, aby
byly daně vyměřovány na spravedlivějším a věcnějším základě
než dosud. Přitom této dani měly být i nadále podrobeny jen
statky a pozemky v držení poddaných nebo ostatních
obyčejných poplatníků (např. farářů, měšťanů, svobodníků,
mlynářů apod.). Vzniklý elaborát (vyhotovený v letech 1653 1656) byl prvním berním katastrem pro Čechy a je znám
jako první rustikální katastr (berní rula, catastrum rollare,
první berní rula, Militare ordinarium, Steuerrolle 1650,
Rusticalgrundsteuer), který platil v letech 1656 - 1684.
Veškerá půda byla rozdělena na dvě kategorie, na půdu ornou
a půdu neobdělávanou. Výměra byla udána ve strychách.
Jakost půdy měla tři třídy: dobrá, prostřední a špatná půda.
DRUHÁ BERNÍ RULA (1684-1748)
První rustikální katastr byl revidován a doplněn
v letech 1674 - 1683 (tzv. Recalculace rustikálního
katastru) a uvádí se pak jako druhý rustikální
katastr z roku 1684 (druhá berní rula), který platil až
do r. 1748.
Sloužil dlouhou dobu jako rozhodující základní
pramen ve sporu, byl-li pozemek anebo statek
počítán mezi statky dominikální nebo rustikální. Berně
podle katastru byla vybírána s největší přísností a
byla vedle krutých robot příčinou selských bouří, které
se koncem 17. století rozzuřily v severních Čechách
LÁNOVÉ REJSTŘÍKY NA
MORAVĚ (1656-1748)
Za první moravský katastr je možné
považovat tzv. lánové rejstříky (první
lánová vizitace v letech 1656 - 1658,
druhá 1669 - 1697).
Moravské lánové rejstříky byly nahrazeny
v r. 1748 prvním tereziánským katastrem
rustikálním (3. berní rulou).
TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789)
Roku 1706 se na zemském sněmu království
Českého zemští stavové uvolili, aby byly vyměřeny
pozemkové daně i ze statků vrchnostenských, a to
jako dodatek k rustikálnímu katastru a dle vlastního
přiznání výnosu a majetku jednotlivých vrchností.
Tato fasse a příslušný elaborát byl přidělen ke
zkoumání a případnému doplnění zvláštní komisi.
Práce trvaly až do roku 1748, kdy bylo konečně
patentem systemálným z 6. 9. 1748 stanoveno
v království Českém nové roztřídění daně.
TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789)
Marie Terezie
(* 1717- † 1780)
Za vlády Marie Terezie
(*1717 - †1780, vládla 1740 - 1780)
docházelo k více reformám
(tzv. tereziánské správní
reformy), jejichž podstatou byla
centralizace a byrokratizace, čímž
se mělo dosáhnout
profesionalizace a větší efektivity
veřejné správy.
Politická správa byla oddělena od
soudnictví a byla spojena se
správou finanční. Zemské a
krajské úřady byly vymaněny
z vlivu stavů a obsazeny odborně
vzdělanými, státem placenými a
jen státu odpovědnými úředníky.
TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789)
PRVNÍ TEREZIÁNSKÝ KATASTR RUSTIKÁLNÍ
TŘETÍ BERNÍ RULA (1. 5. 1749)
Dne 1. 5. 1749 vstoupil v platnost tzv. první
tereziánský katastr rustikální (třetí berní rula z r.
1748), který nahradil předchozí berní rulu i moravské
lánové rejstříky. Každý zájemce mohl do něho
nahlédnout a do 3 let podávat námitky a připomínky.
TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789)
DRUHÝ TEREZIÁNSKÝ KATASTR RUSTIKÁLNÍ
ČTVRTÁ BERNÍ RULA (1757)
Po nové jenerální vizitaci rustikální půdy (při níž došlo
jen k nepatrným změnám) začal v roce 1757 platit
druhý tereziánský katastr rustikální (čtvrtá berní
rula z r. 1757, Revisitationslandescatastrum).
TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789)
TEREZIÁNSKÝ KATASTR DOMINIKÁLNÍ
EXAEQUATORIUM DOMINICALE (1757)
V roce 1749 byly zavedeny i nové přiznávací listy pro
statky dominikální, aby byla vyrovnána pozemková
daň a to dle počtu a plochy půdy jednotlivých
vrchností (exaequace - vyrovnání).
V těchto přiznáních měly být uvedeny veškeré
zahrady ovocné, zelinářské, dále role, úhory, vinice,
chmelnice, pastviny a lesy jednotlivých vrchností.
Šetření bylo ukončeno roku 1756 a výsledný elaborát
je známý pod názvem Exaequatorium dominicale
(panské vyrovnán) z roku 1757. Tvořil základ pro
tereziánský katastr dominikální.
TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789)
TEREZIÁNSKÝ KATASTR DOMINIKÁLNÍ
EXAEQUATORIUM DOMINICALE (1757)
Exaequatorium dominicale z roku 1757 mělo důsledky i na
omezení zápisů do Zemských desk do nichž se nadále směla
zapisovat jen půda zapsaná v exaequatoriu.
Zápis v tereziánském
dominikálním exequatoriu
z r. 1757
TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789)
TEREZIÁNSKÝ KATASTR
TEREZIÁNSKÁ REKTIFIKACE KATASTRU
Rustikální tereziánský katastr spolu s Exaequatorim
dominicale aneb s tereziánským katastrem
dominikálním tvořily úplný a velký katastr všech
pozemků a statků jak rustikálních tak dominikálních.
Nazýval se pak souhrnně katastrem tereziánským
aneb tereziánskou rektifikací katastru.
TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789)
TEREZIÁNSKÝ KATASTR
TEREZIÁNSKÁ REKTIFIKACE KATASTRU
Možnost veřejného nahlížení do zápisů
v tereziánském katastru vyvolala množství stížností a
návrhů na řešení otázky daňových podkladů.
Petr Kašpar Světecký (zeměměřič na panství
třeboňském) předložil Marii Terezii návrh na
zmapování říše 96 zeměměřiči za 10 let (chtěl měřit
pouze obvody obcí).
Po jednání o tomto návrhu v Dvorské komisi Marie
Terezie zakázala napříště další úpravy berních
soupisů jako marné a uložila Dvorské kanceláři, aby
zkušebně dala měřit některou zemi v říši.
JOSEFSKÝ KATASTR (1789 - 1790)
Syn Marie Terezie Josef II.
(*1741 - †1790, panovníkem 1780 - 1790),
nařídil patentem z 20. 4. 1785, o
reformě daně pozemkové a
vyměření půdy, že všechny
úrodné pozemky dominikální i
rustikální se uvnitř obce zaměří,
zobrazí a určí jejich výměry a
hrubý výnos podle úrodnosti.
