Transcript Kompas Kompas je přístroj určující světové strany pomocí magnetické střelky otáčivé ve vodorovné rovině.

Kompas
Kompas je přístroj určující světové strany pomocí magnetické střelky otáčivé ve
vodorovné rovině. Střelka zaujímá směr magnetického poledníku. Princip kompasu je
orientování se podle magnetického pole země. V dopravě se kompas užívá ke
stanovení a dodržování kursu dopravních prostředků (letadla, lodi, vznášedla). Podle
konstrukce se kompasy dělí na magnetické (suché, kapalinové), setrvačníkové
(gyroskopické), gyromagnetické a radiové (radiokompas).
Středověký nákres kompasu
Magnetické pole země
A princip kompasu.
Historie kompasu
První dochovaná zmínka o použití magnetické střelky při lodní navigaci pochází
z díla Šen Kua. Uvádí se v něm, jak v praxi vypadají příslušná zařízení pro
navigaci námořních lodí, a zmiňuje se mimo jiné i o tom, že za temné noci
se kormidelníci nemohou řídit ani podle hvězd, ani podle slunce a musí tedy
pozorovat "jehlu směřující k jihu". Tato zpráva, pocházející z doby Sung počátku 12. století, je přibližně o sto let starší než první zmínka o použití
kompasu v Evropě. Magnetická střelka byla v Číně známa již mnohem dříve
v době Chan, používalo se jí při feng-šuej (geomancii) k určování míst
vhodných pro stavbu budov.
Krystaly magnetovce
•Dá se předpokládat, že kompasu se začalo používat při mořeplavbě již v polovině
10. století, tedy na samém počátku vlády Severních Sungů, teprve však v době
Jižní Sung byl kompas běžným vybavením námořních lodí plujících z Číny do
jihovýchodní Asie a do Indie. Z Číny se používání kompasu rozšířilo do arabských
zemí a odtud do Evropy. Nejstarší námořní kompasy měly tvar magnetické lžičky
na bronzové desce rozdělené na 24 polí. Když se lžička roztočila, zastavila se vždy
ve směru na jih. Později dostaly podobu ryby upevněné na kousku dřeva a
plovoucí na vodě, posléze jehly.
Prvním kompasem byl patrně kus magnetovce, plovoucí na dřevěné
podložce v nádobě s vodou.Kompasy jsou známy ze starověké Číny.První
zmínka o kompasu pochází ze 4.století.
Magnetovec
Novodobé kompasy
Mezi novodobé kompasy patří buzola, digitální kompas a radiokompas
Buzola
Buzola
Buzola (také busola) je jednoduchý přístroj, který slouží k orientaci v terénu,
určování světových stran a měření azimutu. První buzolu sestrojil český
vynálezce Josef Ressel.
Princip
Základem buzoly je kompas, který svou střelkou ukazuje na magnetický pól
Země. Pro běžné účely orientace je to dostatečně přesný směr k severnímu
zeměpisnému pólu Země. V případě potřeby přesného měření je nutné vzít v
úvahu magnetickou deklinaci Země a měření korigovat.
Dále je buzola opatřena průzorem, kterým nastavujeme směr k bodu v terénu.
Měření se provádí pomocí otočného kotouče se stupnicí s vyznačenými úhly.
Světové strany jsou označeny počátečními písmeny jejich anglického názvu.
N - sever (north)
S - jih (south)
W - západ (west)
E - východ (east) .
Uprostřed kotouče jsou vyznačeny rysky, které jsou rovnoběžné se směrem
sever - jih na stupnici.
Buzola také bývá na jedné hraně opatřena měřítkem, které je možné použít pro
odčítání vzdáleností v mapě. Další pomůckou je zrcátko připevněné tak, aby
bylo možné při pohledu průzorem také sledovat střelku a udržovat orientaci celé
buzoly.
