PK 26 Trocha historie? • • • • • • Vývoj stravování armád. Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes nejsou vůbec historicky starou zbraní.
Download ReportTranscript PK 26 Trocha historie? • • • • • • Vývoj stravování armád. Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes nejsou vůbec historicky starou zbraní.
Slide 1
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 2
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 3
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 4
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 5
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 6
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 7
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 8
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 9
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 10
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 11
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 2
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 3
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 4
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 5
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 6
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 7
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 8
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 9
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 10
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel
Slide 11
PK 26
Trocha historie?
•
•
•
•
•
•
Vývoj stravování armád.
Nutno napsat že polní kuchyně v té podobě jak je známe dnes
nejsou vůbec historicky starou zbraní. První pokusy začlenit
do armády polní kuchyně provedla rakousko uherská armáda
těsně před první světovou válkou. Polní kuchyně se natolik
osvědčily že na konci první světové války je měla již každá
armáda. Stály tedy po boku nejmodernějších zbraní jako
tanky,letedla nebo Yperit.
Do té doby se každý voják stravoval sám. Například římský
legionář měl kožený pytlík a do něj jednou týdně fasoval zrní
většinou pšenici. Na stupni desítka dneska družstvo byl
přidělen jeden polní kamenný mlýnek,, Na tomto mlýnku si
vojáci pomleli mouku spíše šrot smíchali s vodou a upekli
placky na žhavém popelu či kameni. Maso měli jen co ulovili
nebo vyrabovali..
Společné stravování ve středověku bylo jen u husitských
vojsk. Strava se připravovala ve velkých kotlích nad ohništěm .
Typické jídlo husitského válečníka na tažení byla hrachová
nebo pohanková kaše maštěná sádlem a vařené uzené maso
Na rozdíl od ostatních armád si husité co se jídla týče docela
užívali. (Pozor brambory ještě nebyly objeveny)
Snad největší hlad měli vojáci od dob 30ti leté války Z povinně
sloužících vojáků se stali žoldnéři a ti kromě žoldu nedostali
nic a tak si museli všechno kupovat.
Vznikli MARKYTÁNI od slova market česky trh. Tito
markytáni táhli společně s vojskem kupovali proviant a
žoldákům jej za žold prodávali. Když nebyl žold což tenkrát
bylo docela často nebyl proviant a byl hlad. Přesto že to bylo
ve všech tehdejších armádách zakázáno bylo rabování
poměrně běžnou obživou vojáka. A tak to šlo vlastně až do
zmíněné 1. světové války.
Jak se to převáží?
Ale kam to zaparkovat?
Kam to jenom dát?
Sem někde??
Doprostřed louky to nejde
A už to máme!!!
Starý okop je to
nejlepší co je!
Tak stačí jen všechno potřebné rozbalit
a můžeme začít vařit.
Směna do kuchyně-nástup!
No někdo ty brambory naškrábat musí
Ti hlavní !!
Kuchyň je třeba zásobovat vodou
Hodně vody !!!
Taky je potřeba kuchyň po akci odvézt zpět
Dobře tak já to teda odvezu
Tato presentace je věnována prap.Janu Juřičkovi
který z uvedenou zbraní PK 26 něco prožil.
Karel