Josef II.
(* 1741 – † 1790)
JOSEFSKÝ KATASTR (1789 - 1790)
Patent zavedl dvě významné novinky - nahrazení
dosavadní soustavy osedlostní jiným, menším a
četnějším daňovým prvkem - pozemkem a zaměření
každého pozemku, a tak možnost zjištění jeho
správné výměry a následně i výtěžku.
Jednalo se o první katastr, založený na přímém
měření skutečného stavu v terénu.
JOSEFSKÝ KATASTR (1789 - 1790)
Josefský katastr evidoval hospodářskou užitkovou
půdu v zemi (poddanskou i panskou); neplodná půda
(veřejná prostranství, cesty, vodní toky a.j.) nebyla
do katastru pojata.
Poddanská i panská půda měla být zdaněna stejně;
základem zdanění byl hrubý výnos pozemků,
zjištěný oceněním přiznané sklizně podle
průměrných cen za devítiletí 1774 - 1782. Berní
sazba z jednotlivých kultur přihlížela k výši výrobních
nákladů (vyšší u pastvin, lesů a luk, nižší u polí a
vinic).
Na základě josefského katastru byla provedena nová
úprava poddanských povinností.
JOSEFSKÝ KATASTR (1789 - 1790)
Josefský katastr byl podle patentu veřejný
(„Nařizujeme, aby ... realisovaná přiznání k trvalému
nahlédnutí pro každého byla u soudce nebo faráře
uložena, aby tímto způsobem jedna obec druhou,
držitel jiného mohli kontrolovat.“) a konfidentům byly
zaručovány vysoké odměny.
JOSEFSKÝ KATASTR (1789 - 1790)
JOSEFSKÝ KATASTR (1789 - 1790)
Josefský katastr přinesl spokojenost a klid
poddaným, ale nenalezl porozumění u šlechty.
ta si vymohla u Josefova nástupce,
Leopolda II. (*1747 - †1792, vládnul v letech 1790 1792), zrušení nového katastru po jeho roční
platnosti (1789 - 1790) a opětné zavedení
tereziánského katastru a exaeqatoria.
TEREZIÁNSKO-JOSEFSKÝ KATASTR
(1792 - 1860)
Po zrušení josefského katastru platil opět tereziánský katastr,
avšak jen krátkou dobu, protože josefský katastr ukázal
všechny nesprávnosti ve výměrách přiznaných v
tereziánském katastru.
Také vláda měla zájem, aby dostávala daně i z dříve
zatajované půdy, objevené josefským měřením. Zavedla proto
katastr, v němž byly převzaty správné výměry z josefského
katastru a ponechány šlechtě výhody z ocenění
exaequatoria.
Nový katastr byl založen v roce 1792, nazýval se
tereziánsko-josefský katastr (Theresianisch-Josephinisches
Grundsteuersystem) a byl podkladem pro založení zemských
desk a pro daňové předpisy až do roku 1860, kdy vstoupil
v platnost operát stabilního katastru.
VYTVÁŘENÍ STŘEDOEVROPSKÉHO
SYSTÉMU POZEMKOVÝCH KNIH (18. stol.)
Zejména naléhavá potřeba zajistit právní bezpečnost
pohledávek váznoucích na nemovitostech (hypoték)
vedla v 18. století zákonodárce Rakouska i
jednotlivých německých států k vytváření systému
pozemkových knih (později charakterizovaného jako
"středoevropský"), jehož prvotní historické kořeny
spočívají již v Deskách zemských království Českého.
Při průkopnické činnosti tehdejších zákonodárců bylo
dosaženo pozoruhodných výsledků a byly
formulovány stěžejní zásady pro zakládání a
průběžné udržování pozemkových knih:
VYTVÁŘENÍ STŘEDOEVROPSKÉHO
SYSTÉMU POZEMKOVÝCH KNIH (18. stol.)
vytvoření tzv. hlavní knihy (ve které nejsou předmětem
zápisů jen nabývací tituly, nýbrž věcná i jiná občanská práva),
uspořádání hlavní knihy podle věcného rejstříku
(na rozdíl od chronologického systému zaručoval přehlednost
informací týkajících se jednoho a téhož pozemku),
přehledné členění vložek na různé listy či oddíly
(což má význam zejména pro transparentnost pořadí různých
břemen),
vazba hlavní knihy na katastr a na katastrální
mapu (pro pozemkovou knihu se využívá se výsledků
státního katastrálního měřického díla),
VYTVÁŘENÍ STŘEDOEVROPSKÉHO
SYSTÉMU POZEMKOVÝCH KNIH (18. stol.)
zakládání pozemkové knihy úřední cestou (zaručuje
úplnost evidence),
přiřazení vedení pozemkových knih soudní moci,
zakotvení intabulačního principu (okamžik nabytí
práva je ztotožněn s okamžikem zápisu do pozemkové knihy tento princip byl rakouským vzorem a ostatní státy jej převzaly
později - Sasko 1843, Prusko 1872, německý občanský
zákoník 1900),
počátky ochrany dobré víry v zápisy do
pozemkové knihy,
stanovení veřejnosti pozemkových knih,
odstranění tajných či privilegovaných hypoték.
OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811)
Císařským patentem z 1. 6. 1811 č. 946 Sb. z. s. byl
vyhlášen Obecný zákoník občanský
(ABGB - Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch),
s platností pro všechny země, které v té době tvořily
císařství rakouské, s výjimkou země koruny uherské,
který nabyl účinnost 1. ledna 1812, a který se později
stal na základě tzv. recepčního zákona č. 11/1918 Sb.
z. a n., o zřízení samostatného státu
československého, součástí československého
právního řádu a od 28. 10. 1918 platil jako
československý obecný zákoník občanský.
OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811)
Některá ustanovení obecného zákoníku
občanského měla bezprostřední vliv na funkčnost
pozemkových knih i katastru.
OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811)
Obecný zákoník občanský stanovil v § 287 mimo jiné:
„Věci, které jsou všem členům státu ponechány ku
přivlastňování, slovou věci volné. Ony, kterých se jim
dovoluje jen užívati, jako: silnice, veletoky, řeky, přístavy a
břehy mořské, slují obecný čili veřejný statek.“. Sama
skutečnost, že nemovitost byla veřejným statkem však
nevylučovala soukromé právo k ní.
OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811)
V § 293 obecný zákoník občanský stanovil: "Věci,
které bez porušení jejich podstaty s jednoho místa na
druhé lze přenášeti, jsou movité, jinak jsou nemovité.