Práce s buzolou
Azimut bodu v terénu
Buzolu nasměrujeme k měřenému bodu průzorem. Otočným kotoučem otočíme
tak, aby střelka byla rovnoběžně s ryskami kotouče. Pomáháme si při tom
zrcátkem. Pevný ukazatel buzoly ukazuje na stupnici otočného kotouče hodnotu
azimutu.
Azimut na mapě
Mapa nemusí být zorientována. Buzola se na mapu přiloží tak, aby dlouhý okraj
spojoval výchozí místo s cílem. Otočný kotouč na buzole se natočí tak, aby se
rysky kotouče shodovaly s mřížkou na mapě, a sever na otočném kotouči mířil
na sever na mapě. Pevný ukazatel buzoly ukazuje na stupnici otočného
kotouče hodnotu azimutu.
Pochod podle azimutu
Na mapě si změříme azimut k cíli. Kotouč buzoly ponecháme po celou dobu
pochodu nastaven na změřený úhel.
Nastavená buzola se vezme do ruky. Celou buzolou se otáčí tak, aby střelka
byla rovnoběžná s ryskami kotouče. Jakmile se tam nastaví, podélná osa
buzoly a průzor ukazuje k cíli. Ve směru průzoru si najdeme tzv. dílčí cíl, a
dojdeme k němu. Od něj opět nastavenou buzolou určíme další dílčí cíl. A tak
až do hlavního cíle.
Je-li hustá mlha a dílčí cíle nejsou vidět, můžeme kráčet a přitom neustále
sledovat buzolu a dbát na to, aby se střelka stále udržovala rovnoběžná s
ryskami kotouče a musíme hlídat to, aby buzola byla vodorovně se zemí
Zjištění polohy
Mapu nejprve zorientujeme k severu. To provedeme tak, že zjistíme kde je
sever a tím směrem nastavíme i sever (typicky vrchní okraj) mapy. Z místa,
kde stojíme, si vyhlédneme v okolí nápadné krajinné body (hora, sedlo,
vesnice, rozhledna), které jsou vyznačeny na mapě, a nejdou zaměnit s
jinými body. Nyní se buzola nasměruje průzorem k nápadnému bodu v
terénu. Otočný kotouč se natočí tak, aby střelka byla rovnoběžná s ryskami
kotouče. Pak se buzola položí na mapu, rysky otočného kotouče se musejí
krýt s mřížkou na mapě, a sever na otočném kotouči musí směřovat k severu
mapy, a dlouhý okraj buzoly musí protínat nápadný krajinný bod zobrazený
na mapě. Podél tohoto dlouhého okraje buzoly se tužkou narýsuje přímka. To
samé se provede s jiným nápadným bodem v terénu. Tam, kde se přímky
protínají, je naše stanoviště.
Digitální kompas
Digitální kompas pracuje jako normální magnetický kompas, pouze s rozdílem
že navigaci ukazuje na digitální obrazovce
Radiokompas
Doprava, vedení pohybujících se prostředků (lodi, letadla) po dráze předem
stanovené a určování jejich polohy různými metodami, například srovnáním mapy
s terénem, zjištěním potřebných navigačních prvků výpočtem ze známých hodnot
(řešením tzv. navigačního trojúhelníku, který je tvořen vektory rychlosti pohybu,
rychlosti větru a výsledné rychlosti vzhledem k Zemi). Tím je dán kurs. K jeho
dodržení za pohybu (letu, plavby) se používá kompas (magnetický nebo
gyroskopický) nebo radiokompas (navigace radiová). Pro určení polohy letadla
nebo lodi se používá rovněž navigace astronomická, vycházející z výšky Slunce
nebo hvězd nad obzorem. Zeměpisná délka polohy lodi může být stanovena z
rozdílu času udávaného námořním chronometrem a skutečným polednem. Viz
také loxodroma, ortodroma.
Konec
Vytvořili
•Tomáš Klein
•Roman Havelka