Sjednocení Itálie a Německa
Download
Report
Transcript Sjednocení Itálie a Německa
Sjednocení Itálie a Německa
19. století
Itálie
Sardinské království (Piemont a Sardínie) – Viktor
Emanuel II. - 1852 ministerským předsedou hrabě
Cavour
Spojenectví s Francií (odstoupení Savojska a
Nizzy)
Válka s Rakouskem 1859
Povstání v Parmě a Modeně
Obě vévodství a Toskánsko se připojily k
Piemontu
Itálie
Revoluční ráz války, proto Napoleon III.
mír – sardinskému království postoupena
část Lombardie s Milánem, Benátsko
zůstalo rakouské
1861 v Turíně prohlášeno Italské království
v čele s Viktorem Emanuelem
Itálie
1866 italská vláda podpora Pruska – za to
získání Benátska
1870 – po porážce Francie – obsazen Řím
Německo
1864 – Rakousko a Prusko odňaly Dánsku
Šlesvicko (P) a Holštýnsko (R)
1866 – Bismarck prohlásil Holštýnsko
pruským územím – zajištění neutrality
Francie slibem územních zisku v Porýní a
získání spojenectví s Itálii
Válka s Rakouskem – porážka u Hradce
Králové 1866
Německo
Rakousko se muselo zříci vedení
Německého spolku
Severoněmecký spolek – na S od Mohanu
Říšský sněm, Spolková rada, pruský král
prezidentem spolku – vrchní velitel,
jmenoval spolkového kancléře; jednotlivé
státy samostatné – společná zahraniční
politika
Německo
Připojení států J a JZ Německa po porážce
Francie – spolek se začal nazývat Německá
říše
1871 – v lednu vyhlášení Německého
císařství –22 monarchií, tři svobodná města
a Alsasko-Lotrinsko
Říšská vláda odpovědna císaři, ne
parlamentu