Věci, které o sobě jsou movité, pokládají se v právním
smyslu za nemovité, tvoří-li na základě zákona nebo
vlastníkova určení příslušenství nemovité věci.".
Nemovitostmi byly především pozemky, v zemi
zakořeněné rostliny vestavěné budovy (ať byly či nebyly
zapsány ve veřejných knihách) a předměty, které byly v
pozemkové knize zapsány, jako součásti nemovitosti. Za
nemovité věci byly jinými právními předpisy prohlášeny
radikované živnosti (živnosti vázané na držbu nemovitostí),
odškodňovací nároky bývalých vrchností, tzv. "horní
oprávnění" (horní vlastník může na cizích pozemcích dělati
hory a báně) a později pak i stavební právo.
OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811)
V § 297 obecný zákoník občanský stanovil:
"Rovněž tak patří k nemovitým věcem ty, které byly
na zemi a půdě zřízeny s tím úmyslem, aby tam
trvale zůstaly, jako: domy a jiné budovy se
vzduchovým prostorem v kolmé čáře nad nimi;
rovněž: nejen vše, co do země je zapuštěno, ve zdi
upevněno, přinýtováno a přibito, jako: kotly na vaření
piva, na pálení kořalky a zazděné skříně, nýbrž i
takové věci, které jsou určeny, aby se jich při nějakém
celku stále upotřebovalo: např. u studní okovy,
provazy, řetězy, hasící nářadí a podobně.".
OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811)
V citovaném ustanovení § 297 byly v podstatě
obsaženy 3 myšlenky:
1) stavby jsou součástí pozemku
2) součásti staveb jsou součástmi pozemku,
3) příslušenství stavby je příslušenstvím pozemku.
OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811)
Pro funkci katastru i pozemkových knih byl nesmírně
důležitý zejména princip, který stanovil, že stavby
jsou součástí pozemku a který vycházel ze staletími
osvědčené zásady klasického římského práva
superficies solo cedit.
V jednom z nejslavnějších odkazů římské klasické
jurisprudence Gaiově Učebnici práva ve čtyřech knihách je
tato zásada popsána takto: „Praeterea id quod in solo nostro
ab aliquo aedificatum est, quamvis ille suo nomine
aedificaverit, iure naturali nostrum fit, quia superficies solo
cedit.“, v překladu : „Kromě toho se podle přirozeného práva
stává naším vlastnictvím to, co někdo vystaví na naší půdě, (a
to) i kdyby stavěl pro sebe: protože povrch ustupuje půdě.“
OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811)
O případech zhotovení stavby na cizím pozemku pak
velmi obdobně také obecný zákoník občanský v
§ 418 stanovoval:
"Naopak, stavil-li někdo ze své hmoty bez vědomí a
vůle vlastníkovi na půdě cizí, připadne stavení
vlastníkovi půdy. Stavitel poctivý může žádati náhradu
nákladů nutných a užitečných; ke staviteli
nepoctivému jest se zachovati jako k jednateli
nezmocněnému. Věděl-li vlastník půdy o stavbě a
staviteli poctivému ji hned nezakázal, může žádati za
půdu jen obecnou cenu.".
OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811)
Dále obecný zákoník občanský stanovil v § 431: „Ku
převodu vlastnictví nemovitých věcí, musí být nabývací
jednání zapsáno do veřejných knih k tomu určených. Tento
zápis nazývá se vklad (intabulace).“, v § 436: „Má-li býti
převedeno vlastnictví nemovitých věcí nebo stavby podle
právoplatného rozsudku, soudního rozdělení nebo
odevzdání pozůstalostí, je rovněž potřebí vkladu.“, v § 440:
“Přenechal-li vlastník tutéž nemovitou věc dvěma různým
osobám, připadne té, která dříve zažádala o vklad.“,
v § 444: „Vlastnictví nemovitých věcí ... zaniká jen výmazem
z veřejných knih.“ a v § 445: „Podle předpisů ... o způsobu
nabytí a zániku vlastnického práva k věcem nemovitým,
jest se říditi i při ostatních věcných právech, vztahujících se
na věci nemovité.“.
OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811)
Všeobecný zákoník občanský platil do 31.12.1950.
Dne 1. 1. 1951 byl zrušen zákonem č. 141/1950 Sb.,
(tzv. "středním občanským zákoníkem") a dříve
uvedené principy byly zcela opuštěny.
STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883)
Nejvyšší patent rakouského
císaře Františka I.
(*1768 - †1835, vládnul 1792 - 1835)
ze dne 23. 12. 1817 o dani
pozemkové a vyměření
půdy.
František I.
(* 1768 - † 1835)
STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883)
Na Moravě byl zaveden v r. 1851, v Čechách v r.1853
v pěti krajích, od r. 1860 i v ostatních.
Již po revoluci v r. 1848 také rakouský císař
František Josef I. (*1830 - †1916, vládnul 1848 - 1916)
převedl katastrální agendu z kompetence bývalé
spojené dvorní kanceláře do kompetence
ministerstva financí.
STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883)
Stabilní katastr byl již zcela založen
na vědeckých základech
velkoměřítkového mapového díla a
jeho vybudování bylo svěřeno
vědecky i prakticky připraveným
zeměměřičům.
STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883)
Pro nové mapové dílo bylo zvoleno Cassini-Soldnerovo
nekonformní transverzální válcové zobrazení a systém
pravoúhlých souřadnic s počátky v trigonometrických bodech
Gusterberg (pro Čechy) a Svatý Štěpán (pro Moravu).
STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883)
Zvolené základní měřítko zobrazení 1:2880
vycházelo z tehdejšího požadavku, aby se jedno
dolnorakouské jitro (to byl čtverec o straně 40 sáhů)
na mapě zobrazilo jako jeden čtvereční palec.
Délka 40 sáhů v terénu se tedy na mapě zobrazila
jako jeden palec.
1 sáh = 6 stop,
1 stopa = 12 palců,
40 sáhů x 6 stop x 12 palců = 2880 palců
1 palec na mapě = 2880 palců v terénu (40 sáhů)
STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883)
Trigonometrická síť byla určena číselným měřením
pouze do úrovně trigonometrických bodů III. řádu
(body III. řádu byly od sebe vzdáleny 4 až 9 km).
STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883)
Další zhuštění číselně určené sítě vkládáním bodů
IV. řádu proběhlo pouze graficky, a to v měřítku
1:14 400, tj. v měřítku 5 x menším, než mělo být
měřítko výsledného mapového díla (1:2 880).
Samotné poslední výchozí body podrobného měření
jsou tedy zatíženy chybou z grafického protínání, kdy
1 desetina milimetru představovala 1,5 metru
v terénu. Z graficky určených bodů 4. řádu se opět
dalším grafickým protínáním určovala poloha
stanovisek měřického stolu a z nich dalším grafickým
protínáním teprve poloha bodů podrobných (obojí už
ve výsledném měřítku 1: 2880 či 1:1440).
STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883)
Hranice všech pozemků byly v přírodě za účasti jejich
držitelů řádně vyšetřeny a označeny. Podrobné
měření bylo realizováno ve většině případů metodou
měřického stolu (grafickým protínám).
V Čechách probíhalo podrobné měření v letech
1826 - 1843, na Moravě 1824 - 1836.
Všechny zaměřené pozemky byly na vznikající mapě
zobrazeny a očíslovány jako parcely. Výměra
jednotlivých parcel pak byla odvozena od zobrazené
plochy v mapě. Po dokončení všech prací vzniklo
zcela ojedinělé a monumentální technické dílo.
STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883)
Stabilní katastr stárnul podstatně rychleji než se
předpokládalo. Zrychlený pohyb v pozemkové držbě,
oproštěný od posledních zbytků feudálních pout a
nástup prudké industrializace území způsobily, že se
evidovaný stav začal záhy rozcházet se skutečným
stavem v přírodě. Stalo se tak proto, že nebylo
zajištěno systematické zjišťování a vyšetřování
změn a jejich provádění v písemném a mapovém
operátu. Zemský archivář v každé zemi prováděl jen
ty změny, které mu byly dodány. Ostatní změny nikdo
nevyšetřoval ani zaměřoval.
STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883)
Jednorázové doplnění stabilního katastru
reambulace stabilního katastru (1869-1881)
zákonem č. 88 ř. z. z 24. 5. 1869 o revizi katastru
daně pozemkové, k jehož vydání přispěly i úvahy o
založení zcela nových pozemkových knih.
Bylo třeba mapu doplnit změnami vzniklými
v Čechách za 26 až 43 let a na Moravě za 33 až 45
let. Práce byly prováděny ve velkém spěchu a kvalita
původního díla značně utrpěla:
„Stávající změny v kulturách pozemků a změny povstalé
dělením a proměněním pozemku na místa stavební provedeny
byly jen povrchně a často byly jen od oka do mapy
zakresleny.“.
KATASTR EVIDENCE DANĚ
POZEMKOVÉ (1883 – 1927)
Zákon ze dne 23. 5. 1883 č. 83 ř. z., o evidenci
katastru daně pozemkové nařídil, že katastrální
operáty se musí udržovat v přesném souladu se
skutečným a právním stavem.
KATASTR EVIDENCE DANĚ
POZEMKOVÉ (1883 – 1927)
Zákonem ze dne 23. 5. 1883 č. 82/1883 ř. z. vzniká
geometrický plán,
jako technicko-právní instrument sloužící pro
systematickou údržbu katastru evidence daně
pozemkové a pro označování nově vznikajících či
dělených pozemků v pozemkových knihách.
Tímto zákonem byl částečně změněn i stávající obecný zákon o
knihách pozemkových, tak, že: „Rozdělení nějaké parcely katastrálné
v knihách pozemkových může provedeno býti ... ...jen na základě
geometrického plánu (plánu situačního), zdělaného a ověřeného
měřickým úředníkem katastrálným neb úředně oprávněným
technikem soukromým.“.
KATASTR EVIDENCE DANĚ
POZEMKOVÉ (1883 – 1927)
OBNOVOVÁNÍ KATASTRÁLNÍCH MAP NOVÝM
ČÍSELNÝM MĚŘENÍM
Podrobné katastrální mapy katastru daně pozemkové,
udržované v nepřetržité shodě se skutečností se velmi rychle
staly podkladem i pro různé technické činnosti,zvláště pak při
plánované výstavbě měst a obcí. Povinnost všech obcí mít
upravovací plán, uložená stavebním řádem, ještě více zvýšila
význam katastrálních map, neboť mohly sloužit většině obcí
jako podklady těchto plánů. Ve větších obcích a městech však
měřítko katastrálních map (většinou 1:2880) nedostačovalo.
Hlavně větší města se domáhala přesnějšího zaměření a
zobrazení ve větším měřítku.
KATASTR EVIDENCE DANĚ
POZEMKOVÉ (1883 – 1927)
OBNOVOVÁNÍ KATASTRÁLNÍCH MAP NOVÝM
ČÍSELNÝM MĚŘENÍM
Finanční správa vyšla z hospodárných důvodů vstříc těmto
oprávněným požadavkům a v intencích poslední správy
dvorské komise (aby katastrální mapování vyhovovalo všem
důležitějším odvětvím veřejné správy) povolila nové
zaměřování obcí nebo částí moderní číselnou metodou (tzv.
metodou polygonometrickou).
KATASTR EVIDENCE DANĚ
POZEMKOVÉ (1883 – 1927)
OBNOVOVÁNÍ KATASTRÁLNÍCH MAP NOVÝM
ČÍSELNÝM MĚŘENÍM
Výhodou číselného měření byla na svou dobu mimořádná
přesnost, síť pevných trvale stabilizovaných bodů
(trigonometrických a polygonových), možnost vyjádření polohy
každého zaměřeného bodu pravoúhlými souřadnicemi,
možnost zpětné rekonstrukce zaměřeného bodu kdykoli
v budoucnu od stabilizovaných bodů, jakož i možnost
zobrazení zaměřeného území v jakémkoliv měřítku.
Podle podrobností a důležitostí se nově zaměřené části obcí
zobrazovaly v měřítku 1:1440 nebo 1:720, ale později byly
hlavními měřítky stanovenými instrukcí měřítka 1:2500 a
1:1250, související již se zavedením metrické míry.
KATASTR EVIDENCE DANĚ
POZEMKOVÉ (1883 – 1927)
REVIZE KATASTRU DANĚ POZEMKOVÉ (1896)
Již zákon o reambulaci stabilního katastru z roku
1869 stanovil pravidelnou revizi katastrálních operátů
každých 15 let, počínaje od prvního řádného
daňového předpisu v roce 1881. Bylo nutno revidovat
opomenuté změny, které se za 15 let nahromadily,
hlavně však staré vady ve vcenění pozemků, na něž
byly stálé stížnosti.
KATASTR EVIDENCE DANĚ
POZEMKOVÉ (1883 – 1927)
REVIZE KATASTRU DANĚ POZEMKOVÉ (1896)
Revizi nařídil zákon z 12.7.1896 č. 121 ř. z. , o revizi
katastru daně pozemkové, ale evidenční zeměměřiči
vyhledávali a sepisovali hrubé závady ve vcenění již od roku
1894. S revizí se začalo v roce 1896 a v tomtéž roce se také
skončila. Revize již neměla po stránce měřické takový rozsah
a význam jako reambulace, protože většina velkých změn se
vyřešila při reambulaci. Další změny byly dobře zachytitelné
při provádění zákona č. 83/1883 ř. z., o evidenci katastru daně
pozemkové, takže při dodržování evidenčních předpisů jich
mnoho již neuniklo pozornosti. Revize odstranila nejvíce
závad ve vcenění, které se udržely po reambulaci ovlivněné
přílišným spěchem.
KATASTR EVIDENCE DANĚ
POZEMKOVÉ (1883 – 1927)
REVIZE KATASTRU DANĚ POZEMKOVÉ (1896)
ZAVEDENÍ METRICKÉ MÍRY
V zákonu o revizi katastru daně pozemkové bylo
mimo jiné také i pro katastr stanoveno zavedení
metrické míry:
„Počátkem roku 1898 zavedeno budiž v operátech
katastru daně pozemkové užívání míry metrové pro
plošné výměry pozemkové.“
(obecné zavádění metrických měr nastalo již od
r. 1876 zákonem z 23.7.1871 č. 16 ř. z. z r. 1872).
KATASTR EVIDENCE DANĚ
POZEMKOVÉ (1883 – 1927)
REVIZE KATASTRU DANĚ POZEMKOVÉ (1896)
Revize katastru daně pozemkové byla
poslední etapou přesného měření v 19. století
a tento katastr sloužil bez větších změn až do
konce roku 1927, kdy změnil svůj název na
pozemkový katastr.
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
Během 1. světové války bylo vedení katastru daně pozemkové
značně zanedbáno a po vzniku samostatného
Československého státu se finanční správa marně snažila o
opětovné nastolení úplného evidenčního pořádku.
Nedostatečné finanční prostředky a nedostatečné personální
zajištění katastrální služby umožnili jen formální úpravy
katastrálního operátu a sjednocování předpisů. Nepříznivou
okolností pro jednotnou funkci katastru v novém státě pak bylo
to, že zákon o evidenci katastru daně pozemkové z r. 1883
platil jen v Českých zemích. Na Slovensku platily bývalé
uherské zákony a ve Slezsku zákony pruské. Bylo třeba vydat
unifikační zákon, který by odstranil různost a neúplnost
evidencí v jednotlivých částech nové republiky. Proto byl přijat
zákon ze dne 16.12.1927 č. 177/1927 S.z.n., o pozemkovém
katastru a jeho vedení (Katastrální zákon).
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
Katastr daně pozemkové pozměněný novým zákonem
oficiálně na pozemkový katastr, začal podstatně měnit
svůj původní účel. Stal se nepostradatelnou součástí
všech právních jednání o nemovitostech a jeho původní
daňové poslání se začalo přetvářet na účel právní a
všeobecně hospodářský. Technická úroveň nově
vytvářených katastrálních map nabyla nebývalé výše a
rozsáhlé nové katastrální měření četných měst (mezi nimi
Prahy a Brna), vytvářelo spolehlivé předpoklady pro
pořizování zastavovacích plánů. Zastaralé a nevyhovující
zobrazení pozemků a budov v zastavěných částech měst
se začalo nahrazovat moderním, podrobným a přesným
zobrazením v měřítku 1:1000 (místy postupně
doplňovaným i znázorněním výškopisných poměrů).
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
Prioritním důvodem pro nové měření
již nebyl daňový účel, ale především
rozvoj výstavby.
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
Nově vyhotovované
katastrální mapy byly
zobrazovány ve zcela novém
lokálním národním
souřadnicovém systému
Jednotné trigonometrické
sítě katastrální
(S-JTSK),
charakterizovaným
Besselovým elipsoidem a
Křovákovým konformním
kuželovým zobrazením
v obecné poloze.
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
Pozemkový katastr je v zákoně definován jako
geometrické zobrazení, soupis a popis veškerých
pozemků v Československé republice. Pozemkem
podle tohoto zákona rozumí se část přirozeného
povrchu zemského, která jest oddělena od
sousedních částí trvale viditelným rozhraničením,
hranicí správní nebo držebnostní nebo se od nich
liší vzděláváním neb užíváním. Každý pozemek jest
v pozemkovém katastru geometricky zobrazen. Takto
zobrazený pozemek nazývá se parcelou. Každá
parcela jest označena číslem (číslem parcelním).
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
Pro každou parcelu byl v katastru uveden držitel,
výměra, vzdělávání (kultura), jakostní třída (ve škále 9
stupňů) a katastrální výtěžek anebo pro parcelu
pozemku bez katastrálního výtěžku jeho obecné
označení nebo pojmenování; mimoto byla
poznamenána pozemková trať, knihovní vložka,
výměra zaplavované plochy, použité právo ke stavbě,
u půdy odňaté zemědělskému (lesnímu) obdělávání
účel, jemuž jest věnována a památka (přírodní či
jiná), na pozemku jsoucí.
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
Podstatnými částmi pozemkového katastru byly:
operát měřický (t.j. mapy), operát písemný (t.j.
písemné sestavení výsledků šetření), sbírka listin
(podle kterých se provádějí zápisy v pozemkovém
katastru) a úhrnné výkazy (obsahují celkové údaje
pozemkového katastru pro katastrální území anebo
širší finanční obvody).
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
Pozemkový katastr byl zákonem stanoven jako
veřejný. Definováno bylo katastrální řízení, jako
měření nebo místní šetření, prováděné pro založení
nebo obnovení pozemkového katastru. Pozemkový
katastr měl být udržován v neustálém souladu se
skutečným stavem a zákon stanovil i pravidla
součinnosti mezi katastrálními měřickými úřady a
knihovními soudy (jejich vzájemnou ohlašovací
povinnost). Všeobecná ohlašovací povinnost byla
stanovena všem držitelům pozemků, a to do třiceti
dnů ohlásit katastrálnímu měřickému úřadu změny
mezníků na držebnostních hranicích svých pozemků
a veškeré trvalé změny, v jejichž důsledku se
pozemkový katastr mění.
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
Podrobný popis technologie pro tvorbu nové
katastrální mapy upravovala Instrukce A pro
katastrální měřické práce - Návod jak vykonávati
katastrální měřické práce pro založení nového
katastru původním katastrálním řízením, v návrhu
vydaná již r. 1932, jako Návod I. pak r. 1937, a opět
jako Instrukce A v roce 1940, s rozsáhlými přílohami
z r. 1941. Podrobné technologické zásady údržby
katastrálních map (převzatých i nově zhotovených)
podrobně popisovala Instrukce B - Návod jak
vykonávati katastrální měřické práce pro vedení
pozemkového katastru, vydaná jako návrh v r. 1933
a o čtvrt století později, v upraveném znění ÚSGK,
v roce 1960.
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
Pozemkový katastr byl velmi přesný a spolehlivý
především do r. 1938. Později již jeho údržba nebyla
dostatečná a zejména po r. 1945 (poválečné
konfiskace a přídělové řízení) se začal hrubě
rozcházet se skutečností a po roce 1956 se přestal
udržovat vůbec. Katastrální zákon č. 177/1927 Sb. byl
zcela zrušen až v roce 1971 zákonem č. 46/1971 Sb.,
o geodézii a kartografii.
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
NOVÉ MĚŘENÍ PODLE INSTRUKCE A PRO OBNOVU
KATASTRÁLNÍCH MAP (1932 - 1961)
Katastrální měření pro obnovení pozemkového katastru novým
katastrálním řízením podle Instrukce A se nazývalo „novým
měřením“ a vzniklý měřický operát „novým měřickým
operátem“.
Mělo probíhat především v zemích Slovenské a
Podkarpatoruské, kde nebyly existující soupisy nemovité držby
úplné a často byly i nesprávné. V českých zemích bylo nové
měření soustředěno především na intravilány největších měst.
Měřické práce se prováděly číselnými metodami a výsledné
mapy byly zobrazovány na papíře rozměrově zajištěném
hliníkovou fólií převážně v měřítku 1:1000 nebo 1:2000.
Z map z nového měření podle Instrukce A vycházejí i dnes
platné katastrální mapy v 294 katastrálních územích (cca 5%
rozlohy dnešní ČR).
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO
2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945)
Po ukončení 2. světové války došlo k mimořádně rozsáhlým
změnám vlastnických práv k nemovitostem jejichž právním
základem byly dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.,
ze dne 21. 6. 1945, o konfiskaci a urychleném rozdělení
zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a
nepřátel českého a slovenského národa, dekret prezidenta
republiky č. 28/1945 Sb., ze dne 28. 7. 1945, o osídlení
zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu
českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, dekret
prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., ze dne 25. 10¨1945, o
konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy,
a zákon č. 31/1947 Sb. ze dne 14. 2. 1947 o některých
zásadách při rozdělování nepřátelského majetku
konfiskovaného podle dekretu č. 108/1945 Sb.
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO
2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945)
Právní úpravou poválečných konfiskací a přídělového
řízení byl prolomen intabulační princip, na které
byla založena funkce a spolehlivost pozemkových
knih. Vlastnické právo přecházelo na přídělce dnem
převzetí držby a povinnost zajištění následného
zápisu přídělu do pozemkových knih byla uložena
Národnímu pozemkovému fondu na jeho náklady.
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO
2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945)
Konfiskace a následné přidělování pozemků se
dotýkaly třetiny území státu. Vznikal zcela nový právní
stav, který byl v nesouladu se stavem pozemkového
katastru a pozemkových knih a to v rozsahu do té
doby nebývalém. Tento nesoulad byl prohlubován i
tím, že s osídlením mnohde souvisely i pozemkové
úpravy, které se dotýkaly i půdy nedotčené konfiskací,
zvláště té, kterou dosavadní vlastník poskytl pro
vnitřní osídlení. Knihovní a právní stav se zejména
v pohraničí zcela rozešly.
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO
2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945)
Přídělový operát nebyl všude založen zcela jednotně
a skládal se převážně z těchto částí:
grafický přídělový plán,
seznam zkonfiskovaných parcel,
seznam pozemků získaných směnou,
seznam břemen,
návrhy přídělů,
přehled návrhů přídělů.
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO
2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945)
Grafický přídělový plán byl vyhotovován zpravidla
na zmenšeninách katastrálních map do měřítka
1:5000. Vytyčené hranice parcel byly v terénu
označeny většinou jen kolíky. Nové hranice byly do
plánu zakreslovány co nejjednoduššími způsoby a
z takto přibližných zákresů byly zjišťovány dalším
jednoduchým způsobem i výměry dělených parcel.
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO
2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945)
Protože předpisy knihovního práva byly formálně velmi přísné,
hrozilo, že vzhledem k obrovskému počtu nastalých změn
nebude knihovní pořádek v dohledné době vůbec proveden.
Hlavním problémem bylo, jak umožnit zaknihování přídělů i
tehdy, když přídělce dostává pozemky z různých knihovních
vložek a často i se zcela novými hranicemi parcel a v době
přídělu nejsou přitom vyhotoveny ani nejnutnější měřické
podklady. Dne 8. 5. 1947 byl přijat zákon č. 90/1947 Sb., o
provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného
nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů
vztahujících se na přidělený majetek. Tento zákon velice
zjednodušil zápisy do pozemkových knih ohledně
konfiskovaného a přidělovaného majetku a zásadně tak
změnil principy desítky let platného knihovního práva.
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO
2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945)
Zákon č. 90/1947 Sb. především umožnil, aby parcely zapsané
v knihovních vložkách na kterých byla vyznačena konfiskace
mohly být zapsány do jiných vložek, aniž se odepisovaly
z vložky dosavadní. Připustil zřizování předběžných vložek
pro přidělený majetek, v kterých se však místo jednotlivých
parcelních čísel konkrétně přidělených pozemků
poznamenávalo jen souhrnné pořadové číslo přídělu nebo
číslo popisné zemědělské usedlosti. Připustil, aby byly
v případech dělení konfiskovaných pozemků geometrické
plány nahrazovány technicky nedokonalými a nepřesnými
polohopisnými nástiny (na kopiích katastrálních map
zmenšených do měřítka 1:5000) a srovnávacím sestavením
parcel. Toto zjednodušení mělo končit dnem určeným
ministrem spravedlnosti.
POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971)
KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO
2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945)
Záměr definitivního zaměření přídělů a založení řádných
knihovních vložek byl po změně politických poměrů v roce
1948 postupně zcela opuštěn. Výsledkem je stav, kdy do
dnešního dne nejsou příděly řádně zaměřeny, nově vzniklé
vlastnické hranice nejsou obsaženy ani v dnes platných
katastrálních mapách a vlastnické právo je evidováno
zjednodušeným způsobem. Původní technické podklady
(grafické přídělové plány) jsou přitom často již zcela nečitelné
a hrubě poškozené nebo jsou dokonce ztraceny. Kompetence
k upřesňování nebo rekonstrukci přídělů (formou jednoduché
pozemkové úpravy) přísluší v současné době pozemkovým
úřadům na základě zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových
úpravách a pozemkových úřadech.
STŘEDNÍ OBČANSKÝ ZÁKONÍK
(1.1.1951-31.3.1964)
Tzv. střední občanský zákoník z r.1951 především
zavrhl po staletí osvědčenou zásadu římského práva
superficies solo cedit a v § 25 výslovně stanovil:
„Stavba není součástí pozemku“. Stavba byla
v právním smyslu povýšena na zcela samostatnou
věc (s výjimkou dočasných staveb) a vlastníkem
stavby se mohla stát osoba rozdílná od vlastníka
pozemku.
STŘEDNÍ OBČANSKÝ ZÁKONÍK
(1.1.1951-31.3.1964)
Došlo i k opuštění intabulačního principu zápisů do
pozemkových knih, při kterém byl okamžik nabytí
vlastnictví k nemovitostem ztotožněn s okamžikem
jeho veřejné publicity. Podle § 111 občanského
zákoníku z r. 1951: „Vlastnictví k věcem jednotlivě
určeným převádí se už samou smlouvou.“. Vlastnictví
též přecházelo ze zákona, výrokem soudu, úřadu
nebo orgánu veřejné správy.
STŘEDNÍ OBČANSKÝ ZÁKONÍK
(1.1.1951-31.3.1964)
K občanskému zákoníku č. 141/1950 Sb. nebyl vydán
žádný předpis v oboru knihovního práva. Knihovní zákon
nebyl dokonce ani novelizován ani zrušen. Výnosem
ministra spravedlnosti č. 6648/50-IV/1 z 18. 12. 1950 se
však upozorňuje na některé změny knihovního práva a
uvádí se, že: „formalismus, jímž bylo ovládáno staré
knihovní právo, se nesmí stát brzdou na cestě
k socialismu“. Změny týkající se zápisů právních vztahů
k nemovitostem do pozemkových knih, byly shrnuty ve
výnosu ministerstva spravedlnosti publikovaném v č. 12
Věstníku ministerstva spravedlnosti jako výnos
ministerstva spravedlnosti č. 16 z 31. 12. 1950,
s platností od 1. 1. 1951.
STŘEDNÍ OBČANSKÝ ZÁKONÍK
(1.1.1951-31.3.1964)
Střední občanský zákoník způsobil postupný úpadek významu
a spolehlivosti zápisů v pozemkových knihách i v pozemkovém
katastru, vedoucí prakticky až k úplnému zničení aktuálnosti
jejich obsahu. Výslovné popření zásady superficies solo cedit
(t.j. že stavba je součástí pozemku) a opuštění intabulačního
principu založily obrovské problémy pro budoucí desetiletí jak
při evidování nemovitostí, tak pro hospodaření s nimi.
Dne 1. 4. 1964 nabyl účinnost nový občanský zákoník (zákon
č. 40/1964 Sb.), kterým byla až na zcela nepatrné výjimky
prakticky všechna ustanovení středního občanského zákoníku
zrušena.. Střední občanský zákoník byl pak definitivně zrušen
až 1. 1. 1992 zákonem č. 513/1991 Sb.
JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP)
1956-1964
Založení Jednotné evidence půdy
(JEP) nemělo svůj základ
v žádném ustanovení obecně
závazného právního předpisu a
vnitřním předpisem ÚSGK bylo
dokonce teprve jen předvídáno
vydání příslušného vládního
usnesení.
Podstatou JEP bylo evidování
skutečného stavu užívání půdy,
bez ohledu na vlastnické vztahy.
JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP)
1956-1964
Na základě návrhu ÚSGK bylo přijatu Usnesení vlády č. 192 z
25. 1. 1956, kterým bylo ÚSGK a jejím orgánům uloženo
zajistit (s využitím operátů pozemkového katastru) výměry
pozemků a jejich kultury a vyhotovit základní technické
podklady pro Jednotnou evidenci půdy (JEP) a udržovat je
v souladu se skutečným stavem. Podle základních technických
podkladů doplnit evidenční listy a u MNV založit nové operáty
JEP a nadále zajišťovat u MNV jejich odborné vedení. Úkol
založení JEP byl rozepsán na 3 roky, ale již v r. 1956 se první
zkušenosti zhodnotily tak, že zakládání JEP přesnými
metodami je příliš nákladné a za předpokladu masivního
nástupu hospodářsko technických úprav pozemků (HTÚP)
nehospodárné.
JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP)
1956-1964
Písemná část JEP obsahovala písemný operát
(soupis parcel, evidenční listy seznam uživatelů vlastníků, rejstřík uživatelů - vlastníků), úhrnné
výkazy (výkaz úhrnných hodnot druhů pozemků ÚHDP a sektorové přehledy, oboje podle obcí okresů
a krajů) a sbírku listin.
JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP)
1956-1964
Měřický operát JEP zahrnoval pozemkovou mapu
(většinou jako pozitivní kyanokopii kopii katastrální
nebo jiné vhodné mapy na papíru s modrým tónem,
v pohraničí i jako kopii grafického přídělového plánu),
pracovní mapu (většinou jako sepiakopii na papíru
prostřední jakosti) a evidenční mapu (měla být kopií
pozemkové mapy).
JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP)
1956-1964
Před vyhotovením pozemkové mapy bylo nutné
jednorázové doplnění katastrální mapy o všechny
předchozí změny. Poté se na každém listu katastrální
mapy mělo vyznačit rok jejího uzavření a dále se do
ní mělo zakreslovat jen tužkou, a to ještě jen
v nezbytných případech. Změny se od uzavření
zákresu v katastrální mapě měly zásadně vyznačovat
jen do pozemkové mapy. Lze považovat za
šťastnou historickou souhru náhod, že tato
petrifikace stavu katastrálních map pozemkového
katastru z r. 1956 v budoucnu (po r. 1989)
umožnila technickou realizaci masivního
restitučních procesů.
JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP)
1956-1964
Měření pro účely JEP mělo probíhat jen v nejnutnějších
případech a délky nebyly kontrolovány ani nebyly měřeny
oměrné míry. Zobrazovací práce se neměly provádět podle
dosavadních měřických předpisů, ale jen způsobem
vyhovujícím evidenčním účelům (např. propikýrováním ze
snímků, pantografováním, vynášením polygonových pořadů
jen graficky bez předchozího výpočtu souřadnic, atd.).
Připuštěny byly trojnásobné odchylky oproti Instrukci B a i ty
bylo možné v určitých případech překročit. Novostavby
jakýchkoliv budov bylo možné vyznačovat přibližnými půdorysy
(čárkovaně). Při výpočtu výměr nebyly jednoznačné meze
přesnosti vůbec stanoveny, za vyhovující se při uzávěru skupin
považovaly trojnásobky (někdy i pětinásobky) maximálních
přípustných odchylek podle Instrukce B.
JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP)
1956-1964
PŘEVEDENÍ POZEMKOVÝCH MAP DO
SOUVISLÉHO ZOBRAZENÍ (1957 – 1965)
Rozsáhlé změny související se zakládáním
jednotných zemědělských družstev (JZD) a
prováděním HTÚP často přesahovaly hranice
katastrálních území. Bylo proto rozhodnuto nahradit
stávající ostrovní pozemkovou mapu JEP novou
pozemkovou mapou v souvislém zobrazení.
Ekonomickým hlediskem pak bylo až 60 % snížení
počtu mapových listů a využitelnost výsledku pro
zpracování vydavatelských originálů polohopisu
Státní mapy 1:5000 - odvozené (SMO - 5).
JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP)
1956-1964
PŘEVEDENÍ POZEMKOVÝCH MAP DO
SOUVISLÉHO ZOBRAZENÍ (1957 – 1965)
Rám pozemkové mapy souvislého zobrazení měl být
vyrýsován podle takových otisků map, které mají
stejnou nebo málo se lišící srážku papíru. Zpravidla
byl vyrýsován podle tzv. hlavního listu katastrální
mapy pozemkového katastru (t.j. podle toho listu
ostrovní katastrální mapy, který nejvíce zaplňoval
nový list v souvislém zobrazení). Ve skeletu
(okrajovém náčrtku) pozemkové mapy souvislého
zobrazení byl pak tzv. hlavní list (podle kterého byl
vyrýsován celý rám) podtržen.
JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP)
1956-1964
PŘEVEDENÍ POZEMKOVÝCH MAP DO
SOUVISLÉHO ZOBRAZENÍ (1957 – 1965)
Kresba se pak do listu nově tvořené mapy souvislého
zobrazení měla kopírovat podle hlavích zásad: při kopírování
kresby dílčích listů se kopírovala kresba dílčího listu vždy
vcelku a neztotožňovaly se tak zcela ani hranice sekčních
rámů ani hranice katastrálních území (jejich odchylný průběh
z dílčího listu byl v listu souvislého zobrazení vyznačen
čárkovaně), u neztotožněných čar měla být zachována jejich
rovnoběžnost, byla-li srážka dílčích listů stejná nebo blízká
srážce hlavního listu, nastavovala se kresba podle sekčních
čar, jinak podle hranice katastrálního území. Porovnávání a
úprava kresby na rámu nově tvořených mapových listů se
prováděla pouze v případech průkazně nesprávného zákresu.
(NOVÝ) OBČANSKÝ ZÁKONÍK
(účinný od 1.4.1964)
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v
ust. § 134 odst. 2 stanovil: „Ke smlouvě o
převodu nemovitosti je třeba její registrace
státním notářstvím. Vlastnictví přechází
registrací smlouvy.“.
EVIDENCE NEMOVITOSTÍ (EN)
(1.4.1964 – 31.12.1992)
Evidence nemovitostí byla konstituována zákonem
č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí.
K zákonu pak byla vydána prováděcí
vyhláška č. 23/1964 Sb.
V EN DOŠLO POPRVÉ KE SPOJENÍ TECHNICKÉ
EVIDENCE NEMOVITOSTÍ S EVIDENCÍ VĚCNÝCH
PRÁV K NIM U JEDINÉHO EVIDENČNÍHO
ORGÁNU (středisek geodézie).
EVIDENCE NEMOVITOSTÍ (EN)
(1.4.1964 – 31.12.1992)
EN (resp. údaje o právních vztazích) se zakládala ve
dvou etapách
1) Průběžně – na základě docházejících listin
2) Komplexní zakládání EN (KZEN) probíhalo
systematicky po celých katastrálních územích
EVIDENCE NEMOVITOSTÍ (EN)
(1.4.1964 – 31.12.1992)
KZEN – KOMPLEXNÍ ZAKLÁDÁNÍ EN (1964-1988)
Při KZEN byly systematicky zakládány
listy vlastnictví (LV)
pro nemovitosti stejných vlastníků, a to na základě
právních listin, které toto vlastnictví osvědčovaly.
Listiny shromážděné při KZEN se ukládaly do sbírky
listin EN.
KZEN bylo nápravou stavu, kdy v r. 1951 došlo k
faktickému obsahovému zničení pozemkových
knih a trvalo skoro čtvrt století.
EVIDENCE NEMOVITOSTÍ (EN)
(1.4.1964 – 31.12.1992)
V EN nebyly v pozemkových mapách evidovány
všechny pozemky. V ust. § 7 odst. 3 prováděcí
vyhlášky č. 23/1964 Sb. bylo stanoveno:
„Zemědělské a lesní pozemky ve vlastnictví občanů
budou zobrazovány v mapách a evidovány podle
parcelních čísel jen u těch pozemků, které nejsou v
užívání socialistickou organizací nebo nejsou v
náhradním užívání.“.
Vlastnictví takových pozemků se evidovalo na LV
pouhou poznámkou: „Ostatní pozemky v užívání soc.
org.“.
EVIDENCE NEMOVITOSTÍ (EN)
(1.4.1964 – 31.12.1992)
V období EN došlo k
digitalizaci většiny
obsahu písemného
operátu EN.
Digitalizován však
ještě nebyl samotný
obsah listů vlastnictví
(LV).
KATASTR NEMOVITOSTÍ ČR (KN)
(od 1.1.1993)
Katastr nemovitostí ČR byl konstituován zákonem č.
344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České
republiky (katastrální zákon).
Pravidla pro zápisy věcných práv k nemovitostem
byla dána v zákoně. č. 265/1992 Sb., o zápisech
vlastnických a jiných věcných práv k
nemovitostem .
KATASTR NEMOVITOSTÍ ČR (KN)
(od 1.1.1993)
Od roku 1993 byl částečně obnoven intabulační
princip a k nabytí věcných práv k nemovitostem na
základě smlouvy dochází vkladem do katastru
nemovitostí.
Okamžik nabytí práva je tak ztotožněn s
okamžikem jeho veřejné publicity v katastru.
O povolení vkladu do KN rozhodují ve správním
řízení katastrální úřady.
KATASTR NEMOVITOSTÍ ČR (KN)
(od 1.1.1993)
DIGITALIZACE SOBORU POPISNÝCH INFORMACÍ
KATASTRU (SPI) 1994-1998
Při digitalizaci SPI byly do digitální tvaru
převedeny informace z LV o nabývacích listinách
a pozemcích, které nejsou zatím v katastrální
mapě zobrazeny.
KATASTR NEMOVITOSTÍ ČR (KN)
(od 1.1.1993)
DIGITALIZACE SOBORU GEODETICKÝCH
INFORMACÍ KATASTRU (SGI)
K masivní systematické digitalizaci SGI začlo
docházet od roku 2009.